O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

97. otázka? – spíše úvaha: ,,Hledání Irmingard“ /18.11.14/

97. otázka? – spíše úvaha: ,,Hledání Irmingard“

zdenekfritz

Před pár dny bylo 7. září, což, jak asi mnozí čtenáři ví, bývá spojováno s pojmy čistota, ženství a také Irmingard. Pro mne byla tato doba, a to nemyslím jen tento den, ale týdny před i po tomto dnu, prostoupena hledáním nového postoje k pojmu označeném Irmingard. Záměrně používám slovo ,,pojem“ a ne osoba, osobnost, člověk, aj. Impulzem k těmto úvahám byly některé spisy, pohybující se po internetu, které se sice zabývají jiným tématem, ale osoba /opět používám jiné označení záměrně a ne náhodně/ Irmingard je v nich jedním z ústředních bodů. Chcete-li si mé zamyšlení přečíst, rád se s Vámi o své postřehy podělím. ZF

zdenekfritz

Poselství jsem nalezl bez přispění dalších čtenářů a jsem za to vděčný, protože jsem nebyl ovlivněn jinými lidmi a mohl jsem ho zkoumat a přijímat jen podle svých postojů. Jako ostatní, kteří Poselství nalezli tímto způsobem, jsem osobnosti Marie a Irmingard vzal tak, jak jsou popsány v Poselství, tedy jako vysoké osobnosti na vrcholu stvoření, nám vždy ve svých podstatách nedostupné a pochopitelné jen částečně v rámci našeho, tolik nižšího, druhu. Přijal jsem s vděčností tuto informaci, stejně jako informace o ostatních vysokých osobnostech v obrovských dálkách.
Teprve po setkání s dalšími čtenáři jsem byl poučen, že tyto osobnosti byly i zde na zemi a ony jsou to, kterým vděčíme za Hnutí Grálu. Opět jsem s radostí přijal tuto informaci a pořídil si fotografie všech a s úctou na ně zíral, snažíce se k nim najít vnitřní cestu.
Protože má povaha je taková, že se snažím nebýt povrchní a jít do hloubky a podstaty věcí, setkal jsem se zákonitě, aniž jsem je konkrétně vyhledával, s dalšími a dalšími materiály mimo vlastní Poselství. A nyní teprve začínaly vznikat vnitřní rozpory. Někteří současníci jejich pozemských životů psali své postřehy při setkáních s těmito osobnostmi, postřehy, které byly v rozporu s mým chápáním různých postojů ve smyslu Poselství. Snažil jsem se tím nenechat ovlivnit a hlavně nebrat nic osobně proti Marii a Irmingard. Spisů a zážitků přibývalo a postupně vznikal jakýsi duální obraz: Marie a Irmingard na zemi a Marie a Irmingard ,,na nebi“. Zdálo se, že to není úplně totéž, nebo alespoň někdy se oba obrazy překrývaly, ale jindy od sebe vzdalovaly, jako by k sobě tak zcela nepatřily. Pátral jsem neúnavně, jestli je možné, že ono nahoře a dole by nemuselo být úplně totéž. Došel jsem až k výrokům samotného Abdrushina a to jsem již nemohl odhodit, jako osobně zaujaté vzpomínky nějakých třeba jen zmýlených, nebo nesprávně chápajících povolaných. Nikdy jsem nedošel k posuzování a vůbec ne odsuzování osobností Marie a Irmingard a to ani těch pozemských o kterých někteří čtenáři tvrdili, že to byli jen lidští duchové a proto je nutné je i takto brát. Přes veškerou snahu chápat Marii a Irmingard duálně, jako jedny na zemi a jedny na nebi ve mně zůstal určitý zmatek. Myslím si, že zde na zemi, ohraničeni přebujelým rozumem, je pro nás takové chápání velmi obtížné. Snažil jsem se tedy raději se tím příliš nezabývat, abych zmatek ještě neposiloval. Nicméně pár týdnů před začátkem září jsem opět dostal několik různých dokumentů a v jednom už se hodnocení těchto osobností vystupňovalo do zjevných kritik a obžalob. Přes Poselství a výklad Desatera jsem dospěl k názoru, že by člověk neměl vystupovat jako hodnotitel druhých lidí a to dokonce ani v případech, kdy ví o jejich nějakých nedostatcích, ani pak by neměl jiné lidi na takové nedostatky upozorňovat a tak snižovat hodnotu kritizovaných u dalších lidí, kteří na ně mají dobrý názor. Pod úhlem těchto rad /nebo toho, jak je chápu já/ mi bylo proti mysli se, třeba jen v myšlenkách, připojovat, nebo jen souhlasit s kritikami těchto osobností. Protože však nemohu kategoricky popřít, že by na různých, na internetu šířených, zpráv a poznatků nemohlo být nic pravdivého a protože si také nemohu žádné takové zprávy ověřit, zůstával v mém nitru stále rozpor, který žádal nějaké vyřešení. V prosbě k Bohu, ale i k Marii a Irmingard na vrcholu stvoření se znenáhla vynořila vnitřní úleva…
Naše podstata je duchovní a pozemské bytí je jen přechodné. Přebujelý mozek, zkřivené pojmy a postoje, kterými je iniciováno veškeré naše hodnocení čehokoliv s čím jsme konfrontováni-to není dobrá půda pro hodnocení čehokoliv, co je spojeno s nadzemským. Vraťme se k podstatě, k jádru a původu. Poselství nás vede k vytvoření ,,pojmů“ a to především ve věcech a dějích vysoko nad hmotou. Tyto pojmy jsou pro nás vodítky, ale i určitými kotvami na naší cestě, která přes veškerou snahu těch ,,s hůry“ budou pro nás nyní na zemi jen nejasným a mlhavým obrazem s mnoha otazníky okolo. Že jsme spoutáni hmotou je jisté a že se toto spoutání promítá jako ochromení a omezení do pojmů nadzemských je také zřejmé.
Došel jsem tedy k tomu, že je nutné se odpoutávat od omezeností hmoty, a je to velmi důležité i při tomto dilematu. Proč bychom se měli vázat na pozemské bytí Marie a Irmingard a zmítat se v rozporech, hodnoceních či snad dokonce kritikách? Nikdo to po nás nechce. Ponechme ve svém duchu vyvstat duchovním pojmům označeným jako Marie a Irmingard. Nechme v sobě jen tyto pojmy a odložme rozpory kolem pozemských nejasností, které nás matou a vytvářejí rozpory mezi skupinami čtenářů. Pozemské bytí je vždy ohraňující a to asi i pro vysoké osobnosti. Neznáme do důsledků zákony hmoty, abychom měli reálnou představu o tom, do jaké míry je každá, naprosto každá, a to i ta nejvyšší, osobnost hmotou omezena. Vždyť i pozemská těla těch nejvyšších byla, alespoň pro mne, překvapením a má představa byla jiná. Z toho usuzuji, že omezení hmotou může mít mnohem větší důsledky, než bychom očekávali. Hmotné formy, ale i projevy mohou pro nás být matoucí. Pokud však chápu Poselství správně, měli bychom se vždy snažit o nadhled, pohled v širších rovinách a co největší odstraňování omezeností hmoty a mozku. Dívejme se na vše duchovně, nebo se o to alespoň snažme a přestaňme se zabývat pořád jen hmotou. Jinak hrozí nebezpečí, které jsem sám začal zažívat, nebezpečí pokřivení základních ,,pojmů“, což by byl problém v další cestě. Nerad bych stál jednou u tyčí v zemi soumraku jen proto, že jsem dnes byl příliš dogmatický a bylo mi vše ,,jasné“, drtit jsem vše a všechny kolem svým kritickým postojem…
A tak jsem letošní září začal tím, že jsem vytáhnul schovaný obraz Irmingard a díval se na něj…poprvé jsem nevnímal pozemského člověka, ale hledal cestu k Irmingard na vrcholu stvoření. Bylo pro mne náhle jaksi neosobní a současně bezbolestné, co zde na zemi dělala, nedělala, říkala a neříkala – vždyť já jsem to neslyšel a interpretace lidí z druhé a třetí ruky mi nic důležitého stejně nepřinesou. Nepohrdám žádnými informacemi, ať už jsou pro, nebo proti. Nestojím ve vnitřním rozporu k žádné skupině čtenářů, nehodnotím kritiky a mám pochopení pro jejich snahu, i když si myslím, že nevede ke svobodě ducha, ale jen k boji, který není bojem dobra a zla, ale jen bojem mezi čtenáři, jež přináší pouze oslabení, ale ne vítězství. Myšlenka, že by bylo nejjednodušší se pojmy Marie a Irmingard vůbec moc nezabývat a tím se vyhnout vnitřním konfliktům se rozplynula jako dým a velký význam pojmu Irmingard vystoupil z mlhy k poznání. Irmingard je pojem velmi mnohoznačný a každý by se měl snažit jej pochopit tak, jak jsme ještě schopni svým druhem. Tento pojem je pro nás nesmírně důležitý, protože se v něm naplňuje neuvěřitelně veliká pomoc pro lidské vyvinuté duchy, tedy pro nás. V tomto pojmu, a to myslím pojem na samotném vrcholu stvoření, se dokonává zvláštní přechod, most mezi tím nejvyšším a pro nás nedosažitelným a mezi něčím tak nízkým jako náš druh. Je nutné si uvědomovat, že pozdější stvoření nevzniklo při samotném prvotním Božském aktu Budiž Světlo a z toho vyplývá, že podmínky zde jsou složitější. Že k tomuto vývoji přece jen došlo, je podmíněno, mimo mnoha jiného, nutností různých mimořádných pomoci, aby byl tento vývoj vůbec možný. A jednou z takových pomocí je i pojem Irmingard. Je pro nás tedy velmi nutné se tímto pojmem zabývat a snažit se jej pochopit, což skutečně vůbec není jednoduché. Zabývám se tím intenzivně již léta a teprve nyní se mi zdá, že začínám tušit některé souvislosti. Každý vnitřní rozpor spojený jakkoliv s tímto pojmem však jakékoliv vyjasnění nesmírně ztíží.
Mohu tedy každému jen doporučit – zabývejme se pojmem Irmingard, protože ona je branou k dalšímu a kdo neprojde branou, neprožije, co je za ní.
Je mi známo, že spor o věrohodnost pozemské Marie a Irmingard je vlastně sporem o věrohodnost poválečného vydání Poselství. Marie a Irmingard tedy nebyly v těchto sporech podstatou, ale pouze nějakým, řekněme ,,důležitým faktorem“. Postupem času však se problém stále více přesouvá ,,na bedra“ těchto osobností a to shledávám jako, nejen nesprávné, ale i neužitečné. Mám pochopení pro lidi, kteří chtějí ostatním čtenářům sdělit svůj vlastní prožitek z předválečného vydání Poselství. Avšak to, že je chtějí ,,přesvědčit“, aby četli jen toto a nečetli tamto mi nepřipadá správné. Každý přece má dojít vlastním zkoumáním a vlastní touhou k tomu, co chce nebo nechce číst, nikdo by jej neměl nikam tlačit, přemlouvat, ani zpochybňovat jeho volbu. Svobodou vůli nám dal sám Stvořitel a nechává nás se rozhodovat volně, i kdyby to bylo špatně. Proč bychom chtěli být spravedlivější a moudřejší, než On? Ponechme každému jeho vlastní cestu. Navíc snaha přesvědčit druhé o správnosti něčeho tím, že budu kritizovat a snižovat důstojnost nějakých lidí, nebo pojmů, to alespoň u mne vyvolá spíše nedůvěru. Takové metody spíše odradí ty lidi, kteří by jinak zájem mohli mít… Považuji spory o dvě Poselství jako vyčerpávající boj, který rozkládá řady čtenářů a nemá žádný praktický význam. Je tu fakt dvou vydání Poselství, předválečného a poválečného, tedy vydaného po smrti Abdrushina. Tento fakt je obecně známý a každý, kdo trochu hledá a je čilejší, se s tímto faktem dříve či později setká. Každý z nás je kterýmkoliv Poselstvím veden k osobnímu zkoumání a k tomu, že nemá používat cizí názory pro získání svého osobního postoje/názoru. Pod tímto úhlem každý, kdo chce něco hodnotit, musí to sám a osobně prozkoumat. Pak se může dle vlastního cítění, zkušeností a druhu své osobnosti a vlastního vyhodnocení se rozhodnout a získat svůj vlastní a osobní názor na dotyčný problém. K tomu by mu nikdo neměl napomáhat, ani mu v tom bránit. Pokud to pojmem takto, není důvod ke sporům. A jestli si budu myslet, že já čtu ,,lepší“ Poselství, než druhý, nemám právo mu to vyčítat, bránit mu v tom a kritizovat jej. Každého, kdo se snaží o své osobní zdokonalení bychom si měli vážit, tedy nejen čtenářů čtoucí ,,špatné“ Poselství, ale i lidí, kteří zatím hodnotu jakéhokoliv Poselství ještě nejsou schopni poznat. Dokonce ani nemáme právo si o nich myslet, že jdou ,,do rozkladu“ a my ,,do nebe“…opak může být pravdou. Kdo čte Poselství, ale nežije bezezbytku podle něj, je na tom hůře než ten, kdo ho nečte. A vy znáte někoho, kdo zcela a bezchybně žije podle Poselství? Já ne, sebe nevyjímaje, všichni k tomu máme velmi a velmi daleko. Proto bychom měli být přísní k sobě a druhé nechat být, jak je to vysvětleno v Poselství k výroku: Miluj bližního svého….
Podíváme-li se kolem sebe, najdeme všude boj. Ve zprávách ze světa, ale i domova, mezi národy, stranami, ale i jednotlivci, všude je boj, nebo napětí, které k němu vede. V rodinách, mezi manželi, sousedy, všude je napětí, které snadno vede k výbuchu emocí. Někdo někoho uhodí, zbije vlastní dítě, řidiči navzájem si nadávají a snadno se to přiblíží i k fyzickým nátlakům. Když si přečtete nějaké diskuze na internetu, většinou to má stejný průběh-po pár větách dojde ke střetu, kdy si lidé začnou něco vyčítat a jeden druhého snižovat. To jsou proudy, které neviditelně obklopují tuto zemi a působí na nás všechny…tedy i na čtenáře. Tak i mezi čtenáři vládne napětí a boj, jedna skupina vůči jiné, ale i čtenář proti čtenáři si vyčítají zevně, nebo alespoň v myšlenkách, že ten druhý uznává, co já neuznávám, chodí tam, kam já nechodím, obdivuje toho, kým já pohrdám. Je tu proti světu kolem jediný rozdíl-v tom konzumním světě, když někdo někoho pomlouvá, je to pomluva. Avšak mezi čtenáři je to boj světla a my jsme bojovníci Světla, kteří vedou svatý boj proti temnu. A to temno jsou potom jiní čtenáři. Svatý boj my zcela jistě vést nemůžeme, ani nemáme svatý hněv, dokonce ani spravedlivé rozhořčení – to vše by muselo být věcné, neosobní a bez zloby, vzkypění emocí. A upřímně, slovo ,,svatý“ se k nám přece příliš ,,nehodí“, že? Bylo by dobré pochopit, že každý náš hněv, každá procítěná vášeň, nelibost k jiným hledajícím a čtenářům není nikdy ničím jiným, než jen tím, že se stáváme nástroji bojovných proudů. Těchže proudů, které pak lidi vedou do válek. Bojovat máme proti temnu v sobě, tam máme svádět boje a vítězit nad svými zlozvyky, nelibostí, nesnášenlivostí, ale i starým způsobem myšlení, hodnocení situací a lidí. Ponechme druhým tu milost, kterou jim dal Stvořitel – že se mohou rozhodovat, jak oni chtějí a ne, jak my bychom jim doporučili…a bude méně válek alespoň mezi námi čtenáři.
To jsem našel při hledání Irmingard…
ZF

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930