O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

93. Otázka – prospěšnost/škodlivost internetu /20.8.14/

93. Otázka – prospěšnost/škodlivost internetu

O J

Srdečne Vás zdravím pán Fritz,

mám takú malú otázku na zamyslenie. Je internet proti Božím zákonom? V Posolstve sa dočítame, že len v dávaní môžeme príjmať. Zákon nutného vyrovnania musí byť dodržaný. Je teda bežné surfovanie a sťahovanie voľnych súborov z internetu bez patričného vyrovnania porušením Božích zákonov?

S priateľským pozdravom,
O J

zdenekfritz

Děkuji za praktickou a užitečnou otázku. Internet nelze oddělit od počítačů, takže se můžeme zamyslet nad obojím. Jak internet, tak počítač jsou ve svém původním určení nástroji pro usnadnění života na zemi. Počítač připomíná v něčem mozek a rozum, měl by nám pomáhat přenášet naše myšlenky a chtění do hmotných rovin. Myslím si, že na samotném počítači, tedy přístroji, není nic špatného. Pokud by se používal pro matematické, grafické a komunikační úkoly, jakož i na přenos důležitých/to je nutné zdůraznit/ dat, pak by byl jen užitečný-ostatně stejně jako rozum. Zrovna tak internet-pokud by sloužil jen k přenosu užitečných dat, pak by jen sloužil duchu. Že se tak neděje, jsou všechno důsledky nesprávně používaného rozumu a protože počítače jsou rozumu velmi blízké, je logické, že se nectnosti a špatné používání rozumu velmi výrazně musí zrcadlit i v použití počítačů a internetu. Jsem přesvědčen, že, kdyby tu byl dnes Abdrushin, také by minimálně jeho povolaní měli s jeho souhlasem počítače a internet. Jistě by i on nějak, v určité míře, používal oboje, tak, jak navštěvoval kino, jezdil autem a mnohé jiné, tehdy běžně používané technické pomůcky. Jistě by však používal počítač i internet jinak, než je dnes běžné.
Pokusím se shrnout některá nesprávná používání internetu.
Krádeže majetku druhých mohu zmínit jako první, i proto, že dotaz byl právě o nich. Že existuje přikázání ,,Nepokradeš“, a že je Abdrushin ještě rozšířil i o roviny nehmotné, jasně napovídá, že je hříchem vzít si cokoliv z majetku druhého bez jeho souhlasu. Právě ta snadná přístupnost hudby, filmů, obrázků a textů přes internet dovedla většinu lidí k závěru, že je správné si vzít to, co se tak nabízí. Je to vlastně Luciferův princip svodů, kterému málokdo odolá. Tzv. ,,sdílení“ vytváří naprosto pokřivený princip – někdo ukradne film, obrázek, písničku a pošle mi to – já ,,sdílím“, tedy zcela ,,zdarma a nezištně“ to poskytnu dalším lidem-já jsem tedy charakter a dobrák… Je to pokřivená metoda Juro Jánošíka. Ten bral bohatým a pak to rozdal chudým. Na internetu se ukrade komukoliv/nikdo nepřemýšlí, jestli majitel je chudý nebo bohatý, jestli mu to nějak ublíží – je to pokus o skutečnou realizaci komunismu – vše patří všem a každý si může vzít, co chce/ a rozdá komukoliv. Všichni jsou pak zapleteni do vláken jednoho činu krádeže. Je to pak jakási skupinová, či kaskádová krádež. Což nás dovádí k vyjádření Abdrushina, že lidskému duchu musí být odebrány příležitosti k selhání, dokud nezesílí a nestane se pevným vůči pokušením. Internet v nějaké ,,lepší době“ by tedy musel odpovídat tomuto doporučení. S tím souvisí používaná anonymita, která vede lidi k domnění, že když jsou ,,neznámí“ jsou i beztrestní a nepostižitelní. Tedy i zde by muselo být vždy zcela a doložitelně jasné, kdo příslušnou stránku navštěvuje a co tam dělá. Pokud by chtěl získat nějaké materiály, pak jedině za sjednaných podmínek, jejichž i malé nedodržení by se ihned projevilo minimálně např. odpojením internetu na dobu určenou závažností přečinu. Není jistě vždy bezpodmínečně nutná platba penězi, autor může dát své materiály k dispozici zdarma, ale i tak mu zákonitě přísluší odměna ve formě radosti, vděčnosti, ale i verbálně vyjádřeného upřímného poděkování. Hodnotu platby určuje sám autor, protože je to jeho majetek, pokud neurčí, musí být dotázán. Pokud nic nechce, přísluší mu alespoň ony jmenované nehmotné vyrovnání-vděčnost, radost a díky. K této kategorii se řadí i krádeže softwaru – programů, aplikací, apod. Zde bývá omluvou/i čtenáři používanou/, že programy jsou předražené, kdyby stály přiměřeně, pak bych zaplatil. I vytvoření programu stálo autora nemalé úsilí a peněžní prostředky, i když to tak třeba nevypadá. Jakou on určí cenu, je jeho věcí, pokud by to za přemrštěnou cenu nikdo nekoupil, musel by cenu snížit. Kdybychom používanou výmluvu aplikovali v jiné rovině, asi by ji málokdo bral za správnou/což se u krádeží programů za správné často bere/. Dejme tomu, že by si někdo chtěl pořídit kvalitní značkové auto. Došel by k tomu, že je předražené a kdyby stálo na ulici nezamčené, tak by si je vzal. Zkrátka krádež je vždy krádeží, ať již ji rozum oblékne do jakkoliv pěkného maskujícího slovního oblečku.
Další negativní rovinou jsou svody zaměřené na lidské slabosti-přehnaná sexualita, sexuální úchylky, hráčství a holdování všem druhům násilí. Zde se internet dnes chová jako ucelená a nesmírně bohatá nabídka všech myslitelných svodů. Každá lidská úchylka a slabost zde nalezne živnou půdu. To však není vina internetu-ten je jen kanálem, průplavem, do nějž lidé sami nalévají to, co je jim libo. Že je jim ,,libo“ tolik nechutností není zase tak divné, když uvážíme, že většina lidstva vůbec neměla být na zemi, ale v nějaké nižší úrovni. Celá tato kategorie by v lepší době z internetu zcela jistě zmizela.
To, že se internet používá k domlouvání trestných činů je důsledek nejen zkaženosti společnosti, ale i nemožnosti kontrolovat, co se vlastně vše na internetu děje. Nic takového by samozřejmě nemohlo být, i internet, jako vše jiné ve stvoření, je stále pod dohledem Božích zákonů, je tedy neustále kontrolováno a každý je snadno dohledatelný a případně i postižitelný. Tomu by jistě odpovídal i internet nové doby. Jen naprostá průhlednost a postižitelnost všeho lidského konání by nás dovedla k větší snaze konat správně.
Kategorií, kterou by asi mnohý čtenář označil za dobrou, ale já ji označuji za nesprávnou je chatování a sdílení. Nekonečné žvanění o čemkoliv a sdělování jakékoliv osobní banality, ale i osobní důvěrnosti vede ke ztrátě studu, odstupu, ale i k zpovrchnění. Dnes není zvykem se nad něčím trochu hlouběji zamyslet, je nutné to rychle někam ,,vylepit“, aby to všichni viděli a ,,sdíleli“. Tak se osobní fotky, vhledy do vlastního života šíří jako lavina od známého k trochu známému až k úplně cizímu člověku. Vzniká jakési ,,společné žití“, kdy jsou všichni propojeni se všemi-to je přímo proti předurčení lidského ducha, který má získávat individuální osobnost. My nejsme skupinová duše, ani hmyz. Hmyz se alespoň sdružuje k nějaké pro jeho společenství užitečné společné činnosti, ale my jen k banalitám bez hlubšího obsahu. Věřím, že toto by v nové době také nebylo, protože to zpovrchňuje, rozptyluje a odvádí od vnitřního prohloubení. Dnes se v Poselství popisované nectnosti rodin, které strhávají lidské duše z jejich osobních cest do skupinového duchovního živoření ještě velice zvýraznily. Místo jedné rodiny, kterou člověku přinesou zákonitá karmická vlákna si sám a dobrovolně přibere velikou pomyslnou imaginární ,,rodinu“ všelijakých ,,přátel“ na Facebooku s nimiž prožívá to, co mělo být určeno pro něj, nebo zde utrácí čas v povrchním žvanění o ničem. Když dostanu 10× denně veledůležitou zprávu o nějakém známém, že si dal do své stránky další fotku svého vnoučka – nijak mne to nenadchne a jen si uvědomím, do jaké povrchnosti jsme to zapadli a čím že to žijeme, čemu věnujeme veškerý čas a co je naším nejvyšším cílem. Není to ,,špatná-temná věc“, ale je to slepá ulice vedoucí do spánku ducha, a to přes to, že ,,cítíme“ přívaly příjemných emocí.
Musím zmínit dnes módní metody ,,přeposílání ušlechtilých prezentací“. Na první pohled se zdá, jako by to bylo užitečné konání. Někdo mi pošle pár moudrých výroků a já je jedním kliknutím pošlu dalším dvaceti lidem a oni jiným dvaceti, atd. Zdá se, jako bychom všichni šířili světlo a moudro… A přece…kdo se ještě pokusí sám vymyslet nějakou kloudnou vlastní větu, když může jedním pohybem prstu poslat do světa takové moudrosti? Někde v nitru člověka je pak radost, kterou si vysvětluje, jakože poslal něco krásného do světa, ale bude tam jistě i pocit, že na té moudrosti/které sám není schopen/ má také nějaký podíl…že i on se podílí na MOUDROSTI světa. Ale není to tak a více by rozvoji jeho osobnosti prospělo, kdyby sám něco vymyslel, pak by to byl produkt jeho činnosti. I kdyby to nebylo tak moudré. Přece by to pro něj bylo o hodně cennější… Po dvaceti moudrých emailech za jedno dopoledne od různých lidí už mi i to přijde jako vymývání mozku a jako stupidní zábava. Takže touto činností v míře, jak probíhá, se nešíří světlo, ale zpovrchní se a zkonzumní i moudré výroky těch několika málo skutečně moudrých. To není cesta a metoda, která by vedla k rozvoji vlastní osobností, ale spíše k nesprávnému pocitu sebeuspokojení…
Komunikační možnosti internetu by mohly být užitečné, pokud by se používaly v přiměřené míře, ale ne jako prostředek k prázdnému žvanění. Je tu však ještě jedna rovina. Internet dává možnost sdělit širšímu plénu jakékoliv názory. Širokému plénu, které bych ve svém fyzickém okolí asi těžko našel. Zde je to umocněno anonymitou, jak jsem již zmínil, ale navíc jsou zde ,,fóra“, tedy prostor, kde je možné sdělit něco světu. Jako Luciferům princip svodu lákají tyto prostory agresivní duše, které zde mohou beztrestně urážet a zdánlivě poučovat jiné. Je to hlavně prostředek k posilování domýšlivosti, sebestřednosti a podobných úchylek. Fóra by tedy musela mít mnohem přísnější kritéria.
A ještě máme další velmi negativní prvek – závislosti. Tato závislost vzniká z možnosti rozvíjení různých lidských sklonů a slabostí-domýšlivosti, agresivity, prázdného žvanění a mnohého jiného. Tak nyní slyšíme, že dítě nepojede na tábor v přírodě, pokud tam nebude dobrý signál, aby mohlo používat internet. Bez internetu v přírodě nebude!!! Podobně nás přesvědčují reklamy, že nemůžeme jet na dovolenou, nebudeme-li mít dobrý signál k příjmu internetu. Všechny zajímavosti vzdálených krajin, přírody, vše je vytlačeno surfováním po internetu, žvaněním a hraním…cestování kamkoliv ztrácí smysl, protože přece i tam je ten stejný internet, jako máme doma. Ze skutečného života unikáme do vymyšleného /virtuálního/, který současně vytváříme ve světě myšlenkových forem-není to ale užitečný svět, který by nám prospíval. Přesto za to nemůže internet, ale jeho zneužití námi a stále zřetelnější nepochopení smyslu života… Není tedy správné pohrdat počítači a internetem, zrovna tak, jako rozumem – ale měli bychom vše vzít pevně do svých rukou, nebýt otroky technických vymožeností, ale jejich vědoucími a střídmými uživateli a tím i pány. ZF

O J

Dobrý deň pán Fritz,

ďakujem za obšírnu odpoveď. Svoju otázku som myslel veľmi všeobecne a pod volnými súbormi som nemal na mysli len tie ktoré sú chránené autorským právom a sú platené. Mal som na mysli najmä takzvané súbory poskytované zadarmo. Internet je predovšetkým jednosmerná komunikácia smerom z internetu k nám. Preto je veľká nerovnováha toho čo príjmame a čo dávame. Keď si pozeráme správy na spravodajských servroch tiež je to jednostranná komunikácia len k nám bez príslušneho vyrovnania. Je to porušením Božieho zákona ? Čo sme dali na vyrovnanie ? To že nás prijmanie poteši a máme vnútorne vďaku je správne, ale k autorom sa to akosi priamo nedostane, alebo áno ? Duchovne cesta určite existuje, ale nemalo by byť vyrovnanie v priamom styku ? Viem, že je to problematická otázka týkajúca sa spôsobu a princípu zverejňovania informáci na internete. Za čias Abdrushina sa informácie kupovali, či už prednášky Abdrushina alebo aj obyčajné noviny, takže tam vyrovnanie bolo. Dnes pri elektronickom kopírovaní obsahu bez problémov a zadarmo je situácia úplne iná. Je to, že platíme za pripojenie za internet a za to, že si pozreme reklamu na stránkach ktoré poskytujú užitočné informácie dostatočné vyrovnanie s autormi informácii ? Pýtam sa aj preto lebo som sa stretol s názorom z prostredia čitateľov Posolstva Grálu a možno pochádzajúceho z Hnutia Grálu, že Posolstvo Grálu ani informácie o ňom nemajú byť na internete dostupné pretože Posolstvo Grálu má každý „získať“ za nejakú protihodnotu tak ako sa to píše v Posolstve Grálu. Otázka je teda všeobecná. Je správne dávať informácie zadarmo ? Pri televízii to boli koncesionárske poplatky ktoré boli vyrovnaním až neprišli komerčné televízie financované reklamou. To je tiež otázka ako by to malo byť s televíziou podľa Božich zákonov. Komunizmus a všetko zadarmo Abdrushin odmietal.

S priateľským pozdravom,
O. J.

zdenekfritz

Děkuji za postřeh a podnět přemýšlení. Ano jistě by měla být ve všem rovnováha a na každé braní by mělo navazovat zákonité dávání. Že se tak neděje je jisté a internet to umožňuje velice masově, což devastuje v jednotlivcích poslední zbytky přirozeného cítění, které člověka vede k tomu, aby za ,,něco“ také ,,něco“ dal. I kdyby to bylo jen upřímné poděkování. Internet zde nastolil nová ,,pravidla“, které člověka ,,nenutí“ ke správnému postoji. To dříve v osobní výměně nebylo možné, pokud by byl člověk tak nevychovaný, že by neuměl poprosit a poděkovat, brzo by těžko nějakého dárce našel. Informace, texty, obrázky, vše je dílem ,,někoho“ a každý zájemce by se měl ptát po ceně, chce-li to mít. A když to autor dává bez finančního vyrovnání, přesto nepřestal zákon vyrovnání platit, tedy každý by měl sám od sebe hledat, jak ,,zaplatit“ i když je to ,,zadarmo“, protože ve stvoření nic zadarmo neexistuje. Mne to dovedlo k úvahám, jestli i já, jako dárce, to nedělám špatně. Vytvářím obrázky a ,,zadarmo“ jsem je umístil na své webové stránky. Protože v lidech a ani v čtenářích není zákon dávání a braní zakořeněn, stahuje si tam obrázky kde kdo a velmi, velmi zřídka mi za to někdo alespoň poděkoval. Pak jsem se i dozvěděl, že čtenář použije můj obrázek na svou knihu, aniž se zeptá, aniž poděkuje, no přece když je to ,,volně k dispozici“, proč by to dělal…. Je to však i má chyba. Já jsem vytvořil příležitost a ostatní ji využívají… Tak jsem provedl změnu. Obrázky jsou již opatřeny vodoznakem, a který je tím pro další použití znehodnotí a současně jsem k obrázkům sdělil svou vůli – kdo je chce, musí mne kontaktovat a já mu sdělím, jakou mají cenu. To pak mohu rozhodnout individuálně, podle situace, ale lidi upozorním a povedu k zákonu, že nic není zadarmo.
Co se týká Poselství a jiných textů, myslím, že jich se to týká také, vždyť tím bychom popírali svými skutky vlastní obsah, v němž je tento zákon vysvětlován. Jistě by se to nemělo stát ,,kšeftem“, ale určitě by si měl každý uvědomit, že Poselství ,,má svou cenu“ a není ,,bezcenné“. Druhá věc je, jak použít utržené peníze, neměly by být pro vlastní prospěch, ale zase sloužit ideám Poselství, tedy aktivitám s tím spojeným, nebo alespoň nějakým obecně prospěšným cílům.

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930