86. otázka: Zpětné působení /1.4.14/

86. otázka: Zpětné působení

zdenekfritz

V životopisu Efezus je pasáž, kde Hjalfdar, což byl světlý a zralý duch, byl velice rychle a razantně potrestán za to, že netrefil šípem ptáka dost přesně a ihned jej nezabil. Za tento nepřesný zásah, který jistě nebyl úmyslný, ani v něm nebyla žádná zlá vůle, byl rychle potrestán prostřednictvím medvěda, který mu zranil ruku. Jak je možné, že dnes, denně a v každý okamžik, stovky, tisíce lidí naprosto nelítostně a necitelně pohrdají přírodou a ničí ji ve velkém měřítku, aniž se jim cokoliv stane? Léta ničí stromy, zvířata, ovzduší i vodu, aniž jsou třeba jen nemocní, prožijí v klidu své životy a myslí si, že žijí správně, protože lidské zákony neporušili. Jak to, že na ně nedopadne nějaké viditelné zpětné působení? JB

zdenekfritz

Když budeme pozorně číst Poselství, povšimneme si, že rychlost zpětného působení je přímo závislá na hutnosti hmoty /např. přednáška Pohyb zákonem stvoření/. Jinde máme např. zmínku, že i zvuk se musí probojovávat vzduchem a proto je brzděn v pohybu. Také máme zase jinde zmínku o tom, že jsou hutnější světy, kde je vše pomalejší, než zde. Hutnost, nebo můžeme říci, hustota prostředí, brzdí a zpomaluje jemnější účinky dějů. To je aspekt, který působí jak v prostředí samotném, tak i v jemnohmotných záhalech člověka. Zpětné působení, nebo lépe řečeno rychlost jeho účinků, je tedy závislá nejen na druhu hmotného prostředí, v němž žijeme, ale i na propustnosti, nebo můžeme říci otevřenosti našich záhalů. Je logické, že zralejší duch je více otevřený jemnohmotným účinkům, než materialista, který si svými postoji vytvořil méně propustné osobní okolí. Proto k Hjalfdarovi přijde zpětné působení rychleji, než k Hitlerovi. Třetím aspektem je citové působení, jen cit člověka nachází spojení s neutrální Boží silou, ale tím i s proudy v nichž je obsaženo též i zpětné působení. Člověk ryze materialistického zaměření vytváří minimum citových útvarů, a proto k němu vedou jen slabé cestičky pro jemnější účinky. To ovšem neznamená rozdíl mezi dobrým a špatným, ale jen mezi citovým a pocitovým. Člověk, který má v sobě např. nenávist k Bohu, se otevře ve svých negativních citech plně zpětnému působení a to se na něm, podle hloubky prožití, také může projevit/přednáška Všudypřítomnost/. My již těžko rozlišujeme rozdíly mezi citem a pocitem sami na sobě, tím hůře to poznáme na druhých, protože to, čemu říkáme emoce může znamenat to i to. Vrátím se však k položené otázce.
V době Hjalfdara bylo jemnější okolí mnohem prostupnější, než dnes. On sám byl ve své čistotě mnohem a mnohem otevřenější, než jsme dnes my. Tím se na něm mohlo zpětné působení projevit tak rychle, jak to již dnes těžko může být. Bylo přislíbeno, že v Tisícileté říši bude probíhat zpětné působení opět velmi rychle. To mělo nastat tím, že ze země mělo být odstraněno vše falešné, nesprávné /mimo jiné i vymřením větší části nepoučitelné lidské populace/. Pak se měla země povznést do jemnějších hmotných úrovní, ovšem před tím z ní muselo být odstraněno to hutné, co ji stahuje dolů. Prostředí se tedy mělo stát prostupnější. K tomu zde měla žít v mase a krvi samotná Vůle Boží, která samotná je zdrojem neutrální síly. Nebylo tedy nutné se napojovat na vzdálený zdroj, ale stačilo jen svým chtěním ,,sáhnou“ velice blízko. Tyto okolnosti by dozajista postačovaly k velikému zrychlení zpětných dějů. Že se tak a neděje a proč se tak neděje, o tom jsem se zde zmiňoval vícekrát. Nesmíme si však myslet, že zpětné působení již ,,nefunguje“, ono se ve svých účincích jen musí přizpůsobit jiným podmínkám, vždyť Boží zákony působí v každé jednotlivé úrovni jinak, právě podle druhu prostředí, tam panujícího. Dnešní hříšník si tedy přivodí zpětné účinky třeba až při dalším zrození, protože tyto věci, předcházející inkarnaci se odehrávají v jemnějším, a proto propustnějším prostředí hmoty. Toto jsou ale jen všeobecné podmínky, individuálně může být u jednotlivce ve hře plno dalších aspektů, takže u něj pak mohou být projevy zdánlivě jiné. Snad by bylo ještě dobré zmínit pořekadlo ,,komu bylo hodně dáno, od toho bude hodně očekáváno“. Tak, jako nečekáme od svého dvouletého dítěte totéž, jako od jeho 18.letého bratra, tak i zákony Boží požadují od každého jen to, co je schopen naplnit. Od Hjalfdara bylo očekáváno mnohem více, než od těch, které vedl… Současně bychom si ale měli uvědomit, že vývoj celého druhu duchovních zárodků, k nimž patříme, dosáhl určitého bodu, ve kterém je ode všech očekáváno mnohem víc, než si myslíme. Neměli bychom tedy hledat pro sebe omluvy a výmluvy typu ,,…toto ještě umět nemusím…“

 

  • Kalendář příspěvků
    Prosinec 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Lis    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930
    31