O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

78. otázka: Dotaz na meditaci /17.10.13/

78. otázka: Dotaz na meditaci

Dotaz paní JP:
Dobrý den pane Fritz,obracím se na Vás s otázkou, jestli je prospěšná a vhodná meditace. Pokud jsem se o ni snažila, nikdy se mně nedařila, je to snad mojí netrpělivostí, nebo není nutná?


-ZF-

Dobrý den přeji paní J.P.
Každý hledá svou cestu….a na této ,,jeho“ cestě jsou pro něj akceptovatelné formy a způsoby hledání. Směr a cíl je jeden, ale každý z nás stojí na jiném místě, proto jeho cesta povede sice stejným směrem, ale jinou krajinou, kterou musí projít, aby cíle dosáhnul. Proto nelze tak jednoduše říci: toto je správné a toto není správné – ale samozřejmě u některých skutečně ,,špatných věcí“ to říci lze a je nutné to tak pojmenovat. V Poselství je mnoho pasáží o nebezpečnosti spiritismu, ale není zde, že by byl skutečně špatný, také mnoho povolaných našlo cestu k Poselství a Abd-ru-shinovi skrze tyto metody. Podobně je to i s jinými věcmi. Někdo žil v předchozích inkarnacích v takových zemích, kde je meditace chápána jako nutnost pro dosažení duchovního cíle. Takovému člověku bude i dnes meditace připadat výborná a bude se mu dařit, i když si na svoji předchozí inkarnaci nevzpomíná, ani ho to netáhne k východním filozofiím. Jen v něm zůstal vztah k této metodě. A tak v jiném je vztah k církevní modlitbě a jiném rozjímání v přírodě…. Kdo z nich to dělá dobře a kdo špatně? Každý si musí najít to, co jemu pomáhá a hlavně to, co jej NESPOUTÁVÁ, ale podporuje rozvoj jeho osobnosti vzhůru. Vzpomínky na předešlé postoje a praktiky jsou v nás zasuté hluboko v duši, ale není nutné je násilně vytahovat. Co se nám zdálo dobré v minulém životě, může dnes již být překonáno. Na druhé straně, je-li to ještě živé, pak to nelze ignorovat, člověk by měl jen zhodnotit, jestli to nestojí v protikladu k Poselství. Je-li mu to stále blízké a nestojí-li to proti poznání v Poselství, pak to v tuto chvíli nemusí být na obtíž, ale může to časem být nahrazeno jinou formou, která se bude více ,,hodit“ k současnému poznání. Také bude hodně záležet, co pod tím daným pojmem rozumíme my. Chápeme-li meditaci jako zklidnění mysli, bude to jistě hodně jiné, než když budeme meditovat o svém vlastním božství, nebo ji budeme používat k dosažení samáthi, stavu k osvobození své božské podstaty, apod. Každý si musí sám pružně a citlivě hledat své formy, které budou ,,dobré“ pro jeho druh osobnosti, stupeň poznání a současný životní postoj. Jisté je jen jedno – člověk by měl mít nějaký způsob, jak bude pozvedat svou duši vzhůru, jestli to bude modlitba, meditace, nebo jen prostý výtrysk citu, to je jen jeho individuální projev a bude tak ,,dobrý“, nebo ,,špatný“, jak bude pro něj ,,užitečný“.
Na základě Vašich reakcí doplňuji dodatečně toto DOPLNĚNÍ: Toto vše zde mnou řečené vztahuji k takovým formám, které NESTOJÍ PROTI MYŠLENKÁM Poselství. Tím chci uvést, že slovem MEDITACE se zde na zemi označuje mnoho velmi různých věcí. Od prostého zklidnění myšlenek v přírodě, nebo u klidné hudby, přes mnoho jiných druhů až ke skutečné meditační naučené metodě ve smyslu východních filozofií. Proti TÉTO konkrétní naučené metodě jsou v Poselství a Odpovědích výhrady, které samozřejmě ani v nejmenším nezpochybňuji. O nich píší další diskutující a já jim děkuji, že je zmínili, aby nedošlo k omylu. Tak ještě jednou – já nijak nepodporuji snahy lidí chtějící provozovat ty meditace označené v Poselství jako nevhodné. Nebudu je však také nikomu zakazovat, ani je za to kritizovat. Ani jsem nepředpokládal, že jsou čtenáři, kteří praktikují něco, co je v rozporu se základními myšlenkami Poselství /např., že v člověku není nic božského/.


O. J. Dobrý deň pán Fritz,

dovolim si vyjadriť sa k tejto otázke na meditáciu. Meditáciu nepovažujem za vhodnú na duchovnej ceste človeka. Je to umelé obracanie pozornosti na seba, miesto aby mal človek obrátený svoj zrak na vyšiny. Pán sa jednoznačne vyjadril k meditácii týmito slovami: „I ona tolik vychvalovaná meditace, zahloubaní se, nejsou zpravidla ničím jiným, než ctižádostivá pozorování sama sebe, snění, avšak nikoli pobožnost.“ Pán sa v Posolstve niekoľko krát vyjadril, že človek by nemal byť len pozorovateľ, ale mal by sa stať priamim učastníkom živého preživania života. Keď teda človek cíti potrebu pobožnosti a spojenia s Bohom, mal by ju uskutočnovať vrúcnou modlitbou, alebo rozjímaním, tj. premýšlaním o duchovných veciach. Meditácia mi prijde ako spôsob umelého nastolenia kľudu. Ježišov pozdrav „Pokoj Vám“ je iného druhu, je to výsledok dosiahnutý skutočnou duchovnou snahou a pochopením duchovných právd.
S pozdravom,
O. J.


-ZF-

Děkuji za reakci pane OJ. Naprosto s Vámi souhlasím. Skutečná meditace je jistě tím, co popisujete. Mé vyjádření bylo spíše k všemožným názvům pro snahu o citové otevření se světlu. Právě proto, že dnes se pojmenovává kdeco kdejakým názvem, měli bychom asi nejdříve vždy vymezovat pojmy, aby nedošlo k omylům. To jsem neudělal, a proto to nyní napravuji. Neměl jsem ve své odpovědi na mysli skutečnou meditaci, protože si myslím, že kromě lidí zabývajících se východní filozofií /a ti asi Poselství nečtou/ ani běžný člověk neví, co si pod tím představit. Používá tedy slovo ,,meditace“ pro cokoliv a všechno spojené s duchovní aktivitou, co není přímo pozemsky hrubohmotné.
Tazatelku osobně znám a tak jsem nepředpokládal, že mluví o skutečné meditaci, takové, jaká je popisována v PG.
Díky za upřesnění. ZF


Reakce jedné čtenářky /budem ji označovat TŽ/:
Znám člověka, který čte i Poselství Grálu, ale současně se intenzivně věnuje i nauce východního směru. Tento člověk připisuje meditaci klíčové místo v duchovním procesu, a stanovuje nutnost meditací několik hodin denně včetně postupného přecházení ve vyšší stupně meditace až do stupně „splynutí s všehomírem“.
Dotyčný se mi snažil vysvětlit, že podle něj a zřejmě i jeho učení sám Ježíš Kristus vyzýval apoštoly k nutnosti hlubokých meditací.
Okamžitě přede mnou vyvstala přednáška „Kristus řekl …“ …
Co je ale psáno, tedy dáno, je následující (výjimečně si dovolím použít přesnou citaci) text z pera Abdrushina:
„Varuji však každého čtenáře a posluchače naposledy s hlubokou vážností také před kýváním a radím, aby se od nynějška úplně vyvarovali každého pokusu s jakýmkoliv pomocným prostředkem
okultistů, spiritistů, antroposofů atd. Lhostejno, co to jest, i kdyby to bylo nejnevinnější, i tak zvané meditace. Všechno od nynějška bude ke škodě těm, kdo se tím obírají! Budou uchopeni temnotou a strženi dolů, aniž by to pozorovali, protože to, co je světlé, nemůže již k nim přijíti.“ (Odpovědi na otázky – č. 37 Kývání)

Citaci si dovoluji zejména proto, že původní otázka tématu byla, zda je meditace prospěšná a vhodná. Domnívám se, že slova z uvedené odpovědi na otázky by tu měla být zmíněna.

Také bych ještě podotkla něco k poslední větě příspěvku č. 2 – …. Individuální projev bude tak „dobrý“ nebo „špatný“, jak bude pro konkrétního člověka „užitečný.
A jsme opravdu schopni přesně poznat, zda je něco v konkrétním případě skutečně užitečné? Dle mých zkušeností bývá řada věcí a jevů užitečná proto, aby si člověk uvědomil, že jimi ztrácí čas a musí volit jinak. Je však dostatek času na všechny možné „nábližky“, i na takové, před kterými jsme ale byli výslovně varováni?
V tomtéž příspěvku je také zmíněno, že každý si musí najít to, co jemu pomáhá, a hlavně to, co jej nespoutává, ale podporuje rozvoj jeho osobnosti vzhůru. Zde platí dle mého obdobně – jsme schopni dostatečně objektivně a včas posoudit, zda nás něco spoutává, zvláště pokud nám „to něco“ vyhovuje, tedy jeví se nám to užitečné, anebo jsme stále hodně „nízko“, nebo třeba i klesáme, a tudíž nesme schopni si případné spoutávání v potřebné míře uvědomit?
PS: setkala jsem si i se stoupenci PG, kteří skutečně meditaci nezavrhují….


-ZF-
Děkuji za podněty. Doplnil jsem do svého příspěvku č.2 vysvětlení, že zde každý hovoříme o něčem jiném. Nicméně to ještě jednou zopakuji, aby to nevyznělo, že zde hlásám nějakou benevolenci proti výrokům Abdrushina. Chápu to tak, že jeho výroky jsou míněny proti školené meditaci ve smyslu východních filozofií, jejichž konečným cílem je splynutí s bohem /záměrně malým písmem/, jehož součást nosím od počátku v sobě. Samozřejmě, jestli se mne někdo bude ptát, jestli je TAKOVÁTO MEDITACE vhodná, řeknu, že ne. Ovšem NEPŘEDPOKLÁDÁM, že se na to bude ptát ČTENÁŘ. Vždyť by to bylo v naprostém rozporu, nemusíme si zde citovat pasáže o meditaci, ale podstatné jsou spíše nesčetné výroky o tom, že v člověku není nic božského a také, že umělá duchovní školení spoutávají ducha v jeho přirozeném a postupném vývoji. Proto, bez jakékoliv kritiky, nemohu sloučit pojem ,,čtenář Poselství“ s jakýmikoliv formami, které přímo odporují základním myšlenkám Poselství. Protože však vím, že mnozí lidé říkají ,,meditace“ a myslí tím nějaké zklidnění mysli, ať již na paloučku v přírodě, nebo u klidné hudby, ale i při nějaké modlitbě – nemohu prostě na otázku – co říkáte na meditaci – odpovědět – to je špatně, protože to říkal Abdrushin. Ti lidé, kteří tím myslí posezení v lese by po takové odpovědi byli právem rozčarováni, a možná bych jim dokonce zošklivil Poselství. Myslím totiž, že kromě lidí praktikujících východní filozofie bude dnes málokdo vůbec pod tímto slovem chápat to, co tím myslel Abdrushin. Vždyť i z jógy, Taj- či a jiných cvikových praktik se u nás postupně vytrácí filozofická rovina a zůstává to jen tělocvikem. Když bych někomu, kdo např. cvičí Taj- či, aniž se zabývá nějakou jeho původní či současnou filozofií a bere to jen jako tělesný prostředek pro uklidnění a harmonizaci ,,zakázal“ toto cvičení, protože…asi bych tím nic dobrého neudělal.

Pro ověření, jestli jsem dotaz, který vedl k této úvaze, pochopil správně, jsem napsal dotyčné tazatelce a zeptal se jí – na kterou ,,meditaci“ se to vlastně tázala. Zde je její odpověď:

No pane Fritz, chodím občas cvičit a kamarádka, která to vede, vždy začíná ,,meditací“ s tím, abychom se uvolnili a pustí nějakou hudbu, trvá to asi půl hodiny, máme se při tom uvolnit, zklidnit, aspoň tomu tak rozumím – oprostit se chvíli od myšlenek a uklidnit seNe tedy vstoupit do nirvány či co myslí ti indové či guruové, nebo kdo.
A mně se to nikdy nepodaří, myšlenky mně utíkají. Tak jsem myslela svůj dotaz. Když se mi tento způsob ,,meditace“, tedy abychom se chvíli uvolnili a oprostili od myšlenek, nedaří, jestli je to tím, že nejsem trpělivý člověk. Chtěla jsem vědět, jestli je na vině moje netrpělivost, jestli je pro mne tato „meditace“nutná, nebo potřebná. Nedovedu prostě vypnout, možná proto mám i problémy se spaním, ale na druhé straně si říkám, že kdybych správně „žila“Poselstvím, tak bych se měla zklidnit a dobře spát i bez dalších věcí. Tak, snad jsem Vám vysvětlila, jakou „meditaci“jsem myslela.

Takže tu tedy skutečně hovoříme každý o něčem jiném, i když to pojmenováváme stejným slovem.
Abychom tu diskutovali, jestli je správné, co řekl Abdrushin – to snad skutečně nemusíme, každý si to tam může přečíst a jestli to kvůli svým postojům nebo zálibám zatím není schopen strávit, je to jeho boj a nikdo to za něj zde nevyřeší. Chcete-li se tedy vyjádřit k původnímu dotazu na zklidnění myšlenek, tak prosím – ale uvádějte, že je řeč o tom. Chcete-li hovořit o tom, že Abdrushin pronesl to a ono a my to nerespektujeme, prosím, ale opět uveďte, že je řeč o tomto. Ať to tady nemáme jako v Babylonské věži…


Reakce paní TŽ:
Z výše proběhlého je zřejmé, že je skutečně důležité používat přesné termíny. Nazývat věci skutečnými pravými jmény a nikoliv tak, že pod původním termínem si každý představí něco jiného.
Neměla jsem v úmyslu hovořit o tom, že Abdrushin něco pronesl a na těchto stránkách to není respektováno, vůbec mě to takto nenapadlo. Napadlo mě ale něco jiného. Těžko můžeme zcela přesně říci, kde Abdrushin viděl tu hranici prospěšnosti a škodlivosti „meditace“. Výraz z překladu „i kdyby to bylo nejnevinnější, i tak zvané meditace …“ je docela varovný a neevokuje ve mně pouze odmítnutí klasické „nirvány“. Prostě mi přijde, že i ono zklidňování mysli má své meze, abychom místo radostných činů nesklouzávali do záměrně volených nečinností.

Nedávno jsme v rámci menší skupinky stoupenců PG diskutovali na téma této otázky. A neshodli jsme se vůbec. Někteří v meditaci viděli inspiraci, jiní tvrdili, že na Hoře nikdo nemeditoval a že doporučovanou modlitbu tedy rozhodně nelze zařadit pod pojem meditace.

Na základě setkání se s naprosto různými názory mi toto téma nepřišlo až tak jednoduché, proto jsem také ve svém původním příspěvku prosila, zda by se mohli vyjádřit i ostatní, s jakými názory se u čtenářů PG již setkali a jak to vnímají sami.


Reakce pan OJ:
Dobrý deň pan Fritz,
Podstatné je si naozaj uvedomiť čo rozumieme pod meditáciou. Myslím, že k takzvaným pozorovacím alebo transcendentálnym meditáciam k bohu, ktoré nás majú duchovne povzniesť sa netreba vyjadrovať a treba ich odmietnuuť ako v rozpore s Posolstvom. Otázkou ostala snaha o ukľudňovanie mysli. Tu sa prikľáňam k pani TŽ, že Pán použil vyraz „i kdyby to bylo nejnevinnější“ a to spájam aj so snahou ukľudniť myseľ. Moje skúsenosti s pokusmi ukľudniť svoju myseľ, ktorá stále nad niečim hľbala ešte pred tým ako som poznal Posolstvo zlyhali. Nepomohla ani dlhšia relaxácia, počúvanie hudby alebo veľa spánku. Došiel som k poznaniu, že príčinou je negatívna energia sústredená najmä v okolí hlavy. Po jednom náhodne sprostredkovanom zásahu liečiteľa som pocítil prečistenie a blahodarne skľudnenie mysli aj keď určité napätie ostalo. Samozrejme ako vieme, zásah liečiteľa pokiaľ človek nemá vlastné duchovné úsilie je vec dočasná. Som preto presvedčený, že na skľudnenie mysli je potrebná predovšetkým vlastná duchovná očista a duchovné úsilie v zmysle Božieho Slova. Predovšetkým očista od všetkých žiadosti, vášní, lipnutí, sklonov, negatívnych postojov a negatívnych myšlienok. Veľmi pomáha sústrediť sa na duchovné cnosti a to snahou predstaviť si alebo vcítiť sa do duchovnej cnosti a snahou si ju osvojiť. Nejde to rýchlo ale myslím si, že jediná cesta ako nájsť harmóniu a vyrovnanú myseľ je cesta duchovnej námahy a očisty a najmä morálneho a charakterového vývoja človeka. Za prostriedok k ukľudneniu mysli považujem aj prosbu k Bohu aby nám pomohol s očistou a s čistou mysľou.
S pozdravom,
O. J.


Příspěvek paní TŽ:
Pane Fritzi,
v uplynulém týdnu jsem se zúčastnila na Husitské teologické fakultě UK, na katedře religionistiky, přednášky na téma křesťanská mystika.
Zřejmě ne úplně náhodně se tam zrovna rozebíraly tři stupně spirituální praxe z hlediska křesťanství

  • soustředění (neboli koncentrace)
  • rozjímání (neboli meditace)
  • usebrání (neboli kontemplace)

A tak přestože to nemá přímou vazbu na Poselství Grálu, ale částečně na diskutované téma, jdu podat krátkou informaci.
Dle přednášky cílem prvního stupně, tedy koncentrace je, aby mysl nebyla rozptýlena, druhý stupeň – meditace je rozjímání třeba nad veršem z Písma nebo třeba nad symbolem kříže. Třetí stupeň je ten, kdy již nejde o obsah nějaké věci nebo jevu, ale jde o vnitřní uprázdnění a otevírání se pro možnost nazírání vyšších jevů.

Tolik pro vyjasnění, že pojem meditace = rozjímání skutečně není podle mě zcela jednoznačně vymezen. Napadlo mě, že by Vás mohlo zajímat, jak se ty pojmy vyučují na našich teologických vysokých školách (přednášející byl z Evangelické teologické fakulty UK).


-ZF-
Děkuji paní TŽ za její příspěvek, který znovu ukazuje, že pod stejným slovem můžeme každý rozumět něco jiného. Na to bychom neměli zapomínat, protože můžeme i ,,pravdivým“ výrokem někoho zranit, nebo ho srazit z jeho, pro něj správné, cesty, aniž bychom to tak chtěli…
Tak mne, vážení, přitom napadl takový hrozivý scénář:
Někdo sem napíše, že tady četl nějaké příspěvky a že s nimi nemůže souhlasit. Čte Poselství a věří mu. Když si připadá vnitřně rozervaný, smutný a neví si rady, jde do lesa a dělá tam lesní meditaci. Vždy se zcela uklidní a jeho mysl míří tím správným směrem… Může to každému jen doporučit.
Tady mu na jeho výrok odpovíme, že Abdrushin žádné lesní meditace nepropagoval, ani je nezmiňoval, byl zásadně proti meditacím, a i kdyby to bylo něco jiného, říkal, že i to nejnevinnější bude člověku ke škodě…Lesní meditace je tedy něco špatného a hotovo, ten člověk si má víc číst v Poselství a bude mu dobře.
No a co na to ten pisatel? Zarazí se a nemůže pochopit, ale ani připustit, že by dělal něco nesprávného. Vždyť jde do přírody, dívá se kolem, je nadšený z její mnohotvárnosti, kterou chápe jako projev Boží velikosti a děkuje Bohu, že ji smí užívat. Zkrátka medituje… Co na tom může být špatného? Že by i toto vadilo Abdrushinovi? Že by to bylo proti Poselství a Boží vůli? To přece není možné, a jestli je, tak asi ničemu nerozumím…
Citací takových autoritativních výroků, které u Abdrushina byly jen ve všeobecné rovině a jistě nebyly tak univerzálně a pro všechny případy míněny, jak je chápeme, můžeme napáchat mnoho škody, aniž chceme, protože v našem podání již mají konkrétní tvar, ať už vyřčený, nebo jen myšlený. Poselství není dogma a jeho autor nebyl dogmatik, jeho výroky vždy byly a jsou všeobsáhlé a zahrnují mnoho nuancí a forem. Tak, jako Boží zákony mají různé formy v různých úrovních stvoření a nelze je chápat dogmaticky, jako jednotlivé neměnné příkazové věty, ale spíše jako témata k pozorování, zkoumání a nalézání v mnoha tvarech a podobách. Proto se můžeme neustále přít o jednotlivé výroky k nějaké dané věci, protože jednou je řečeno něco a o desítky stran něco jiného, dokonce snad opačného.
Máme dvě možnosti – za prvé tu církevní. Uvedu příklad. Byl jsem kdysi v reprografickém středisku, které provozovali křesťané. Chtěl jsem okopírovat papír s textem: léčivá síla drahých kamenů. Odmítli mi to okopírovat, protože je to ,,proti Bibli“. Nakonec si na mne zavolali vedoucího, který po delším rozhovoru prohlásil:…aha, vy o tom chcete přemýšlet, ale to nesmíte. Tomu musíte věřit…“
Poselství je tak mnohotvárné a každá věc je postupně vykládána z různých úhlů pohledů, že bych se neodvážil tvrdit – toto je určitě tak a nemůže to být ani jinak… Dnes to vidím takto, ale zítřek mi může ukázat jiný pohled. Proto bych nerad dogmaticky někomu říkal, že toto nesmí a jiné musí dělat…a ještě k tomu dodal – je to tak v Poselství. Znám čtenáře, který něco pronese a pak řekne – to neříkám já, ale Pán. To proto, že opakuje nějakou větu z Poselství, ovšem v situaci a souvislostech a také v kontextu jeho osobního momentálního postoje, který v Poselství zahrnut nebyl.
Všechny naše závěry jsou naše domněnky – Pravdě blíže, nebo více vzdálené. To, i když citujeme, nikdy to není to původní. Už to, že na to máme nějaký svůj ,,názor“, dává citovanému určitý, námi vyhraněný ,,smysl“. Byl bych rád, aby všechny naše diskuze měly vždy toto v pozadí.

Vraťme se však k otázce položené na začátku těchto diskuzí a to nyní v její zkonkretizované podobě. Jak uklidnit rozervanou mysl, jak zklidnit chaoticky poletující myšlenky a jakou to má souvislost se špatným usínáním a spánkem.
Když si vezmeme jen pár, za sebou jdoucích prvních přednášek, jako jsou např. Myšlenkové formy, Mravnost a Bdi a modli se, najdeme zde mnohé, vztahující se k tomuto tématu. Pár základních bodů: Problém s myšlenkami je problém s předním mozkem, který je vytváří. Myšlenkami se nemají myšlenky ovládat, ale duchem a citem. I myšlenky jiných mne ovlivní a při soustředěném a delším působení mohou zmást mé cítění. Mohu se stát nástrojem cizím myšlenek. Kdybychom dokázali spatřit okolí naší země, tedy i myšlenkový svět, vykřikli bychom hrůzou. Spánek je potřebou jen předního mozku, vytvářejícího myšlenky. Silně prožhavený mozek se prolíná i do spánku a ovlivní sny.
Chápu tyto věci takto. Před dotírajícími myšlenkami nás může ochránit duch, mající nějaký silný duchovní cíl, k němuž živě usiluje. Přemýšlením o tom, proč mne myšlenky trápí a aby mne netrápily, ničeho nedosáhnu, protože ovládajícím musí být něco vyššího, tedy duch. Kdyby, a toto slovo je nutné zdůraznit – kdyby náš duch byl silný a živý, tak by jej myšlenky nemohly trápit, protože on je silnější, než ony. Z vlastní praxe však mohu napsat, že když se dostanu do jakéhosi myšlenkového chaosu a víru, nepomůže mi vzít si Poselství a číst – čtu a nevím co, najednou si v polovině stránky uvědomím, že nevím, co čtu a že celou dobu mi hlavou probíhají jakési, třeba jen banální myšlenky. V této fázi četba neúčinkuje, alespoň u mne ne. Je-li člověk takto rozerván, pak ani modlitba nepřináší ten účinek, jaký člověk hledá. Záleží na intenzitě tohoto ovládnutí myšlenkami – u velmi silných projevů může sice člověk opakovat slova modlitby, ale nedokáže je procítit, protože duch je omezen a potlačen příliš silnou aktivitou mozku /předního/. Zde pomáhá nějaká fyzická činnost, když člověk pracuje, pak i myšlenková rovina se pomalu přesouvá k této činnosti a tím se více sjednocuje a stabilizuje. Až dojde k určitému stupni, alespoň sjednocení myšlenek, nemusí to být jejich úbytek, ale zmenšuje se chaos, pak mohou nastoupit modlitba a četba. Nezřídka je člověk touto jednostrannou, ale energeticky náročnou, rozumovou činností tak vyčerpán, že už ani nedokáže číst, nevnímá to. Pak je tu prostor pro klidnou hudbu, nebo, to se osvědčilo mně, poslech namluvených životopisů z řady kolem Poselství. Není to žádná ,,metoda“ a nic se při ní neočekává ani přímo nedělá. Není v tom nic cíleného, ani řízeného. Člověk prostě poslouchá to, co jej baví a neškodí mu. V tomto případě to není pro poučení, jako u denní četby, ani rozšíření obzorů, ale jen pro samovolné napojení na určité děje související s pravou cestou k Bohu. Cestou, kterou nám ukázal Abdrushin skrze prostředníky. Člověk takovou četbu opět moc nevnímá, ani o ní nepřemýšlí, stává se to spíše jen zvukovou kulisou, která má však dobrý duchovní náboj a proto pomáhá. Výsledky nemusí být nijak rychlé a člověk možná stráví hodiny v polospánku, ale je to stav posilující ducha a uklidňující. To je má zkušenost, kterou nikomu nevnucuji, a pro někoho může být nevhodná. Jiný řekne, že to jsou ty ,,nejnevinnější metody“, před nimiž varoval Abdrushin. Nevím, třeba ano, i když jestli i poslouchání životopisů by bylo škodlivé, pak nevím, kam dojdeme. Máte-li něco jiného, co vás samotné obecně uklidňuje, pak je to pro vás dobrá pomůcka. Samozřejmě za předpokladu, že to není v rozporu s Poselstvím a Desaterem. Pro čtenáře, mohu předpokládat, budou nejlepší věci, které nějakým způsobem souvisí s Poselstvím. Věci, které nejsou manipulativní a ,,vymyšlené metody“, které vytvořili nějací lidé za nějakým účelem. Pan OJ píše svou zkušenost, že hudba mu na zklidnění nepomohla, věřím, ale mohou být lidé, více na hudbu naladěni, více jí otevření, kterým hudba může pomoci. To jsem také myslel tím, když jsem říkal, že každý se musí najít své pomocné prostředky.
Další možnou příčinou matoucích myšlenek jsou ovlivňující myšlenky jiných lidí. Člověk by měl zapátrat, čím se tak přes den v myšlenkách zabývá. Jestli je to něco, co mu na jeho cestě pomáhá, nebo spíše ne. Především vazby na lidi v rodině bývají hodně svazující. Myšlenky na děti, které nás nemají rády, manžela i manželku, kteří těmto věcem nehoví a mnoho podobného, otevírají cesty pro nejen jejich myšlenky, ale i myšlenky podobné od jiných lidí. To vše jsou pak proudy, které nás chtějí odtlačit z naší cesty a je-li náš duch slabý, pak je to lehce proveditelné. Od takových nepřátel ducha bychom se měli vnitřně izolovat, i kdyby to byli příbuzní a rodina. Zevní izolace není vždy možná, ale vnitřní jde vždy nějakým způsobem uskutečnit. Udržovat si tedy svůj ,,vnitřní prostor“ co nejvíce čistý od tohoto zmateného a pošpiněného zevního světa. To však ještě nestačí. Udržte krb svých myšlenek čistý—tedy oživujte svého ducha, aby vládnul myšlenkám. Cíl ducha není na této zemi, ale je to cíl jeho vývoje. Člověk by si tedy měl hledat svůj vnitřní duchovní směr, kterým se bude zabývat. To se pěkně řekne, ale není to jednoduché, protože mozek neustále chrlí své požadavky a do všeho se plete. Proto také nestačí pouhé ,,čtení Poselství“ a ,,přemýšlení o něm“. Každý si musí hledat svou cestu, vnitřně toužit a hledat spojení s oživujícími proudy a silami – ty nejsou charakteru a druhu myšlenek, proto je tu neumím slovy popisovat. Je to hledání spojení. Spojení ducha s Duchem, to musí člověk nějak procítit, protože je to citový stav.
Pro shrnutí ještě jednou o těch možných důvodech.
Je jasné, že denní činnost může pomáhat, nebo stát v cestě snahám ducha. Když se zabývám celý den nějakou intenzivní rozumovou činností, je večer přední mozek tak nažhaven, že už nejsem schopen se na nějakou duchovní činnost soustředit. To říkám z vlastní, mnohokrát prožité, zkušenosti. Ani čtení, dokonce ani procházka venku, nic nepomáhá. Pak nepřichází ani spánek, přední mozek je příliš aktivní a nechce odpočívat. I když se zdá, že je tělo unavené a člověk jde spát, spánek se nedostaví a myšlenky pořád víří. Může to být z uvedeného důvodu ,,přežhavení“ z denní činnosti. Jiným důvodem jsou rozbouřené emoce, strach, zloba, ublížení. Zde leží příčina hlouběji – v duši, ale tato bouře se přenáší až do mozku a opět jsou tu myšlenky, které člověku nedají usnout. Dalším možným důvodem jsou myšlenky jiných lidí, se kterými se spojuji, nebo které na mne vysílají. A dalším důležitým faktorem je slabá duchovní činnost ducha, tím se stává slabým v obraně, je duchovně nevýrazným a tím snadno ovladatelným, což se může dít i v rovině myšlenkové.
Pro všechny případy platí totéž – posilování ducha, aby se nestal ve své slabosti nástrojem myšlenkových forem a chtění jiných lidí. Vyhýbání se zevním věcem, které vedou k přehnané myšlenkové činnosti – tím myslím v průběhu dne, nestačí se tomu vyhýbat až před spaním. Je-li to technicky možné, pak nedovolit denním činnostem přehnané přežhavení mozku. Nespojovat se s proudy, které nás chtějí odloučit od naší duchovní cesty. Cíleně v sobě rozvíjet lásku a touhu po Bohu, při každé příležitosti, jež se naskytne. Myšleno především ve vnitřní touze, ne jen v pozemských slovech, která nemusí mít spojení s duchem.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930