O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

77. otázka: Nevezmeš jméno Hospodina nadarmo /4.10.13/

77. otázka: Nevezmeš jméno Hospodina nadarmo

Zdá se, že je to jasný pokyn a přece jsem v posledních dnech došel k postřehu, že to tak jasné není, obzvláště, není-li forma tak jasně patrná. Jistě to není míněno jen tak úzce, že by se to týkalo vyslovování tohoto jména jen v hovoru, ale chápu to obsáhleji. Myslím, že se to týká nevážnosti, nebo nedostatečné úcty a odstupu k pojmu, a to se může zrcadlit v různých projevech. Po úvaze na téma hledání lásky k Bohu a úvaze o příkazu nepoužívat tykání, přichází, jaksi logicky i téma, jak chápat tento příkaz, týkající se používání slova Bůh. K této úvaze jsem byl inspirován následujícím zážitkem. Kousek za naším domem je stodola, sklad a na její odvrácené zdi je namalován několik metrů velký nápis BŮH. Provedení připomíná grafity, sprejery a podobná dílka, se kterými se setkáváme často Ovšem ne s takovým obsahem. Fotku jsem rozeslal několika čtenářům a zeptal se jich, jak to na ně působí. Reakce byly různé a z toho je vidět, že i tento projev pro nás nemá jednotné určení dobré/špatné. Ani se nesjednotíme v názoru, jestli tento nápis patří do kategorie tohoto přikázání, nebo snad je dokonce opakem. Je to tedy pocta Bohu a má nás těšit, že ji někdo dokáže veřejně vyjádřit, nebo je to neúcta k Bohu?


-ZF-

V prvé řadě bych uvedl, že mne některé tyto nápisy nepobuřují, ale také z nich nejsem nijak nadšený, beru je jen jako kolorit této chaotické, rozporuplné, rozumové a pocitové společnosti. Pokud je však takový nápis ve společnosti jiných sprejerských nápisů, všechny jedním tahem a stylem, tedy z jednoho hnízda, pak jej zcela jistě nepovažuji za správný.
Všichni čteme totéž Poselství, a proto máme stejnou ,,startovní čáru“ a přesto docházíme k různým závěrům. Nemá tedy valný smysl zde citovat něco z Poselství, spíše se budu zamýšlet obecně a současně i individuálně, jak to kdo vnímá. Podle mne můžeme takový nápis hodnotit ze dvou úhlů pohledu. První je motivace, tedy, co tím chtěl autor nápisu vyjádřit, proč to napsal. Protože autora neznáme, budeme mu nejčastěji přisuzovat své pohnutky a své postoje. Pokud bychom rádi nějak vyjádřili svou úctu Stvořiteli a nevíme jak, nebo k tomu nemáme odvahu – budeme autorovi podkládat tyto úmysly a budeme to hodnotit velmi kladně. Ještě se k tomuto bodu vrátím, nejdříve však zmíním další úhel pohledu. To by měl být určitý nadhled, pokus podívat se na věci s odstupem, tedy tak, jak to pozorují ti nad námi.
Vraťme se však k možné motivaci autora takového nápisu, protože to je v tomto případu jistě stěžejní. Proč vůbec lidé dnešní doby provádějí výtvory, kterým se říká grafity. Většinou to bude snaha na sebe upozornit, upoutat pozornost na svou osobu, něco ,,dokázat“, být středem pozornosti. Také bude motivem touha po dobrodružství a snaha uniknout ze života stereotypů. Když opomineme ješitnost a podobné prvky těchto snah, může zde být volání duše po pozornosti a snaha po změně, což bychom mohli chápat pozitivně. Jenže metoda, kterou volí, tedy zničit druhým lidem majetek a vyvolat v nich, ale i druhých hněv, zlobu, zklamání a starosti – to jistě není správné. Tak i tvůrce takového nápisu, ať je jeho motivace jakákoliv, dosáhne zcela jistě jednoho – naštve někoho, komu patří objekt, protože mu bez jeho souhlasu počmárá jeho majetek. Toto naštvání je ovšem potom spojeno i se slovem Bůh, které je na zdi. To nebude moc dobrá cesta k něčemu pozitivnímu… Co se týká té motivace. Podle stylu, umístění, apod., to vypadá, že je to dílo nějakého sprejera. Nelze tedy tento jeden nápis vytrhnout z celé jeho tvorby jako samostatný, který nemá se zbytkem jeho tvorby nic společného. Pořád je to výraz téže osoby. Většina těchto tvůrců především kreslí ,,své značky, tedy své podpisy“. Pod tímto úhlem můžeme předpokládat, že alespoň někteří z nich, ať již vědomě či intuitivně píší toto slovo, jako určitou personifikaci své vlastní osoby – tedy, to jsem já Bůh, machr, borec. Tak, jak se dnes často používá výraz ,,je to boží“ – např., ,,…ten mejdan, kde jsme se všichni opili, byl boží…“ Jsme lidé mnoha tváří, ale i mnoha postojů, a proto bude zřejmě motivů v jedné osobě více a něco z toho může být i úcta k tomu slovu, kterou ovšem vyjadřuje tak, jak je zvyklý.
Motivací tedy může být mnoho, ale já osobně si myslím, že skutečná úcta k Bohu se v nich bude vyskytovat velice ojediněle, pokud vůbec.
Přejděme však k druhému úhlu pohledu. Pohledu, ke kterému nás vede Poselství. Je to pohled v širších souvislostech a návaznostech. Když si přečteme různé životopisy zvěstovatelů a připravovatelů cest, určitě v nich nenajdeme přitakání k takovéto prezentaci Stvořitele, ale naopak, je to ten postoj, který je naznačen v Poselství – v tiché úctě a jen v duchu toto svaté slovo zašeptá, aby je ani myšlenkou ani slovem neznesvětil. Jsme už tak nesmírně vzdáleni takovému postoji, že je nám úplně cizí. Sice jej v Poselství uznáváme, ale nám samotným není vlastní. Není v nás zakořeněn, protože při všech těch našich opakovaných inkarnacích se dostáváme do rolí bezvěrců, nebo církevních věřících, kteří v sobě žádný takový odstup nemají. Pojem Bůh je pro nás nepochopitelný a neuchopitelný, navíc je Bůh neviditelný a nesmíme si vytvářet ani představu Jeho obrazu. Je pak logické, že si Jej zlidšťujeme, aby pro nás byl alespoň trochu pochopitelný. Bereme všechno ,,po lidsku“ a tak i snaha o odstup a úctu se v nás formuje do takových podob, které bychom použili u lidí. Když bude na nějaké zdi nápis Karel Gott, nikoho to nepobouří, vyjma majitele zdi, který se skřípěním zubů bude počítat, na kolik ho přijde oprava fasády… Ať chceme, nebo ne, to jsou mechanizmy v nás zakořeněné. Že něco čteme v Poselství a věříme tomu, ještě neznamená, že vidíme úplně jinak svět.
Jsem přesvědčen, že nikoho z jen trochu vyšších světů by ani nenapadlo, něco, co je mu svaté, čmárat po zdech, podchodech a komínech. Zrovna tak jsem přesvědčen, že pohled ,,shůry“ je jednoznačný – takové jednání je přestoupením přikázání, je špatné, protože zevšedňuje a znevažuje něco, co si má člověk připomínat, jen když je na to naladěn, jinak se to stává frází. Kdysi byl u nás doma jeden z vedoucích Hnutí Grálu a vytknul mi, že máme na zdi rovnoramenný kříž. Vysvětlovat to právě tím zevšedněním… Moc se mi to nelíbilo, ale od té doby si takových věcí více všímám. Různé fotografie, obrázky, symboly, ať už je má člověk za svaté, váží si jich, nebo k nim má jen vroucí vztah – při každodenním pozorování a míjení se stávají jakousi součástí okolí a člověk je přestane vnímat. Do jisté míry, jakoby zmizely. Ano, když má člověk nějaký rituál s danými pravidly, jako, že ráno se dívá na daný obrázek, apod., pak jistě v této době vystoupí předmět z okolí, do něhož vrostl. Pak, v ruchu a povrchnosti našeho všedního dne se opět zanoří do všedního okolí. Tím však ztrácí, více či méně, svoji jedinečnost a už z něj nikdy není takový zážitek, jako poprvé. Proto je lepší vzácné předměty a relikvie, symboly mít schované a vytáhnout je ,,na světlo Boží“, jen tehdy, kdy jsme jim schopni věnovat pozornost. Tento princip jistě platí i u pojmu nejsvětějšího. Když tedy nepoužijeme taková tvrdá slova, jako je rouhání, znesvěcení, pak nám stále zůstávají jemnější, ale ve svých důsledcích stejně hrozivé důsledky ve slovech – zevšednění, otupění a vlažnost. Jestliže jsem tedy řekl na začátku této úvahy, že mne takový nápis ,,nepobuřuje“, pak i to je známkou mého otupění a přizpůsobení materialistickému světu /…a to je ten svět církevní/, který již ,,necítí“, že toto správné určitě není. A to bez ohledu na to, jestli to tvůrce nápisu myslel dobře, vroucně, ješitně, nebo si dokonce myslel, že se podepisuje sám.


Reakce paní LH:
Co se týká zobrazení slova „BŮH“ , spíše se kloním ke kladnému hodnocení. Úmysl autora byl jistě kladný. Dalo mu mnoho námahy vytvoření tohoto posvátného slova, které nikterak neznesvětil a ani neznehodnotil. Chtěl pouze zviditelnit jeho důležitost pro dnešní společnost. Myslím, že se cení snaha.


Reakce pan OJ:
celkom ma to zaujalo, len či ten nápis nieje možné brať aj ako prestúpenie prikázania „Nezoberieš meno Božie nadarmo“ Priznám sa, že mám pri takomto nápise na dome niekde vonku zmiešané pocity … či je to dôstojné … Od detstva mám k slovu Boh veľký rešpekt a cítenie, asi to bude tým, že mi toto prikazanie „Nezoberieš …“ hovorila babka už v rannom detstve …
S pozdravom,
O J


Reakce paní IS:
Pane Fritzi, nápis vnímám svým dokořán otevřeným nitrem, hlubokou pokorou a pohledem k nebi.


Reakce paní D.
To mě nijak neuráží. Svůj vztah i poznání si neseme každý v sobě. Znevažovat pojmy by se neměly, ale jsou místa, která jsou proti znevážení imunní…


Reakce pan PP:
Je to úžasné, že to někdo tak vymyslel. Je zde hodně dobrých lidí, kteří žijí v Pravdě a neukazují se na obdiv.


Reakce pan PK:
Pane Fritzi, já si myslím, že to je výraz zoufalství, duchovního, vnitřního.
Lidi ani neví, co to slovo Bůh znamená, ale v jejich nitru (řeč ducha) cítí, že je to něco velkého, co by je mohlo zachránit, akorát si k Němu neumí najít cestu.
S pozdravem,
P K


Reakce pan OJ na můj příspěvek /ZF/:
Dobrý deň pán Fritz,
zaujala ma vo vašom príspevku o nápise slova Boh na stene domu Vaša zmienka, že Vám jeden z vedúcich z Hnutia Grálu vytkol symbol rovnoramenného kríža na stene. Domnievam sa, že šlo len o domýšľavosť tohto pána, že symbol zovšednie. Dôkazom toho, že umiestnenie symbolu viery alebo učenia na nejaké významné miesto v našej blízkosti je správne, je dochovaná fotografia z pracovne Abdrushina, na ktorej je jasne pre všetkých a na stále viditeľnom mieste kríž s ukrižovaným Ježišom. Keby takto umiestnený symbol bol v rozpore so zákonmi stvorenia istotne by ho Pán nemal v pracovni. Domnievam sa, že vhodne umiestnený rovnoramenný kríž v dome sa stáva symbolickým centrom vyžarovania a má vplyv na celkovú atmosféru v dome a nemôže byť nijak nevhodný. Na Vompebergu Pán umiestnil rôzne nápisy a symboly či už na dverách, nad vchodom alebo popri ceste. Preto symbolika, ktorá je dôstojne a vhodne použitá je istotne v prospech veriacich a naopak človeku stále pripomína vznešené hodnoty. Naopak náboženské grafity svojim štýlom a na nevhodnom a nedôstojnom mieste s nejasným poslaním a motiváciou mi príde nevhodné možno, je to možné považovať až za rúhanie. Dôležitý je teda úmysel, ktorý potom dá myšlienke aj príslušnú dôstojnú formu a miesto.
S pozdravom, O. J.


Reakce pan KMl:
Nevidím na tom něco moc rozporuplného, myslím, že to je uskutečněné přání zveřejnit své niterní zaměření navenek i touto zdánlivě nevhodnou formou. ….. co se týká názoru na stálé vystavení určitých symbolů v soukromí např. kříž a pod. myslím že tzv. zevšednění nehrozí, ale může být i připomínkou k člověku uskutečňovat přání k láskyplnému prožití každého i všedního dne. KM


-ZF-

Na základě všeho řečeného jsem se pustil do hlubšího pátrání po tomto i jiných nápisech. Také jsem zkusil pátrat po možném autorovi a jeho pohnutkách. Výsledky svého pátrání a úvah jsem začlenil do tohoto dokumentu:
uvaha o dobru a zlu


Reakce na dokument paní LH:
Děkuji za zaslané zamyšlení a zcela s Vámi souhasím. Ve svém okolí jsem takový nápis neviděla, takže jsem byla na rozpacích ho hodnotit. Spíše jsem se tedy klonila k té kladné stránce. Po shlédnutí fotografií se zcela kloním k Vašemu vysvětlení, že se to týká zneuctění jména Nejvyššího. Děkuji tedy za otevření tohoto pohledu na věc. Zatím jsem se tím nezabývala.
Přeji další krásné dny ! LH


Reakce na dokument pan DS:
Pekný a na milosti Boží Lásky plný den Přejí Vám, s vďakou za prekrásnu úvahu, v mojom cítení, lepšie a úprimnejšie by som to nenapísal. Verím, že to mnohí pochopia a uvedomí si, že s Božími skutečnosti se zahrávat nemožno. Je to rúhaní se Pánu Bohu a to může končit, podle slov Pánových jen…v likvidaci.
Naozaj prekrásny text Boží Vůle, děkují s úctou DS


Reakce na dokument pan OJ:
Dobrý deň pán Fritz,
ďakujem Vám za Váš zaújmavo spracovaný dokument. Vo všetkom s Vami súhlasím. Najväčśí problém aj ja vidím v našej zmäkčilosti a ochote zakaždým vyjsť v ustrety bližnemu. Túto ostrosť a prísnosť sa musíme učiť, ale tak aby bol zachovaný takt a spravodlivosť. Je to naozaj otázka dozretia ľudského ducha. Tie grafity šlendriansky nasprejované aj ja považujem za rúhanie. Som rád, že to takto cítite.
S pozdravom,
O J


Reakce na dokument paní I.S.
Dobrý den pane Fritzi, smutek a bolest v duši. Na stodole vznešené slovo září, vzbuzuje úplně něco jiného než nápisy, které jste vypátral. Přeji pěkný den.


Reakce na dokument paní J.P.
K tomu nápisu BUH jsem se zatím nevyjádřila, protože jsem si nebyla jistá. Říkala jsem si, že pokud je to jen prostě jeden z nápisů sprejerů, pak to není dobré, je to užívání Božího jména nadarmo. Pokud tím chtěl někdo vyjádřit svou touhu po něm, nemám nic proti tomu. Teď, když jste pátral po tom a zjistil, že to píší sprejeři jen tak, bez hlubšího významu, tak z tohoto hlediska to nepovažuji za správné. Je to ale jen mé přesvědčení, nikomu nemohu nic přikazovat, každý jde svou cestou, i následky si nese sám.
Vaše stánky sleduji, i jejich odezvu a jsem ráda, že se lidé vyjadřují. Mějte se krásně. J.P.

 

  • Kalendář příspěvků
    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930