O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

62. otázka: Láska k Pravdě, život v Pravdě/15.3.13/

62. otázka: Láska k Pravdě, život v Pravdě

Snad každý čtenář si váží významu slova Pravda. Možná pod tím slovem chápeme každý trochu něco jiného, ale snad se všichni shodneme, že tento pojem souvisí s Bohem, protože jen On sám může být skutečná a neměnná Pravda, tak jako jedině On je Život, zatímco vše ostatní jsou jen děje podmíněné a vycházející z Něj. Obecně to asi chápeme tak, že když milujeme Boha, pak také milujeme Pravdu. Rád bych tento pojem, který je jistě správný a vysoký rozšířil a jeho část posadil i do praktického každodenního života, protože Bůh je sice na nebesích, ale náš vztah k Němu musí být i zde na zemi…


Reakce pan O.J.:
Dobrý deň pan Fritz, priznám sa, že význam slova Pravda sa mi hlbšie podarilo prežiť až po jedenástom, alebo snáď dvanástom, už to nepočítam, prečítaní pôvodného Posolstva Grálu, kedy sa mi začali v hlave zrovnávať medziprednáškové linky krížom celého diela. Do doby kedy som poznal Posolstvo, som si utváral svoj svetonázor na podstatu sveta z toho čo sa ponúkalo a čo je bežné v každej kultúre. Teda konkrétne, že svet pozostáva z boja dobra so zlom a teda, že svet je dobrý aj zlý. Podporila ma v tom aj východná teória protikladov jing jang, jednoducho som to bral ako samozřejmost – túto polaritu sveta a moc som sa tým nezaoberal. Ale až po hlbšom štúdiu Posolstva sa predo mňou otvoril nádherný a jednoduchý obraz Stvorenia v jeho pravej podstate, a ja som pochopil, že svet, a teda celé Stvorenie je iba dobré, že Boh, jediná existujúca dokonalosť, je dobrý, aj všetko ostatné, ktoré mohlo vzniknúť z dokonalosti, ktorá je dobrá, je len dobré. Všetky zákony Stvorenia sú vlastne len zákonom Lásky. Aj dovolené zlo v hmotnostiach slúži len pre dobro a keď nie, tak bude vyhubené. Jednoducho vo Stvorení sa udrží len dobro. Toto prežitie skutočnej Pravdy, že podstata sveta je dobrá a nie dualisticko dobro-zlá, vo mne znamenalo hlboký zážitok a pokrok v mojom duchovnom dozrievaní a premenu zo starého vedomia na nové. Je to jedna z tých veľkých Právd, ktoré menia celé bytie človeka. Vzťah k Pravde je určujúci pre celé bytie. Bez hľadania a poznania Pravdy sme len nevedomími cudzincami vo Stvorení. Skutočná Pravda nám môže byť zvestovaná jedine zhora, nikdy sami svojimi schopnosťami rozumu a fantázie by sme nespoznali Pravdu. Boh Otec na nás nezabudol a poslal nám Pravdu na Zem, aby sme nezahynuli. A ja som mu za to nekonečné vďačný, že sa môžem oslobodiť od svojich omylov darovanou Pravdou, stačí sa len namáhať. Po poznaní Pravdy, že vo Stvorení sa udrží len dobro a poznaní, že aj ja sám pochádzam ako zárodok zo svetlej ríše, snaď ani nieje možné, aby človek nechcel konať a myslieť len na dobré, veď je to radosť. Poznanie Pravdy je radosť a oslobodenie. S pozdravom


zf

Miluj Pravdu, braň Pravdu, žij Pravdu…Takové a podobné výroky nás hluboce oslovují a rádi bychom je prožívali, stali se jejich nositeli. Modlíme se, přemýšlíme o vysokých pojmech, snažíme se pozitivně myslet a nevytvářet negativní formy. Bylo by dobré si uvědomit, že ,,vše souvisí se vším“, a tak i ten vysoký pojem Pravda jistě souvisí s často používaným a zneužívaným lidským slovem ,,pravda“. To asi tušíme, a proto nechceme lhát, podvádět, zkrátka chceme ,,být pravdivý“. Jistě je to správné, jen bychom si měli uvědomit, že tento pojem má mnohem širší pole působnosti. Čtenáři mají před sebou vysoký, světlý a ideální cíl…a to je jistě správné, ale je nutné si uvědomit, že na tuto zemi jsme přišli proto, abychom prožívali dobré i špatné a na tom v prožívání zráli. K pravdě patří i rozpoznání dobra od zla, tedy zkoumání všech věcí a situací v prožívání. Nestačí si tedy o věcech přečíst, nebo slyšet, je nutné je prožít. Jen prožitím se vtiskují děje do duše a formuje se osobnost ducha. Nemáme se bezhlavě vrhat do každého těžkého a temného prožití, ale na druhé straně bychom měli přijímat vše, co nám život přináší a využít toho ke zmoudření. Měli bychom sledovat svět kolem sebe, národ, lidstvo, sousedy, televizi, civilizaci a pokrok…vše v přiměřené míře, abychom vše prožili, ale co nejméně se tím pošpinili. Někdy to bez toho pošpinění prostě nepůjde, protože tento svět je takový a současně i my jsme jeho tvůrci a neseme podíl na jeho špíně, proto se z ní můžeme vymanit někdy jen jejím protrpěním. Čtenáři mají snahu si vytvořit idealistický, ale umělý svět ,,světla“ a snaží se izolovat od světa, který je temný. V idealistické rovině je to pochopitelné, ale ve smyslu nutného prožívání je to únik od reality, ale tím i vyhnutí se odžití minulých chybných postojů. Již jsem to uváděl v otázce kolem voleb. Takových otázek kolem nás je přece mnoho, otázek o kterých mluví lidé našeho národa, národa, do kterého jsme se inkarnovali cíleně a ne náhodou. Ve všech těch otázkách bychom měli mít ,,svůj“ názor, ne jen to, že řekneme – je to špatné, temné…ano jistě je, ale takové, jen obecné a neprožité vyjádření se stává ,,výstřelem do temnoty“ kde je jisté, že se vždy trefíme – to však není získané poznání, to není život v pravdě. Tento pojem ale zasahuje i do jiných věcí. Jiní čtenáři nám například řeknou: …toto je správné, tamto je špatné, tohle je temné…a my, protože je považujeme za zkušenější, nebo protože si jich vážíme, to přijmeme a dokonce s přesvědčením šíříme dále. Tedy předáváme cizí názory, aniž bychom si je mohli ověřit? Každý jsme tu sám za sebe, také sami musíme získávat zkušenosti, sami je třídit a dělat si z nich své závěry. To není kolektivní činnost, a pokud se to tak pokusíme pojmout, jen se svážeme dohromady. V tomto smyslu vás i já prosím a žádám – nevěřte mi, ale ověřte si, jestli mohou mé názory být pravdivé, nebo nesouhlasí s vaším chápáním věcí-pak to nepřijímejte, jen si vždy ponechte v sobě volný prostor pro změnu svého názoru, protože i názory se musí měnit, jak zrajeme. Ať se nikdy nic nestane dogmatické! Dogma je lano, jímž se člověk dobrovolně spoutá a osvobodit se je možné jen změnou názorů. Čím více však máme o svém názoru přesvědčení, tím hůře to půjde, Protože i míra přesvědčení může být mírou spoutanosti. Vzpomeňme na Buddhu, takový velký, zralý duch s čistým životem se svým přesvědčením dokázal spoutat a zůstal připoután k pozemskému. Na druhé straně před tím nelze uniknout, protože nemít přesvědčení, znamená nemít pevný názor a postoj. Tady je to opět o rovnováze, musíme mít přesvědčení vzešlé z prožití a poznání ve smyslu Poselství, ale přitom si musíme stále být vědomi, že míra našeho poznání je velmi omezená a proto se můžeme mýlit. Měli bychom tedy být nádobou, ve které se vlní nějaký živý obsah, ale je u ní i vypouštěcí ventil a ochotná obsluha, která po dalších prožitcích odpustí některé látky /tedy závěry/ a dopustí nové, aby byl obsah stále aktuální a nikdy neztuhnul, neboť pohyb je život.
Život v Pravdě, není tedy jen to, že uznáváme Boha, čteme a věříme Poselství a podobné ,,velké věci“. K tomuto velkému pojmu patří i mnoho malých a všedních věcí z každodenního života… Být pravdivý znamená, mim o mnohého jiného i to, že budeme poctivý ke své duši, nebo snad můžeme říci, buďme vždy sami sebou, protože je lepší udělat chybu z vlastního rozhodování, než nechybovat, protože kopírujeme druhé. Na chybách může člověk spět k Pravdě, ale ne kopírování druhých, nebo přidáváním se k názorům druhých, aniž bychom k nim došli vlastním prožíváním.


Reakce pan Janíčko
Srdečne Vás zdravím pán Fritz, vo svojom príspevku ste vyjadrili názor, že človek musí prežiť aj zlo aby dozrieval. Ja sa domnievam, že nie. Cesta ľudského ducha mala byť aj v hmotnostiach len priama a čisto Svetlá. To, že človek zažíva zlo je len dôsledok pádu do hriechu či už pričinením Lucifera, alebo bez neho, ale jeho cesta takto nebola predurčená. Samozrejme, že po páde do hriechu, kde prevzal nadvládu rozum je prežívanie temných pochybení v zákone spätného účinku nevyhnutné. Ale človek na to, aby dozrel nepotrebuje vôbec poznať zlo. Veď aj v Raji dozrievajú deti bez poznania zla. Svetlo, ako Pán často hovoril zlo vôbec nepozná a nerozumie mu. Veď preto musel Pán, ktorý určite bol vnútorne dozretý, prejsť ťažkým obdobím spoznávania všetkého falošného a temného na Zemi len nato aby nám mohol ukázať cestu von z temnoty. Inač pre svoju zrelosť a schopnosť pobytu v Svetlých úrovniach poznať temnotu vôbec nemusel. V Posolstve je napísané, že čo je dobré alebo zlé cíti človek do končekov prstov a nemusí o tom hĺbať. Aj dneska môže byť cesta človeka na zemi posiata kvetinami vôbec nemusí zažívať temnotu a trnie keď po nej kráča (začiatok prednášky „Jemnohmotné trnité krovie“). Toto ma napadlo pri čítaní Vášho príspevku a trošku som s Vami zapolemizoval i keď verím, že to cítite rovnako. S pozdravom, O. J.


zf

Vážený pane Janíčko, děkuji za Váš příspěvek. Ano, věřím, že věci chápeme podobně a současně se domnívám, že oba naše názory jsou správné. Vy hovoříte o tom, jak to mělo být a já o tom, jak je to dnes. Jistě, že temnota vůbec neměla existovat, ona není výtvorem Božím, ale naším. Její existence nikdy nebyla plánovaná a je bezezbytku nesprávná a nežádoucí. Opět je to jen z naší strany zneužití možnosti svobodné vůle. Jako když vytvoříme svým chtěním démona a on je s námi spojen a přináší nám temná působení. O tom není zapotřebí více rozprávět, otázka je tedy spíše o tom, jestli je správný můj názor, že dnes je každý člověk konfrontován s temnem a je to pro něj správné a nutné. Samozřejmě, kdybychom vzali teoretický příklad člověka, který se nikdy nezkazil, tak ten by jistě nemusel být s temnotou a negativními principy konfrontován. Pokud by takový člověk vůbec existoval, pak by velmi pravděpodobně ani nemusel být účasten prožívání v soudu, ale pobýval by již ve vyšších úrovních. Samozřejmě si můžeme představit případ, že by takový zralý člověk sem přesto přišel, aby pomáhal druhým, nebo se účastnil na nějaké pomocné misi. Když vezmete tyto výjimečné případy, pak ale opět najdete střety s temnem, jen v těchto případech to má jiný důvod, než v těch obecných. Zde je to reakce temna na jej ohrožující opačný princip. V běžných případech to bude nějaké navázání na naše dřívější, nebo i současné doteky temna v našich špatných postojích, či jsou to tlaky směřující po karmických vláknech. Člověk, který by byl zde v tomto temnem zamořeném prostředí úplně bez konfrontací s temnem, by musel být dokonale čistý a také s úplným vyčerpáním karmy/zde mám na mysli karmu negativní, protože karma je jen obecné zpětné působení, tedy je i dobrá karma/. Myslím si, že citovaný úryvek není myšlen v absolutním, všeobecném a neměnném smyslu, ale právě ve smyslu řečené přednášky, tedy jako možný protiklad k navyklému chápaní. Jako ukázka, že máme svůj osud ve svých rukách, že jej můžeme změnit a nemusíme trpně a líně být vlečeni davem, který se nebrání. V jiných přednáškách je např., že každý, kdo se chce osvobodit, musí prožít všechno to nepochopení a pokřivení, které zažívali Vyslanci, musí ho procítit, protrpět, že je to pro něj nutné osvobozující působení, které jej tímto prožitím teprve uvolňuje. Také je např. ve výkladu modlitby Otčenáš pasáž – Poznávejme zlo za každou cenu pro nás, i za cenu utrpení…
V základních zákonech samozřejmě není žádná potřeba, abychom prožívali zlo, pokud ho však již vytvoříme, musíme ho přece podle zákona zpětného působení nějak prožít /ať již hrůzně, mírněji, nebo snad i symbolicky, ale vždy musíme/. My všichni, jeden vedle druhého jsme se nějakým způsobem podíleli na vzniku a rozvoji temna. Jsme tedy všichni, s výjimkou těch, kteří jsou již očištěni odpykáním, svázáni s temnem, což doslova napsal i Abd-ru-shin /..vy všichni jste omotáni temnem, místo, abyste byli spojeni se světlem/, a proto potřebujeme různými konfrontace s temnem dojít /doprožívat se/ k rozvázání všech těchto spojů, ať již současných či minulých. To, že věříme v Poselství je jistě velkým krokem na cestě k vlastní očistě, ale to ještě tuto očistu neznamená. Kdyby to tu bylo tak, jak to bylo naplánováno, pak by Váš závěr byl zajisté správný. Za života Abd-ru-shina zde na zemi mělo dojít k úplné očistě a to včetně uzavření karmy spáchané lidstvem na Ježíši, k čemuž však nedošlo. Po této očistě měla, za jeho života a za jeho vedení, proběhnout výstavba nové říše. Zde by samozřejmě již nebyla konfrontace s temnem, protože to by bylo při očistě odděleno a kleslo by do izolované úrovně rozkladu. Protože však naší vinou k tomuto závěru dosud nedošlo a temné principy ovládají svět, vlády jednotlivých zemí, církve, noviny, sdělovací prostředky, ale i jednotlivé vztahy mezi lidmi v rodinách, ale přece i mezi čtenáři, protože zde nevládne světlo, musí zcela zásadně probíhat konfrontace mezi těmito dvěma póly. Pokud nedojde k úplné očistě této země, musí neustále docházet k těmto konfrontacím, protože základní vlastností temna je boj a útoky proti světlu. A uprostřed této temné lidské společnosti těžko můžeme očekávat, že se bude naplňovat citovaný výrok, že cesta člověka usilujícího ke světlu bude posetá květinami, ovšem pozor, ve smyslu duchovním tak tomu být může, protože to je osobní vnitřní svět, ale ve vnějším, tedy pozemském, však vládne temno a nelze se mu zcela vyhnout.
Jistěže způsob, kterým je jednotlivec konfrontován s temnými principy, bude různý a bude záviset od vláken jeho karmy, jeho současných postojů, ale i role, do které se postaví. Člověk, který se odstěhuje do Himaláje a tam bude chodit po horách a prozpěvovat celé dny jen mantry, asi nepřijde k temnému prožívání, ale je otázka, jestli mu to bude k užitku. Znovu zde zmíním Abd-ru-shinův výrok k povolaným…mohli byste být vděční, kdybyste měli takové chyby, které kritizujete na druhých, protože ony vypovídají o jejich duchovním postupu. Člověk bez chyb a bez konfrontací s tímto falešným světem by, dle mého názoru, byl jen ten, který by se tomuto světu, ani vnějšími, ani vnitřními postoji neprotivil. To by byl člověk bez postoje, bez výraznější osobnosti a tím asi duchovně mdlý a líný.
Vrátím-li se ještě jednou k citovanému výroku, pak je tento součástí sdělení lidské o duchovní cestě, o tom, že je-li udržovaná, pak jsou na ní jen květiny a ne utrpení. Je zde tedy řeč o vnitřní cestě, kterou si určujeme sami, nikoliv o pozemském prožívání, které je většinou součástí zpětného působení.


pan Janíčko

Vážený pán Fritz, ďakujem Vám za veľmi vyčerpávajúcu a veľmi vyzrelu odpoveď. Naprosto s Vami súhlasím. Samozrejme, že mal som na mysli len ideálny prípad tak ako by to malo byť a Vy ste dokonale popísal súčasný stav ako to naozaj je.
V tejto súvislosti ma napadá ešte jedna otázka…tuto otázku jsem uvedl jako další pod číslem 63/pozn.moderátera/


J.P.

Dobrý večer pane FRITZ,
přemýšlím o té otázce pravdy. Poselství je nadepsané Ve světle pravdy, takže pod úhlem jeho čtení bychom měli i v běžném životě poznávat kde je pravda, v denních situacích, které nás potkávají a cit by nás měl navést vždy ke správnému rozhodnutí. Ovšem stále to ještě neumíme, jinak bychom nenaráželi stále dokola a nemuseli se sem vracet.
Denně se obdivuji dokonalosti díla Božího, dokonalosti přes jeho jednoduchost a snažím se pochopit, proč stále nedovedu žít podle těchto Božích zákonů a stále chybuji.
Neumím odpověď správně formulovat, jen cítím, že světlo, láska a pravda je to, co bychom měli žít, ale stále to neumíme, tedy aspoň já ne. J.P.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930