O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

49. otázka: Jak je možné, že lidé měli nad Abdrushinem takovou moc a mohli mu tak ubližovat?/8.1.13/

49. otázka: Jak je možné, že lidé měli nad Abdrushinem takovou moc a mohli mu tak ubližovat?

Snad Vás také tato otázka napadla, protože pro mne bylo do jisté doby záhadou, že lidé mohli vyvinout nad Vyslancem Božím, jehož moc je pro nás nedohledná, takovou moc a mohli mu tak bezbřeze ubližovat. Jistě můžeme si říci, jak se to také často říká, ,,bylo to tak chtěno“, nebo podobnou formulaci, které sice nerozumíme, ale skloníme se před ní, snad i proto, abychom se v myšlenkách nerouhali, odvažujíce se přemýšlet o Božích záměrech… Já se ale domnívám, že klást si otázky nikdy nebude hříchem a proto se touto zde chci též zabývat. Znovu jsem si ji kladl, když jsem před nedávnem četl životopis Krišna a žasnul nad tím, jakou moc měl prastvořený…


zf

Dlouho mi trvalo, než jsem vstřebal myšlenku, že i Bůh je podroben svým zákonům a že se tedy může, pozorováno z našeho omezeného pohledu, projevovat zde ve hmotě jako méně mocný, než si Jej představujeme. V nás všech přežívá představa, která je hluboko ukryta až za myšlenkami a rozumem, o Boží všemohoucnosti. Je to představa dílem zformovaná z dětského vnímání stvoření a dílem naočkovaná křesťanskými výklady. Jsem přesvědčen, že kdo dnes nějak přijímá PG, musel v sobě k tomu mít jako předstupeň i nějaké přijetí Ježíše. Existence Ježíše je však úzce provázána s náboženstvím a křesťanstvím a tak je dost pravděpodobné, že se nás křesťanství nějak v předchozích inkarnacích dotknulo. A tento dotek je vryt hluboko v našich duších, možná dávno překrytý bezvěrectvím, jinými věroukami a kdečím, ale přesto tam stále něco z něj zůstává. Je to skrytá touha po Bohu a usilování k Němu, ale i různé omyly a nesprávné názory, které se i po mnohém přečtení PG nenápadně infiltrují do chápání toho i onoho. I mezi čtenáři jsem se častěji setkal s názory, které vycházely z toho, že Bůh může zde vykonat cokoliv, co chce. A právě z těchto vědomých či neuvědomělých názorů vyplývá skrytá nejasnost v tom, že se Abrushinova moc zevně nikde příliš neprojevovala. Můžeme se dočíst, že tyto pochybnosti byly důvodem pádu a odklonu některých povolaných a i jiní byli šokováni tím, že Abdrushin zemřel, aniž se mnohé událo z toho, co on říkal. K tomu si můžeme osvěžit jeho výroky o těch, kteří volali pod křížem s Ježíšem, aby si pomohl sám a sestoupil z něj. Je zde řečeno, že mnozí to volali, ne proto, že by Jej nenáviděli, ale protože nechápali, proč by se Syn samotného Boha nemohl osvobodit…kdyby chtěl. Zdá se nám to jasné, když to čteme v PG, ale i povolaní v době Poselství se vlastně nechovali jinak vůči dalšímu Synovi. Zase nám to připadá jasné, to však neznamená, že my neděláme tutéž chybu, vždyť i jim to jasné bylo u těch dřívějších lidí, ale u sebe již ne. Proto i my si říkáme, že Abdrushin neprojevoval svou moc, protože to tak ,,bylo chtěno“ a považovali bychom za rouhání, kdyby někdo řekl, že on prostě tu moc projevit nemohl, protože zákony hmoty mu to nedovolily. Zkusme se nad tím trochu zamyslet. Když nebudeme líní a prostudujeme všechny jeho přednášky a to nejen přímo v PG, najdeme plno zajímavých postřehů Jednak, že síla, která tu měla přivodit všechny očekávané děje, se s ním nespojila v jediném okamžiku, ale spojovala se s ním postupně ve vlnách a vždy se muselo čekat, až se pozemské tělo přizpůsobí těmto novým podmínkám. Jak sám Abdrushin mluvil ke svým povolaným, zde právě bylo na nich, aby jej ochraňovali před temnými a hutnými ději. Můžeme si říci, proč oni, lidští duchové, to nejnižší z duchovna tu měli mít tak důležitou roli? Já si to vysvětluji takto – právě proto, že lidský duch je druhově nejnižší, je proto hmotě nejbližší, může se s ní spojovat jiným, užším způsobem, než vyšší podstaty. Proto je určen za jakéhosi správce a vladaře tohoto prostředí. Povolaní tedy svým duchovním druhem měli vytvářet ochrannou bariéru kolem vyslance, samozřejmě ne jen svou existencí, ale i působením, tedy myšlenkami a duchovním postojem. Je známo, že i fyzicky se kolem něj museli seskupit, když šel např. do kina, aby vytvořili jemnohmotný kruh proti negativním vlivům. Je tedy jasné, že skutečně byl v jistém smyslu odkázán na naše působení a i jeho působení nemohlo proběhnout, pokud naše selhalo. Zde je potom platný jeho výrok, že pokud by věrnost těchto ochranných kruhů nebyla dostatečná, tu by musel odejít do té výše, kde jsou dostatečně věrní duchové. Není to však jen o tom, že tu lidsky řečeno ,,nemohl vydržet“, když jsme mu tu nepřipravili prostředí k přežití, ale současně nemohl určité věci vůbec dokončit, což se mezi čtenáři vyloženě opomíjí. Jak jsem uvedl, síla přicházela v postupných vlnách a stále se zesilovala, při tom bylo podmínkou, aby působení vyvolených lidských duchů na to přímo navazovalo. Tedy čím více síly on přijímal, tím více oni měli odebírat a předávat ji lidstvu – činy, slovy, myšlenkami ale i duchovním pevným postojem vzdáleným všeho povrchního společenského konání. Oni měli být nepřetržitě vnitřně napojeni na své poslání a nic je nemělo odchýlit ani na vteřinu /stačí si přečíst vzpomínky např. pí. Geks, abychom pochopili, že to tak nebylo/.Tady jsme selhali, říkám my, ne oni, protože i kdybychom tehdy nežili, na celém tom jemnohmotném a myšlenkovém temném světě jsme se podíleli. Protože lidstvo a povolaní sílu neodebírali, zničila tato vzrůstající síla pozemské tělo Abdrushina, protože započaté dění proudění a zesilování síly nemohlo být zastaveno. Síla vyslance je nad pomyšlení mocná, ale současně vysokého druhu, který je proti hmotě nesmírně jemný, takže zde v hutnosti se může projevovat jen zprostředkovaně. Kdybychom tyto děje prožívali někde výše, pak by nebyl problém ve viditelných účincích a nemohli bychom se ubránit působení světla, ale zde, jak je vidět, se zdánlivě ,,ubránit“ můžeme. Je to však jen zdánlivé ,,vítězství“, asi jako kdyby se člověk zachránil před ohněm tím, že by se utopil. Vrátím se k našemu dětinskému chápání moci ve stvoření – tak jako se zdá, že jsme pány nad bytostnými, když oni musí formovat to, co my chceme, tak se nám může jevit, že moc Boha je omezená, když se neubrání tu ve hmotě našemu temnému působení. Je to vše jen o úhlu pozorování těchto dějů, ale čteme, že jediný správný úhel je se shora, protože dění se odsud postupně i formuje. Se shora pozorováno to tedy vůbec nevypadá, že jsme se ubránili moci Boží, ale vypadá to pouze tak, že jsme si vyvolili cestu vedoucí od Boha pryč, tedy k rozkladu a to je nám samozřejmě dovoleno, protože to vyplývá ze svobodné vůle, která nám byla dána. Různé zaslíbené děje se tedy neuskutečnily a už se neuskuteční, protože jim chybí zdroj určité Boží síly ve hmotě. Tato síla sem nemůže přiletět shůry, ani nemůže být zprostředkována lidskými duchy ani zde ve hmotě, ani těmi v záhrobí, protože chybí zdroj. Síla přicházející shůry prochází různými úrovněmi a druhy a tím je obalována a mění svůj charakter /viz př. Člověk a země/, proto sem nemůže dojít nezměněna. Jen při inkarnaci může stejnorodostí jádra vyslance a jeho spojením s vyzařováním krve, sluneční pletení a mozkem přijít jiný druh působení. Jak jsem uvedl, musí tu ale být ochranné spolupůsobení nižšího druhu. Některé zaslíbené věci se tedy již nestanou a můžeme jen polemizovat, které všechny to jsou…Toho se ještě dotknu v otázce o kometě, kterou zakládám.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930