O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

48. otázka: Pozemský člověk již nevytváří city, ale pocity/7.1.13/

48. otázka: Pozemský člověk již nevytváří city, ale pocity

Nedávno jsem měl rozhovor se známým, kterého si vážím, a on mi tvrdil, že dnešní lidé jsou již tak otupělí, že nevytváří vůbec žádné city, ale jen pocity. Je to možné?


zf

Asi tím zásadním bude pochopení a rozdělení pojmů, co jsou to city a co pocity. To, zdá se, bude ale velký problém. Obecně čtenáři považují všechno to dobré, co prožívají, hlavně v případě, že je to nějak spojené s vírou, za city. To špatné pak považují za pocity. K citům pak přiřazují vše, co nějak souvisí s Poselstvím a věcmi kolem něj. Ovšem tak jednoduché to jistě nebude, pozorný čtenář jistě najde v knize pasáže o tom, že i pokoru a jiné ctnosti si můžeme sami sobě předstírat /aniž si to uvědomuje/ a místo pokory je to domýšlivost a duchovní pýcha. To jsou právě případy, kdy se člověk ,,cítí“ být dále, než ostatní, cítí se být omilostněn tím, že čte Poselství, apod. Nechci zde zacházet do podrobností, uvádím to jen jako příklad toho, že nedokážeme rozpoznat, co je co, ani v sobě samých. Ji stě že máme v PG návod, jak rozpoznat cit od pocitu, podle pořadí formujících se obrazů, ale ještě jsem nikdy nikoho nepotkal, kdo by to dokázal. Ovšem mnoho čtenářů mi říkalo ,,já to tak cítím“ a proneslo nějaký úplně nelogický závěr, který se později ukázal jako zcela nesprávný – takže to asi nebylo to ,,cítění“, které takto pojmenoval. Jiní zase říkali, že vyciťují“ růžovou energii, apod., ale v praktických věcech jednali naprosto dětinsky, nelogicky a nesprávně. To tedy nebude cit, protože ten je průvodcem ve všem a nemůže vytvářet výsledky, které budou nesmyslné. Onen známý, který je v každodenním kontaktu s mnoha lidmi a to především mladými, došel pozorováním k názoru, že u většiny dnešních lidí jejich duch spí. A protože spí, tedy je nečinný, nevytváří ani žádné city. Potom vše, co dnešní člověk pociťuje, co se v něm odehrává, jsou, podle mého známého, jen pocity. Já se domnívám, že pokud duch není zcela mrtev, což bude až někde v nálevce rozkladu, pak bude vždy vytvářet city. Nebudou to ovšem ty city, které vedou k Boží vůli a vzhůru. Týká se toho ta pasáž, ve které je přibližně řečeno, že nečinný duch vysílá svá vyzařování směrem, který by bdělý nikdy nevolil. Také tu máme pasáže o tom, že i sklon souvisí s citem /Připoutaný k zemi a jiné přednášky/. Nesprávně vyvinutá duchovní osobnost, která získala při svém vývoji nesprávné životní postoje, tedy již nepozná dobré od špatného, může být stále nějak duchovně činná, ale vytváří svým duchovním chtěním nesprávné citové útvary /démony/. Domnívám se, že člověk, který by nevytvářel žádné city, by se choval spíše jako stroj, rozhodoval by se jen na základě chladné rozumové úvahy a nebyl by vůbec schopen nějakého citového projevu. Je však známo, že i zločinci mají někoho rádi, ani oni nebudou zcela bez cítění a citů. Beru to tak, že dnešní člověk už není schopen, díky svému velmi omezenému zaměření, vyšších citových projevů, je však lokálně schopen nějakého ohraničeného citu vůči konkrétní osobě, osobám. Není však už schopen své city vysílat k širším celkům, jako je vesmír a stvoření, protože je nechápe a neuznává jejich existenci. Jistě znáte ve svém okolí více lidí, kteří nečtou PG, jsou nevěřící, tyto věci je nezajímají, nebo je i odpuzují, ale přesto je nelze označit jako špatné lidi, ani jako lidi bez citu. Myslím si tedy, že ,,člověk bez jediného citu“ rozhodně nebude obecně dnešní člověk. Snad nějaký masový vrah, nebo jiná bestiální úchylka, ale jistě ne dnešní obecný člověk. Duch vytváří svou činností city, které vysílá tím směrem, který je dán jeho zájmy. Nevědomý duch, nebo řekněme duch bez chápání souvislostí, nechápající sebe jako součást systému stvoření, vysílá svá vyzařování, tedy své citové chtění, tím směrem a do těch dějů, které uznal a přijal. Protože poznání je dnes minimální, vysílá duch své chtění do věcí podřadných a tomu odpovídá i jeho citový projev. To však neznamená, že už nic nevytváří. Výrazy v PG, že v mnohých lidech je duch již mrtvý nechápu doslova. Kdyby byl duch skutečně a doslova ,,mrtvý“, pak by nedokázal oživovat ani pozemské tělo… Tyto výrazy spíše chápu ve smyslu mnou řečeného, tedy, že duch je nesprávným vývojem své osobnosti již tak zaveden na nesprávné hodnocení situací, že si vybírá nesprávné cesty, jdoucí daleko od zákonů stvoření. Z dlouhodobé perspektivy je jasné, že spěje do zániku a jeho vývoj je zmařen, je tedy vlastně ,,mrtvý“ pro svůj vývoj, pro své poslání, ale není doslova mrtvý v tento okamžik.


Reakce pana OJ

Odpoveď je na začiatku Pánovej prednášky „Čo oddeľuje dnes tak mnoho ľudí od Svetla“ v ktorej hovorí, že dusné temno ktoré dnes obklopuje Zem, každý svetli cit, ktorý je podobný plameňu sa uhasína a zadusuje. Dnes pre citový život je potrebné veľiké vypätie síl a duševných schopnosti. Prajem pekný deň, OJ

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930