44. otázka: Používání citátů z Poselství/23.12.12/

 44. otázka: Používání citátů z Poselství

Rozšířeným zvykem čtenářů je používat v diskuzi, ale i v přesvědčování druhých, citáty z Poselství. Někdo to udělá sem tam, jiný prokládá svou řeč citáty častěji a další je dokonce za všemi citáty až k nenalezení. Jsou lidé, kteří věří, že těmito citáty můžeme druhým pomoci v pochopení dané problematiky a zase jsou jiní, kterým to připadá jako znevažování Slova, protože i naše citování je pod úhlem toho, jak věc chápeme a to nemusí být vždy správné. Je tedy správné citáty při diskuzi používat, nebo ne?


zf

K otázce o pomáhání druhým mi pan O.J. napsal příspěvek, který mne nakonec dovedl k myšlence založit toto nové téma o používání citátů z Poselství. Beru to ovšem tak, že to byl pouze impulz k otevření tématu, o kterém již léta přemýšlím, zvažuji jen a zkouším různé variace, jak se k němu postavit. Takže začnu toto téma jeho příspěvkem k jiné otázce…..


Pan O.J.

Dobrý deň pán Fritz, Odpoveď na Vašu otázku či máme pomáhať druhým v ich duchovnom vzostupe dáva sám autor Posolstva Grálu. „Vy máte býti nyní dárci, kteří vedou vzhůru ze vší nouze! To však nemůžete, máte-li mosty vyzdviženy. Dejte sebe lidem, jako já jsem se vám dal. Pak jste pravými bojovníky Božími zde na zemi! Teprve pak splníte svůj úřad. Radostné zvolání vzbudilo již mnohého ducha, úsměv ztišil mnohou bolest a pohled plný porozumění vdechl mnohé slabé duši sebedůvěru! Jak jste přec byli dosud chudí ve svém duchovním bohatství, když jste je nechtěli použíti k tomu, aby se jiní na něm potěšili a osvěžili. Jen radost jiných působí k oživení a občerstvení ducha. Vy přijímáte, jestliţe obšťastňujete radostnou myslí duchovně toužící, oživujete malomyslné a posilujete slabé. Proto jsem vám vše dal a napomínal vás, abyste se svou hřivnou lichvařili.“ S pozdravom, OJ


zf

Vážený pane O.J., srdečně Vás zdravím. Děkuji za Vaši reakci. Jistě je pravdivá, protože opsaná z Poselství, takže se k ní nedá nic podotknout. Nicméně již v době, kdy jsem fórum uváděl do provozu, jsem došel k názoru, že to má být prostor pro vyjádření osobního názoru lidského ducha, ne k tomu, abychom si zde vyměňovali citáty – ty si má každý sám hledat v Poselství – to je jeho práce a činnost a tu za něj nebudeme dělat my. Dříve byla doba, kdy jsem také ,,citoval“, ale postupně jsem došel k názoru, že to není správné z následujícího důvodu. Každý citát souvisí s mnoha jinými a teprve celek vytváří určitý obraz k dané otázce, konec konců, to je psáno i v př. Malí bytostní. Pokud bychom chtěli někomu ,,citovat“, museli bychom mu podat k citátu celý soubor všech předchozích vět, které s tímto citátem souvisí. Ale ani pak by to nebyla ,,Pravda“, protože ten výběr souvislostí bychom zase vybrali podle svého pohledu na věc, tedy, jak my to v této chvíli chápeme. Tím bychom předávali i výsledek poskládaný podle našeho osobního chápání, ale ne tak, jak to ,,myslel“ autor. Když si jednotlivý čtenář poskládá věty tak, jak je on v této chvíli schopen, je to jeho práce a jeho závěr – možná správný, možná nesprávný, ale JEHO – to není Pravda, ale obraz poskládaný ze zrníček Pravdy a to třeba takovým způsobem, že je již nepravdivý. Prostě jinak to nefunguje – pokud bychom chtěli citovat – pak bychom museli citovat naráz celé Poselství a nechat na posluchači, ať si z něj vybere dle sebe to pravé – pro něj t o současně nejsprávnější. Jistě není beze smyslu, že se můžeme dočíst něco v tom smyslu, že nemůžeme vybírat jednotlivé přednášky, abychom vysvětlovali to, či ono…musí být zachováno celé to moudré a pro nás asi ne zcela pochopitelné vedení, které postupuje pomalu vpřed a dává každé duši postupně uzrávat a postupně rozšiřovat své chápání. Proto je jistě správnější podávat jen své, lidské závěry a myšlenky inspirované Poselstvím, než vytrhávat jednotlivé věty a citáty z Poselství a odpovídat jimi. Jsou některé výroky, které mají zdánlivě zcela jiný význam někdy v polovině knihy a jiný na konci knihy. Pokud je budu citovat, jednak podám úplně jiný smysl k dané věci, ale hlavně zmatu své posluchače. I Abd—ru-shin nás varuje, že když opakujeme jeho věty, už to nejsou je ho věty. Poprosil bych Vás tedy o vyjádření Vašich osobních názorů a postojů, abychom nezaváděli čtenáře někam jinam, i když v tom nejlepším chtění. Věřím, že pochopíte mou snahu o poctivý a co nejlepší postoj o který se snažíte jistě i Vy. Děkuji.


Pan O.J.

Dobrý deň pán Fritz, som rád, že ste sa ozval. S Vašim názorom na to, že vytrhávanie citátov z Posolstva dáva len približný obraz čiastočne súhlasím. Celá stavba Posolstva je postupný vývoj kde sa menia významy niektorých pojmov. Ale treba chápať, že len v tom. No musím uviesť aj svoj názor, že existuje publikácia „Myslíš na to ?“ v ktorej sú len vytrhnuté citáty. Pokiaľ viem tak takáto publikácia vyšla už za života Abdrushina, preto by to z pohľadu autora nemalo vadiť a ani vyznamovo skreslovať skutočnosť. Dovolím si tiež podotknúť, že považujem niektoré myšlienky a časti textov za uzavreté tematické celky, ktorých význam sa nemení. Veď aj Ježišové slová „Čo zaseješ, to zožneš“, „Milujte svojich nepriateľov“ a podobne nemožno niak inak vykladať a netreba poznať celé Ježišové posolstvo aby bol význam pochopený. Mne sa javí vhodné použitie citátu za prospešné. Dáva to možnosť dať do súvisu myšlienky ktoré by s i inak človek nespojil. Tiež zo vlastnej skúsenosti viem, že mi pripomenutie citovaného textu v diskusi, prehlbuje opätovné čítanie textu pri mojom každodennom čitaní Posolstva a nieje mi na škodu, lebo si uvedomim niečo čo videl niekdo iný z iného pohľadu. Prosím pripomenťe si Pánov text k tomuto tématu z prednášky „Kristus riekol …“, ktorý pokladá citovanie Božieho Slova za správne :

„Za těmito slovy následuje pak zpravidla nějaká věta z „Písma svatého“, která má sloužiti k útěše, uklidnění, povzbuzení, nebo také jako výstraha, či dokonce jako hrozba. Často má nabádati i k obraně a k boji. Má býti jako balsám a jako meč, jako štít a zároveň jako měkká poduška. To všechno bylo by pěkné a veliké, bylo by to dokonce správné, kdyby slova, uváděná jako Kristova, žila ještě v tom smyslu, jak je Kristus skutečně řekl!“

Domnievam sa preto, že uvádzanie citátov je vhodné aj keď nemusia vždy postihnúť úplný výklad pojmu. Pán vydával zo začiatku prednášky v Listoch Grálu v inom poradí ako neskôr, keď definitívne uzavrel dielo vo vydaní z roku 1931 a nevadilo to pri dúchovnej výstavbe pre jeho poslucháčov. Je pravdou, že Pán píše v prednáške „Ja posielam Vás!“ aby sme nevytrhávali celky z Posolstva ako sa to deje v súčastnosti s Bibliou v kostoloch. No keď v diskusii chce pisateľ niečo podčiarknuť čo nevyhnutne súvisí z textom z Posolstva zdá sa mi uvedenie citátu ako nevyhnutné a vhodné. Samozrejme, že každý by sme sa mali riadiť podľa toho ako to cítime.

S pozdravom a prianím všetkého dobrého, O. J.


zf

Dobrý den přeji pane O.J.. Děkuji za Váš názor a jeho objasnění. Jistě s ním budu v některých bodech souhlasit. Když budou dva čtenáři spolu diskutovat, jistě nebude vadit, když se použije nějaký citát. Ovšem znám i případy, kdy už nerozeznáte názor dotyčného člověka, protože jeho osobnost je zcela maskována jen citováním, pak to ovšem druhému mnoho o citujícím nepoví, snad jen to, že si dobře pamatuje citáty. Nic by se tedy nemělo přehánět. Ovšem to podstatné, co bych chtěl uvést je, že mi jde hlavně o místo a okolnosti, kde a v jaké míře se citáty používají. I u přátel Jehovistů jejich snaze spíše ublížilo, že je okolí bere jako bez osobních názorů, protože na každou vaši osobní otázku odpoví tím, že listují v knize a pak přečtou citát. Máme hlavně působit jako osobnosti, alespoň tak jsem to pochopil …vy staňte se mým Poselstvím. Ale vrátím se k tématu. Jiná situace je, když spolu diskutují dva, nebo i více čtenářů, ale jiné je to, když je to např. veřejná přednáška. Pro mne je jistým veřejným prostorem i mnou založené fórum. Vy sám jste ve své odpovědi uvedl mnohá pro, ale i některá ,,proti“. Jejich zvážení je pak na duchovní zralosti každého. Pokud nechci ve fóru vystupovat jako inkvizitor a určovat, který citát je vhodný a který není, což ovšem druhý nepochopí, protože mu přece ,,vhodný“ připadá, pak mi nezbývá, než určit nějaká ,,pravidla hry“. Musím zde vycházet z různorodostí diskutujících, ale i čtenářů a to je faktor velmi různorodý. Proto jsem se rozhodl, že si tu vzájemně citovat nebudeme. Máte-li potřebu, můžete např. napsat – najděte si to v přednášce té a té…alespoň bude muset každý vyvinout více osobní snahy. Mohu ještě uvést osobní postřeh: když čtu nějakou pasáž v Poselství – je v ní síla, energie a inspirace – tedy někdy přichází pochopení a poznání. Když však čtu citáty poskládané lidmi, je síla a všechno cítění pryč… Když mi však sděluji svými slovy své postřehy, mnohdy se nad tím zamyslím, nebo si to najdu v Poselství, třeba jen proto, že mi jejich závěr nepřipadá správný. Tak jsem z vlastních prožitků došel já sám pro sebe k tomu, že je lepší a užitečnější předávat lidem své lidské postřehy a závěry, při tom je odkázat na příslušné přednášky. Když budou mít zájem, sami si to tam najdou, a buď mi dají za pravdu, nebo ne, někdy však třeba za rok se k tomu opět vrátí a uvidí to jinak. Vždy mi to tak zafungovalo, ale jen když jsem to sděloval jako své závěry svými slovy. Vícekrát se mi naopak stalo, že jsme se vzájemně přesvědčovali citováním a nikdy nikdo nikoho nepřesvědčil…a nikdy jsem z toho potom neměl dobrý dojem.


Pan O.J.

Srdečne Vás zdravím pán Fritz, moje cítenie je veľmi blízke Vášmu. Súhlasím s Vami, že nevhodné použitie citátu vytrhnutého z prednášky oslabuje celkový dojem z myšlienok, ktoré sa snaží citujúci sprostredkovať. Preto som vždy chápal citácie len za akési zaostrenie a upútanie pozornosti na dôležitú pasáž a akosi podvedome som vždy pri uvádzaní citátu predpokladal, že si čitateľ nájde uvedený citát pri čítaní celej prednášky a uvedený citát slúži vždy len ako akési spojenie. Preto som sa doteraz snažil vždy pri citácii uvádzať aj názov prednášky aby si to čitateľ mohol ľahko nájsť. Máte pravdu, že suché uvádzanie citátov nieje zrovna najlepší spôsob komunikácie a že sa stráca z nej to osobné, preto plne rešpektujem Vaše rozhodnutie vzdať sa dlhších citátov na Vašom fóre.

Vždycky záleží na publiku komu je komunikácia určená. Inak vníma citácie dlhoročný čitateľ a inak neznalý laik. Pre skúseného čitateľa je citácia len pripomenutím už známeho a danie obsahu do nového kontextu. Pre laika to môže byť vytrhnuté a celkom nepochopené. V tom máte úplne pravdu. Naša diskusia ma primäla opätovne sa zamyslieť nad vhodnosťou používania citátov o ktorej som už v minulosti rozmýšľal a zvažoval ju a pri ktorej som si utvoril názor že použivanie citátov je vhodné na základe skúseností a odozvy s komunikujúcimi osobami na internete. V bežnej hovorenej reči je použivanie citátov naozaj iné. Stále mi však v pamäti znejú Pánové slová, že ľudia hľadajú a potrebujú počuť hlavne Slovo Posolstva a nie naše osobné názory. Téma používania citátov je naozaj veľmi citlivá a záleží na situácii a prostredí v ktorom prebieha komunikácia a hlavne na našom vlastnom cítení pri eventuáln om použití citátu. I napriek mnohým rizikám pri používaní citátov si myslím, že vhodné použitie citátu z Božieho Slova dáva možnosť priviesť komunikáciu na novú, vyššiu úroveň pochopenia pri snahe vyjadriť Pravdu v osobnej či verejnej komunikácii. Vždy záleží na forme komuníkácie ktorá vyjadruje navonok naše cítenie a našu duchovnú vyzretosť. Ostávam s pozdravom a prianím všetkého dobrého, O.J. P.S.: Ešte ma niečo napadlo pán Fritz,

Podarilo sa mi nájsť citát z prednášky „Ja posielam Vás!“ v ktorom Pán hovorí, že ľudia potrebujú počuť Božie Slovo a nie naše vedenie. To súvisí s našou témou o citáciach.

„Povolaní, jestliže lidé otevrou pak před vámi své duše, nezahrnujte je pouze svým věděním! Lidé chtějí svaté Slovo! Nikoliv vaše vědění! Pamatujte si to!“


Paní J.P.:

Dobrý večer pane Fritz, naštěstí si citáty nepamatuji, tak používám k vysvětlení vlastních slov a vlastních příkladů. Najde se jich dost, hlavně myslím těch možností přirovnání. Pěkné dny J.P.

 


zf

…to je právě ten problém o kterém jsem psal. V jednom citátu je něco a v jiném něco jiného a proto použiji-li jeden, pak mohu podávat nějaký výsledek, ale při použití jiného mohu podávat zcela jiný výsledek…a vždy to bude z Poselství a já mohu říci: … je to tam psáno – je to Slovo a proto Pravda, kdo o tom pochybuje, ten pochybuje o Vůli Boží a tím se rouhá Bohu. Právě ta mnohotvárnost a proměnlivost jednotlivých výroků, které promlouvají jen a jen pro danou chvíli a momentální stav čtenáře s očekáváním jeho vnitřní stavby skrze poznání v Poselství až do právě tohoto okamžiku…to, podle mne činí každé citování zavádějící. Vezměme výrok ….jděte zvěstujte a vykládejte moje Slovo ve Světle Pravdy… takto vytržený ze všeho jiného by mohl vést čtenáře k názoru, že je správné vyrazit do ulic, zastavovat lidi a zvěstovat…jak to dělají jiné církve. Jistě by se tento čtenář mohl cítit nemile dotčen, kdyby mu jiný čtenář řekl, že to není vhodné…no vždyť je to v Poselství, tak mu to žádný člověk nemá právo vyčítat – on koná Vůli Boží… Jenže aby ten výrok nevyzněl jinak, než bylo asi chtěno, museli bychom k němu přidat ještě mnohé jiné, např. i ty, že Slovo nesmí být nikomu jen tak darováno, že si jej dotyčný musí získat svou činností, apod. ….a kdo z nás bude posuzovat, jestli druhý má, či nemá dostatečnou duchovní činnost? Pak bychom také museli přidat výrok o tom, že pomáhat se má jen hledajícím, také bychom museli zmínit, že ten výrok byl určen povolaným, kteří byli k tomu určeni, měli k tomu dány i předpoklady – nemusí být tedy vůbec míněn všeobecně, pro každého čtenáře a pro každou příležitost. Byl to jejich úkol, jejich poslání, tak, jako my máme své úkoly a své životní poslání, nemylme se, že jsme všichni povoláni. Naše ,,povolání“ je především osobního druhu, zvítězit nad svými nectnostmi a pokřiveninami – máme spasit sebe, ne svět /i když i svou spásou světu pomáháme/. Nechtějme větší role, i ta naše osobní není vůbec malá. No také bychom museli říci, že to bylo v době, kdy skutečně bylo očekáváno, že lidstvo bude nadšeně a užasle naslouchat novým zjevením z výšin a že se jimi též nechá vést-museli bychom ale také říci, že se tak nestalo a mnohé, co Abd-ru-shin plánoval se nesplnilo. Hlavně, že měl za jeho života skončit soud a to i pozemsky a on měl vystavět Tisíciletou říši na zemi včetně pozemské verze Gradu Grálu. Všichni nespokojení a nepoučitelní by zde již nežili, všechny světové vlády by se řídily Slovem a uznávaly světový řád…inu to je ale úplně jiná situace pro zvěstování Slova, než nyní. Uprostřed mnohých sekt a náboženských sdružení, které nabízejí v podstatě totéž-spásu duše-jsou takové snahy o hlásání Slova jen přiřazeny k těm ostatním a tím i Slovo se stává jen jednou z nesčetných nauk a aktivity kolem něj jen jedněmi z nesčetných náboženství. I Abd-ru-shin za svého života některé věci přehodnocoval, protože stav lidstva jej stále znovu ohromoval a znechucoval. Tak zrušil Řád Grálu, který založil, zrušil středeční schůzky s povolanými a mnoho jiného, co zde veřejně nechci zmiňovat. Můžeme tedy předpokládat, že v nynější době, kdyby tu dnes žil, by zvolil jiné formy, protože stav lidstva je jistě horší, než byl /stačí zmínit jen pár věcí, drogy i v dětském věku, pornografie, sexuální úchylky, zlo mezi dětmi, obecné povědomí, co je správné a co ne-homosexualita a její veřejné a uznané projevy…ani nemusím jmenovat dále/. Doba je tedy jistě jiná, Slovo je jistě stálé a ve své podstatě neměnné, ale současně to není dogma, ale živoucí děj, který nelze spoutat do citátů. I tyto citáty mají svůj život, tedy souvisí s jinými citáty a vytváří pak nějaký obraz pro jednotlivce. Dalo by se říci, že jediné bezchybné by bylo předat skutečnému a vážnému zájemci informaci o tom, aby si koupil Poselství a pak si v něm hledal sám, protože jen tak by se naplnilo to, co je tam psáno – tedy že Slovo nejsou ty slova a věty, ale cosi nehmotného, co může vstoupit do ducha. Ovšem toto nehmotné není ani hmotné, ale ani duchovní podstaty a proto to my nemůžeme předávat, to si každý musí získat sám, tím že se tomu otevře při vlastním studiu Poselství. Citáty tedy nelze předat toto jmenované, ale jen naše lidské chápání daného tématu. Protože to většinou chápeme nesprávně /vše i naše myšlení a chápání je pokřivené/, předáváme vlastní chybný výklad, ale zaštítěný Poselstvím. V druhém se nám může podařit vyvolat pevný názor, že ,,takto je to v Poselství“.

Vraťme se ještě k chápání těchto jednotlivých citátů. Můžeme se dočíst, že ,,nyní má být Slovo volně hlásáno…“, ale také se dočteme, že nemůžeme vybírat jednotlivé přednášky, abychom jimi poučovali tázajícího, že musí být zachováno moudré vedení v posloupnosti přednášek. Ale pro sebe sama se člověk může vracet, když hledá odpovědi. Také se může dočíst, že hledající mají být vyučováni postupně ve sledu postupujícího poznání a když se objeví nějaký nový hledající, musí být zařazen do jiné skupiny, která bude odpovídat jeho zralosti. Současně se můžeme dočíst, že nemá býti povolanými dáváno jejich vědění, ale Slovo. Také ovšem – když opakujete má slova – už to nikdy nejsou má slova, i když nezměníte jejich zevní formu. Každý z těchto výroků je ale úplně na jiném místě a v jiných dalších souvislostech a proto jej mohu použít pro obhájení svého názoru a mám zdánlivou pravdu. Můj oponent pak použije jiný výrok a obhájí opak mého názoru a zase to bude mít doloženo a tak budeme oba tvrdit, že hlásáme Pravdu. Takovýto zápas pomocí výroků je snad pochopitelný mezi dvěma čtenáři ve vzájemném osobním rozhovoru. Rozhodně ale není použitelný na veřejnosti, což je i toto fórum. Ani čtenáři sami často nechápou, že nelze brát jednotlivý výrok doslova /říkala mi jedna čtenářka, jak čte pořád dokola jeden výrok, až ho ,,pochopí“, tedy nehledá souvislosti v celé knize, ale hledá je uvnitř výroku, který je ovšem jen malou částečkou celku tohoto tématu /, natož pak veřejnost, která o tom neví nic. Tak jsem byl u jednoho rozvodu, kde oponent, chtějící znemožnit manželku /čtenářku/, předal soudkyni citáty z Poselství. Těmito citáty o bílé rase se dokazovalo, co je to za škodlivou rasistickou literaturu….no a byl to pravdivý citát, ale v nepravdivých souvislostech. ….zkrátka, kdo chce citovat, ať cituje, dělával jsem to též, ale došel jsem k tomu, že kdybych to dělal nadále, jednou by mne to mrzelo, a to tedy určitě nechci. Proto, kdo cítí potřebu svůj názor obhájit, může poukázat druhé na nějakou přednášku. Nechci ale, aby to zde bylo jako na setkání křesťanských církví –a my říkali,,pavel 2:5…apod“, nebo listovali v Poselství a vzájemně si předčítali to, co si každý má číst sám. Řekněme svůj názor, ať si každý může sám najít v Poselství, nebo ve svém myšlenkovém schématu, jestli by to tak mohlo být, nebo to nesouhlasí. Máme se vzájemně INSPIROVAT a ne poučovat a přesvědčovat. Myslím, že jsme k tomuto tématu řekli, co jsme považovali za správné a tím bych to tedy uzavřel. Čekají nás další témata, nechci, abychom zamrzli na jednom.

 

  • Kalendář příspěvků
    Prosinec 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Lis    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930
    31