O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

42. otázka: Postoj čtenáře ve věcech veřejných a politických/26.11.12/

42. otázka: Postoj čtenáře ve věcech veřejných a politických

Mnohokrát jsem se čtenáři rozebíral otázku, jestli se zúčastňovat voleb, jestli sledovat politické dění a zaujímat k němu nějaký postoj. Docela jsem býval překvapený postojem většiny čtenářů a právě dnes, kdy vzpomínáme výročí 17. listopadu 1989 si tyto otázky musím klást opět. Člověk vnímá, že společenský vývoj se neubírá v této etapě moudře, a tudíž nesouhlasí s mnohým, co se děje ve společnosti. Měli bychom my, kteří hledáme duchovní hodnoty, harmonii a řád nějak reagovat na neřád společnosti, podvody, nepravosti a lži, nebo se nebudeme špinit a budeme žít ve vysokých duchovních ideálech, společenského dění si nevšímaje. Co je správné ve smyslu Poselství?


zf

Proč jsme přišli na tuto zemi? Proto, abychom získali zkušenosti a naučili se zaujímat správné postoje k různým situacím. To je možné jedině prožitím. Jen prožití se vtiskne do duše a do ducha a je mu pomůckou pro formování jeho jedinečné osobnosti. Přemýšlením, posloucháním, emocemi a pocity sice také získáváme jisté zkušenosti, ale jsou to zkušenosti rozumu a jejich vliv na ducha je vždy nejasný. Může sice nějak ovlivnit i ducha, protože i on může při práci rozumu současně něco spoluprožívat, ale to není jeho pravá a předurčená cesta. Nelze se tedy vyhýbat prožívání. To, že žijeme v této společnosti, v tomto národě a v těchto dějinných souvislostech a situacích není jistě náhoda. Nepojmenovávejme to raději karmou-to zavádí k postoji, že si mám něco odpykat a to lze chápat v rovině pasivního protrpění. My se máme hlavně učit a to znamená aktivně, vlastním úsilím získávat prožité zkušenosti, což znamená se motivujícím situacím nevyhýbat. Mnoho čtenářů, které jsem v životě potkal, došlo k názoru, že společenské a politické věci v našem státu jsou špinavé a temné – je proto záhodno se jim vyhnout. Nesledovat televizi, politiku, nezajímat se vůbec o tyto věci, protože se člověk spojí s myšlenkovými formami a to jej stáhne do temnoty. Čtenář musí být pozitivní, tedy číst jen Poselství a životopisy, poslouchat vážnou hudbu a přemýšlet i hovořit jen o těchto a podobných věcech. Ovšem potom jsme se sem vůbec nemuseli inkarnovat, protože názor, že jsme zde proto, abychom zachraňovali jiné, je jen duchovní pýcha. My jsme zde proto, abychom se my naučili novým postojům v prožívání těch nesprávných, které jsme sami v minulosti a možná i v dnešku, pomáhali budovat a šířit. Pro nás je tedy nutná konfrontace se všemi dnešními pokřivenými pojmy, abychom měli možnost pod úhlem Poselství objevit, co je dobré a co ne. Je tedy nutné, abychom měli přehled, co se ve společnosti odehrává – ne hlavně proto, že se od nás očekává, že ji změníme, ale proto, bychom si vštípili postoje, např. i ty, že temnu nelze ustupovat, nebo že člověk nemá mlčky přihlížet nespravedlnosti. Samozřejmě to ale neznamená, že bychom proto museli přijímat všechny formy a způsoby odporu a postojů, které nabízí společnost. Jestliže nesouhlasíme s postoji a způsoby ve společnosti a považujeme-li je za nespravedlivé, pak je nutné ve svém nitru zaujmout tento postoj. Je-li i nějaká vnější forma odporu, která není v rozporu s naším cítěním /a to může být u každého jiné/, pak máme/musíme/ zaujmout i vnější postoj – slovem, písmem, činem. Pokud probíhají veřejné protesty a já s nimi souhlasím, ale odpuzuje mne jejich příliš agresivní forma, mohu např. někde podepsat svůj nesouhlas. Mohu se též pokusit do dění zasáhnout při volbách, a to hlavně proto, že ctím nějaké postoje a chci je vyjádřit navenek. Není zdůvodněním své neúčasti řici, že můj hlas nic nezmění – nikdo nečeká, že změním národ a společnost, ale mám vyjádřit, co je v mém nitru – a to především pro sebe samého, pro svůj vývoj a růst, ale také proto, že vnímám svoji spoluúčast na všech věcech kolem mne, dobrých i špatných. Vždy je nějaká forma, která je použitelná, minimálně forma vnitřního postoje a zevního slovního vyjádření. Ovšem nemohu odsuzovat a dokonce ani posuzovat něco, co neznám o čem nemám informace. Ale i tu je to věcí příslušné míry, není třeba sledovat všechny politické pořady a zprávy, poslouchat projevy v parlamentu, apod. Stačí sem-tam chvíli nakouknout, udělat si přehled, zkrátka ,,být v obraze“. Izolovat se do pomyslné ,,světlé skupiny čistých duší“, znamená se izolovat od možnosti získání cenných, i když ne právě příjemných zkušeností. Jen těmito prožitky si osvojíme neúchylný postoj, který nám nedovolí takto jednat i v jiných situacích – bude to vryto do duší a raději do našich duchů. O všem, co se nás dotýká / a tím našeho národa společnosti/ bychom měli mít přehled, měli bychom k tomu mít jasný a vyhraněný postoj – věcný, bez nenávisti, motivovaný zákony stvoření. V ničem bychom se však neměli zbytečně utápět a přehrabovat. Jestliže např. nemohu mezi politickými stranami nalézt žádnou, která by se, alespoň vzdáleně, blížila ideálu, mohu vybrat tu, která bude svou revoltou a odporem rozbíjet sobecké zázemí vytvořené současnou politikou. Přečtěte si znovu o působení Ebranita v době prvního Abdrushinova pobytu na zemi a možná pochopíte, o čem mluvím. Ani on nevystupoval v rovině míruplných ideálů, ale působil jako katalyzátor, který obnažoval nedostatky /…to ovšem není naše role/. Naše křesťanská představa ztvárněná v obrázcích časopisů Jehovistů, kde se beránek olizuje se lvem, se nehodí na tuto zemi, do této doby a našeho současného života. Žijme v realitě, využijme ji pro své zmoudření a neudělejme ze sebe izolované umělé lidi – tak ani neoslovíme ty, kterým bychom rádi pomohli, budeme pro ně jen ,,divní“.


J.P.:

Co se týče politického dění a našeho postoje k němu. K volbám jsem šla a vybrala si stranu, kterou jsem z těch možností mohla zvolit, abych volit mohla. Nakonec se ukázalo, že jsem zvolila dobře, protože se dostala k slovu poslankyně Bradáčová. Abych nešla, to jsem nepovažovala za správné, protože svůj názor jsem chtěla vyjádřit. Také považuji za vhodné, vyjádřit se k volbě presidenta a to svým podpisem. I tady jsem volila mně nejbližší možnost a to paní Fišerovou. Postoj neutrality neberu, protože říct si jen, že je to moje karma žít v těchto podmínkách a nedělat nic, necítím jako správný ze svého hlediska. Pokud nezaujmu nějaký postoj, nemohu očekávat, že samovolně dojde ke změnám, ty se dějí, i když pomalu. A je potřeba myslet pozitivně i na ty, kteří nám z jakéhokoliv důvodu nevyhovují, nevíme, s kým se máme setkat a s kým máme co prožít, ale víme, že máme vysílat Lásku a ne nenávist a jiné negativní pocity. Natož nechat se strhnout k nějakému násilí.

 

  • Kalendář příspěvků
    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930