O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

24. otázka: Rozpad čtenářských skupin/27.6.12/

24. otázka: Rozpad čtenářských skupin

 

Vyslechnutá otázka: Již několikrát si mi různí čtenáři s velikým zápalem a smutkem stěžovali, že nemohou pochopit, proč se Hnutí Grálu rozpadlo a že by se s tím ,,něco“ už mělo udělat. Ale co?


zf

Vina se pochopitelně hledá vždy u nějakého konkrétního člověka, nejlépe vyššího představitele té skupiny, kterou tazatel sám považuje za špatnou a odpadlou. Bude asi více lidí, kteří se tím trápí a hledají viníka, ale také nějaké řešení, jak znepřátelené strany opět spojit. Někteří dokonce vyzývají vedoucí představitele, aby se sešli, dohodli a pak spojili, což se pochopitelně nestalo. Naopak vnitřní i vnější rozdělení pokračuje a zrcadlí se v různých stále nově vznikajících opatřeních. Rozkol mezi vedoucími se přenesl mezi členy a tak pokračuje dělící hráz. Každá skupina nachází ,,jasné“ a hmatatelné důkazy, že viníkem je ta druhá skupina a mezi tím bloudí čtenáři, kteří to přes přesvědčování druhými nemají tak jasné a rádi by měli jen jedno Hnutí plné šťastných lidí. Co s tím?
Já se domnívám, že hledáme viníky na nesprávných místech a očekáváme i toužíme po nesplnitelném. V PG se můžeme dočíst, že komunismus nemůže fungovat, protože se snaží budovat společnost na nesprávné myšlence rovnosti lidí. Tito jsou však zde na zemi naprosto rozdílní a vždy budou, protože mají různou duchovní zralost, na rozdíl od úrovní, z nichž se přicházejí. Zbudovat velikou celosvětovou společnost z úplně různorodých lidí by byl určitě problém vždy, ale pokud by všichni tito lidé, přes svou duchovní různorodost měli něco společného – bylo by to možné. Ovšem toto ,,něco“ by muselo být tak silné, že by v každém jednotlivci bylo silnější, než jeho názory, postoje a životní zkušenosti. Muselo by to být ,,něco“, co v něm přetlačí ,,vše“, tedy něco, co bychom mohli v jistém smyslu chápat, jako obsah prvního přikázání. Tedy, když člověk miluje Boha nade vše, tedy nad své záliby, koníčky, pýchu na sebe i jiné, nad svou lásku k lidem i věcem…. Kdybychom my čtenáři měli takovou lásku k Bohu, pak bychom mohli vytvořit živý útvar postavený na této spojnici. K tomu by nám neustále dopomáhala znalost zákonů stvoření, kterou jsme nalezli v PG a každodenně si ji neustále každý z nás ověřoval prožíváním ve svém osobním životě. To, že se Hnutí Grálu rozpadlo, není tedy důkazem prohry toho, či onoho vedoucího, té, či oné frakce, ale je to nezvratným důkazem, že my, jako čtenáři Poselství dostatečně neznáme a hlavně, že podle něho nežijeme. Pokud bychom podle něj skutečně žili, neměli bychom ani potřebu řídit životy druhých, poučovat je a uvádět na jedině správnou, tedy tu moji, cestu. To, že se HG rozpadlo, mne také mrzí, ale z jiných příčin, než tazatele – je to pro mne důkazem, jak jsme všichni nezralí a jak daleko je náš život od cesty vytýčené PG. Co s tím? Změnit cesty hvězd, předělat vesmír…to je jen utopie, právě tak, jako snít o tom, že se změní jiní lidé. Každý z nás může jen jedno – měnit a změnit sebe sama a mít pochopení pro druhé. Nejsme zde na to, abychom převychovali druhé, ale vychovali sebe. Ponechme každému jeho cestu vývoje a zkušeností – co jednomu prospívá, druhému škodí. Spojujme se s tím, co nám dává prostor k osobní cestě, osobní zodpovědnosti, vždyť naším cílem je vývoj k jedinečné osobnosti s vlastními názory získanými vlastními zkušenostmi. Když se naše cesty vzájemně dotknou, nebo rozdělí, může být vždy přínosem a poučením – pokud se nebudeme vzájemně znásilňovat, nutit druhým svou pravdu, jako jedinou Pravdu. Zkrátka naplňujme motto – blaze těm, kdo se umí spojovat i rozdělovat. A hlavně…snažme se my sami poznat, pochopit i prožít Poselství v životě tak, aby ono bylo naším vůdcem i rádcem a ne, aby nám je někdo jiný teprve musel vysvětlovat, vždyť ten, kdo do něj hlouběji proniká, ten stále více tuší…že mu stejně pramálo rozumíme. A s tímto malým věděním přece nemůžeme nikomu radit, že jen takto a jedině takto má a musí žít.


Reakce pana S. /ctíme jeho přání o anonymitu/.

Reaguji na otázku č.24
Jsem rád, že takto píšete a cele s Vámi souhlasím.
Trochu bych rozšířil poslední větu o slově ,,radit“.
Je to sice běžně používané slovo, které se používá denně, ale význam toho slova je přece jenom jiný. Nepřímo jste to vysvětlil, ale nejsem si jist, jestli to také každý zpozoruje.
Slovo radit, ,,chci vám poradit“ zní, jako kdybych řekl, ,,co nebo jak, vše děláte je nesprávné a já vám řeknu, jak to máte dělat správně„. Proto raději používám slovo ,, příspěvek“ nebo přispívat, přispěji, apod. Asi tak: ,,to co doposud děláte je například správné a já vám přispěji jinou myšlenkou k tomu dosavadnímu, a je na vás co s toho využijete“.
Myslím, že s takovým to přístupem k bližnímu snáze posílíme to dobré, co z člověka vystupuje či se v něm ukrývá a to nedobré nebudeme nijak podporovat.

Před lety mi jedna paní řekla něco, co se ji záhy jevilo asi jako nesprávné a tak se mne zeptala, jestli mne nějak neurazila tím, co řekla. Jestli to co řekla, bylo správné nebo ne, tím mínila vůči mně, tedy mé osobě. A tak se velmi omlouvala, abych se na ni nezlobil. Mě v tu chvíli přišla jediná slova a to – že dobré věci podporuji, tudíž to co řekla, bylo správné a špatných věcí si nevšímám, prostě na ně nereaguj, jinak by mi zůstalo jediné ,,kritizovat“.
Je pravdou, že myšlenka se mi velmi líbila, ale žít takto je pro mě velmi obtížné. A to je jedno z mých předsevzetí abych se tomu naučil.
Proto souhlasím s Vámi, že mít opravdově vysoký duchovní cíl, tedy Stvořitele na prvním místě, pak můžeme být jednotní a přece naprosto rozdílní lidé.
Myslím si, že právě jinorodé myšlenky a názory by každého z nás mohly a také měly přimět k hlubšímu zamyšlení, jestli ten druhý přece jenom nemá v něčem pravdu. Ne si hned udělat názor na to, co říká a ještě svou řeč ani nedokončil. Měli bychom vždy napřed toho druhého vyslechnout cele a přitom se snažit porozumět tomu co nám ten člověk předkládá a nedělat hned ukvapené závěry nad jeho slovy. Čím více se budeme snažit proniknout do jeho slov, tedy spolu prožít jeho myšlenku, tím záhy zjistíme, že toho člověka máme ve skutečnosti rádi.
A to mi připomíná větu z PG ,,…až budete milovat lidstvo jako celek, pak se vaše struny zachvívají v přenádherném akordu. Teprve potom jste dosáhly skutečného poznání“.


J.P.

Dobrý večer pane Fritz,
přečetla jsem si nový příspěvek a cítím opět,že jsme na jedné vlně, cítím odpověď stejnou, jakou píšete,jen to neumím tak dobře vyjádřit.
Přeji Vám krásné letní dny. J. P.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930