O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

243. Staré, neznámé Abdrushinovy přednášky a nepochopitelné výroky /5. 2. 2018/

243.Staré, neznámé Abdrushinovy přednášky a nepochopitelné výroky

Vynořují se stále starší Abdrushinovy přednášky, z doby Jeho života zde na zemi, mají trochu jiný charakter a vyvolávají různé reakce…

Tyto přednášky jsou námi vždy radostně přijímány a čekáme, že právě jimi se nám otevřou další a širší obzory. Už v tom našem očekávání je určitá podivnost. Abdrushin nám dal kompletní ,,návod na osobní záchranu“ a přesto pořád hledáme ještě něco dalšího/já také, samozřejmě/. Proč tomu tak je? Jednu možnost uvádí sám autor. Je to fakt ,,honby za dalším“. Jako příklad je uveden člověk hromadící potravu stále znovu a znovu, aniž se ze stávající nají a to tak dlouho, až zemře hlady. Jistě tento nešvar bude mnohdy příčinou touhy po dalších a dalších přednáškách a materiálech, ale já bych doplnil ještě jednu možnost. Myslím si, že dost podstatným tlakem v nás je vědomé či nevědomé poznání, že Poselství je pro nás stále ,,knihou o mnoha pečetích“. Léta ji čteme, přemýšlíme o slovech, větách, ale pořád se nám objevují další a další věci, kterým nějak nerozumíme. Nebo jim rozumíme, ale vyvstávají v nás i jiné možnosti, jak by se to dalo pochopit. Nebo nalezneme výroky, které si zdánlivě protiřečí. Vcelku vzato, cítíme, že mnohé nám uniká a že to není jen kosmetický problém, ale něco zásadního. To se samozřejmě týká jen určité skupiny čtenářů, skupiny, která vážně a pokorně hledá podstatu Poselství, mohu říci Ducha Poselství. Jiné skupiny, se buď podstatou Poselství vůbec nezabývají a mají jen jakýsi ,,radostný dojem“, ve kterém jsou lidé spokojeni a nemíní si jej něčím kazit. Pak jsou ještě jiní, kteří jsou přesvědčeni o své zralosti a o tom, že už vše chápou správně. Obě tyto skupiny už nepotřebují nic objasnit, jsou spokojeni sami se sebou. Mluvím tedy o jedné jediné skupině skutečně hledajících. Jak početná je, neumím posoudit, mohl bych si jen přát, aby byla většinová, ale spíše mi to připadá, že opak je pravdou…

Vraťme se k těm přednáškám, které se vynořují a přinášejí různé nové postřehy, nové, tvrdší postoje. Vyznívají pro nás mnohem méně optimisticky a jejich tvrdost mnohého čtenáře dost zarazí. Některým čtenářům dokonce zcela obrátí chápání určitých pojmů a do jisté míry se pro ně stanou i převratné k chápání dějů, které si vytvořili z dlouholetého studia ,,oficiálního Poselství“. Je proto dobré se nad tímto aspektem více zamyslet, protože je důležitý.

Čím to je, že v těchto přednáškách je něco pojmenováno zcela nekompromisně v náš neprospěch, ale v pozdější verzi téže přednášky se už toto neobjeví?

Ty starší přednášky mi připadají jako to, co je ve fotografii označeno termínem RAW. Jsou to vlastně ,,surová, nezpracovaná data“. Je v nich vše ukryto, ale musí se ještě zpracovat, aby se na to ,,dalo dívat“ /myšleno u té fotografie/. Já mám přesně tento dojem z posledních, odněkud se vynořujících přednášek. Pán je napsal a jistě jsou pravdivé. Jsou velice ostré, tvrdé a nepřipouštějí pro nás mnoho naděje. Další, pozdější, přednášky, které mnohdy vycházejí z těch původních, už mají některé pasáže vypuštěny, jiné jinak formulovány. A to pro nás může být docela problém. Máme totiž ve zvyku brát výroky ,,doslova“ a kategoricky, snad spíš dokonce dogmaticky. Ovšem už i fakt, že sám autor své výroky různě upravoval, by pro nás mělo být poukazem na to, abychom i my zůstali ve všem pohybliví. Snažit se pochopit ,,ducha“ řečeného a nevázat se tak silně na jednotlivá slova.

Položme si otázku. Proč asi autor původní výroky později přepracoval? A nyní nemám na mysli texty a knihy vydané po jeho smrti, ale vše, co bylo prokazatelně za jeho života. Proč to napsal jinak? Snad, že se mu to nové více líbilo, mělo to lepší vyzařování? Podle mého to bylo ze stejných důvodů, jako když na Hoře zavedl příkaz nepodávat si ruce, ale později to zrušil. Zkrátka poznal, že my nejsme schopni některé pokyny a příkazy pochopit správně a uděláme si z nich nesprávné závěry.

A jestliže to bylo tehdy u speciálně školených a zralejších duchů, pak nebuďme tak domýšliví, že my bychom snad byli lepší, než oni. Mluvíme o Jeho moudrosti, o Jeho vysokém původu a nedozírném vnímání Boží vůle…ale nehodláme respektovat fakta. On sám říká, že nemáme jít Jeho cestami, což chápu právě takto. On musel projít různými etapami hledání nejlepší cesty k našemu spícímu duchu přes přebujelý mozek. Při tomto hledání musel vyzkoušet různé postupy a některé z nich i odložit. Ne, že by byly špatné, ale pro nás se prostě nedají použít. A to hlavně proto, že nechápeme duchovně, ale na vše, tedy i na čtení a přemýšlení o Poselství používáme naučená schémata. Tak, jak nám On sám říká, že Jeho slova, námi řečená, už nikdy nejsou Jeho slova. My prostě vše, co čteme, zcela automaticky zařazujeme do naučených schémat a tím měníme význam, který to u Něj mělo.

Tak i On velmi pravděpodobně došel k tomu, že nám, podobně jako u té surové fotografie, která divákovi připadá ošklivá, vlastně nepochopitelná ve své formě, musí formu sděleného ,,zpracovat do podoby“ pro nás stravitelné. A je to jako u potravy. I ta musí být hodnotná/co se týká složení a obsahu/, ale i stravitelná/jinak by ji náš organismus vyvrhnul/.

Čtení starších a straších přednášek, které navíc vůbec nebyly určeny ,,veřejnosti“, ale jen povolaným, kteří ovšem byli duchovně vyškoleni a byli i zralejší, než ostatní, tak staví před mnoho čtenářů takové výzvy a požadavky, kterých většina, možná dokonce téměř nikdo v dnešní době, nedorostl. Takové přenášky je nutné studovat duchem, bez ohledu na jednotlivá slova, která vyvolávají rozpory proti mnohým základním poznatkům z celého Poselství pro lidstvo. Nelze podle jednotlivých slov a vět pokřivit a potlačit význam jiných později řečených. Tak to jistě nebylo chtěno. Znamená to najít soulad v protichůdných výrocích a ty může poctivě hledající jistě najít, ale ne rozumem.

Například, jak jsem zde nedávno zmínil přednášku Nový rok 1935, v níž Abdrushin konkrétně napsal, že v tomto roce nastanou velké pozemské události, které nebudou moci být přehlédnuty…ale nic takového se nestalo.

Někde je zase psáno, že třídění je téměř skončeno, jinde ale, že už je úplně skončeno.

Pak tu dokonce máme zcela zásadní rozpor ve výroku, že už jsou všichni odsouzeni a nikdo už na tom nemůže nic změnit. Že pro žádného člověka neexistuje nyní ještě obrat. Přitom později je naopak řečeno, že člověk může vždy nastoupit cestu k obratu, až do posledního okamžiku. K tomu samozřejmě patří i ono známé ,,poslední mohou být prvními“.

Nebo výroky, že Bůh nevstupuje do stvoření, a dokonce jen výjimečně jen do Božské říše, kdy se musí zahalit záhalem z Božské říše. A oproti tomu výrok z poslední Slavnosti – Otče, Ty sám vybuduješ na zemi dílo, kvůli němuž jsi mě seslal, jak bylo zaslíbeno! To pak čtenáři chápou doslovně a vkládají do toho své očekávání a naděje.

Máme tu výroky k Povolaným, jak je nutné číst Poselství a zabývat se jím, a na druhé straně pak výrok, že milióny lidí už žijí podle Poselství, ač je nikdy nečetli. A to zase v některých lidech vyvolává dojem, že to čtení Poselství zase až tak nutné není a oni jsou jistě ti, co už podle něj žijí…

Pak tu máme ,,rozpor“ v pojmu pokřivené duše, kdy je za špatnou označen fakt vtělování duše s proměnlivým pozemským pohlavím/žena do mužského těla a naopak/. Přitom je jinde napsáno, že je to správné.

 

***

Máme tu tedy dva aspekty. Jedním je otázka, jestli takové přednášky dále šířit a tak vyvolávat rozpory ve čtenářích, kteří je nemají. Druhým pak je, co si s takovými výroky počít, když už na ně člověk nějak ,,narazil“.

Začněme první otázkou, šířit, nebo raději ne? Podle mých prožití s ostatními čtenáři si myslím, že je málokdo schopen tyto přednášky správně přijmout a proto by neměly být veřejně šířeny/sám jsem se toho na svých stránkách dopouštěl/. Konec konců, když je autor nějak upravil /ale to už není jisté u těch materiálů, co se vynořily až po Jeho smrti/, pak musíme jít Jeho cestou a přijmout tu formu, která je již Jím upravena ,,pro člověka našeho druhu“. Ty prototypy, které On sám odložil a nahradil něčím dalším, bychom měli brát jen jako ,,modely“ umělce, než vytvoří velké dílo, které teprve představí lidem. Boží zákony tam až zcela nahoře jsou, podle Poselství, zcela prosté a jednoduché. Ale při své cestě dolů se stále více větví a nabírají různé formy, které jsou pro tu kterou úroveň nutné. Myslím si, že my bychom ty vysoké projevy ani nedokázali pochopit a v těch našich ,,dole“ bychom naopak asi ani nenašli souvislost s těmi ,,nahoře“. Ale On, Syn Člověka nejenže přichází shůry, kde je vše jednoduché, ale On v sobě nese praprincipy a prazáklady všeho. A to vše jsou formy pro nás nepochopitelné a nevstřebatelné. Proto On zde musel trvalým prožíváním našich nesmyslných postojů hledat formy pro nás ještě uchopitelné a vstřebatelné. To nebyl proces jednoho okamžiku, ale postupného přetváření. Proto i Jeho texty a projevy mohou mít různou vnější formu. Jistě, mají stejné ,,jádro“, ale to je to jádro, které je tam nahoře pochopitelné, pro nás ale, zdá se, nepochopitelné. Takže hledání ,,jádra“ v Jeho měnících se výrocích je pro nás nesmírně těžké, nicméně je to možné. Ovšem je to možné jedině duchem, ale nikdy rozumem. A protože jsme všichni v tělech lidmi rozumu, tak nás to mate, vytváří rozpory a u některých dokonce ztrátu důvěry a víry.

Celým tím problémem je naše dogmatické chápání kteréhokoliv výroku. A protože si každého výroku vážíme, považujeme jej za posvátný, neodvažujeme se jej ani ve své mysli chápat jinak, než ,,doslova“.

Pokusím se tedy na některé výroky podívat jinak. Ne proto, abych tu někomu něco dokazoval, někoho přesvědčoval, apod. Je to jen pokus ukázat, že se na výroky dá dívat i jinak. Konec konců Abdrushin nás přece vyzývá, abychom se učili chápat jinak a pak že teprve uvidíme význam ve zcela jiných pojmech a souvislostech, že teprve potom všemu porozumíme. Zatím jsem se ještě nesetkal s lidmi, kteří by začali ,,myslet jinak, než je zvykem“.

Zkusme se na některé ,,protikladné výroky“ podívat ,,jinak“.

  • Máme tu přednášku Nový rok 1935, v níž Abdrushin konkrétně napsal, že v tomto roce nastanou velké pozemské události, které nebudou moci být přehlédnuty…ale nic takového se nestalo. Jak jsem již uvedl ve své předchozí úvaze, lze to pochopit jednoduše takto. On je Duch Boží a proto působí vždy v Duchu. Tento duchovní děj vytvoří formy, které se musí dalšími procesy zhutňovat, až se nakonec promítnou v nejhrubší, nám viditelné hmotě. A máme tu výroky, že jen to co je hutné a hmotě nejbližší má ve hmotě naději na větší úspěch. I u spiritistického stoku musí světlejší duše odstoupit temnější, protože temnější se lépe spojí se hmotou. Proto tento Nejvyšší Duch – Duch Boží – neměl ve hmotě žádnou zjevnou moc a musel být ochraňován námi, nejnižšími z duchovního druhu. A my jsme měli vytvořit spojnici mezi Nejvyšším Duchem a hmotou. Když jsme ji nedokázali vytvořit, pak se nemohly zmaterializovat ani formy, které On vytvořil. V duchu se vše vytvořilo, odehrálo. Ve výše položených světových částech, snad i v jemnohmotě taky, ale tady na zemi chyběly k dokončení poslední články řetězu. Těmi byli povolaní. Podrobněji jsem to již vysvětloval, nechci se tedy opakovat.
  • Dále tu máme docela zásadní problém – jsme skutečně už všichni odsouzení a tím pádem někteří nemají žádnou naději? I kdyby se, jak se říká, ,,rozkrájeli“, ,,na hlavu postavili“ a konali sebevětší dobro – stejně budou zničeni?…

Právě v jedné z posledních ,,vynořivších se“ přednášek jsou takové výroky. Výroky, které vedou k NAŠIM ZÁVĚRŮM – když už jsou všichni odsouzení, pak nemá cenu někomu a něčemu pomáhat, vše už je dané… Ovšem taky si můžeme říci – napáchal jsem ledajaké špatné věci, jen co si pamatuji a kdo ví, co jsem vyvedl v předchozích inkarnacích. Takže už mám cejch zatraceného, proč bych se tedy měl snažit… Nebo – tamhle ten člověk se chová ,,špatně“/…kdo z nás je to ale schopen vůbec posoudit? Domýšlivý, ten ano…/, takže on je zatracený a já se k němu tak budu chovat. A pomáhat se má jen těm, kdo usilují ke Světlu – tak já budu pomáhat jen čtenářům, protože jen ten kdo čte Poselství, přece usiluje ke Světlu… Ale…co ti, kteří žijí podle Poselství, ale nikdy je nečetli? Ti přece nebudou umět citovat nic z Poselství, podle čehož se prý pozná, jestli jdou ,,ke Světlu“. Nebo že by uměli citáty, i když Poselství nečetli?

Tak podobně se mučíme pochybnostmi. Zkusme se tedy nějak ,,jinak“ zamyslet nad celým tím pojmem SOUDU, ODSOUZENÍ, ROZSUDKU a ZAVRŽENÍ.

Soud – jak jsem již psal jinde, ke každému nám známému slovu máme nějaký zažitý pojem a obraz. A k soudu máme soudce, posuzování důkazů a rozsudek. Zcela reálné a přesně dané formy. To se nám automaticky vygeneruje v mysli při těchto slovech. A přece…je řečeno, že Soudce nikoho nesoudí, jen dává ,,údery mečem“. A dokonce i ty ,,údery mečem“ jsou ve skutečnosti jen svazky záření. A půjdeme-li ještě dále, pak vlastně nejde ani o ,,soud“ v tom pojmu, jak jej chápeme. Je to prostě jakási ,,změna systému“. Jen ten, kdo tuto změnu odmítne, jde ,,proti ní“, vyvolává náraz, který může být bolestný, nebo zničující. Tedy ten ,,dotek“nazýváme soudem a ,,dopad“ odsouzením. Ve vyšších úrovních to není soud, ale přechod na vyšší úroveň systému stvoření. Proto bychom si měli vytvořit ,,nové chápání tohoto pojmu“ a ne jen jej zasunout do toho starého výrazu, který máme naučený po mnoho inkarnací z pozemského, sníženého, pojmu. Jako musíme brát Lva u Božího trůnu jinak, než lva, co honí gazelu v Africe…a přece mají něco společného.

Stvoření se tedy posunulo do další vývojové etapy. V ní stojí na vrcholu stvoření Syn Člověka, trvale propojený s Bohem a tím můžeme říci, že Bůh je nyní ve stvoření. To nikdy od počátku stvoření nebylo, proto musí být vše nové, proto je ve stvoření jiný charakter záření, proto může být náš duch /pokud projde vývojem/ věčný, proto musí každý vědomý tvor znát Imanuele, protože On je nyní spojnicí k Bohu pro všechno ve stvoření. Tato nová doba a nový charakter záření vyžaduje ,,život v harmonii s Božím řádem ve stvoření“. Kdo jde proti tomuto řádu, vyvolá tak silný odpor, že ho to musí zničit. Ten druh postavení osobnosti k tomuto záření, to je soud, jde-li postoj proti druhu záření, vzniká střet, kterému říkáme odsouzení. Pokud se osobnost ani pod tímto tlakem nezmění, vzniká odtlačení do rozkladu osobnosti. Tomu říkáme zavržení. To všechno je sice pěkné, ale naše představa k tomu není zcela praktická, proto zkusím nějaký příklad.

Lidský duch má nějaký zlozvyk, dejme tomu kouření. To vybírám jen pro snazší představivost, jde to pak aplikovat na cokoliv. Kouření není jistě tím nejhorším, ale zase je snadněji představitelné. Kuřákovi se řekne, že nemá kouřit. On se snaží, ale nejde mu to. My řekneme, že už je ,,ztracený“, …no tomu už nic nepomůže. Z hlediska citátu z přednášky bychom řekli, že už je ,,odsouzený“ a proto ztracený. Z hlediska principů stvoření, on MŮŽE PŘESTAT, KDYKOLIV, DO POSLEDNÍHO OKAMŽIKU ZÁNIKU. Ale když bychom dokázali přesně zvážit jeho vůli, pak bychom došli k tomu, že jeho vůle je slabší, než jeho sklon. Proto bychom řekli, že ,,on to jistě nedokáže“, ale přesto to ,,může dokázat“. Proto to chápu tak, že zákony stvoření vždy dávají ,,možnost k obratu“, až do konce existence tvora. Že on to neudělá, je ,,akt z jeho strany“, ale ze strany stvoření je tu vždy ,,možnost, že může“. Proto šířit výroky, že všichni už jsou odsouzení a už se někdo nemůže změnit, je podle mého názoru nesprávné. My si z toho děláme závěr, že Bůh už nepomůže /někomu/, ale ve skutečnosti ,,Bůh pomůže, ale člověk pomoc nepřijme“. To je přece jen rozdíl, alespoň pro nás, protože takto řečeno je tu vždy naděje pro každého, kdo se poctivě snaží. Zatímco původní výrok vytváří nihilistický postoj zbytečnosti. Proto si myslím, že v pozdějších verzích přednášek to už autor formuloval jinak. Tím neříkám, že původní výrok není ,,pravdivý“, nebo že o něm pochybuji. Nikoliv – pochybuji však o našem chápání tohoto výroku.

Samozřejmě – když se například podíváme na dnešní politiky, kteří otevřou hranice a nechají napochodovat miliony muslimů do Evropy, ti pak postupně vybijí původní obyvatelstvo, nebo ho budou terorizovat… Z toho vznikne nesmírně mnoho utrpení a kromě toho rozvrat státních systémů, rozpad států a mnoho dalšího. To vše bude viset jako veliká karma na těch, kteří to rozhodli a dokonce v tom pokračovali, i když už bylo lehce pozorovatelné, jaké to má důsledky. Karma těchto lidí je veliká a proto její odpykání by vyžadovalo nejen ostrá prožívání, ale i dost dlouhý čas a pravděpodobně i více opakovaných inkarnací /přečtěte si Putování duší od paní Pilchové, jak dlouho se odpykává hřích/. A protože čas do plného vstoupení do nové doby stvoření je omezen, je, řekněme ,,technicky neproveditelné, aby to tito lidé stihli“. Z hlediska Božích zákonů jsou ,,ztraceni“, ale my bychom takový postoj zaujímat neměli. My totiž nikdy nemůžeme vědět ,,kdo je ztracen a kdo nikoliv“, takže takové postoje znamenají stavění se do role soudců a ten nám nikdy nebyl dán. Nemáme být k takovým lidem shovívaví, benevolentní, ale naopak přísně spravedliví, ostře stojíce proti jejich názorům, ale nemáme je ,,soudit k věčnému zatracení“ – toto je dáno Božím zákonům. Máme stát ostře proti tomu, co dělají, můžeme pohrdat tím, co dělají, vidíce za nimi ruku Lucifera. Toto jsou ale lidé, jejichž skutky zasahují široké masy lidí a je to zjevné. Zde člověk může usoudit, že to jsou duše, které jsou skutečnými ničiteli Božího řádu. Těch ale nejsou milióny a u těch ostatních přece neznáme stav jejich duší a to, že nečtou Poselství, nejsou věřící, apod. je jistě ,,problém“, ale takový, že jej mohou překonat. Proto bychom měli posuzovat lidi kolem jako ztracené a odsouzené? Můžeme se velmi mýlit a svými myšlenkovými formami jim klademe další břemeno na jejich cestu. To ale není pak jejich hřích, ale náš.

Příliš se upínat na nějaké jedno slovo v Poselství může vést ke strachu, ochromení, beznaději, aniž to má skutečný ,,důvod“. Jestli je někde napsáno, že třídění lidí je téměř skončeno, nebo jinde je napsáno, že už je úplně skončeno, pak je to pro mne jen ukázka, jak málo spolehlivé jsou překlady. A je to logické. Mnohé slovo se dá přeložit do jiného jazyka různě a překladatel vybere z těch mnohých možností tu, která je mu ,,blízká“. Tedy tu, která odpovídá jeho ,,názorům“. A na tomto překladu pak stavíme celé naše chápání. Dokonce jsme ochotní odvrhnout celé věty z jiných částí Poselství kvůli jednomu takovému slovu. Připadá vám to správné? Každý pojem i děj jsou popisovány v Poselství na vícerých místech a z toho všeho pak vznikne ve čtenáři určitý pojem. Rozbít celý tento mnohotvárný pojem pro jedno slovo….nevypadá to příliš moudře…

Shrnul bych některé problémy s nejasnými a protiřečenými výroky do následujících doporučení:

1/ Chápejme každou věc, pojem a děj z celého obsahu Poselství. Pokud jedna věta, slovo, mají zcela opačný význam, než vše jiné, pak je asi nějak jinak myšleno. Potom se snažme pochopit, jak to autor myslel, ale nebořme vše pro jednu větu a slovo.

2/ Abdrushin byl nejvyšší Duch a Jeho činnost byla duchovní. Zkusme to vše chápat jinak a opusťme naučené hmotné chápání. Hledejme vždy ,,ducha řečeného“ a nevažme se tak moc na slova.

3/ Nejsme-li toho schopni, nežeňme se za stále staršími přednáškami, jinak narazíme na pojmy, které nám místo objasnění přinesou tíseň.

4/ Když už půjdeme do těchto přednášek a narazíme na ,,cosi podivně nepochopitelného“, pokusme se podívat do později napsaných verzí této přednášky /může se jmenovat jinak, ale budou v ní stejné některé pasáže/. Potom si pozdější výroky nestavme k těm původním jako protiklad, ale jen jako jiné vyjádření téhož. To však rozum nepochopí. Je-li nejdřív bílá bílou a později černou – to nedokáže rozum chápat jinak, než protiklad a nepravdu. Proto je nutné se na to podívat v širších souvislostech, použít i jiné vnímání, než analýzu mozku, která zná jen ano a ne…..

Uvedu některé příklady:

V mnohých přednáškách je popisováno, že inkarnace duše jednou jako muž a jindy jako žena je nesprávná. Duchovní zárodek se na počátku rozhodl jen pro jednu formu činnosti – aktivní, nebo pasivní. Tím si podržel, nebo odvrhl přídavek, který je s rolí pasivní spojen. Muž se tedy už nikdy nemůže stát ,,ženou“, i když se ,,jako žena“ inkarnovat může… Tomu rozumíme. Ale v předválečném vydání Poselství najednou čteme, že inkarnace jednou tak a jindy naopak není špatná, ale naopak žádoucí, aby si zárodek prožil oba druhy činnosti – aktivní i pasivní… A tak tu máme ,,rozpor“. Je tedy správné se inkarnovat tak i tak, nebo je to špatné? Jednu známou to tak zpochybnilo, že se obrátila na nejvyšší představitele Hnutí Grálu, přímo na povolané v této době /bylo to po odchodu Abdrushina, Marie, Irmingard/. Zřejmě je poněkud znejistěla, protože jí řekli, že se takovými věcmi nemá zabývat a že to ,,Pán nevyjádřil dobře“. Paní se s tím spokojila, protože potřebovala odhodit pochybnosti a ne něco pochopit. Ovšem hlouběji přemýšlející, který ví, že to není jedno slovo, věta, ale celé vysvětlení, které pak stojí proti celým odstavcům v pozdějším vydání po válce.

Přitom není nutné utíkat před čímkoliv v Poselství, stačí to ,,nestavět proti sobě“, ale snažit se to pochopit jako související, nebo pokračující, ale ne protikladné. V tomto případě je to prosté. Nejdříve je ale nutné si uvědomit jednu důležitou, ale přehlíženou, skutečnost. Muž není jen aktivní a žena jen pasivní, ale mají v sobě i tu druhou složku. Ta ,,jejich“ je ale převažující. Proto je vůbec možné se inkarnovat jednou tak a jindy onak. Vždy pak jde do popředí daná část osobnosti. Je to podobné, jako když se z Lucifera stal duch. Jak se mohl z bytosti stát duchem, se můžeme ptát. Stát se to mohlo, protože, cituji, jsou bytostní, v nichž je bytostné i duchovní. Tak se v Luciferovi posílila ta duchovní složka a byla potlačena ta bytostná – tím se stal duchem. A podobně, když se mužská duše rozhodne pro pasivní působení, posílí v sobě tu menší část pasivního, kterou v sobě již má. Proto píše Abdrushin, že to není ,,nic špatného“, když se i ta menší část osobnosti prožije v inkarnaci a duch tak získá potřebnou zkušenost. Ale musíme k tomu něco důležitého dodat. Není to špatné v počátku vývojové cesty, kdy zárodek nemá osobnost ještě zformovanou. Později však už to špatné je. Oba výroky tedy nejdou proti sobě, ale každý mluví o jiné etapě vývoje duchovního zárodku.

  • Pak tu máme těžko pochopitelný výrok z poslední promluvené přednášky, že nyní sám Otec provede to, pro co přišel Abdrushin vykonat na zem…

Znal jsem čtenáře, který to bral skutečně doslova, že se sem bude inkarnovat sám Bůh. Ale dost možná jsou i jiní, kteří to chápou nějak podobně.

Bůh je Bezbytostný, bez pro nás viditelné a vnímatelné formy. Je mimo stvoření a dokonce i uvnitř svého vlastního nejbližšího kruhu vyzařování/Božská říše/ je pro všechny dokonalé Božské bytosti nepochopitelný, nepoznatelný a bez formy. Při vystoupení ze svého beztvarého stavu, má-li být projevenou osobností, o Něm mluvíme jako o odděleném Synu Božím. Při všech aktech souvisejících se stvořením se vždy jednalo o Jeho projev v Synu, jednou ve vyrozeném Synu Imanueli, jako Vůli a po druhé o Ježíši, oddělené Lásce, ale stále příslušné do blízkosti Boží. Veškerá ta úžasná ,,vesmírná činnost“, tedy projev Otce, se vždy udál v Jeho Synech. Trvale do stvoření byla oddělena část Boží Vůle, jako Vyrozený Syn. Ten zůstává ve stvoření a řídí toto stvoření. Mluví se o oddělené části Boha, která teprve v době psaní Poselství byla s Otcem opětovně spojena. A jestliže je jinde popisováno, že Synové jsou s Otcem spojeni tak, že co dělá Otec, to je i v Synech a naopak, pak můžeme říci, že od doby, kdy se oddělená část Boha, vyslaná do stvoření, s Ním opět spojila, pak je nyní Bůh sám trvale přítomen ve stvoření ve svém Vyrozeném Synu.

A jestliže zde na zemi byl tento Syn, jaký smysl a jakou formou by sem měl přijít ještě někdo vyšší? A představa, že sám Bůh odejde ze své Bezbytostnosti a vstoupí do stvoření, pak jím projde až do blízkosti Pozdějšího stvoření, je opravdu fantastická a odporuje velmi mnohému z Poselství. Takže takto to asi nebylo myšleno. Kdyby se Bůh jen přiblížil ke stvoření, to by vzplálo a zmizelo, jako bychom se přiblížili ke slunci. Tomu tedy, jako dlouholetý a poctivě studující Poselství,  nemohu uvěřit.

Jak si to ale vysvětlit? Věříme, že v Abdrushinovi k nám přišla část Boží Vůle. O Bohu jsme se dozvěděli, že je neosobní a nijak se nezajímá o naše malicherné bytí, o naše války a jiné pomatenosti. Z Jeho vůle vznikají a zanikají celé světy, vesmíry, planety a miliardy dějů vzniká i zaniká. Nemyslím si, že On by někdy slzel nad tím, jestli někde zanikne celý vesmír s miliardami tvorů. Podívejme se však na život Abdrushina, kterého bereme jako část Boží vůle. ,,Je dobře, že jste tady, tolik se mi po Vás stýskalo“, říkal jednomu učedníkovi…Nebo, jak vzpomínal pan Wagner – Rytíř zklamal a prosil Pána o odpuštění a Pán zase odpustil… Také popisoval, jak může část dění u člověka vystřihnout a vložit, jako u filmu. Našli bychom asi i více poznámek, které mluví o tom, že On vnášel do dění projevy své osobnosti. To je přece jen trochu něco jiného, než ,,neosobní působení Božích zákonů“. Toto nebude nic řešit individuálně, ale jen zcela neosobně, bez soucitu a osobního vnímání jednotlivců. Bůh se ve stvoření projevuje tímto neosobním děním, které bylo v soudu velmi posíleno. Výrok Abdrushina, že nyní předá dění ,,Otci“ bych chápal jako to, že všechno osobní z Boží vůle bude už vyřazeno a nyní bude vše řízeno jen neosobně. Naše doufání, že nám Pán pomůže, nějak nás zachrání, apod., bývá ,,osobní“, vztažené ke konkrétní osobnosti. Neobracíme se k jakési neosobní síle, která všechno bije hlava nehlava a nic ji nezajímá. V takové představě nám chybí láska a přece, když se nad tím zamyslíme věcně, pak právě toto by bylo nutné pro ,,očistu světa“. Naopak, osobní soucit k tomu i onomu by brzdil zcela neutrální děj. Obdobně máme napsáno, že Láska nemůže na zemi přijít dříve, než Vůle vše dokončí. Ona by ze své přirozenosti léčila a pomáhala ještě před tím, než by očista nekompromisně vše nežádoucí odstranila. Ve smyslu řečeného si myslím, že očista a soud musí proběhnout neutrálně a neosobně, ale Abdrushin byl osobní. Proto předal dění do ,,rukou neosobních zákonů“, které jsou projevem vzdáleného Otce.

Snažme se na to vše dívat z ,,nadhledu“ a pokusme se odložit ten náš ,,naučený pohled“. Pak všechny nejasnosti a protiklady zmizí, aniž bychom my sami museli potlačovat to, či ono v Poselství. Nevažme se tam moc na slova, ale hledejme ve výrocích jejich skrytého ,,ducha“, ten nám dá pochopení. A je to pak vždy vysvětlení velmi jednoduché… Alespoň já jsem došel k tomuto postoji a už mne v Poselství nic netrápí.


 

  • Kalendář příspěvků
    Květen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123456
    78910111213
    14151617181920
    21222324252627
    28293031