O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

236. Naděje /20. 12. 2017/

236.Naděje…

…krásné slovo, které dodá člověku sílu i důvěru v budoucnost…

Čtenáři mají naději, žijí v naději, jsou přesvědčeni o dobrých zítřcích v Boží ochraně.

Jen kdyby ten svět nevypadal tak beznadějně, ale jistě bude dobře, však je to v Poselství… Ovšem ty milióny imigrantů, atentáty už skoro každý týden a pořád blíž a blíž. No a ještě k tomu… atentátníci jsou muslimové a imigranti taky a chtějí nám je sem dávat jak pravidelné a povinné očkování. Ale co, bude dobře…je to psáno. Jenže jak si to představit? Že bude nějaký zázrak a všichni špatní zmizí přes noc, nebo se nějak změní, těžko k tomu mít nějakou reálnou představu, leda tak nějakou pohádkovou, ale ani za Ježíše, ani za Abdrushina se žádné takovéto zázraky neděly, že by až nyní? Ále co, určitě bude dobře, co je psáno, to je dáno…

Když se ale člověk vážně zamyslí nad fakty, pak se přece jen pochybnosti dostaví. Ne o Bohu a Jeho milostech, ne o Synech Božích, ne o Synu Člověka a Jeho misi, ale o něčem jiném. Vyvolený národ Židů o své privilegium přišel, a přesto v ně pořád věří. Vyvolený národ Němců o svou milost přišel, ale neví o tom. Takže ,,víra ve vlastní spásu“ asi nestačí. A víra v Boha také neodpoví na zásadní otázku – a nepřišli jsme už o Jeho přízeň, když jsme k smrti utrápili Jeho Syna, který sám řekl, že toto je poslední Boží milost, že přišel soud, roztřídění, rozsudky a přijetí ,,odměny“. Ale toto řekl v době, kdy ještě prohlásil a dokonce napsal, že ON SÁM vybuduje Tisíciletou říši na Zemi. Za Něj měly být odstraněny všechny duše, které nejsou hodny prožít toto Království Boží na Zemi. Ze síly, PŘES NĚJ PROUDÍCÍ, mělo dojít k očistě Země a nastolení Božího řádu… A přesto On sám říká….když vy nesplníte své poslání, pak ani já nemohu splnit to své. A taky říká – kdyby Světlo nenalezlo mezi Vámi dostatečnou lásku a věrnost, tu by se muselo vznést tam, kde by ji nalezlo.

Jedno je tedy jisté – odešel, aniž se splnilo to, co On slíbil, že se za Jeho života na Zemi naplní. Odešel, protože tu nenašel dostatečnou lásku a věrnost a nemohl splnit to, co chtěl. A pak je na místě si položit tu nepříjemnou otázku: …co z toho pro nás a pro Tisíciletou říši vyplývá? Vždyť toto NEBYLO V PLÁNU!

Slova učedníka pana Schlaurotha zní až příliš logicky a spravedlivě, než aby bylo možné je odmrštit, jako nějaký blábol uraženého jednotlivce. Jestliže pan Schlauroth říká, že pro naše selhání a předčasný odchod Abdrushina se některé věci už NEMOHOU SPLNIT, protože měly vzniknout skrze PÁNA INKARNOVANÉHO DO HMOTY, pak přemýšlející a odvážný člověk musí uznat, že na tom ,,něco skutečně může být“, že je to možné…. A když toto doplnil pan Schlauroth logickým závěrem o působení Živého Slova, které se naplňuje v interakci na vnější postoj, odezvu a stav prostředí, tedy že pozitivní formující výroky se nemohou naplnit tam, kde před tím nedošlo k přípravným očistným dějům, ale naopak výroky o boření a zmaru se beze zbytku mohou naplnit tam, kde je vzdor proti Bohu, zhutnění a samovolné směřování k rozkladu – pak to zní až příliš pravdivě, než aby to člověk mohl přejít s pousmáním. A tak tu máme, i přes naši víru v Boha, Jeho milost, Syna Člověka a Poselství, pochybnost. Pochybnost o lidstvu a jeho budoucnosti, když poslední milost od Boha nepřijalo, ale pohrdlo jí. A tato pochybnost je posilována každým dnem, když vidíme, kam celé lidstvo směřuje. Za Abdrushina je nám popisováno, jak jdeme špatně, ale takové věci, jako popírání role muže a ženy, přímo popírání rozdílných pohlaví, vyzdvihování sexuálních a jiných úchylek nad normální chování a to masově, vládami, sdělovacími prostředky – to tedy jistě nebylo a ukazuje to na další, hluboký pád lidstva do zmaru. Zmaru chtěného, vytouženého a usilovně realizovaného.

Pochybnost o člověku a lidstvu je tedy na místě…

V čem je tedy ta naděje o které jsem psal v úvodu?

V Boží neosobnosti, věcnosti a spravedlnosti. Když zformoval příležitost danou Tisíciletou říší, pak tato milost nezanikla, nezmizela. Jen je nutné pochopit, že vše se odehrává ,,zákonitě“, tedy v interakci na situaci, prostředí a stav ducha. A jestliže se nějaká zásadní proměnná změnila, pak se splnění může projevit zákonitě jen tak, jak to ,,možnosti dovolí“. Pokud už tato Země zhutněla víc, než je možné pro působení světelných vln, pak už není možné její prozáření. Proto se tvůrčí slova o naději v nové říši musí naplnit tam, kde je hmota schopná takové proměny. Ale slova o zhutnění, strnulosti chápání, pokřivených postojích, rozkladu, ta se jistě mohou naplnit i zde. Vždyť je to každým dnem zřetelnější a to bez nějakých dedukcí, přímo hmotně, fyzicky. Každý den přináší nové a nové zvrhlosti, které jsou všechny proti Božímu řádu a tím i proti Němu. A tyto pomatenosti jsou s jásáním zaváděny do zákonů společností a národů pomocí mezinárodních komisí, nadnárodních společenství, různých NATO, OSN, dokonce i Člověka v tísni a jiných zdánlivě pozitivních institucí. Těmi všemi nástroji Temna jsou implementovány do všech národů a zemí, všemi póry, skulinami, lží, podvodem a přetvářkou. Nebo salámovou metodou postupných malých ústupků, které nenápadně začlení nějakou nechutnost do právního řádu národa a společnosti. Svět se zvrhává a jde proti Bohu každým dnem více, ale dělá to chytře. Nemluví o odporu PROTI Bohu, PROTI náboženství, jako takovému, naopak hovoří o toleranci, vstřícnosti a lidskosti. Ale narůstající pnutí v národech, atentáty na ulicích, mrví, a zmatení občané vedeni bezostyšnými hrabivými politiky a ideologickými novátory a manipulátory – to vše hovoří jasně. My jdeme PROTI ŘÁDU VESMÍRU. A není to jeden národ, jako kdysi Německo, dnes jsou to spojené národy EU jako jedna skupina bláznů, USA další a ostatní se různým způsobem přidávají, protože přece vlastně nejde o národy, ale o bláznovství lidského ducha…

Kde ale vzít tu naději?

Jak napsal pan Schlauroth a já po létech uvažování a prociťování této tématiky se k jeho slovům přidávám, budující slova Imanuele se musí někde zformovat. Ale je docela dobře možné, že tady, pro zhutnění a náš pokračující odklon od Řádu, už to nejde, tak jako to nešlo na temnu propadlé světové části Pergamos. Efezus, který měl být pozdvižen, naopak klesá. Nevíme, kam až klesnul do dnešní doby, oproti stavu v době Abdrushina.

Nejde-li to již zde, stane se to na takovém místě, kde je hutnost hmoty schopna proměny a lidští duchové jsou tam už ,,odděleni od plev“. To neznamená, že jsou tam dokonalí duchové, ale pouze to, že tito tam jsou ochotni se změnit a snaží se o to. A jestliže existuje takové místo, pak nám to dává NADĚJI v chaosu této doby.

Jak si ale představit to ,,místo“, kde by se to mohlo naplnit? Mohla by to být jiná ze světových částí, třeba Thyatira, Smyrna? Tam je jistě lépe a dalo by se tam pokračovat ve vývoji radostně a bez hnusu, který nás obklopuje každým dnem víc a více. Žijeme ve světové části Efezus, na planetě Zem. Abdrushin říká, že zde je jediné místo, kde se setkávají různé duše, a proto je tu i světové bojiště. Přemýšlím-li o tkaní ve stvoření, různých vláknech, které z nás vycházejí, formách myšlenek a citového chtění…to vše, co z nás vystupuje, se formuje v úrovních, které jsou svázány se Zemí. Celá naše karma, celé to tkaní je vázáno na Efezus, Zemi a její okolí. Pokud bychom tedy uvažovali o tom, že bychom snad mohli dokončit svůj vývoj v jiné světové části, kdyby to tady už nebylo možné, pak musíme uvažovat i o naší karmě. Pokud bychom se my, obtíženi vlákny a útvary, které jsou vázány k Efezu, měli přemístit do jiné světové části, pak by se s námi musela přemístit i celá naše karma, nebo by nám musela být smazána. Avšak: Hříchy proti Duchu nemohou být odpuštěny…. Takže uvažovat, že nám bude karma smazána, je dost naivní a očekává něco, co by bylo proti zákonitostem stvoření. V přenesení našich útvarů do jiné světové části by zase byla velká nespravedlnost, když by do čistší světové úrovně byla nalita špína z jiné, kde se lidští duchové dost nesnažili žít podle vůle Boží. Jak by k tomu ti lepší přišli? To by byl přesně ten Luciferský model, který se dnes zavádí na Zemi v multikulti, inkluzi a dalších ,,moderních vynálezech“, které nakonec rozvrátí řád světa.

Kam bychom se tedy ale mohli přemístit, kdyby lidstvo bylo v převažující části rozhodnuto spáchat duchovní i tělesnou sebevraždu, jak to dnes začíná vypadat?

Když jsem nedávno četl spisek ,,Is-ma-el připravuje Duchu Pravdy cestu v sedmi světech stvoření“, všimnul jsem si zmínek o vícerých planetách ve zmíněných světových částech Thyatiry a Smyrny. Také jsem si vzpomenul na výrok ve vzpomínkách pana Fritsche/v dokumentech na stažení/ o tom, že jsou i jiné planety, kde může dozrávat lidský duch, ale jen na Zemi se setkávají různorodí.*

Pokud tedy vycházím z těchto myšlenek, rýsuje se mi následující ,,naděje“.

  • I v Efezu jsou jiné planety, kde může žít lidský duch.
  • Na těchto planetách je už jistá stejnorodost, podobně, jako v úrovních onoho světa. Takže na těch lepších planetách už nejsou ty nejhorší zrůdy žijící dnes na Zemi.
  • Pokud člověk skutečně vážně usiluje o dobro a život v Boží vůli a nepoutá se ve svých přáních jen na Zemi, tedy ani v představách, že právě zde musí být dokončení jeho hmotného vývoje, pak jej jeho touha povede do oblastí stejnorodých. Potřebuje-li ke svému vývoji ještě nehrubší hmotný záhal, dostane příležitost k inkarnaci na jiné planetě Efezu.
  • Jestliže jsou tyto planety různé, co do vývojových fází lidského ducha, pak musí být různé i co se týká míry zhutnění. Ty, kde žijí méně zatemnělí duchové, musí být v méně obtížené hmotě, která je pro Světlo a proudy formujících sil prostupnější.
  • Je-li tomu tak, pak bude i jejich ,,hrubohmotnost“ rozdílná, protože pojmy hrubohmotnost a jemnohmotnost jsou sice všeobecné, ale místně vždy vztažené k danému prostředí. Hrubohmotnost zatemnělé a obtížené Země bude jiná, než hrubohmotnosti jiného tělesa v Efezu, kde duchové nepropadli takovému temnu a zhutnění.
  • Je-li tomu tak, pak z hlediska ,,pozorovatele“, budou takové planety hrubohmotným okem neviditelné, podobně, jako astrální předobrazy. Takže my, kdybychom nyní nasedli do nějakého technického vesmírného plavidla a doputovali až k takové planetě – neviděli bychom ji.
  • Nemůžeme si tedy prakticky a hmotně tuto ideu ověřit. Pro mne je však NADĚJÍ, protože i v tomto rozpadajícím se systému Země mi dovoluje mít PŘEDSTAVU – a to konkrétní, nejen vysněnou, o MOŽNOSTECH pokračování vývoje, kdyby se lidé rozhodli k sebezničení.

Ano, máme víru, máme přáni, aby bylo dobře, aby byl mír a Boží řád převzal řízení tohoto chaosu. A to je dobře, že máme víru, jen nesmí být slepá. Také ne dětinská, protože náš vývoj pokročil a máme už být vědomí. Jen věřit už nestačí, člověk má i ,,pochopit“, aby jeho víra nebyla jen přeludem a přáním.

Já tedy mám NADĚJI. Je to naděje vycházející z poznání, alespoň toho malého, kterého jsme nyní v omezení rozumu, schopni. Je to naděje v Boží řád, v Boží zákony, které nedovolí zničení toho, v čem je dostatečná touha po Světle. Věřím, že kdo se snaží ,,správně žít v aktivní touze po poznání vůle Boží a jejím uskutečnění“, ten má reálnou naději na záchranu. Jen nesmí ze své vůle ustrnout u nějakých naučených, či vytvořených ,,závěrů“. Měli bychom být tedy ,,otevření“ novým pohledům na měnící se situace, aniž bychom opouštěli poznání tryskající z Poselství. To chce ale hybnost ducha….ne jen ,,věřit“.

Chci tedy být otevřený a přístupný všemu, co se může stát, proto se nepoutám ani na tu vizi, kterou jsem nyní předložil. Boží moc a možnosti si jistě těžko můžeme představit a navíc stojíme v přelomové době, která nikdy nebyla. Proto nemůžeme sáhnout do minulosti a tam najít příklad. Je tedy možné, že nastanou děje, které ani v naší představě nemohou mít svůj obraz. Možná se stane nějaký zázrak a všechno to zlo, kterému se tak daří uchvacovat svět, bude ,,nějak“ odstraněno. Nejsem ani proti této myšlence nijak uzavřen, ale mám i ,,náhradní alternativu“, kterou jsem Vám zde načrtnul. Třeba se i pro vás může stát nadějí, kdyby se zdálo, že svět se přece jen zřítí v trosky….

 

* Žádná z těch lidských duší, které budou v této době odstraněny ze Země, ještě není ztracena. Budou mít příležitost dále dozrávat na jiných planetách, dokud i tam nezačne poslední soud. Země je jediná planeta, kde se mohou setkat lidští duchové různé duchovní zralosti. Existují ještě jiné planety, kde smějí žít lidští duchové.


7.1.2018 Omlouvám se, ale následující 2 reakce jsem musel přesunout na jinou adresu/Rozpaky/.

Důvodem je, že jsem po důkladné úvaze došel k tomu, že by z mé strany nebylo ke čtenářům seriózní jim předkládat naráz dva zcela protichůdné názory. To zákonitě musí v mnohém člověku vyvolat zmatek a rozpory. Pokud si přečte různé názory na různých místech, pak to není přímá konfrontace. Také může být svým cítěním doveden tam, kde to lépe odpovídá jeho vnitřnímu postoji a tím se zachová stejnorodost. Dávat ale hned vedle sebe opačné názory mi připadá jako Luciferova léčka.

Nechci být nezdvořilý k těm, kteří mi pošlou příspěvek, ale současně nemohu vytvářet na svém prostoru, za který musím nést odpovědnost – protiklady a protimluvy.

Chci věřit, že jako lidé, kteří hledáme vyšší postoje a snažíme se povznést nad obvyklé osobní malichernosti, to všichni pochopí a vezmou toto moje pravidlo s nadhledem a pochopením.

Není v žádném případě ,,proti komukoliv“/ať už osobám, nebo názorům/, ale je to jen snaha zachovat zde co největší harmonii.

Děkuji všem za pochopení. ZF


 

  • Kalendář příspěvků
    Květen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123456
    78910111213
    14151617181920
    21222324252627
    28293031