O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

231. Prvorozený a druhorozený Syn /5. 12. 2017/

231.Prvorozený a druhorozený Syn

 

Dobrý deň pán Fritz,

srdečne Vás pozdravujem. Chcel by som sa vás spýtať či vás niečo napadne nad zaujímavou skutočnosťou, ktorá je v Abdrushinových prednáškach. V jednej prednáške Abdrushin píše, že Ježiš, Syn Boží je prvorodený Syn z Boha a Imanuel, Syn Človeka ako druhorodený. V inej prednáške však Abdrushin píše, že najprv povstal Imanuel a Boh bol dvojjediný a potom kôli nutnosti záchrany padnutých ľudských duchov a poslania Božieho Vyslanca na zem a prinesenie Božieho Slova, tak potom Boh oddelil časť seba – Božiu Lásku, Ježiša aby mohol prísť na zem a tak sa stal Boh Trojjediný.. Nieje v tom zdanlivý rozpor? Ako chápete tieto vysoké pojmy? Kto bol teda prvorodený a kto druhorodený?

Ďakujem.

S priateľským pozdravom,

Ondrej Janíčko


Děkuji za dotaz, pane Janíčko.

Ano, těchto pasáží jsem si vícekrát povšimnul a nad nimi i přemýšlel. Vezmeme-li to ,,po lidsku“, pak je v nich skutečně rozpor. Protože věříme, že Abdrushin nám nesděloval věci rozporné, bude to asi chtít se na výroky podívat ,,nějak jinak“.

V tomto případě musím ,,citovat“, aby nedošlo k omylu, zde jsou jednotlivé pojmy a slova podstatná.

 

Jedná se o následující pasáže a přednášky:

Ještě jednou něco o Synu Božím a Synu Člověka.

Syn Boží Ježíš stejně jako také Syn Člověka Imanuel je ve svém původu z Boha. Syn Boží, který je nazýván prvorozený nebo vrozený, spočívá po svém návratu ze stvoření opět u Boha Otce nebo v Bohu Otci, protože je vrozený v Božství samém, zatím co Syn Člověka, druhorozený z Boha, zůstává ku blahu trvání všech lidských duchů oddělen od Boha.

Důležité jsou následující věty:

Označení Syn Boží a Syn Člověka nebylo lidmi ještě nikdy správně pochopeno a dokonce i dnes ještě nebylo zcela pochopeno těmi, kteří mé Poselství znají. Je to přitom tatáž chyba, že člověk si zvykl myslit jen ze sebe samého a proto věří, že všechno musí být také podle jeho pohledu. V tomto případě musí ale vycházet z pohledu shora, aby získal porozumění. Označení Syn Boží a Syn Člověka vychází od Boha, ne od lidí. Těm to bylo jen oznámeno v tomto označení. Tak musí být také pojem procítěn shora, ne z lidského pohledu….

 

Rozpor pro nás není v logickém sdělení, že první musela vzniknout Vůle-čin, aby vzniklo stvoření. V dalším pozdějším kroku, tedy POZDĚJI pak byl z Boží Bezbytostnosti ztělesněn Ježíš, pro pomocnou misi ve stvoření. V tomto smyslu byl IMANUEL PRVNÍ a JEŽÍŠ AŽ DRUHÝ. Nad tím nemá cenu hloubat a můžeme to vzít jako fakt…

Problém pro nás nastává až s výrokem Syn Boží, který je nazýván prvorozený nebo vrozený, spočívá po svém návratu ze stvoření opět u Boha Otce…

Povšimněme si spojení: PRVOROZENÝ NEBO VROZENÝ. Tady je zřejmé, že slovo prvorozený má jiný význam, než v našem obvyklém chápání – dítě, které se NARODILO první, je prvorozené a to následující je pak druhorozené. V uvedené větě je pojem prvorozený vázán na vyrozený. Není to tedy vázáno na ,,vznik Synů“ v nějakém časovém sledu, ale na děj související se vznikem stvoření – vyrozený a vrozený  Syn. Dokonce tu není řeč o Imanueli, ale o Imanueli-Synu Člověka. To je velmi důležité. My ty dva výroky chápeme jako časové srovnání ,,vzniku dvou Synů BožíchImanuele a Ježíše“, tedy jejich ztělesnění, kdy se zformovali ven z Boží Bezbytostnosti, která je pro nás bez tvaru, tedy PŘI VYSTOUPENÍ Z BOHA. Chápeme to prvo a drurozenectví, jako časový moment, kdo se první a kdo druhý ZFORMOVAL. Ano, v tomto smyslu byl jistě první Imanuel a druhý/mnohem později/ Ježíš.

Jenže zde není řeč o Imanueli, ale o ,,Imanueli-Synu Člověka“, vyrozeném ven do stvoření. Proto se musíme vrátit nikoliv ke vzniku Synů, zformovaných ven z Boha, ale k vyrození části Bezbytostnosti ven do stvoření. Čteme tyto věty: ,,BUDOUCÍ Syn Člověka“, nebo ,,…tato čistě duchovní část Imanuele patří ke stvoření, v němž forma Božích zákonů se prvým ochlazením poněkud pozměnila. Tato změna vyžaduje dětství a určitou dobu vývoje, třeba že v jiném smyslu než zde na zemi…“ Nebo: ,,A tak si tedy člověk Parsifala, část Imanuele v čistě duchovním, má a musí představovat jako dítě, které se zrodilo a vyrůstá….“

Takže o Synu Člověka nehovoříme od počátku vzniku stvoření, ale až od doby, kdy dospěl a převzal vládu nad stvořením. A Syn Člověka říká: … A ve stejnou hodinu před devíti lety přišel Syn Boží/Ježíš/ ještě jednou na zemi, po dlouhé přípravě ze Světla, duchovně, aby mi osobně předal svůj úřad pro Stvoření….

Převzetí vlády nad stvořením Synem Člověka můžeme chápat jako Jeho povstání k úloze, nebo i jako zrození k Jeho roli ve stvoření. A v tomto smyslu je skutečně až druhý…

Zopakuji. Ve smyslu vzniku Synů – Imanuele a Ježíšebyl prvním Imanuel/vůle Boží, který se musel nejprve ztělesnit ven ze samotného netělesného Boha, aby pak Jeho část byla vyrozena ven do stvoření. Mnohem později se ztělesnil ven z Boha i Ježíš, jako Láska Boží – byl DRUHÝ ztělesněný.

Vyrozená část Vůle Boží, protože byla dána do stvoření, které má prostor a čas a proto je podrobeno vývoji, musela být tomuto ději přizpůsobena. Pokud by Imanuel ve stvoření byl ihned plně zralý, byla by mezi Ním a stvořením nepřeklenutelná vývojová propast. Jistě nemůže být nějaké druhové spojení mezi Bezbytostným a čímkoliv stvořeným. Mohou ale být vytvořeny takové mechanismy, které dovolí jisté přiblížení tak nestejných druhů. Lze je spojit ,,vývojovou potřebou“. Tím, že část Vůle musela pomalu uzrávat ve zformovaném světě, tím kráčela souběžně s vývojem stvoření jako takového. Také tak nastalo pevnější spojení a větší pochopení. Tento akt je nevýslovnou Obětí Boží pro stvoření, protože krůpěj své dokonalé vůle připoutal k vyvíjejícímu se stvoření a podrobil tuto dokonalou část vývoji, kterou ona sama nepotřebovala/byla vždy dokonalá/. Tato oběť byla nutná pro stvoření, ne pro Boha, nebo Imanuele.

A teprve po proběhnutém vývoji tak ,,povstal ve stvoření pomocník“ – Syn Člověka – jako nově zrozený. Tento děj ,,vystoupení Syna Člověka“ do jeho role věčného prostředníka s Bohem mohl nastat až po určité vývojové době a Ježíš, jako už zformovaný Boží Syn, byl v tom pomocníkem, jak je popsáno v přednášce Budiž Světlo/jen v předválečném vydání/.

Proto pojmy PRVOROZENÝ a DRUHOROZENÝ vztahuji až k době děje popsaného ve zmíněné přednášce a vztahuji je k ději ,,zrození SYNA ČLOVĚKA“, nikoliv k ději zrození Imanuele z Boha v Boží říši.

Zatímco naše chápání k těmto pojmům je vztaženo ke ztělesnění Imanuele a Ježíše přímo z Boha Otce samotného v Boží říši.

To, že pojmy Syn Člověka a Imanuel jsou spojovány, je naprosto logické. Nejprve byl Imanuel v Božské říši—a z Něj, jako odštěpení Jeho části, která se dále vyvíjela, vznikl Syn Člověka – ve stvoření. Slovní spojení ,,Imanuel-Syn Člověka“ tak ukazuje na ten děj, místo pomlčky si představme šipku, jako vyjádření pohybu.

 

Tak tedy chápu zmíněné dva děje, které chápeme jako děj jeden a proto nám připadají rozporné. Bude to pro mnohého čtenáře možná obtížné, takže to ještě jednou shrnu.

 

Jeden děj je vystoupení Synů z Boha. Tedy ztělesnění Imanuele a ztělesnění Ježíše, kteří vystoupili z Božské nezformované Bezbytostnosti. V tomto ději byl první Imanuel a druhý, až později, Ježíš.

Druhý děj je převzetí vlády nad stvořením oddělenou částí Imanuele v samotném stvoření. Tím, že tato část ,,dospěla“ a převzala tuto vládu – vzniknul Syn Člověka, věčný prostředník. Ve smyslu duchovním je tento děj možné nazvat ,,zrozením Syna Člověka“, což nastalo později, než když Ježíš vstoupil do stvoření a prošel jím. To, že část Boha, a to část plně zformovaná/bez vývoje/ vstoupila do stvoření, automaticky znamenalo, že Mu celé stvoření bylo předáno ke správě. To je děj automatický, protože On byl část Boha, kterému vše náleží. Ježíš, když vstoupil do stvoření, se stal vládcem stvoření. Část Imanuele v Parzivalovi neměla ještě vládu nad stvořením naplno, protože procházela vývojem, proto v této době byl Ježíš nad Parzivalem. V tomto smyslu byl Ježíš PRVNÍM SYNEM ve stvoření, který se vrátil zpět k Otci, zatímco Syn Člověka/nikoliv Imanuel/ byl až druhým.

Jeden děj se tedy vztahuje k Božské říši a samotnému ztělesnění Stvořitele, druhý děj se vtahuje ke stvoření. Proto nám děje připadají rozdílné, protože skutečně rozdílné jsou.

Snad je to srozumitelné…

-ZF-


 

  • Kalendář příspěvků
    Květen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123456
    78910111213
    14151617181920
    21222324252627
    28293031