O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

212. Přichází…/5.9.2017/

212. Přichází…

 

Tak se nám opět přibližují dny Čistoty, Slavnost Čisté Lilie, Slavnost čistoty a ženství….

 

Jelikož smyslem našeho vývoje má být uvědomění a již jsme prošli dostatečně dlouhým obdobím ,,nechápavosti“, je, podle mého názoru, na čase, přistupovat ke všem dějům se ,,snahou o pochopení“. Jistě nemám na mysli rozumové rozpitvání, ale ,,pochopení duchovní“, lze-li to takto pojmenovat.

Projít nějakým dějem jen v příjemném pocitu, považuji dnes za nedostatečné. Na to nám bylo /mimo mnohého dalšího/ poskytnuto Poselství, abychom se sami snažili pochopit co se děje ve stvoření, ve mně samém i v ostatních. Z toho pak teprve vzniká můj osobní obraz o světě a mně.         Tak také chápu pojem sebeuvědomění – tedy uvědomit si sebe sama v díle Božím – to je nesmírně obsáhlé, stupňovité rozšiřování obzoru nazírání ducha.

Tak jsme byli uvedeni do tří velkých, každoročně se opakujících dějů – Vylití síly Ducha, Vstup Boží Lásky na Zemi a Povznesení Ženy do jejího předurčení. Zdá se, jako by ta posledně jmenovaná Slavnost Lilie byla vyhrazena pouze ženství a pro muže tedy nemá takový význam, jako ty dvě další… A právě nad tím bych se dnes chtěl zamyslet. Chtěl bych se pokusit mužské smýšlení a usilování nasměrovat i tímto směrem a načrtnout význam tohoto děje pro každého lidského ducha…

Je sice uvedeno, že ve velkém základním rozdělení je ve stvoření odděleno negativní od pozitivního, ale v přednáškách vztažených už ke konkrétnímu pojmu žena a muž je naznačeno, že v tom, či onom odděleném druhu /myšleno žena/muž/ je vždy jen převažující část daného druhu. Tedy v ženě je také pozitivní a v muži také negativní. Proto nikdy nelze oddělovat v poznání věty směrované k ženství, či mužství jen k nim, ale je nutné je přijímat jako pokyn pro ,,lidského ducha“. Už z tohoto titulu nelze tuto Slavnost chápat jen jako ,,ženskou“, ale spíše jen s PŘEVAŽUJÍCÍCM zaměřením k ženství. To ale znamená, že je jistě určena i pro muže, ale ženy v ní najdou speciální složky, poučení i záření, které je posílí v hledání ženskosti. Muži pak naleznou jiná záření, která jim mohou pomoci k lepšímu ,,pochopení ženy“ a tím i k nalezení správnějšího postoje k ní. To ale jistě není vše, protože v muži je také negativní, proto toto působení jde přímo i k jeho nitru, k jeho duchu. Takže o této Slavnosti může i muž nalézat posílení pro pochopení sebe sama a tím i k lepšímu uchopení a naplnění svého mužství. Ve stvoření není nic jednostranného, ale vše je vícerovinné a zasahuje do mnohých dějů. Základní záření prýští z Boží dokonalosti a ta je všeobsáhlá. Stopa takové všeobsáhlosti je pak obsažena i v ochuzených nižších zářeních, se kterými se teprve můžeme setkat i my. Proto nikdy nelze chápat ženskost jako něco zcela odděleného, co muže ,,nezajímá“, protože on má jiný druh činnosti.

To je však jen jedna stránka věci.

Musíme se pokusit pohlédnout až k vrcholu stvoření a pokusit se pochopit, alespoň tak, jak je náš druh schopen, základní děj vyzáření síly.

Při ději Budiž Světlo a následných dějích vstoupila do stvoření malá část Bezbytostnosti a zůstala tam. Ona je tím oživujícím a jedině živým elementem, bez nějž by stvoření nemohlo trvat. Bezbytostné je dokonalé a obsahuje vše, také veškeré stvořené druhy, bytostné i duchovní, pozitivní i negativní – vše vychází jedině z vyzařování Bezbytostného. Protože ve stvoření, na rozdíl od Božského, musí být vše od sebe odděleno, muselo tomu být přizpůsobeno i Bezbytostné, mělo-li stvoření s ním vůbec mít spojení. Protože vše stvořené se může přizpůsobit jen v mezích svých omezených možností, bylo nutné, aby samotné bytí Bezbytostného se přizpůsobilo těmto daným okolnostem. Takže i ono musí působit v pozitivním a negativním, byť spojeně, přesto vnějším ,,tělesným“ způsobem – odděleně. Viz přednáška Pohádkové podání. To vysoké /nejvyšší/ Bezbytostné působí ve stvoření v pozitivní i negativní rovině, ale přesto by nenalezlo spojení se stvořeným, kdy pod ním nebyl další zprostředkující druh. Tento druh musí být druhově spojen s Bezbytostným, ale současně musí být nějakým způsobem spojen i s nižšími druhy, aby se tak stal spojujícím mostem. A tento zvláštní druh je zosobněn v Irmingard. Je nám řečeno, že trojice Parzival-Maria-Irmingard vytváří ve svém působení trojúhelník, v němž Parzival a Maria tvoří vodorovnou spojnici, ale Irmingard je tím vrcholem jdoucím dolů – tedy ona je tím spojovacím bodem, který zprostředkovává spojení Bezbytostnosti se vším ve stvoření. A přečteme-li si povolání Irmingard k její činnosti ze dne 7. září 1930 /zveřejním ho v dalším příspěvku/, pak nás jistě překvapí slova:

 

,,Bůh sám ve své milosti propůjčil přitom jejímu duchu jiskru, která jí dává schopnost na věky býti při Imanuelovi a Marii ve Hradě jako jediný tak povznesený lidský duch, který vyšel z vývoje…

 

Tento výrok je velmi obtížné správně pochopit a uchopit. Já jsem se jím zabýval léta a dokonce jsem otázky kolem Irmingard pokládal současným učedníkům…/nic jsem se od nich nedozvěděl/. Nechci Vás připravit o požehnání vlastního zkoumání a probojovávání se k pochopení, proto nehodlám nic vysvětlovat. Jen ve vší jednoduchosti zmíním, že pojem Irmingard je spojen s naším lidsky duchovním druhem a proto je nám z toho nejvyššího ona tím nejbližším. Ona je mostem k pochopení, ke spojení, Ona je branou k Pánovi, branou k vytušení pojmu Bezbytostné…

A protože Ona je úzce spojena se Slavností Čisté Lilie, je tím dáno, že tato Slavnost je pootevřením cesty vzhůru pro celý náš duchovní druh – tedy nejen pro ženství, ale pro obě části duchovna-pozitivní i negativní. Jen skrze Irmingard se dá přiblížit k pojmu Lásky a Vůle ve stvoření… Tato věta stojí za hlubší a dlouhodobé zkoumání…

,,Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá!“/Všudypřítomnost/. Slavnost Čisté Lilie je jistě tou pravou příležitostí k otevření tohoto tématu. Vždyť už to, že se tím člověk vážně zabývá, je souznačné s vysláním svého duchovního chtění vzhůru – tam, odkud odpovědi přichází.

Proto si myslím, že by bylo docela užitečné zkusit o této Slavnosti jiný postoj k ní. Většinou, budeme-li k sobě upřímní, vstupujeme do takových dnů s očekáváním posily, s očekáváním nějakých příjemných duševních stavů, s očekáváním jakési odměny za svou zbožnost…snad přicházíme i s nějakým tím poděkováním, ale jestli stojí v řadě našich vnitřních poryvů na prvním místě – těžko říci. Proč tedy nezkusit o této Slavnosti něco jiného, proč neoslovit Irmingard a nenechat Ji vstoupit do svého života? Proč právě v tyto dny neotevřít bránu vyššího poznání a nepokusit se ,,pochopit“ něco z vyššího poznání nově a hlouběji?

Je to jistě skvělá příležitost. Je-li nám nyní Irmingard blíže, pak je nám blíže celý zmíněný trojúhelník. Jsme tím blíže i Lásce Boží, Vůli Boží a tím… i Bohu.

Nezkusíme to?

 

Syn Člověka je Brána k Bohu, jediná, kterou nyní jde Stvořitele nalézt…/protože staré už minulo a vše musí být nové/.

On však říká: ,,Otevřel jsem vám Bránu, ale vy do ní nevstupujete…“

A Irmingard je Cesta, která vede od této Brány až dolů k nám…


 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930