O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

183. Pohádka o Hvězdě /13.2.17/

183. Pohádka o Hvězdě

Viděl jsem už několikrát film, který mne zaujal. Jestli jej nazvat pohádkou, nebo snad fantasy romantikou – to nevím, ale našel jsem v něm mnohá podobenství, která mohou oslovit pozorného čtenáře…

Budu muset nejprve nějak stručně načrtnout obsah filmu, respektive z něj vypreparuji jen tu linii, která je s námi více spojená, abych poté povytáhnul jednotlivá podobenství. Ve vlastním filmu je mnohem více děje a to i dramatických zápletek, než nyní uvedu v této, jen v základní linii. Takže:

Film Hvězdný prach se odehrává na pomezí dvou světů, a to kouzelného království Hromotvrz (Stormhold) a anglické vísky Zeď, která je pojmenovaná právě podle zdi, jež brání průchodu mezi těmito světy. Hlavní dějová linie se odehrává po osmnácti letech. Popisuje příběh mladého Tristana.

Mezi tím probíhá v královském paláci boj o trůn, ze sedmi synů má umírající král Hromotvrzi ještě čtyři dědice. S ohledem na současnou situaci se král pro zbývající syny rozhodne vytvořit úkol, který spočívá v hledání královského klenotu, který kouzlem vyšle vysoko na oblohu, odkud spadne na neznámé místo. Shodou okolností zasáhne hvězdu, která společně s klenotem dopadne na Zem.

Tristan se snaží okouzlit krásnou Victorii. Pár okamžiků na to spolu vidí na obloze padat hvězdu. Victoria se tedy s Tristanem dohodne, že pokud jí do týdne přinese spadlou hvězdu, vezme si ho.

Tristan se vydává na cestu za spadlou hvězdou…

Tristan ale není sám, kdo touží po spadlé hvězdě. Tři čarodějnice si povšimnuly padající hvězdy a touží po jejím srdci, kterým by měly znovuzískat nesmrtelnost. Proto se Lamia, nejstarší z nich a královna čarodějnic, vydává na lov hvězdy.

Hvězda – jako živá, mladá žena jménem Yvaine hledá někoho, kdo by jí pomohl dostat se zpět na oblohu. S Tristanem poznává cit a lásku, ale on není stálý a jeho osobnost je nevyzrálá, takže Hvězda je zklamána.

Královi dědici jdou svou cestou za Hvězdou a po cestě se vraždí, nebo jsou zavražděni. Vždy po své smrti se objeví jako přihlížející duše, které už do pozemského nemohou zasahovat.

Mezitím Tristan nalézá sám sebe a jde hledat Hvězdu, aby jí pomohl zpět na oblohu.

Na cestě za Hvězdou je tedy Tristan, dědicové, kterým jde jen o svůj prospěch a čarodějnice, které chtějí Hvězdu zabít, aby získaly temnou moc nad světem.

Královna čarodějnic nakonec zajme Hvězdu, uvězní ji v temném zámku a chce ji spolu s ostatními čarodějnicemi zabít. K zámku spěchá i Tristan a vnikne dovnitř. Jho síly jsou však slabé, čarodějnice mají převahu nad ním i Hvězdou. Zdá se, že vše je ztraceno. Tristan vyznává Hvězdě svou lásku a ona mu říká, aby ji objal – pak začne zářit, protože, jak říká, to je jí vlastní, to umí nejvíce. Oslepující záře, bílé světlo stále zesiluje, temný palác exploduje a vše temné je spáleno bílým světlem…

Hvězda se pak stala královou na Zemi a po boku je jí Tristan…

Nyní tedy k těm podobenstvím….

Parzivala je jistě možné vnímat jako Hvězdu, která přišla z nejvyššího nebe. Aby mohl splnit své poslání a po naplnění se vrátit zpět nahoru – k tomu potřeboval naši lásku a naše spolupůsobení /tak, jako v pohádce potřebovala Hvězda lásku Tristana/. Tristan byl legendární hrdina, jeden z rytířů kulatého stolu krále Artuše – tedy symbolika o těch, kteří slouží Grálu…

Lidstvo je rozděleno – na ,,dědice“, kteří hledají jen poklady, na temné, kteří chtějí zničit světlo, aby zde panovala jen temnota a na ty, kteří se ještě mohou probudit k pomoci Světlu. Ti poslední jsou však slabí, touží po mnohém, sice i po Hvězdě, ale jejich chtění a touha běží mnoha směry a tak nejsou Hvězdě velkou oporou. Temné síly se sdružují, vytvářejí svůj ,,zámek“, tedy střediska odporu proti Světlu. Hvězdu /Pána/ zajmou temné kněžky /nacisti, ale i selhání ženy/. Temnota chápe, že tu jde o nesmrtelnost /lidští duchové teprve bytím Syna Člověka mohou být věční/. Dědice/materialisty/ to nezajímá/umírají postupně při své honbě za poklady a stávají se tak jen diváky/, temní se radují, ostatní lidé rezignují /učedníci-musíme Pána považovat za ztraceného, ale máme přece Poselství/… Jen jeden člověk jde bojovat za Hvězdu /Müller Schlauroth/ a zachrání ji před smrtí.

Aby se Hvězda mohla rozzářit, jak jí bylo určeno, muselo by ji obejmout lidstvo/povolaní, ale i touha velké části lidstva/ a zcela jí vyznat svou lásku a ochotu jí sloužit. Jeden člověk ji mohl zachránit, ale nemohl jí rozzářit, protože bylo určeno, že k tomu má být mnoho lidí zastupujících celé lidstvo.

Hvězda tedy odešla zpět na nebesa, aniž došlo k tomu plamennému světelnému výbuchu – explozi bílého světla, které mělo spálit veškeré temno na Zemi. Hvězda nezaujala královské postavení na Zemi a nestojí jí po boku Tristan/pozemská moc a služba lidského ducha/. Zůstala jen stopa na nebi a její obraz, jako vzdálené hvězdy na obloze, který pozvedá zraky a naplňuje hledající duše touhou. Kdo se pozorně dívá, ten v jasných nocích může spatřit stopu světla, která vede až ke hvězdě. Kdo je odvážný a plný touhy, ten může touto cestou kráčet a dojde až k Ní a tam získá i on svou nesmrtelnost.

Naplnění na Zemi však zůstalo jen příslibem, protože láska lidstva nedokázala rozzářit svou pokorou, touhou a skloněním se Hvězdu do bílého zášlehu. I kdyby snad hvězda ještě dnes na nebi vzplála oslnivým svitem a změnila se v supernovu – už to nemůže provést očistu Země, jen její případné spálení a zničení. Onen očistný zášleh, ten mohl vzniknout jedině tehdy, když byla Hvězda na Zemi. Jak? Tak, jak Hvězda sama řekla: ,,Obejmi mne a já budu zářit…“


Hvězdný prach (v anglickém originále Stardust) je britský romantický fantasy film režiséra Matthewa Vaughna natočený studiem Paramount Pictures. Námětem pro film byl stejnojmenný román Neila Gaimana. Premiéru měl v roce 2007.

 

  • Kalendář příspěvků
    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930