O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

172. Meditační praktiky? /1.1.17/

172. Meditační praktiky?

Dobrý deň pán Fritz, asi len veľmi málo čitateľov dospeje do obrovských hĺbok Posolstva Grálu. Posolstvo Grálu je záhadná kniha, je napísana tak aby tajomstvá odkrývala len postupne a aj to len v náznakoch.  Tak je to aj s tým prečo väčšina čitateľov po rokoch čítania Posolstva Grálu nemá spojenie s jemnohmotnosťou.  Preto by som sa Vás chcel ako jedného z mála pokročilejšich spytať ako si vysvetlujete pasaž v prednáške 17. Spiritizmus „Stejné je to s mimohmotným světem, takzvaným oním světem! Staňte se přece vidoucími! A potom si dovolte soudit! Záleží to na vás, ne na „jiném světě“. Kromě vašeho hrubohmotného těla máte ještě v sobě také hmotu jiného světa, zatímco ti, co jsou na onom světě, vaše hrubohmotné tělo již nemají. Žádáte a očekáváte, aby se vám ti, co jsou na onom světě, přiblížili (dali znamení atd.), kteří již nedisponují žádnou hrubohmotností. Čekáte na to, že oni dokážou vám svoji existenci, zatímco vy sami, kteří kromě hrubohmotnosti disponujete rovněž také hmotou těch na onom světě, sedíte vyčkávajíc s gesty soudce. Budujte mosty přece vy, kteří budovat můžete, pracujte konečně se stejnou hmotou, která je také vám k dispozici, a staňte se tím vidoucími! Anebo mlčte, když tomu nerozumíte, a krmte dál jen hrubohmotné, které stále více zatěžuje jemnohmotné. Jednou přijde den, kde se oddělí jemnohmotné od hrubohmotného a pak musí zůstat ležet, protože se zcela odnaučilo vzletu; neboť také to všechno je podrobené pozemským zákonům stejně jako pozemské tělo. Jen pohyb přináší sílu! Nepotřebujete médií, abyste poznali jemnohmotné. Pozorujte jen život, který vaše vlastní jemnohmotné ve vás vede. Dejte mu vaší vůlí, co potřebuje, aby zesílilo. Nebo hodláte existenci své vůle rovněž popřít, protože jí nevidíte a nemůžete nahmatat? Jak často cítíte důsledky své vůle v sobě samých. Sice je cítíte, nemůžete je však ani vidět, ani uchopit. Nechť je to povznesení, radost nebo zármutek, hněv nebo nenávist. Jakmile má vůle účinek, musí mít rovněž také sílu, která vytváří tlak; neboť bez tlaku nemůže být žádný účinek, žádné pociťování. A kde je tlak, musí působit těleso, něco pevného ze stejné hmoty, jinak žádný tlak vzniknout nemůže. Musí to tedy být pevné formy z hmoty, kterou svým hrubohmotným tělem nemůžete ani vidět, ani nahmatat. A taková je hmotnost onoho světa, kterou můžete rozpoznat také jen vaší, v nitru tkvící stejnorodostí.“

Najmä pasaž “ Pozorujte jen život, který vaše vlastní jemnohmotné ve vás vede. Dejte mu vaší vůlí, co potřebuje, aby zesílilo.“

Je to snáď návod na východné meditačné praktiky, kedy vlastnou vôľou dávame do pohybu jemnohmotnosť vo vnútri  nášho tela?

Myslíte, že mal Abdrushin na mysli takéto niečo?

Ďakujem.

S priateľským pozdravom,Ondrej Janíčko


Dobrý den pane Janíčko, děkuji za Váš dotaz, je jistě užitečný.

Znovu, pravděpodobně pořád, se budu vracet k pokusu o pochopení ,,sdělení v Poselství“.

Začneme výčtem možností, které Abdrushin měl. Některé děje, které vlastně existují jen jako živé obrazy, nejde, nebo jde jen velmi přibližně, popsat slovy. Slovo je velice úzce vyhraněné a může popsat jen statický děj.  Jako příměr může posloužit děj, kdy se fotoaparát snaží zachytit rychlý pohyb předmětu. On může z celého pohybu zachytit jen jeden krátký segment. Když ho zachytí dobře, je pak na pozorovateli, jeho schopnostech, aby si z toho malého segmentu dokázal sám vytvořit zbytek obrazu, který nevidí. Když se ovšem fotka úplně nepovede, je to ještě těžší, protože kromě zmíněného malého segmentu, je tento ještě rozmazaný, neostrý a špatně čitelný. A takovými, lidsky omezenými, slovy nám měl Abdrushin popsat živé, neustále se proměňující děje… Ale je to ještě těžší, protože obsah, řekněme jednoznačný obsah, jednotlivého slova jsme časem pokřivili a tak pod jedním slovem si představujeme, chápeme, různé věci, ale zřejmě nikdy ne tu původní věc. Další problémový aspekt – čtenáři jsou lidé různé zralosti, různých schopností chápání a text musí být napsán tak, aby ho dokázali pochopit nejen ti zralejší, ale i ti méně zralí. Jeden text tedy musí dokázat vysvětlovat živé děje pomocí mrtvých slov naprosto různorodému publiku, u nějž někteří něco chápou, jiní ale pochopit nemohou – přece však mají mít všichni stejnou šanci. To vše Abdrushin samozřejmě věděl a musel to zvládnout, mělo-li být lidstvu, jako celku, pomoženo – mělo-li dostat naději.

Myslím si, že toto zde popsané bychom si stále měli při studiu Poselství uvědomovat. Je to totiž důležité pro to, jak budeme chápat jednotlivé výroky. Pokud budeme tato fakta ignorovat, dojdeme k fundamentálnímu přijímání každého jednotlivého výroku s absolutní hodnotou výroku pro všechny časy a podmínky. Časem jsem došel k tomu, že kdyby nám to takto Abdrushin podával, automaticky by vyřadil mnoho čtenářů. Protože někteří by ten výrok pochopili v jeho podaném významu, ale jíní by jej potřebovali vysvětlit jinak, podrobněji, jiní zase jednodušeji, další s ohledem na to, jak chápou význam jednotlivých slov… Ta skrytá dokonalost Poselství je, mimo jiné, v tom, že osvětluje problém nejen z různých stran a úhlů, nejen že jej popisuje pro jednoduššího člověka, současně i pro ,,inteligenta“, ale také, že jej dokáže navázat na naše pokřivené chápání, na náš nějaký zvyk, sklon, omezené chápání. Abdrushin postupně vybuduje jakousi regeneraci onoho pojmu tak, že začne naším pojetím a chápáním a pak postupně, třeba v odstupu desítek i stovek stránek, pojem profiluje až je ve správném smyslu. To je, podle mne, nutné si vždy uvědomovat a až tak pevně se nevázat na jednotlivý výrok, respektive se snažit pochopit, jestli není vztažen k té dané problematice jednotlivé přednášky. V dalším, jiném místě Poselství, může být pojem natolik pootočen, že čtenář, který se pevně zachytil prvního, řekněme jen pracovního výkladu, bude v rozporu.

Je nutné – pro nás čitatele, si také uvědomit tehdejší masovější příklon lidí k nějakému ději, protože Abdrushin navazuje na tehdejší postoj lidí, ne naše dnešní zvyky. V Jeho době byl rozšířen spiritismus a okultismus jinak, než dnes., I dnes se mu věnují vybrané skupiny obyvatel, údajně v USA různé ,,umělecké celebrity“, apod. Ovšem v době tvorby Poselství to byla ,,móda“ běžných lidí a tato móda pak ovlivňovala davy lidí včetně hledajících. Údajně dost velké množství povolaných vzešlo ze spiritistických kruhů…To bychom měli vzít v potaz, když čteme přednášky a statě o spiritismu, medialitě, okultismu. K těmto, tehdy rozšířeným a uznávaným zábavám promlouvají tyto přednášky. Jsou jistě obecně platné navždy, tedy i pro dnešek, ale vyřčené a formulované byly pro tehdejší směřování lidstva.

Tím chci říci – dnes by pravděpodobně zvolil Aabdrushin jiné příklady a jiné pomůcky pro vytvoření sdělení, které v dané přednášce uděloval lidskému duchu.

To tomto dloooouhém úvodu se snad propracuji k podstatě odpovědi na otázku.

Myslím si, že je to míněno nějak takto: Lidé používali spiritistické hračky, jako virgule, spiritistické seance, písmena s pohybem po nějaké matrici, apod. k vyvolání spojení s oním světem. Abdrushin v tomto případě nemluví o škodlivosti spiritismu jako takového, ale o metodách, které neberou v potaz vlastní podstatu vtěleného lidského ducha. Zde tedy nejde vůbec o spiritismus, dokonce nejde ani o spojování s oním světem, ale Abdrushin na tomto příkladu poukazuje na to, že vtělený člověk ignoruje svoji vlastní podstatu – vlastně bychom dnes možná použili mnohem stručnější provolání k obrácení pozornosti k vlastní duši. Nejde tu o nějaké doporučení ,,ke cvičení ducha“, ale o uvědomění si vlastní duše, namísto obracení se na vnější pomůcky /příklad-zeptej se na odpověď svého srdce, ne virgule/. Tatáž rada by byla použita i v jiných případech, bez spojitosti se spiritismem, který byl použit jen proto, že byl tehdy lidem blízký. Dnes by nám Abdrushin asi řekl – používejte svého cítění k vnímání světa a pak budete moudře rozhodovat a když poslechnete ,,hlas svého ducha“, pak budete i moudře konat.

Tedy pasáž: „Pozorujte jen život, který vaše vlastní jemnohmotné ve vás vede. Dejte mu vaší vůlí, co potřebuje, aby zesílilo„, chápu pouze v té rovině, že jsme, my lidé v tělech, vyzvání k obrácení své pozornosti do svého nitra a ne jen pořád, jak to děláme, na vnější věci. I spiritismus, různé techniky rozvíjení ducha, otevírání čaker a kdečeho jsou plánem zvenku přijatým a uvnitř realizovaným – nejde to tedy z touhy ducha zevnitř. Nejde tedy o trénink, ani o metodu, ale o zaměření pozornosti. Vždyť my, v tomto hmotném světě, zaměřujeme pozornost téměř výlučně na podněty ,,z venku“ a tichému hlasu ,,zevnitř“ už nenasloucháme. Je to, podle mne, tedy výzva k přesměrování pozornosti k naslouchání ,,hlasu svého srdce“. Slovo NASLOUCHÁNÍ je zde stěžejní, tedy ztišení, upření pozornosti, bez konkrétních cviků, školení a praktik. ZF

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930