O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

162. Těžkosti se sjednocením pojmů /8.12.16/

162. Těžkosti se sjednocením pojmů

Dotaz pana Janíčka:

Dobrý deň pán Fritz,
 srdečne Vás pozdravujem. Na dnes som si pre Vás pripravil otázku nad ktorou sa už dlhšie
 hlbšie zamýšľam. Všetky Božie zákony sa v súhrne zbiehajú k jedinému Božiemu Zákonu a to
 k Zákonu Lásky. Tento všezahrnujúci Boží Zákon Lásky je Božou Vôľou. Božou Vôľou je ale
 aj inak povedané Božia sila. Z Posolstva Grálu vieme, že hlavná sila teda Božia Sila je neutrálna
 a môžeme ju riadiť k dobru alebo ku zlu. Pomocou Božej sily sa formy buď formujú - spajajú
 alebo naopak rušia. Boži Zákon Lásky je aj Spravodlivosť a preto môžeme povedať, že Božia Vôľa,
 Božia sila prináša aj odmenu aj trest. Je teda Božia Láska ktorá je Božou Vôľou a Božou silou neutrálna?
 V doterajšom chápaní máme predstavu, že Božia Láska je čisto pozitívna. Ale keď chápeme, že Božia 
Láska je zároveň Božou Silou a tá je neutrálna, je neutrálna aj Božia Láska?
 Ďakujem za vysvetlenie.
 S priateľským pozdravom,
Ondrej Janíčko

VSUVKA

Tuto poznámku doplňuji až po proběhlé diskuzi, protože cítím potřebu vyslovit něco důležitého, co musí
být vysloveno a napsáno. Toto téma, jak jej nyní zpětně přehlížím, bylo velmi obtížné. Ne snad pro svou
vlastní složitost, ale pro to, co vyvolává. Proto chci uvést toto: Stvořitel sám je pro nás zcela nepochopitelný
a to nejen nyní v našem těle, spoutaném rozumem, ale i pro samotnou duchovní podstatu lidského ducha
jako takového. To nejvyšší, čeho jsme schopni, je poznávat Jeho velikost v Jeho nesčetných projevech.
V prožívání dokonalosti a krásy těchto projevů má v nás vznikat živá vděčnost a touha po všem dokonalém,
krásném a užitečném. Jestliže však začneme ,,diskutovat o Bohu“, pak to může mnohý, oprávněně, 
pociťovat jako Jeho znevažování. A jestliže bylo řečeno, že Bůh je Láska, pak se tento náš úctyplný odstup
má jistě týkat i pojmu Láska. Jistě můžeme přemýšlet o PROJEVECH Boží lásky, pokud je však vždy budeme
vnitřně oddělovat od Něj samotného - jen jako Jeho projev. To je ale asi často pro nás dost obtížné. Pak se
stane, že diskuze o Lásce, což je téma této otázky, může snadno sklouznout k diskuzi o Bohu. Jenže On je
přece i podle Poselství pro nás jen mořem šlehajících plamenů, nezformovaný, dokonalý, nepochopitelný,
takže o nějakém ,,přemýšlení o Něm“ nemůže být ani řeči. Cítím po této diskuzi, že by mohla být, a to
oprávněně, vnímána jako pokus diskutovat o Bohu a popisovat Jej. To by bylo veskrze nesprávné. Prosím
tedy čtenáře, aby tuto následující diskuzi chápali jen jako zamyšlení nad ,,mechanismy stvoření“, aby ji v
žádném případě nevztahovali k samotnému pojmu Stvořitele.
Všechno ,,usilování k Bohu“ má být vždy výtryskem citu toužícího ducha, nikoliv bádajícího rozumu.  


Odpvěď ZF:

Děkuji za dotaz pane Janíčko.

Myslím si, že základním problémem ve snaze pochopit některé děje je naše příliš dogmatické chápání pojmů z Poselství. Je to ale pochopitelné a vlastně i docela logické. Vážíme si Slova a nechceme mít proti němu žádný rozporuplný postoj, naopak, chceme být zcela otevření a přijímat dané bez námitek a pochybností. To je jistě správné, ale protože jsme lidé rozumu, a to skutečně všichni jsme, podléháme i způsobu chápání a zpracování informací tak, jak je rozumu běžné a taky, jak je pro rozum správné. Rozum, když chce věci zpracovat, co nejlépe a bez výhrad, musí brát pojmy přesně definované a ohraničené. Konec konců i lidské slovo vymezuje pojmy na ohraničené obrazy, v nichž jsou sice jisté možnosti, ale i ty jsou přesně vymezené. Z tohoto mechanizmu vázaného na různá ohraničení musí vždy vycházet i ,,pevné formy“ uvažování. Jenže ve stvoření je vše neustále v pohybu a dokonce i něco, co bereme jako ,,pevně dané“, tedy Boží zákony, ani to není statické, ale vlastně proměnlivé. Přímo v PG máme zmíněno, že forma Božích zákonů je v jednotlivých úrovních stvoření – různá. Jistě můžeme namítnout, že je tu řeč o formě, ale ne o jádru, ano, to je jistě pravda, ale my nejsme nikdy schopni chápat tyto dva pojmy tak odděleně a navíc přece jádro tvoří formu… Ale zanechme polemik a zůstaňme u toho, že ve stvoření se vše neustále nejen pohybuje, ale i v jistém smyslu proměňuje. Ovšem lidské slovo toho není schopno a proto jsou v Poselství mnohé pojmy vysvětlovány staticky, i když jejich skutečnost taková není. Proto, aby bylo možné, alespoň částečně zachytit statickým lidským slovem pohyblivé skutečnosti, osvětluje a popisuje je Abdrushin v různých částech Poselství různým způsobem, což nás mate. Vytváří to pro nás dojem, že tyto výroky si protiřečí, protože je bereme staticky – tedy doslova a bez možnosti proměny.

Když si tedy poskládáme různé výroky z Poselství za sebe a chceme z nich vytvořit závěr, mnohdy se dostaneme do nejasností. Je to proto, že ani ten jednotlivý výrok nemůžeme přesně ohraničit. Například výrok, že ,,Bůh je Láska“ v nás sice vzbuzuje důvěru, posilu, naději, ale stejně nám musí zůstat nepochopitelný. Výrok se skládá ze tří slov – Bůh – neviditelný, nezformovaný, tak vysokého druhu, že je všemu nižšímu nepochopitelný. Láska – pro ni máme námi vytvořený, zcela pokřivený pojem související se sexualitou, pohlavností, vášní, ponížeností, žárlivostí, majetnictvím, ale i touhou pomáhat, vstřícností a obětavostí a ne zcela definovaným kladným citem v mnoha podobách. Taková ,,láska“ nemá s pojmem Bůh nic společného. Jistě je kdesi na úplném počátku vzniku formy tohoto slova či spíše pojmu v nás – prazáklad, zrnko, impulz vycházející z té skutečné lásky, ale toto je dávno přeformováno do zcela jiných forem a to i při dobré vůli. Takže nám z výroku ,,Bůh je Láska“ zbývá snad jen slůvko ,,je“, ale z něj si nic moc neposkládáme.

Bůh je mimo stvoření a je Bezbytostné podstaty – ty dva aspekty už určují, že On je pro nás nepochopitelný. Zůstává jen snaha pochopit Jej v Jeho projevu. V Poselství je příměr, že Jej můžeme poznat podle Jeho díla a projevu/tvůrčí vůle/ a je to připodobněno k malíři a jeho obrazu. Opět je to jen velmi přibližný příměr a nelze jej aplikovat doslovně, a to ani v tomto pozemském příkladu. Zkoumáme-li různé obrazy jednoho malíře, časem poznáme jeho ,,styl“ a budeme schopni poznat tento styl i v obrazech, které neznáme a které jsou z jiného období tvorby malíře. Poznáme jeho techniku, jak pracuje, snad i co si oblibuje, ale nelze říci, že jej skutečně ,,známe“, že víme, co si myslí, jak se chová, jaký tedy skutečně ,,je“. Tak i naše snaha poznat Stvořitele v Jeho díle bude vždy jen ,,do jisté míry“ a ta míra bude daná zralostí a druhem osobnosti pozorovatele, ale Boha nikdy skutečně ,,nepoznáme“.

Ale vraťme se k tématu konkrétněji. Předcházející rozbor měl jen poukázat na to, že je nutné vše brát v méně ostrých a ohraničených tvarech a každý výrok z Poselství přijímat všeobsáhleji a nevázat se tak pevně na jeho slovní znění.

Zkusím zopakovat posloupnost dotazu:

1/ Bůh se projevuje v Zákonu Lásky = Boží Vůle = Boží síla = Neutrální Boží síla, kterou můžeme používat, jak se nám zlíbí – tedy i ke zlu.

2/ Boží Láska = Spravedlnost = Boží vůle.

 

Protože je zde naznačena spojitost Božské Lásky, Božské Vůle a Božské síly, bere je tazatel jako tři formy jdoucí z jedné, a protože je zde i řeč o ,,neutrální síle“, dochází logicky k dotazu, že když jedna z nich je ,,neutrální“, může takovou být i jiná z trojice – tedy Láska. Je tedy možné, že je i ,,Láska neutrální“?

Tak jsem tedy alespoň dotaz pochopil.

Snažím se na děje dívat shora, odkud přichází. Bůh ,,se rozhodl“, že vytvoří stvoření. Celý ten děj je tvůrčí, tedy aktivní. Nelze tvořit, formovat, vytvářet bez aktivního působení. Proto i Synové Boží, kteří jsou formujícími aktivními, musí mít pozitivní formy. I samotného Stvořitele chápu jako ,,stvořitele“, tedy aktivně formujícího, tvořícího, proto snahy některých náboženství si představovat Stvořitele jako ženu jsou jen čirým nepochopením principů aktivně působícího a pasivně negativně přijímajícího. Jestliže Stvořitel je aktivně tvořící, pak i Jeho tvůrčí projev musí být aktivně formující a vytvářející. Celé formování, vznikání, štěpení je dějem aktivním. Proto nedokážu myslet na tvořící sílu jako na sílu pasivní, nebo něco, co je bez výrazu – tedy ,,neutrální“. Něco, co ,,tvoří“, musí být aktivní. Pasivní může být jen něco, co ,,udržuje“, ale samo netvoří a nemá formující aktivitu.  Navíc se tu, podle mne, pletou dva pojmy – neutrální sílu nechápu jako opak pozitivního, nebo negativního, ale jako sílu bez konkrétního zaměření. Tedy ona nemá danou cílenou funkci – tvoř konkrétně toto a toto. Je ,,neutrální“ v tom smyslu, že není ,,určena“ a proto může být ,,určena“ námi. V tom je její neutralita, nemající nic společného s pojmy pozitivní a negativní. Vždy jsem ten pojem ,,neutrální“ bral jako ,,bez určení“ a nikdy jej nevztahoval k aktivnímu nebo pasivnímu.

Neutrální síla je jen určitou složkou ve svazcích energií, nemůžeme ji tedy chápat jako ,,Boží sílu“ a spojovat ji pojmově s Bohem a tvůrčí formující silou. Je to jen separovaná část, která, jak bychom obrazně mohli říci, byla zbavena ,,přesného tvůrčího záměru“ a to jí umožňuje být ovládána lidmi. Ostatní složky Boží síly mají své dané určení, a proto nemohou být – naštěstí – lidmi ovládány. Všechny různorodé složky sil jsou jen projevem Boží vůle a to jistě jen částečným projevem. Proto ani nelze říci, že neutrální Boží síla je Boží Vůlí. To by přece vyvolalo pokřivený závěr, že Boží Vůle nám podléhá a že ji může používat, jak chceme.

Pojmy jako je Boží síla v sobě sdružují mnohé složky, různé působení i projevy. Nelze tedy z jedné separované části a jejího specifického působení vyvozovat závěry ke zdroji. Ze zdroje proudí nesčetné síly a v každé jednotlivé úrovni se různým, nám neznámým způsobem proměňují. Tato síly vzešly z Božího záměru, ale v nepochopitelné vzdálenosti od Něj, mimo Jeho přímý okruh, pozměněné, ochuzené o složky, které se z nich oddělily v předchozí úrovni při odštěpování – tyto síly bychom ani neměli nazývat Boží silou, protože pak to svádí k nesprávným závěrům. I my jsme vznikli z původního výtrysku mocného svazku směsí záření a sil, jejich prazdrojem je Božské rozhodnutí a Jeho projev. Jenže už při výtrysku z Něj došlo ke změnám a po mnohých dalších změnách teprve začínají děje odštěpování a proměňování. Po nesčetných proměnách, ochuzeních docházíme ke zbytkům záření, u kterých teprve může mluvit o lidském duchovním zárodku. Vztahovat tento zárodek k pojmu Bůh už není možné, i když prapůvod jeho vzniku lze k Jeho projevu vztáhnout. Tak je to podobně i s těmi různými silami… A jestliže jsou pro názornost a vytvoření určitého myšlenkového spojení nám překládány jako pojmenování spojené slovně s Bohem, jako je to u pojmu Boží síla, apod., pak to musíme chápat volně a ne tak doslovně.

 

Takže na závěr. Boží Láska je ztělesněna v mužské postavě Ježíše Krista. Už to poukazuje na to, že projev této lásky nebude ani pasivní, ani ,,neutrální“, protože Láska a Vůle jsou součástí aktivního projevu Stvořitele i když v nich je pozitivní i negativní v rovnováze, jejich projev je aktivní a proto i forma je mužská. Myslím si, že pojem ,,neutrální“ nebyl myšlen jako něco, co není ani aktivní, ani pasivní. Ve stvoření je vše oddělené a definované, na rozdíl od Božské sféry. Proto, podle mne, není nic, co by nebylo pozitivní, nebo negativní, leda by to bylo nezformované a tedy bez ,,výrazu“. I v Božské sféře, kde všichni mají v sobě oba druhy vyvážené není nic ,,neutrálního“ /ani ryba ani rak/ a v projevu /aktivním – nebo – pasivním/ to přijímá mužskou, nebo ženskou formu. Tím spíše ve stvoření, kde je vše tlakem a formováním donuceno přijmout formu – takovou, či onakou. I lidský zárodek už jen při započetí svého projevu musí nabrat jeden z obou druhů projevu, nemůže zůstat bez výrazu. Neutrální je jen ve svém ,,embrionálním stavu“, tedy není ještě ,,definován“. Tak, jako ,,neutrální síla“ není definována. Snad by se dalo uvažovat, že je to také jakási forma ,,embria“ i pro tuto sílu – je tedy ponechána v nezformovaném stavu, aby mohla být použita libovolně. Tím je její zformování dovoleno až následně.

Pojem ,,neutrální“ bych tedy asi spíše spojoval s pojmy nezformovaný a bez výrazu, ale ne
 s pojmy Boží Vůle a Boží Láska, které svůj výraz i obsah zcela jistě mají a to zcela konkrétní,
 tvůrčí a proto pozitivní.


Rekce pan Janíčko:

Dobrý deň pán Fritz,

ďakujem Vám za vašu reakciu. Po prečítaní vašej reakcie som si uvedomil, že som sa vyjadril nepresne. Abdrushin nám v Posolstve Grálu podáva dva veľké duchovné obrazy. Prvý obraz hovorí, že Boh je prísne logický a preto všetko vychádzajúce od Boha je prísne logické, a všetko logické je aj v Stvorení a Božej Ríši. Aj samotné Posolstvo Grálu je prísne logické. Bez tejto prísnej logiky by nebolo možnosti pochopenia a teda ani nasledovania. Druhý obraz hovorí, že Posolstvo Grálu je ako puzzle, teda, že v ňom sú všetky základné kamene, ktoré máme vlastnou prácou poskladať v jeden veľký ucelený obraz. Tak poďme sa ho v našom prípade pokúsiť poskladať.

V prednáške „3. Mlčení“ stojí „A proto stojí v tajemstvích velikého bytí láska jako nejvyšší síla, jako neomezená moc!“. Z tejto vety môžeme logicky odvodiť, že Láska je najvyššia sila.

V prednáške „64. Co dnes odděluje tak mnoho lidí od Světla?“ čitame „Boží láska je neoddělitelná od největší přísnosti Boží spravedlnosti. Ona je jí dokonce i sama. Spravedlnost je láska a láska opět spočívá jen ve spravedlnosti.“

V prednáške 56. „Zostup z kríža“ čítame „Jestliže se zde hovoří o Boží síle a duchovní síle, tak to nepopírá fakt, že je ve skutečnosti jen jedna síla, která vyšla od Boha a proniká celé stvoření. Avšak to je ten rozdíl mezi Boží a duchovní silou. Duchovní síla je ovládaná silou Boží, ze které vyšla. Není snad zeslabenou Boží silou, nýbrž silou změněnou, která se svou změnou stala jiným druhem a tím ve své schopnosti působit dostala užší hranice. Jsou tedy dva rozličně působící druhy, a ve skutečnosti však jen jedna síla. K tomu se pak ještě připojuje síla bytostná, je změněnou silou duchovní. Jsou tedy tři základní síly, z nichž duchovní a bytostná síla je živena a řízena silou Boží. Všechny tři lze nazvat silou jedinou. Další síly nejsou, je jen mnoho vedlejších druhů, které vznikly skrze základní druh duchovního a bytostného a které se pak také ve svých účincích chovají rozličně. Každý vedlejší druh přináší ve změně také opět odpovídající změněné zákony, které se však neustále připojují důsledně k základnímu druhu, avšak zevně se jeví změnou síly odpovídajícím způsobem odlišně. Avšak všechny druhy, také druhy základní, jsou vázány na ten nejvyšší, Boží zákon síly a mohou být odlišné vlastními změněnými zákony jen ve vnějších formách. Jeví se jinak proto, jelikož každý  druh a poddruh kromě samotné Boží síly tvoří jen částečné druhy, které jsou tím jen dílem částečným a které mohou mít jen částečné zákony. Tyto usilují k celku, dokonalosti, od níž jsou odvozené, k čisté Boží síle, která je totožná s Boží vůlí, která se projevuje jako neposunutelný a neúprosný zákon.“

Z poslednej vety tejto pasáže môžeme logicky odvodiť, že Božia sila je totožná s Božou vôlou ktorá sa prejavuje ako neúprosný zákon.

A teraz pozor! V prednáške „46. Duchovní vůdce člověka“ čítame „Neboť milost, láska spočívá zcela jedině v účincích veškerých zákonů, které jsou ve stvoření a které se nakonec sbíhají vzhůru do velikého základního zákona: zákona lásky!“

Takže láska spočíva v účinkoch všetkých zákonov. Tu je kľúč k pochopeniu nášho prípadu. Teda nie v Zákonoch ale v účinkoch týchto zákonov. Vysvetlime si to na obraze z Posolstva Grálu. Neutrálna Božia Sila pôsobí ako sila ako Zákon pohonu napríklad v aute. Kto zle riadi auto ten sa rozbije, kto dobre riadi auto ten má z toho prospech a úžitok. Teda táto neutrálna sila auta má dva účinky – buď zlý pri zlom riadení alebo dobrý pri dobrom riadení a to je predsa Spravedlnosť a ako vieme Spravedlnosť je Láska. Takže Božia Sila je neutrálna ale jej účinky sa prejavujú ako Láska alebo ako Spravedlnosť. Teda Láskou alebo Spravedlnosťou možeme nazvať až účinky Neutrálne Božej Sily alebo Božieho Zákona Lásky.

Možno pochopitelnejšie a hlbšie to dokážeme pochopiť, keď rozvinieme prednášku „Život“. Z tejto prednášky vieme, že v Stvorení v skutočnosti nieje žiadna sila lebo Sila spočíva jedine v Bohu samotnom. Z tejto prednášky vieme, že mimo Boha existuje v skutočnosti len Božie vyžarovanie. „Tudíž všechno, co trvá mimo Boha, má svůj původ jen ve vyzařování Božím!“ /prednaška Život/ a ďalej čítame „Proto jsou záření ve stvoření také jen následkem odpovídajícího pohybu, který se zase musí řídit podle odpovídajícího tlaku. Kde tedy ve stvoření není žádné záření, tam také není žádný pohyb, nebo, jak lidé mylně říkají, žádný „život“. Neboť každý pohyb září, a stav klidu je nicota, nehybnost, která je lidmi nazývána smrtí.“ Takže prisne logicky vo Stvorení existuje len Božie vyžarovanie, ktoré je vlastne len pohybom a kde nieje pohyb je nicota. A tu prichádzame k veľkému celkovému obrazu. Pohyb ktorý inak vnímame ako „Božiu Silu“ je sám o sebe neutrálny len jeho účinky môžu byť správne alebo nesprávne, teda účinky môžu byť Láskou a zároveň Spravedlnosťou. A tento obraz je správny lebo v prednáške „50. Kolobeh žiarení“ čítame „Přísně vzato nejsou vůbec žádné skutečné zákony ve stvoření, nýbrž jen schopnosti, které se v jednotlivých druzích příslušně samočinně projevují a tím, avšak také jen tím se jeví jako nezměnitelné zákony!“. Ano jedine vlastnosti a schopnosti pohybu, ktorý sám o sebe je neutrálny, teda jeho účinky sú buď v zmysle správne/nespráven, dobro/zlo a sú vyjadrením Zákona Lásky a Zákona Spravedlnosti. V dôsledku vlastnosti pohybu to dokonca nemôže byť inak, účinky tohoto pohybu sú vždy Láskou a Spravedlnosťou. Nijak inak to byť nemôže len tak, že účinky neutrálneho pohybu/neutrálnej Božej sily sa prejavia ako Zákon Lásky a Spravedlnosti a to svedčí o dokonalosti Božej Vôle a dokonalosti pôsobenia Boha.

Ešte na záver sa vyjadrím k vašej argumentácii, že Božia Láska je pozitívna lebo je stelesnená v mužskej postave Ježiša Krista. Musíme si uvedomiť, že Božia Láska je v Stvorení zosobnená ženskou osobou Máriou, ktorá tvorí Trigon s Parsifalom. Takže argumentácia, že preto je Božia Láska pozitívna lebo Ježiš je aktívny muž mi príde ako nesprávna ale chápem Váš celkový zámer ako ste to mysleli. Na správne pochopenie sa ale stačí  zamyslieť ako je to s rovnoramenným krížom. Znakom Pravdy /Boha aj Ježiša Krista/ je rovnoramenný križ, ktorý ma pozitívne zvislé rameno a negatívne vodorovné rameno. Sú to dva protikladné pohyby ktoré dokopy sú neutrálne alebo všetko zahrňujúce. O Božej Pravde môžme  povedať, že je dokonalá a že je to Spravedlnosť a Láska a pritom v svojom vnútry obsahuje obe polarity.

S priateľským pozdravom,

Ondrej Janíčko


Reakce ZF:

Dobrý den pane Janíčko.

Děkuji za Vaše vysvětlení. Myslím, že Vám rozumím. Děkuji také za podrobné doložení toho, jak jste se ke svým závěrům dopracoval. Jistě, tak, jak jste to poskládal, to vyznívá logicky a já jsem dalek Vám to nějak vymlouvat.

Přemýšlel jsem o Vašich závěrech a sledoval Vaše myšlenky…

Nicméně, já to vnímám poněkud jinak. Skutečně ,,neutrální“ je to, co ,,čeká na zformování zvenku“. Jak je tomu u zmíněné neutrální síly. To vnímáme stejně. Dále už to ale vnímáme rozdílně.

Síla, ze které kdysi dávno vznikli prastvoření, podle mne, nebyla silou neutrální, ale byla to síla tvůrčí a nesla v sobě tvořící záměr. Tato síla, i když jistě vychází z té základní, není pro mne stejná, jako ta, která je nazvána neutrální. Pro mne je neutrální síla jen jednou z těch různých sil, jak je naznačeno. Pro mne je neutrální síla silou ,,speciální“, která je formovatelná zvenčí, jako je i jiná síla – tvůrčí, která se formuje ,,zevnitř“. Neutrální síla tedy pro mne není jedinou a ,,celou silou“, která vstupuje do stvoření. Pokud by veškerá síla vstupující do stvoření, byla takto definována – tedy, že musí být formována zvenčí, pak by stvoření bylo vlastně stvořeno pouze těmi, kdo v něm existují. To, že Stvořitel stvořil stvoření, by vlastně nebyla pravda, On by jenom dovolil, aby si stvoření vytvořily entity, které se v něm nacházejí. Pro mne jsou to dva děje – jeden, kdy tvůrčí silou došlo ke vzniku forem a osobností a druhý, až následný děj, že jistým druhům je dovoleno stvoření dále rozvíjet, rozšiřovat, nebo v nízkých oblastech – kazit. K tomu mají duchovní podstaty svou vůli a možnost využít neutrální sílu jako nastroj pro své chtění.

Představa, že jsme si stvoření stvořili sami je pro mne nepřijatelná. Něco jiného je fakt, že je můžeme formovat, udržovat, rozšiřovat – to však je něco jiného, než jeho stvoření v počátku.

Nicméně, rozumím Vašemu závěru, ale já si ponechám ten svůj. Čas nám oběma jistě ještě ukáže i jiné pohledy na věc… ZF


Dobrý deň pán Fritz,

áno máme inú predstavu o tom čo je to neutrálna sila a ako pôsobí. Môj názor je totožný s vašim, že neutrálna sila je tvoriaca, len si to inak predstavujeme.

Ja si nemyslím, že neutrálna sila je pasívna a nepohybujúca sa. Naopak neutrálna Božia sila je aktívna. Na začiatok si musíme uvedomiť, že Boži stvoriteľský akt Buď Svetlo! bol jednorázový akt. Odvtedy Boh do chodu Stvorenia nezasahuje a netvorí alebo len výnimočne ako bolo napr. pri Ježišovi Kristovi a podobne. Boh len každoročne obnovuje svoju neutrálnu Božiu silu do Stvorenia a tá pôsobí samočinne tvorivo vo všetkých úrovňach podľa samočinných Božích zákonov alebo ak chcete podľa schopností/vlastností jednotlivých druhov v Stvorení. Vysvetlím Vám to na príklade píštalky. Boh je akoby ten kto do píštalky fúka neutrálnu Božiu silu pod tlakom. Táto neutrálna sila ale v závislosti od druhu a úrovňe dierok na píštalke sa mení na jednotlivé tóny a formy. Je jedno či na píštalke niekto hrá alebo nie/slobodná vôla/ píštalka vydáva príslušné tóny tak ako je nastavená tak či tak. Tak je to aj v Stvorení, ktoré pracuje samočinne. Jednotlivé oddelené druhy pod pôsobením tlaku neutrálnej Božej sily formujú to čo zodpovedá príslušnemu druhu. To, že jeden druh ktorý sa nazýva ľudský duch má slobodnú vôlu je úplne nepodstatné. On je len jedným z druhov do ktorého sa neutrálna Božia sila tlačí a podľa tohoto druhu sa formuje prislušná ďalšia forma. To platí aj pre bytostných atď. Je jasné, že ak ľudský duch svojou slobodnou vôlou tvorí zlé tak účinky tejto neutrálen Božej sily budú zlé. Bytostný ako druh nemajú slobodnú vôlu tak účinky z neutrálnej Božej sily pri formovaní z tohoto bytostného druhu budú vždycky len dobré. Stvorenie pracuje samočinne a tvori samostatne bez zásahu Boha svoje formy pod tlakom neutrálenj Božej Sily ktorá k nám prúdi raz do roka, Boh sa inak o chod Stvorenia nestará to už zaručujú dokonalé Božie Zákony. Božie vyžarovanie z ktorého vznikly jednotlivé druhy sú len oddelené frekvencie tak ako so zvyšujúcou sa vzdialenosťou od Zdroja klesal aj tlak a pohyb tvorivej neutrálnej Božej sily. Tá však týmto druhom stále dáva život, pohyb a možnosť ďalšieho formovania v závislosti od príslušného druhu. Snáď je to pochopiteĺné a jednoduché a môžeme sa zhodnúť.

S priateľským pozdravom,

Ondrej Janíčko


Reakce ZF:

Děkuji za objasnění pane Janíčko. Jsem rád, že jsme se dopracovali k nějakému porozumění.

Pokud se tedy shodneme na tom, že tu máme dva základní projevy síly, a to jeden tvořivý při vzniku stvoření/Budiž Světlo/ a druhý, později, jen jako udržující/ponechaný na působení tvorů/, pak k tomu musíme zmínit i akt soudu, který je jistě v rovině aktivní. Už výroky, že Soudce vysílá svazky záření do stvoření jako údery mečem, ukazuje na jiný děj, než je ten, kdy tvorové dle své vůle formují z neutrální síly formy, dle svého uvážení.

Pak tu ještě máme,,novou dobu“, kdy ,,všechno musí být nové“ – tedy ve Vůli Stvořitele. Dobu, kdy oddělená část Světla byla opět spojena s prapůvodem a nyní stojí ve stvoření jako Syn Člověka. Pro mne je to akt, který chápu takto: …Syn Boží nyní přímo působí ve stvoření, což je souznačné s pojmem, že Bůh sám nyní působí ve svém díle skrze svého vyrozeného Syna. Tím je stvoření pod jiným působením a tlakem, než bylo v době předchozí, tedy v době, kdy tvorové mohli sami, podle své vůle, formovat neutrální sílu.

To, že zde zůstává tato síla k dispozici pro formování těmi, kdo obývají stvoření je jistě stále platné, ale působení Syna Člověka lze těžko považovat za neutrální – protože On řídí světy celého stvoření. Jistě je ponecháno to, co přísluší ke svobodné vůli tvorů, ale pro mne je tu trvalý řídící prvek v osobnosti Syna Člověka, tedy ne jen nezformované síly a toto jistě stojí za přemýšlení… Přidávám to jako rozšíření, nikoliv jako kontroverzi…

 

Myslím, že základem naší diskuze je to, že se motáme kolem různého chápaní slova ,,neutrální“ a to je celé nepochopení mezi námi. Obecně vzato to beru tak, že lidské slovo není schopné mnohé věci správně vyjádřit, to je jedna věc, druhá, že Abdrushin používá nějaký výrok k vyjádření něčeho pro nás komplikovaného, v nějaké zjednodušující zkratce. Ta je pro jednoduché pochopení principu dostatečná, ale když se jde do hloubky, najednou je nutné jiné objasnění. Proto i výraz ,,neutrální“ vyvolává dojem, že se nejedná ani o pozitivní, ani o negativní a tím vlastně něco bez výrazu, a snad i konkrétního obsahu, jako je tomu u duchovního zárodku, než začne nějakou svou činorodost. Vy sám nyní používáte pro vysvětlení pojmu, že neutrální síla je aktivní/myšleno činná/, ale výraz ,,neutrální“ vyvolává dojem ,,nečinná-čekající“. Jako jste minule citoval, že ,,přísně vzato není žádných zákonů“, tak pro mne v podobném smyslu je, že přísně vzato, není ve stvoření nic skutečně ,,neutrálního“, I neutrální síla v sobě nese Boží vůli a tím i Jeho úmysl, kterým se musí řídit vše. I když můžeme sílu formovat různě, přesto to musí být v nějakém určeném rámci, mantinelech, není to tedy neohraničené, jak by slovo neutrální mohlo naznačovat. I neutrální síla má své předurčení, svůj úkol, třeba jen ten, že se musí ,,nechat ovládat“. To zde uvádím jen jako shrnutí toho, proč to vypadá, že každý mluvíme o něčem jiném. Nechci to už ale dále rozpitvávat. Píšete, že už jste vše napsal a já vlastně mohu říci totéž i když by bylo možné to rozvádět dále a dále, ale podle mne by to nepřineslo nic konstruktivního. Zf


Reakce pan OJ:

Chápem, že sa dotýkame toho najvyšieho abstraktna o podstate bytia, ktoré môže ľudský duch dosiahnuť. Všetky moje úvahy vychádzajú predovšetkým z prednášky „Život“. Neutrálna sila ako sám názov hovorí je silou a to je samo osebe pozitívne a tvorivé, lebo úplne neutrálne by bola nesila, teda nepôsobenie a žiaden tlak, teda pokoj. V stvorení však všade pôsobí Božia sila. Ako vieme ale sila je len v Bohu a v stvorení je len tlak a pohyb. Ako by ste posúdil pohyb? Je neutrálny alebo aktívny? A v stvorení neexistuje nič viac len pohyb. To je úplná abstrakcia. Tam kde nieje pohyb je „nicota“ a smrť./prednaška Život/ Pohyb alebo tlak. Je tlak-pohyb podľa vás neutrálny alebo aktívny? Ja si myslím, že v závyslosti z ktorej úrovne sa na to pozeráme je pohyb neutrálny a zároveň aktívny. Neutrálny preto lebo jeho účinky môžu byť dobré alebo zlé, aktívne alebo pasívne /žena je pasívna ale to neznamená že sa nepohybuje, to je ale o inom/. Aktivny preto lebo je to pohyb a nie nepohyb alebo pokoj. Takže závisí od úrovne z ktorej sa pozeráme na pohyb-silu.  Ja nerozdelujem neutrálnu Božiu silu na dva prejavy sily, tvorivý pri vzniku Stvorenia a druhý, neskorši, udržujúci. Takéto rozdelenie mi nedáva zmysel. Schopnosť tvoriť alebo ďalej udržovať je neoddeliteľná, je to len iný pohľad na to isté tak ako má minca dve strany, stale je to len tá istá minca. Nezmenila sa. Božia sila sa nezmenila od okamihu tvorivého vzniku stvorenia na potom kedy by mala byť inou pri udržovaní stvorenia. Nie stále je to tá istá sila – pohyb sam o sebe, čistý pohyb. Súdom a spojením Syna Človeka so Svetlom sa nič na charaktere neutralnej Božej Sily nemení, stáva sa len silnejšou. To je to čo je nové a čo prináša „novou dobu“, kdy ,,všechno musí být nové“. Zvýšená neutrálna Božia sila, mení chrakter účinkov a pôsobenia druhov. Je to ako keď do elektrického obvodu, ktorý je dimenzovaný na 12V privedieťe prúd 220V. Tie komponenty, ktoré niesu dimenzované na väčšiu silu zhoria. A to sa práve stane zo všetkým zlom, zhorí, mozgy materialistov zvýšenú neutrálnu silu nevydržia, zbláznejú alebo zomrú a všetko bude len podľa Vôle Božej lebo zvýšenú silu dokážu ustáť len svetlé a dobré druhy v stvorení. Len ony dokažu zvýšenú zosilnenú silu – zvýšený pohyb, absorbovať. Nepohyblivé, nizko vibrujúce zlo sa rozruši, rozpadne a to tím že do nizko vibrujúcich druhov uderí nový silnejši neutrálny pohyb /pohyb – aktívny/. Samotný pohyb nieje ničím ohraničený. Môže ísť do nekonečna, tak ako sa bude Stvorenie rozširovať do nekonečna.

Tešim sa na vaše úvahy a podnety.

S priateľským pozdravom,Ondrej Janíčko


ZF:

Myslím, že jsme každý sdělili svůj názor a současně si jej ponechali. Jakékoliv další rezebírání by vedlo jen k opakování jinými slovy a zaplétání se do vzájemných výroků, což by nic užitečného nepřineslo. Proto tuto diskuzi uzavírám, myšleno mezi námi dvěma. Jistě nikomu nechci upírat možnost mi napsat svůj názor, pohled na věc.

 

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930