O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

156. O symbolice…dodatek /9.9.16/

156. O symbolice…dodatek

zdenekfritz

Ještě zmíním postřeh z minulé Slavnosti. Byla to Slavnost Holubice a k nám domů, na parapet okna do místnosti, kde jsme se snažili v tyto tři dny hledat spojení s vesmírným dějem, přilétla o předslavnosti holubice. Z nepochopitel­ných/rozumově/ důvodů si sedla na parapet okna a celé tři dny a noci tam seděla. Okno je jen v prvním patře, po ulici běhají děti, jezdí auta, ona tam přesto seděla celé tři dny. Dokonce se mne na to ptala sousedka, jak to, že tam pořád, ve dne v noci sedí holub? Po skončení poslavnosti prostě zmizela… Také pěkná symbolika, nezdá se vám?
A jak tedy v symbolice proběhla tato slavnost Čistoty, kterou jsem navodil konkrétním tématem svého nedávného článku ,,Očista“?
Zajímavě a poučně!
Dalo by se říci, že mi ,,příroda“ potvrdila moje slova, kterými jsem v otázce č. 151 vyzýval k postavení se proti všemu nežádoucímu celou myslí, ale i životním postojem.
Již předslavnost byla pod velkým nutícím tlakem a asi bych ten tlak nenazval příjemným, ale určitě vynucujícím a požadujícím. Před vlastní Slavností bylo u nás vše připraveno, očištěno, jak nejlépe jsme dokázali, a to po všech stránkách viditelných i neviditelných. Ráno, nedlouho před vlastní Slavností jsme v klidu spočinuli v pokoji a pozorovali přes prosklené dveře přírodu na zahrádce. Do domu vešel ,,náš kocour“. Kočku těžko můžete nazvat ,,svou“, protože ona nikdy nikomu nepatří, jen dovolí, abyste vy jí projevovali svou náklonnost. Manželka poznamenala, že ten černý kocour je taky tak trochu jako imigrant, všechno přijímá, ale nic za to nedává, dělá si, co chce, kdy chce a jak chce, prostě on se neintegruje, to musíme my. Náš kocour je celý černý, jen má pár bílých doplňků. Žije venku a k nám se přichází ohřát, najíst, a když má náladu, zůstane u nás tu chvilku, jindy déle a jindy třeba celý den, ale pak si zase jde, kam chce.
Kocour tedy před začátkem Slavnosti přišel, aby nám dovolil dát mu jídlo, pohladit ho a vyslovit mu poděkování za jeho přízeň. Byl v pokoji a hleděl přes prosklené dveře do zahrady, pak se zvednul a zamířil po schodech do patra. To udělal již mnohokrát, ale vždy ho zaženeme dolů, protože to bereme, že návštěva se nemá sama courat po domě a dělat si v něm kdoví co. Za chvilku tedy manželka šla nahoru, aby kocoura nasměrovala dolů do pokoje. Ozval se však její zoufalý křik: ,,rychle, otevři rychle dveře…“. Okamžitě otevírám dveře na zahradu a s údivem zírám na manželku, která prudkými přískoky pádí po schodech dolů a kocoura přitom drží co nejdále od sebe v křečovitě napjatých pažích. A už je venku, ale po krátké chvíli nás dostihne a uzemní těžký pach kočičího nadělení. A jak tak manželka běžela s tím rozmetačem dolů po schodech, kocour nelenil a hnědým paprskem zdobil celou chodbu i schodiště. A musím poznamenat, že to je cesta, která vede až do prostor, kde se snažíme v pokoře a ,,čistotě“ sklonit před Nejvyšším. Tato světlá cesta se okamžitě změnila na cestu hnědou a páchnoucí, tak, jak je nám plánováno to nové hnědé Evropské obyvatelstvo s nulovými vyměšovacími návyky…
Tak jsme chvíli před slavnostním dějem ještě větrali kočičí puchy, umývali celé schodiště, přemalovávali bílou malbu chodby a zachraňovali, co se dalo. Nakonec vše dobře dopadlo a kočičí lekce nezanechala nic, než to pravé a prožité poučení.
Když jsem viděl kočku kráčet po schodech, stačilo jen v bdělosti zasáhnout a vypustit ji ven. Nedošlo by k žádné nemilé příhodě. Já jsem však byl k tomu viděnému ději příliš laxní, ne dost důrazný a aktivní. Kocour nikdy nic v domě neudělal, nikdy taky nic neudělal, když vyběhl do patra, nebyl tedy rozumově důvod k obavám, ale duchovní bdělost to chápe zcela jinak. Tato příhoda mi jen potvrdila, že postoj člověka, který chce sloužit Světlu a čistotě musí být neustále bdělý, rozhodný a věcně nekompromisní. Je jedno, jestli problém může vyvolat někdo ,,nepřátelský“, nebo přátelský. Abdrushin nás varuje, že největší temno se na nás vrhá právě od osob blízkých, protože jim jsme nejvíce otevřeni. Každý může být temnem použit jako nástroj, i čtenář, i člověk věřící, i rodinný příslušník, dítě, manželka, manžel – každý může být přes své slabosti používán, …tedy i my sami. Naučit se věcně posuzovat temné proudy bez ohledu na to, kdo je momentálně jejich nositelem, je další umění, které jsme nezvládli. A nezvládli je ani povolaní tehdy, což si každý může prostudovat v různých původních přednáškách.
Stát pevně proti čemukoliv, co jde proti čistotě a řádu stvoření – to je příkaz, který budeme muset naplňovat dnem i nocí, jinak to s touto zemí i s námi dopadne velmi, velmi špatně. Je velice důležité se osvobodit od všech klišé, od všech manipulací, nátlaků, zneužívání naší dobroty, soucítění, ohledů k těm, kdo je nemají k nám. Nic z toho není skutečná láska, ale jen slabost, lenost a pokřivené zvyky, které nám vnucují ochotné nástroje temnot – politici, novináři, různé organizace, zdánlivě se zabývající humanitou, ale ve skutečnosti sloužící jen rozvratu Božího řádu. Musíme se na dění začít dívat zcela věcně, bez falešné soustrasti, s dalekým náhledem až k důsledkům dnešních rozhodnutí. Co nevede ve svých důsledcích k Bohu, vede k Luciferovi. Je jedno, jak se dnes pojmenovává a za čím se skrývá. I symbolické obrazy jsou dnes zneužívány, jméno Boží je používáno v reklamách, obraz růže, letícího ptáka – v politice. Pojem ,,lidskost“ vede k válce a krutosti – vše je pokřiveno a přetvařuje se více, jak kdy jindy. Tato doba je Dobou lži. Dnes je tedy bdělost prvním příkazem pro každý postoj a názor, které zaujímáme.
Dokážeme využít tohoto impulzu, který Slavnost přinesla? Dokážeme najít takový vnitřní postoj, že se budeme neustále, v každém okamžiku cítit být součástí Božího řádu stvoření? Dokážeme neustále přijímat očisťující paprsky a posílat je ve vlastním neochvějném postoji vůči všemu nečistému, ať je to cokoliv a kdokoliv? Dokážeme se stavět proti všemu, co chce rozbíjet řád a mír pevně, věcně a neustále?
Tyto otázky nám zcela jistě budou předkládány každým okamžikem vždy znovu a znovu. Obstojíme? Nevím…

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930