O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

146. Tisíciletá říše: „…a co dál“ /5.6.16/

146. Tisíciletá říše: „…a co dál“

zdenekfritz

Tento náš svět není moc povzbudivý a nedává sám o sobě mnoho naděje na nějaké světlé duchovní zítřky. Čím více se člověk dovídá o stvoření, tím více si uvědomuje rozdíl mezi tímto ,,naším světem“ a tím, jaký by podle Boží vůle měl být. Je to skutečně propastný rozdíl. Se vzrůstajícím poznáním se člověk pochopitelně přimyká stále více k ideálu, který získal studiem Poselství. Jenže i když jsme tvorové duchovní, jsme nyní srostlí se svými pozemskými těly i touto zemí. Vzdálená naděje na krásné světy je inspirující, ale přece jen…velmi vzdálená. A člověk potřebuje útěchu i naději nyní a zde a ne jako muslim, kterého čeká blaženost s pannami až v Ráji a tady boj proti nevěřícím psům.
Chceme naději nyní a štěstí na dosah a to, alespoň podle naší představy, nabízí život v Tisícileté říši. Plně chápu, že některého čtenáře se bolestně dotkne možnost, že by se snad Tisíciletá říše neměla odehrát nyní a zde. Pokud je člověk poctivý sám k sobě, najde v sobě přesvědčení, že když on poctivě čte Poselství a věří mu, přece není možné, že by snad on sám nebyl v této Říši, určené pro ,,dobré lidi“, mezi něž on jistě patří. A protože si takovou možnost vůbec nechce připustit, odmítá i možnost, že by tato říše mohla být třeba jinde, než na zemi. Ale pozor – musíme poznamenat: …na té zemi, na které jsme my lidé její provedení sami znemožnili. Upíná se zatvrzele na některé věty z Poselství a odvolává se na Slovo Páně, vyhrožuje rouháním každému, který se jen chce pozorně a nezaujatě dívat kolem sebe a nechce ignorovat to, co vidí. A přece je v tom cosi dětsky zatvrzelého, pošetilého a nelogického. Proč ta hysterie, proč ten strach? Když se důkladně zamyslíme nad rozdílem mezi TŘ na zemi, nebo někde jinde a odložíme vše naučené včetně našich představ, když k tomu přistoupíme se svobodnou myslí, pak… Pak zjistíme, že vůbec není nutné se trápit tím, jestli ještě bude tato říše zde, nebo snad bude někde jinde, v jiné úrovni a snažící se do ní dostane až po pozemské smrti. Uvažujme-co by se vlastně změnilo? TŘ měla být už za Abdrushinova života, což se nestalo. Uběhl celý jeden lidský život a nic nenasvědčuje, že jsme snad zde, pozemsky, jejímu vytvoření nějak blíže. Milióny putujících muslimů, narůstající násilí, atentáty, zcela reálná atomová válka, masivní globalizace, ničení přírody ve velkém, multikulturismus, sexuální úchylky uznané jako nezávadné, a jiné – to vůbec nevypadá, že by toto mělo přivodit TŘ. I když budeme, zcela bez ohledu na dění ve světě, věřit, že se tady nějak TŘ v tom všem i přesto vytvoří, pak musíme připustit, že to může být zadlouho, vždyť uplynulo již více jak 70 let od doby, kdy už tu měla být …a nic se nezlepšilo. A jestliže snad může nastat až za další desítky, nebo stovky let, pak opět stojíme v situaci, kterou nechceme připustit-tedy že my tu snad v té době ani nemusíme být přítomni v pozemských tělech. To je velmi podobná situace, jako když uvažujeme, že by TŘ byla v jiné úrovni a my do ní šli až po odložení pozemského těla. Toto uvědomění ukazuje, že není vůbec nutné, ani smysluplné, se vázat na to, jestli TŘ bude tady, nebo jinde. A co se týká našeho života nyní a tady, pak možnost, že TŘ bude, nebo nebude tady, nebo jinde – ta na našem životě a hodnotách přece nemění naprosto nic. Přece člověk, který věří Poselství, musí VŽDY svůj život změnit a musí se VŽDY snažit jej přizpůsobit Božímu řádu. Musí VŽDY podporovat pozitivní hodnoty v jejich jakékoliv podobě. A to dělá proto, že věří v Boha, ne proto, aby byl v TŘ. Tudíž jeho život, jeho snaha po vlastním zlepšení, jeho vztahy k lidem a spolupráce s lidmi, kteří usilují o věčné hodnoty, nemůže být naprosto jiná ať TŘ bude tady, nebo bude jinde. Jinak by byl jen licoměrníkem, vychytralcem a podvodníkem, který se chce změnit jen proto, aby byl zachráněn – ne proto, že chce konečně žít ve stvoření spořádaně, nechce škodit, ale naopak pomáhat a začlenit se. A pokud by snad skutečně chtěl být dobrým člověkem jen z prospěchářství – pak by byl stejně zničen, protože takový postoj by v TŘ byl zcela zásadním ,,propadákem“.
Myslím si, že myšlenka možnosti realizace TŘ ve vyšší, méně hmotné, úrovni, právě naopak vede ke zvýšenému úsilí, k intenzivnější snaze se nepoutat na hmotu/jako Buddha, který uváznul, přes svou duchovní zralost, ve hmotě, protože se od ní nechtěl odloučit/. Uspokojení, že TŘ je už jistá a já do ní musím vejít, protože jsem věrným čtenářem, vede k pohodlnosti a domýšlivosti, zatímco vize vzdálené Říše, kterou si musím ještě zasloužit a od mnohého se nejprve osvobodit-to vede k mnohem větší aktivitě a snaze. Také ,,pole působnosti“ se tím nijak nezmenší, spíše naopak. Jen je nutné ,,žít v přítomnosti“, tedy své představy živě koordinovat s měnící se situací v tomto lidském světě a společnosti. To musel i Abdrushin, takže naše neochota být pružní a přizpůsobiví, není Jeho následováním, ale jen ustrnutím, jako když Židé očekávají Mesiáše, kterého před 2 tisíci lety sami zabili. Za Abdrushina bylo vše postavené na základním rozdělení na ,,lidi ducha“ a ,,lidi hmoty“. K tomuto třídění samozřejmě náleželo Poselství jako obrovský duchovní břit, na němž se rozdělí vše. Jenže naše nezralost a zatvrzelost spolu s připoutaností ke hmotě a neschopnost duchovního chápání, to vše situaci zásadně změnilo. Abdrushin vyslal Slovo do stvoření, v otevřenějších světech, a to včetně Pozdějšího stvoření, účinky vytvořily třídění a příslušné děje i následky dějů. Naše přílišné zhutnění a selhání učedníků ještě před dovršením očistných dějů zde na zemi, to vytvořilo hutné brzdící prostředí. Mezitím jsme se stále více ztotožňovali s hmotou a naše duchovní chápání více a více sláblo. Proto dnešní člověk již není ,,člověkem ducha“, a proto na něj duchovní třídění nemá ten vliv, jak mělo mít. Protože však spuštěné děje se kvůli nám nezastaví, dochází pouze k jiné interaktivní rovině, k jinému ,,poli působení“. Už to nejsou vysoké duchovní děje a pojmy, na nichž se třídí lidstvo, ale jen nižší pojmy, které ale s duchem stále souvisí. Nejsou to už pojmy, které lidstvo chápe, jako ,,náboženské“, ale takové, které chápe jako ,,morální“ a hodnotové. Ač se při nich nehovoří o Bohu, který se v našem pojetí stal ,,majetkem církví“, jimiž je různě interpretován, přesto jsou to pojmy, které jsou v duchu zakotveny a má je rozvíjet. Takovými pojmy jsou rodina, národ, pravda, morálka, čest a další. Pro dnešní zhutnělé lidstvo jsou tyto pojmy tím nejvyšším a nejčistším, protože pojmy související se Stvořitelem jsou lidsky tak zdeformované, že již nevytváří jednotu, ale jen zmatek a tříštění, fanatismus a přetvářku. ,,Lidský Bůh“ lidských náboženství nemá s tím skutečným nic společného, my jsme našim představám importovali nejen své lidské klady, ale i lidskou malost. Takový Bůh nikdy nikoho nedovede do Ráje, ale jen do církevní společnosti – tady i tam. Proto lidstvo intuitivně hledá jiné ,,vysoké hodnoty“ k nimž by se přimknulo. A zde musí čtenář, chce-li být užitečný lidstvu i stvoření, přizpůsobit svou představu nové realitě světa. Jeho postoj byl dříve jistě platný a správný, ale dnes musí nejprve posilovat v lidech ,,morální hodnoty“ a až zesílí, pak jim může nabídnout i něco tak vysokého, jako je Poselství. Pokud bude tuto reality poklesu lidstva ignorovat a tvrdošíjně podstrkávat Poselství nezralým lidem, pak nejenže se bude dopouštět znehodnocení významu Poselství, ale mnohdy odradí ty, kteří by při jeho větší trpělivosti časem a mnohem později hodnoty ducha objevili. Tím jim zavře cesty a sám si naloží zbytečné břemeno z vlastní nepřizpůsobivosti, setrvačné dogmatičnosti a strachu, aby nepřišel o svůj sen.
Živý duch nikdy nemůže nic brát dogmaticky a to ani věty z Poselství – to stojí za přemýšlení, ne?
Když si nezaujatě a s otevřenou myslí vezmete například přednášku Boj, můžete v ní najít až příliš mnoho vět, které jako by byly napsány pro mnohé dnešní situace. Jenže tehdy byla celá přednáška postavena na boji lidí ducha a lidí rozumu. Dnes tytéž věty* vystihují rozpor, tedy boj, mezi lidmi hájící multikulturní společnost s jejími prvky zrušení hranic, likvidaci různosti národů, likvidaci tradic a historických souvislostí – oproti lidem, kteří hájí pojmy rodina, národ, individualita. Jistě, žádná z obou skupin nehledá Boží řád a nepídí se po Poselství. Z hlediska čtenářů jsou tedy obě skupiny bezcenné. Když se však na věc dokážeme podívat z nadhledu a v širších souvislostech, pak skupina lidí, kteří znovu objevují význam rodiny, národa a ,,kořenů společnosti“, nevědomky usilují o návrat do nějakého řádu, který povstal z původního správného řádu světa. Skupina ,,moderního, nového lidstva“ však usiluje o zboření jakéhokoliv řádu a proto míří zcela a nepokrytě proti Boží Vůli. Dnes se tedy odehrává v jiné, zhutnělé podobě, onen boj, který měl kdysi, za Abdrushina, rozdělit lidstvo na lidi použitelné a opravitelné a na lidi zatvrzele jdoucí proti Bohu. Skupina toužící po návratu k ,,hodnotám“, k morálce, individualitě, jistě zasluhuje podporu a pomoc. Pokud se však čtenáři Poselství budou dogmaticky vázat na myšlenku, že jen ten, kdo čte Poselství je člověk hodný spásy, a ostatní všichni propadli Peklu, proto nejsou hodni naší podpory a posily, pak promarníme příležitost, která je nám během dějin dána. Promarníme ji jen proto, že vypadá jinak, než čekáme…příkladů bychom našli v historii dost a dost, za všechny zmiňovaný příklad Židů a Ježíše…
Například následující slova z přednášky Boj můžeme dnes vnímat v televizních zprávách každý den:
Zcela nápadně projevuje se prázdná méněcennost útoků vždy právě v tom, že tyto nikdy nejsou čistě věcné! Vždy jest to skryté nebo zjevné špinění osoby hledatele Pravdy. To dělá jen ten, kdo nedovede namítnouti nic věcného….
Najdou se vždy takoví lidé, kteří se snaží sraziti posměchem nebo násilím ony, kdo usilují vzhůru. Chtějí je strhnouti do tupého soumračna nebo pokrytectví davů.

Tak se dnes doslova křičí na každého, že je xenofob a fašista, když jen zapochybuje o tom, že jiná národnost se zcela jinými hodnotami nemůže ve větším množství harmonicky žít uvnitř zcela jinak orientovaného národa.

Nebo následující výrok, když jej vztáhneme k postojům politiků a vlád, nebo představitelů EU ke svým členským zemím, či směrem k občanům vlastního národa:
Ku podivu domnívali se po tisíciletí, že mají plné právo vnucovati zákonem i mocí svá omezená přesvědčení i těm lidem, kteří chtěli žíti podle jiného přesvědčení…

Dnes už se takové postoje nezaujímají k lidem, kteří věří v Boha, nebo lidem, kteří hledají duchovní hodnoty. Dnes se křičí na ty, kteří jen prohlásí, že základem státu je přece normální rodina, ne svazek dvou homosexuálů s adoptovaným dítětem… Proti lidem, kteří jen chtějí zachovat individualitu národa a ne jej nechat splynout s ostatními, vymazat, nebo přepsat historii, zapomenout na dobu, kdy ještě nějaké národy existovaly a vybudovat nového člověka bez tradice, minulosti, osobního směrování, tedy člověka omezeného a naprosto neidentifikova­telného. To je však zcela proti smyslu vývoje lidského ducha a tím i tato ,,pozemské inovátorská snaha“ jde proti Bohu – ale ten, kdo ji odmítá tak nevědomky hájí řád stvoření.
Svět je rozdělen, to je zjevné. Lidé se probouzejí a zjišťují, že dosavadní cesta konzumu, pseudodemokracie a apatie nás dovedla tam, kde jsme. Ke stavu otupělého davu ovládaného aktivními moci chtivými politiky a oligarchy. Lidé si začínají uvědomovat obrovsky negativní dopady naší stagnace, lenosti ducha, apatie a příjemné iluze ,,ušlechtilé lidskosti“, která už nedbá na nějaký řád a pořádek, ani na důsledky, ale jen ,,zachraňuje vše kolem“ za cenu zničení vlastní existence. Tento spasitelský komplex není projevem ušlechtilosti, ale jen pýchy na vlastní nadřazenost, lenosti nejen cítění, ale i myšlení, neschopnosti či neochoty pohlížet na důsledky vlastních rozhodnutí, neochoty přijmout vlastní odpovědnost, zničující bláhovosti převzít karmu druhých na svoje bedra za cenu vlastního sebezničení. To vše je jen směsice duchovní pýchy a duchovní lenosti – nic z toho není ušlechtilost ducha.
Nacházíme se ve velké a nesmírně významné době. Není to ale doba nečinného čekání ,,až se tu nějak vytvoří Tisíciletá říše“, až ,,Otec sám to vše vykoná“, doba ve které budeme povýšeni, dekorováni a budeme stát jako vůdci lidstva, protože léta čteme Poselství… Je to naopak doba, kdy každý procitlý duch má bojovat za každou duši hledající ,,lidské hodnoty“. Pochopme to správně, tito lidé musí nejprve bojovat za lidské hodnoty, aby pak někdy později snad zatoužili i po vyšších duchovních hodnotách. Dnešní doba tedy klade na čtenáře více požadavků, než ta včerejší. Čtenář, jako člověk pokročilejší, musí umět v boji světa najít morální hodnoty a touhy, které bude vždy posilovat.
Přesto, že se stále domnívám, že Tisíciletá říše na zemi bez Abdrushina se může těžko uskutečnit, přesto věřím, že to, co prožíváme nás podle našich snah, našeho úsilí, k ní může značně přiblížit, nebo v nečinnosti a pýše vlastnictví Slova nás od ní může velmi vzdálit. Třídění ,,na Slově“ jistě zůstává, to je neměnné a souvisí přímo s působením Božího řádu. To však nevylučuje, že před tím může ještě proběhnout třídění na nižší úrovni, které oddělí ty, kteří i pozemsky jdou k destrukci a rozkladu světa /i když to třeba budou ,,myslet dobře“/ od těch, kdo touží po nějakém ideálu /i když zatím ještě neduchovním/. V tomto smyslu stále ještě věřím i v boj, který může zemi přinést návrat k lepšímu společenskému řádu, lepšímu uspořádání světa, lepším vztahům k přírodě. Řekněme, že to nebude přímo Boží říše, ale může to být lepší svět, který připraví lidi na svět ještě vyšší – na svět, který se rozkládá ,,u nohou Syna Člověka“. Na svět, do nějž vejdou až ti lidé, kteří se osvědčí v dnešním zpozemštěném boji o morálku.
Pro mne tedy možnost, že by Tisíciletá říše nebyla zde na zemi, ale někde výše – blíže Synovi Člověka, neznamená žádný pesimismus, ani nejmenší pasivitu a smíření se s osudem, kňučení a hledání viníků. Neznamená to pro mne zbytečnost ,,čtenářských aktivit“, zbytečnost udržování vztahů, budování a posilování hodnot. Naopak tato myšlenka mne vede k činorodosti, snaze pomoci lidem na jejich úrovni chápání světa a tím i budování předpolí a cesty do Tisíciletí říše – ať už bude kdekoliv. Já ani v nejmenším netrvám na myšlence, že Tisíciletá říše už NEMŮŽE být na zemi, jen mi to logicky připadá málo pravděpodobné. Ale nejsem tak pyšný, abych si myslel, že se nemohu mýlit – proto připouštím jakoukoliv možnost a nechci nikomu brát jeho představu, nebo jeho sen. Ale jsem přesvědčen, že tento svět potřebuje naší pomoci, bez ohledu na to, jestli my jej odsuzujeme, protože ,,nečte“. My přece nejsme soudci…
Přestaňme se tak přehnaně zaměřovat na ,,duchovno“, které nikde kolem není vidět – a proto se vlastně ani nic nedá dělat, ale pomáhejme tam, kde je pomoc zapotřebí, i když to nebude pro nás jediná ,,skutečná hodnota“, tedy šíření Slova. Když nemůžeme ,,šířit“, pak tu, podle nás, nemáme co dělat a vlastně ani není proč něco dělat – takový postoj nám zavře cestu k mnohému ,,dobru v jiném šatu“, které kolem nás denně přechází. Není to škoda? Není to hřích?
Já mám před sebou naději. Možná dokonce dvě naděje – první, že se tento lidský svět ještě vzpamatuje /a on se o to snaží/ a bude bojovat o návrat k Řádu /…A V TOM MU CHCI POMÁHAT/. A druhou naději-že kdo dnes nepodlehne beznaději, ale také nepodlehne pýše ani apatii, bude snažit i v tomto podivném světě chránit hodnoty, ten dojde do Tisícileté Říše, ať už bude kdekoliv. V tomto světě, který je, jaký je, mi to připadá jako dost optimistický a přitom nesnílkovský, nesluníčkářský a nenaivní postoj. Postoj, který bez útěku k dogmatům, představám a vlastním přáním, vychází z reality a tu se snaží podporovat k vyšším cílům.
ZF

O.J.

Dobrý deň pán Fritz,

srdečne Vás zdravím. Vo viacerých posledných vašich úvahách sa zamýšlate nad potrebou akejsi akcie na záchranu tohoto sveta. Určite každý čitateľ Posolstva Grálu si položil otázku „Čo ja mám robiť konkretne v zmysle naplňovania dobra v tomto živote a v zmysle Posolstva Grálu?“ No pozrime sa aký je ten dnešný svet. Už za života Abdrushina viac ako polovica ľudstva nepatrila na túto planétu, teda boli temní. Ostatná drvivá väčšinna bola vlažná a spiaca a potom tu bol malí počet hľadajúcich a usilujúcich k svetlu. Dnes je situácia určite rovnaká a možno ešte horšia. Čo majú robiť „svetlí“ ľudia keď temnota je na zemi doslova zažratá, v drtivej prevahe a obsadila všetky mocenské pozície ktoré majú najväčšši a najsilenjši vpliv na ľudí atď? Napadá ma len podobenstvo s zaburenenou, zaplevelenou zahrádkou ktorú treba vyčistiť aby sa dali nasadiť ušľachtilé, užitočné a krásne rastlinky. Kto a ako však má vybureniť túto zahrádku. Majú samotné pekné kvetinky začať bojovať s burinou aby ovládli zahrádku? Dokážu pekné kvetinky vybojovať priestor na zahrádke s burinou, ktorá je silnejšia? Temnota, teda temní ľudia sú v hrubohhmotnosti a na zemi silnejší ako svetlí, piše Abdrushin niekde v prednaškach. Čo majú urobiť „sevetlí“ ľudia? Temnota sa svojich pozicii a priestoru nevzdá dobrovoľne a tiež sa dobrovoľne nezmení. Májú „svetlí“ ľudia preto vyvolať vojnu a nasilým ničiť všetkých temných ľudí ktorí svojou mocou ničia zem? Ja si myslím, že to nieje úloha „svetlých“ ľudí. Zaburenenú záhradku dokaže vyčistiť len záhradník, teda niečo vyššie ako sú pekné kvetinky. I v Posolstve Grálu sú citované slová z biblie „Moja je pomsta, Ja dám odplatu“ teda myslené ako Boh dá pomstu a odplatu.
Preto Abdrushin v prednaške „80. Bylo jednou..!“ píše „Bude mnoho rozumových lidí, kteří se opět chtějí posmívat vývodům v této přednášce, aniž však při tom, jako ostatně vždy, mohou uvést jediný skutečně věcný důkaz o opaku, kromě prázdných hesel. Avšak každý vážně hledající a uvažující bude muset takového slepé horlení brát jen jako nový důkaz toho, co jsem zde vyložil. Tito lidé prostě nemohou, i když se snaží. Považujme je proto ode dneška za nemocné, kteří budou brzy potřebovat pomoc a … klidně toho vyčkejme. Žádný boj ani žádné násilí není nutné, aby se vynutil nutný pokrok; neboť konec nadejde sám od sebe. Také v tom vybaví se zcela neúprosně a dochvilně přirozené dění v nezlomných zákonech veškerého vzájemného působení.“ Teda poľa slov Abdrushina žiadny boj ani žiadne násilie nieje nutné aby sa vynútil pokrok, lebo koniec nadíde sám od seba. Treba len čakať. Z týchto slov je preto samozrejmé, že dnešná úloha „svetlých“ ľudí nieje vyvolať ozbrojený boj s temnotou ani vyvolávať konflikty ani ako politický vodcovia získať moc a vpliv a postaviť sa do čela nevedomého davu ale ako najvyššia úloha a ako pocta zostáva širenie Slova a podávanie pomocnej ruky hľadajúcim. Širiť informácie, zdielať duchovné poznanie, proste pracovať na duchovnej úrovni. Zmeniť sám seba podľa Posolstva Grálu a v spoznanej a realizovanej Láske Otcovej pôsobiť na svoje najbližššie alebo širšie okolie. Na zemi sú viaceré druhy a kartegorie ľudí. No v zásade pre pomoc zo Slova prichádzajú len hľadajúci. Duchovne hľadajúci večnú Pravdu. Teda nie tí ktorí sú politicky aktívni a hľadajú spravodlivejšie socialne systémy ako boli napr. komunisti. Musí to byť duchovné hľadanie. Len to vedie k oslobedeniu a do svetlých výšin a k možnosti ďalšieho zotrvania v stvorení – v Božom kráľovstve. V úvode Posolstvu Grálu piše Abdrushin – „Mluvím jen k těm, kdo opravdově hledají.“ Teda duchovná pomoc v Slove má prisť len k tomu kto opravdově hľadá. V tom je určenie, spravodlivosť a súd. Samozrejme, že inak napr. materialne, dobrou radou i duchovnou môžeme pomôcť komu chceme, keď nás k tomu vedie láska a nie len rozum. No zásada platí, že usilovať o duchovný pokrok musia sami hľadajúci. Od nich musí vyjsť prví krok. Nemožno donášať duchovno medzi ľudí, ktorí sami po tom netúžia a orientujú sa len na materialistické zmeny a vylepšenia v spoločnosti a to je dneska väčššinna aktivizmu. Tu musí najskôr dôjsť k hlbšiemu uvedomeniu aby sa mohla podať záchranná ruka. Len samotný moralizmus k duchovnému prebudeniu nestačí. V človeku musí byť iskierka Pravdy aby sa mu dostala pomoc zo Slova ktoré je jedinou záchranou od všetkého falošneho. Preto je spravodlivé keď tie masy ľudí ktorí nemajú túto iskierku Pravdy v sebe ostali napospas svojmu chceniu až do Hodiny Súdu a kráčali napr. aj po falošnej duchovnej ceste. Stojíme predsa v Súde. Každé zbytočné vychádzanie v ústrety prináša škodu. Je to tvrdé čo pišem ale myslím, že spravodlivé. V prisnosti je Láska a Spravedlnosť. Domnievam sa, že dnešný svet nieje možné zachrániť. Musí prisť zásah od zahradníka – od Boha aby nadišlo zlepšenie.

S priateľským pozdravom,
O. J.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930