O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

140.Tisíciletá Říše – jak ji vnímal učedník pan M.Schlauroth /29.5.16/

140.Tisíciletá Říše – jak ji vnímal učedník pan M.Schlauroth

zdenekfritz

Aktivitou jedné ,,dobré duše“/paní J.Zap./ se mi dostal do rukou zbytek úvahy učedníka pana Müllera Schlaurota, z níž jsem v otázce č. 139 část citoval.
Někteří z Vás se mne na tuto úvahu ptali, proto chci využít tuto příležitost, abych ji zde zveřejnil celou a tak ji předložil Vašim duchům k prožití a zpracování:

Z A M Y Š L E N Í nad níže uvedenými s l o v y dne 29. 12. 1971
Od pana Müller-Schlaurotha

  1. Imanuelovo Slovo není jako slovo proroků, ale samo je působením.
  2. Slova se splňují.
  3. Soud neustoupí od vás dotud, dokud nedosáhne určeného bodu.

(Toto jsou slova z jedné vyslechnuté Pánovy přednášky).
Müller-Schlauroth

Tato, od Země vyslaná slova, se vracejí při splňování zpět k Zemi. Zasáhnou Zemi ještě během jejího klesání a zhutňování, pokud se jedná o soudící slova a projeví se (současná doba).
Zde se naplní slova Soudu o zničení, přičemž Slova o Říši Míru přijmou formu nad Zemí, v té výši, ve které by se Země měla nacházet po jejím vyzdvižení.
Splňující se slova o Soudu mohou následovat řítící se Zemi, pokud na ní žijí lidé – neboť zde dole se ještě všechno inkarnované duchovní nachází v probíhajícím soudu.
Nezvratnou skutečností však zůstává, že jen s pozemsky inkarnovaným PÁNEM by byla mohla a měla následovat výstavba Tisícileté Říše.
Všechna zaslíbení a všechna Slova ze Světla o záchraně a vyzdvižení Země a jejího lidstva, se mohou splnit jen po Soudu (ale to se na Zemi už víc neuskuteční). V duchovním jsou už činem, ale visí nad námi jako světlá vlákna, nenacházející žádnou půdu k zakotvení, protože trvá Soud.
V průběhu tohoto pokračujícího dění budou muset všichni lidé postupně Zemi opustit. Tím zůstane Tisíciletá Říše zde dole neuskutečněná. V trvajícím Soudu se budou rovnoměrně uvolňovat zachránění i odsouzení tak dlouho, dokud lidský duch už nebude moci mít na Zemi podmínky k životu. Země se bude ještě dlouho pohybovat prázdná vesmírem, jen jako bytostnými oživené těleso. Postupně bude silněji chladnout – pak nastane absolutní konec.
Hvězda měla nejprve přinést zničení všeho nesprávného (ale všechno je nesprávné); potom měla její síla působit pro výstavbu a pomoc. Podobné bylo působení vycházející z pozemsky inkarnovaného Pána.
Kdyby Soud a možnosti výstavby následovaly po sobě v krátkém čase, mohl by PÁN zůstat na Zemi, protože jeho pravým principem, tak jako i této hvězdy, je jen výstavba. Ale Soud nebral konce.
Jak vysoko byl PÁN pozvednut nad Zemi, když ji musel předčasně opustit, tak daleko zůstane také vzdálená hvězda Pánova od Země. A Země klesá.
Dnešní pohyb lidstva pochází ze zkřivené touhy, která se pro dotyčné stala omamujícím, ponižujícím a vzrušujícím nepokojem, plným strachu, kteří nyní musejí prožívat jednak údery zpětných působení a jednak účinky PÁNOVÝCH soudících Slov.
Ale když Země byla už tak temná, že na ní nemohl už PÁN víc zůstat, pak byla odsouzená.
Kdo se však chopí Slova procházejícího celým Stvořením, SLOVA PÁNOVA, ten nemá být ztracený; tomu bude ještě dán čas k dozrávání na jiných světových tělesech, jako náhrada za ztracenou Tisíciletou Říši na Zemi.
Nevěřící řeknou: „Boží Vůle“ se neprosadila. Stoupenci Grálu křečovitě čekají na katastrofy, aby mohli dokázat správnost jejich víry.
JÁ vám však říkám: Země je vyřazená a musí nyní pomalu zaniknout. Na všech pláních zeslábnou semena i plody a pobledne i nebeské světlo. Kolem Země se rozloží výpar a bude dusit i ty, co žijí ze MNE, až pokud poslední nevydechne. Všichni musejí přejít do jemnohmotné říše a tam znovu prociťovat bolesti z toho, co tady způsobili.
Šíří se strnulost a ta vytváří už jen mrtvá díla hrubohmotného rozumu, bez tvořivé duchovní síly.
Nádherná Boží zahrada, kterou byla kdysi Země při svém vzniku pod zářením kruhu bytostných, byla vyprázdněná ze svých pokladů a zdevastovaná tím, že lidé popřehazovali všechny věci, které se nyní uvolňují a vybíjejí v živelných katastrofách, působíc zpětně i následně a tak přinášejí vyrovnání. Ale pak Země už nebude schopna být místem vývoje pro mnohé. Srazí se na masu a bude se zpracovávat jako stará (odpadová) hmota ve velkém díle Stvoření.
Avšak v živém duchu, který si uchová v sobě Boha, v něm bude dál přežívat vzpomínka na krátký úsek jeho bytí, strávený tu na Zemi.
Protože tito duchové se už tu na Zemi začali zachvívat, vyburcováni Slovem jejich PÁNA a stali se lehkými.

– – – –

Slovo je věčné! Nekonečně velké a lidem nepochopitelné. Pochopí jen tu část, která souvisí s nimi, tu, ve které žijí.
Ale člověk je vřazený do pravidelného působení všech sil, udržujících Stvoření a jak tvrdohlavě se pokouší stále se z toho vymanit – to se mu však nikdy nepodaří.
Tak lidé zničí vlákna, která je drží a promeškají čas k dozrání a pochopení.
Vyšší inkarnace byly na Zemi vždycky dovolené Boží Milostí, aby se spojení udrželo v čistotě. Tito se vždy se blížili radostně k Zemi, protože je vedlo duchovní volání o pomoc a prosby k rozšíření vědění. Ale většina lidí se vždy uzavřela a takovéto vyslance považovala za rušitele klidu a zvrhlíky, aniž by pochopili, že oni, jako lidé, sešli z jim předurčené cesty. Podivujíce ptají se vysocí povolaní, kdo je vlastně volal a už se i domnívají, že si spletli cíl svého poslání.
Země se stane prázdnou a malátnou. Nikdy víc neopustí krajinu soumraku.

– – – – –

Kdo je z ducha, ten nechť přijme sílu z duchovního, jinak musí být ztracený na zatemněné Zemi, a to na celou věčnost.

– – – –

Vědění kleslo níže k tušení, tušení k domnívání se a domnívání se bylo zatlačené uvažováním (myšlenkou). Tak klesal lidský duch úrovněmi Stvoření do tíže hrubohmotnosti, kde se mu zalíbilo, takže se na ni upnul; tato však nemůže existovat bez vrstev duchovního a bytostného, majících vlastní teplo.
Lidský duch se stal nejhutnější formou duchovního a při svém návratu, po osvobození se ze sevření, může se dostat jako obnovený zárodek duchovního jen do nejspodnější úrovně duchovního. To byl ten zločin sebevědomého lidského ducha na Stvoření.

– – – –

PÁN přišel až na Zemi, protože tato se mu nepřiblížila. Přinesl SLOVO na prosbu zavražděného Spasitele. A to vše se stalo kvůli několika. Ale i tito selhali; selhali v poslušnosti vůči PÁNOVI. A tak smutný opustil Zemi, třebaže přinášel život.
Kdyby mohl PÁN zůstat na Zemi podle zákona, byla by se splnila pomáhající a budující zaslíbení ze Světla. Protože, když PÁN musel sestoupit až tak hluboko dolů, aby umožnil záchranu lidských duchů, pak to mohlo znamenat jen to, že tato hluboko kroužící část Stvoření by byla očištěná a pozvednutá. Jenže lidé se zdráhali a vymkli se mu. Potom musel i ON od nás odejít a Země klesla zpět do tisíciletého spánku.
Při správném postupu vývoje lidstva na Zemi, by se PÁN nepotřeboval inkarnovat do hmoty. Trůníc nad oblaky by se byl zjevil na konci času pro tuto Zemi tomuto a následně dokonalému lidstvu, které při pohledu odtud vzhůru by bylo mohlo uvidět Jeho nádheru v Hradu. Kdo může toto uvidět, dosáhl nejvyšší možný stupeň zralosti na Zemi a v duchu má povolený vstup do Ráje. Když však čistota vymizela, musely sestoupit dolů plameny spravedlivosti, lásky a čistoty – na pomoc. S nimi se uvolnila hvězda z praduchovní říše, aby se inkarnovala do hlubších vrstev. Syn Člověka ji vídával už v době svého pozemského mládí na vysokém obzoru.
Lidé kráčeli po cestě duchovních pohodlností a nesamostatnosti, i když to považovali za vlastní rozhodnutí. Člověk je zodpovědný jedině svému Bohu. Proto musí svůj pohled obracet nahoru jen k Němu. Z toho potom vyplývá též pravá cesta ve Stvoření.
Luciferův svéhlavý protiproud si vyžádal očistné dílo Parsifalovo. Protože mnozí tvorové se připojili k pokušiteli a vytvořili nemocné místo na těle Stvoření. Proto určitá část záření z Parsifala se zformovala a putovala s proudy Stvoření – ty jsou podobné krevnímu oběhu našeho těla – všemi úrovněmi. Tím byly tyto úrovně „ozářené“ vyšší silou a tak i očištěné a vyléčené, nebo alespoň uvedené do radostnějšího pohybu, když předtím zůstaly čisté.
Země však, kvůli nesprávně jdoucímu lidstvu, se stala takovým vředem, že její očišťování se podobá postupnému pustošení, ve kterém se nacházíme dnes. Světlo spálí ve zpětném působení a v návratu soudících Slov PÁNOVÝCH všechno lidské působení zde dole, protože je nesprávné a dokonce kráčí ještě po falešné cestě.
Parsifal se vrátil; ale soudící síla lpí na nás. Proto bude Země osvobozená až tehdy, když ji osvobodí lidé.
Protože Země se stala už příliš temná a těžká; mozky příliš hutné, takže pravé pochopení a přijímání Božího Slova a s tím spojená obnova a proměna člověka je tu dole už nemožná. Lidský duch musí jít vzhůru, do vyšších úrovní, aby pokračoval v cestě dozrávajícího zdokonalování. Pohyb s Božím Slovem na Zemi je však oporou a podporou pro vzestup. Proto si člověk nesmí o tom dělat nesprávnou představu, jinak by se ztratil v duchovní poušti, ve které žije dnes většina lidí, protože v ní ztratili směr.
PANE, chceme si učinit správný obraz o Tvém díle a působení, protože víme, že jen tak budeme moci proputovat zpět tu dalekou cestu, kterou jsme sem přišli jako poslední duchovní sraženiny, toužící po sebeuvědomění a vývoji.
Boží výdech a vdech je životem Stvoření, začátek i konec; den a noc, narození a smrt, léto a zima, sázení a sklizeň, vysoký tlak a nízký tlak, příchod a odchod, odliv a příliv, horko, teplota a chlad, přijímání a odevzdávání, hora a údolí, dávání a braní, dýchání lidí, zvířat, rostlin, země, činnost srdce, žena a muž, činnost Grálu, láska a vůle, bytostné a duchovní, Ježíš a Imanuel – všechny tyto děje přicházejí z Božího dechu, jsou obrazy anebo části Jeho působení, Jeho samého. Z toho pochází také číslo dvě pro Stvoření.
Z dechu bezbytostného vzniká bytostné, zrcadlíc v sobě opět velký děj v koloběhu záření mezi bytostným a duchovním mimo Božskou sféru.
Bůh nejdřív vydechne a z toho žije všechno mimo NĚHO. Tvorové napřed vdechnou, protože musejí přijmout, aby mohli žít.
Kříž má dvě ramena, Ježíše a Imanuele, kteří však přece každý nesou celý zářící kříž v sobě, protože jsou z Boha a Bůh je v nich. Ve Stvoření pod božskou sférou působí tyto dvě síly odděleně, z čeho opět vyplývá trvalá snaha jeden k druhému, k dokonalosti kříže. Nositelé Kříže Pravdy stojí v Lásce a ve Vůli Boží.
V dnešním světě života a práce spočívá luciferský princip – neustále se zabývat hrubohmotností, bez toho, aby člověk mohl přemýšlet, neboť tělo potřebuje nejen spánek, ale i odpočinek. Tak zůstávají duše i duch skoro nečinné, protože většinu činností dnes není možné odvodit od duchovně duševního pohybu.
Poznání o tkaní ve Stvoření je to nejvyšší, čeho se může člověku dostat, protože mu otvírá brány k životu.
Hledejte PÁNOVU Pravdu na Zemi!
Když si člověk celkově podmaní a porozděluje Zemi, potom nastane konec, konec tisíciletí trvající nesprávné cesty, spočívající ve zneužívání duchovních a bytostných darů. Země už nebude moci snést lidstvo.
Pozemské tělo samotného člověka se jeví jako vzdálený obraz všeho existujícího. Jen když člověk rozpaží, vznikne mezi hlavou a špičkami prstů trojúhelník, jevící se jako zobrazení Božího trigonu. Ramena člověka jsou, obrazně řečeno, srovnatelné s rameny Boha, pod čímž si můžeme domyslet Jeho oba Syny, působící samostatně a přece jsou jedno s Otcem; bez Něho by byli nemyslitelní. V celém lidském těle je zobrazený kříž, přičemž poznáváme prodloužení svislého ramene, které můžeme chápat jako rameno Vůle.
Základní formy Stvoření můžeme najít všude: kruh, trojúhelník, kříž, čtverec, elipsa. S tím související čísla a barvy.
S těmito tvary, pocházejícími od Boha, budoval člověk např. i domy. Též rovná čára se najde často, ve slunečních paprscích anebo např. ve sloupech. Avšak čáry jsou jen části výše uvedených forem.
Duchovní se musí pro člověka ještě teprve stát tím, čím je jeho hrubohmotné okolí. Potom bude sloužit ve Stvoření správným způsobem.

– – – – –

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930