O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

133. Poselství Nového roku /15.1.16/

133. Poselství Nového roku

zdenekfritz

Tak nám začal nový rok 2016, co nám asi přinese?
V řeči čísel mluví tento rok o víře, ale svět kolem hovoří o nepokoji, válce a rozvratu stávajícího systému. Téměř každý čtenář Poselství očekává již léta, možná i desetiletí, velkou změnu, která přinese nový Boží řád.
Je jisté, že ta změna nikdy neměla vypadat jako pohlazení, ale spíše jako úder mečem, který rozetne všechno falešné a přinese harmonii. Jsme tedy dlouhodobě v očekávání jakési apokalypsy, kterou ale bereme pozitivně. V tom je jistý rozpor, protože na zkázu se těžko někdo normální ,,těší“, snad ji může akceptovat jako nevyhnutelné a zasloužené potrestání, ale těžko ji někdo může pociťovat ,,pozitivně“. Již vícekrát jsem se v uplynulých létech setkal s názory čtenářů typu ,,už aby to přišlo, je to tady hrozné“. Ale nyní, když cosi skutečně ,,přichází“ se mnohý čtenář choulí ve strachu a zmatení, neví, co si o tom všem má myslet, neví, jak se k tomu postavit…a vlastně už ani neví, co je dobré a co špatné. Ze všech stran na něj doráží dva zásadně protichůdné názory – soucit k běžencům a strach před jejich agresivitou, strach před zkázou, kterou přináší celé Evropě. Zdá se tedy, že nás ta situace zastihla zcela nepřipravené. Proč? Protože naše představa byla nesprávná. Pokud je v Poselství řeč o nějaké zkáze a utrpení, podvědomě, nebo i vědomě/to podle míry pýchy/ to vztahujeme na ,,ty druhé“, tedy na ty, co ,,nečtou“, ale velmi zřídka na sebe. Moc jsme se také tou apokalypsou ani nezabývali, protože myslet na nepříjemné věci je přece – nepříjemné a taky to není ,,pozitivní myšlení“. Takže jsme v sobě pěstovali jen jakýsi neurčitý pocit, že to špatné bude ,,nějak“ odstraněno a my budeme žít v tom pěkném a příjemném. O tom, jak to ,,špatné“ bude odstraňováno, aniž se nás to nějak dotklo, jsme raději nepřemýšleli, určitě by se pak totiž objevily nějaké pochybnosti, že by to ani pro nás nemuselo být tak příjemné…Aniž si to konkrétně uvědomujeme, jsme si v sobě vytvořili oddělení nás samotných od tohoto světa, snad si to tak ani nepojmenujeme, ale kdesi uvnitř nás se skrývá představa, že svět bude trestán ale my odměněni. Už Abdrushin říká povolaným, že jejich oddělení od světa a druhých lidí je nesprávné, dokonce je vyzývá, aby spoluprožívali utrpení světa. Taky je varuje před pýchou myslet si o sobě víc, než o ,,těch druhých“, říká, že druzí, kteří zahynuli při zemětřesení byli právě tak dobří, jako oni-povolaní.
Bolest a trest pro tento svět se nás zcela jistě týká, i my jsme karmicky zapojeni do dějů světa a národa, proto by bylo více než pošetilé se izolovat a tím pohrdat touto příležitostí k odpykání, ale i zmoudření.
Jediné, čím se odlišujeme od ,,těch druhých“ je nějaké pochopení pro to, co se děje. Proto bychom vše měli umět přijímat a prožívat s větším nadhledem, aniž bychom před tím uhýbali, schovávali se za své spasení.
Vypadá to, že nový rok přichází jako připravovatel všech dalších, jistě pro nás ne příjemných dějů. Svět se skutečně řítí do velkého prožití, kterému se jistě nevyhneme. Zdá se, že průběh je ještě proměnlivý, může být dramatickým zlomem, nebo bolestnou agónií, která zlomu předchází. Ten zlom probíhá současně na mnoha frontách-USA se ze všech sil snaží vyvolat válku s Ruskem, současný měnový systém je také před zlomem, který může přijít ihned, nebo taky ne, vytváří se nová společenství národů a stará se hroutí. Mluví se o tom, že USA, které se postavilo do čela světa, tuto roli opouští. Mluví se též o tom, že materialismus a multikulturismus nás vede do zkázy, že je nutné se vrátit ,,ke kořenům“. Zaznívají hlasy o návratu k víře v Boha a současně je tu hrozba velké krize srážky s muslimskou vírou. Vše směřuje k velkému zlomu, kam povede, není ale v tuto chvíli jasné. Může vyústit do světové války, krachu ekonomiky, rozpadu EU a mnoha jiných scénářů. Z těchto scénářů zkázy může ale dojít i ke stavu, že po pádu všeho může nastat stav budování něčeho lepšího. To zní povzbudivě, ale musíme si položit otázku, kdo by řídil tento rozpad a kdo by budoval to nové, když jediný hybatel vesmíru byl námi utrápen k smrti a vyhnán před tím, než On sám mohl toto všechno provést. Nicméně – co my víme? Nic, proto nemůžeme také ,,nic“ vyloučit.
A v této nejistotě bude také velká zkouška naší víry. Kdyby vše probíhalo tak, jak jsme to očekávali, bylo by snadné si víru podržet, protože všechny situace by jen potvrzovaly, jak jsme dobří a jak to dobře děláme, bylo by snadné vypozorovat potvrzení naší správné cesty. Tak to však zřejmě nebude…
Připravme se na to, že může nastat stav, kdy se vše bude rozpadat, ale nic pozitivního vznikat nebude…jak obstojí naše víra, když nic nebude potvrzovat to, co očekáváme podle Poselství? Když budeme podrobení vší té zkáze do níž se svět žene, aniž bychom byli něčím přesvědčováni, že my jsme lepší? A co v té zkáze vůbec máme dělat? Pasivně očekávat, co přijde, přijímat vše jako Boží vůli, ať je to jakkoliv ošklivé? Nebo proti tomu nějak bojovat? Nebude to pak snad boj proti následkům naší vlastní karmy, kterou přece máme přijmout a ne se proti ní postavit? Nebo máme bojovat proti všemu zlu a temnu a tím teprve můžeme něco odpykávat? I takováto dilemata budou jistě patřit ke zkoušce naší víry, ale i ke zkoušce našeho pochopení smyslu Poselství. Jsou totiž velké rozdíly mezi čtenáři v chápání jednotlivých vět a výroků v Poselství. A z těchto diametrálních rozdílů chápání vyplývají i zcela jiné závěry pro život. Tyto závěry jsou pak popudem k činům, nebo nečinnosti.
Tento rok nám jistě předloží otázku, jaký je význam ale i rozsah slova ,,víra“. To totiž není jen slovo vyjadřující náš vztah ke slovu Bůh, ale i k mnoha dalším věcem. Postoj ke světu, národu, spolubližním – to vše souvisí se slovem víra. Vztah k Bohu souvisí se vztahem k Jeho dílu, jeho tvorům, Jeho Řádu. Souvisí vlastně s jakýmkoliv postojem člověka k čemukoliv… Proto bude náš postoj k těžkým situacím ve společnosti i světu současně zkouškou našeho životního a osobního postoje, a to pod zvýšeným zevním tlakem. Jistě od nás bude požadováno totéž, co od povolaných – pevnost, nezlomnost, odvaha, odhodlání, důvěra a opravdovost všech postojů. Žádná vlažnost, ústupnost, nerozhodnost v názorech, nejasnost v tom, co je dobré a co špatné. Ani zbabělost toho typu, kdy se člověk bojí, aby něco neudělal špatně a proto neudělá nic. Zde nám Abdrushin zanechal ve svých slovech dost jasné memento – jen pokusy a třeba i omyly jde člověk kupředu. Chyby, které člověk dělá, mohou být jen projevy jeho úsilí o postup, zatímco stále platí – kdo nic nedělá, nic nepokazí. Jenže pro toho pak platí zaslíbení z Janova zjevení – nejsi ani horký, ani studený, nesnesu tě ve svých ústech – a to je… vyvržení.
Z velkých a mnohdy pro nás abstraktních pojmů sestoupím k tomu malému příkladu ze života. Cítím zodpovědnost k tomuto světu, který jsem pomáhal zkazit, proto se snažím alespoň v malých krocích, napravovat, nebo jen pomáhat k jakékoliv nápravě, kterou mi život postaví do cesty. Proto chodím i k volbám. Ne však proto, že bych tam našel ideální, nebo i jen ,,správné“ lidi, ale proto, abych pomohl ,,pohybu“ v soudu. Takže jdu volit někoho proto, aby působil jako protitlak proti někomu ještě horšímu. Tím napomáhám zlomu a zboření nesprávného systému více, než kdybych volby ignoroval a tím poskytl tím svůj hlas těm nejhorším. Tak jsem jeden rok volil Zelené, protože jsem si logicky říkal, že oni budou alespoň chránit přírodu, což je určitě pozitivní. Postupně poznávám, že jsem se velice mýlil, Zelení se po celém světě projevují jako demagogové a neomarxisti, tedy síly, které nepřinášejí dobro, ale jen jiné zotročení. Přesto nelituji toho ,,hlasu“, který jsem jim tehdy dal – tím jsem si umožnil, abych dnes ,,prožíval“ svou chybu a vidím, že je nutné být mnohem více ,,v obraze“. Být poctivější v přípravě, věnovat více úsilí, času a energie, abych poznal a mohl lépe pochopit, což mi teprve umožní se správněji ,,rozhodnout“. A myslím si, že proto jsme zde na zemi, abychom se učili, ne proto, abychom seděli doma a byli nad vše povzneseni, protože my máme ,,světlé myšlenky“. Co je to však za myšlenky? Snad o tom, že já jsem dobrý a ostatní špatní, protože nečtou Poselství? To nejsou světlé myšlenky, ale myšlenky pýchy. Raději tedy dělat chyby v činnosti, než nechybovat v lenosti a pýše. I to by mohlo být dobré motto pro nový rok, ne?
Dnes jsou ,,v módě“ Arabové, proto vzpomeňme jedno jejich přísloví – Věř v Alláha, ale velblouda přivaž. Nebo, snad nám bližší pořekadlo – Bůh pomáhá jen připraveným.
Naše víra tedy nemůže být nečinností ukrytou za fasádou světlých myšlenek, ale aktivním postojem ke každé situaci světa, společnosti i okolí. Proto chápu provolání Nového roku: ,,Budu od vás požadovat víru“ – jako výzvu k činnosti a bdělosti. Jistě bude těžké se orientovat v tomto chaotickém světě, jistě bude obtížné hledat správný postoj, jistě bude bolestné najít tu pevnost, aby nás svět nesrazil na kolena…ale o tom tento rok je. Nebojme se ho, neuhýbejme před ním. On je zde, aby nás zocelil a pomohl nám lépe směrovat k pozitivním hodnotám, které ale musíme v chaosu světa pozorně hledat a poznávat. Právě tak, jako ve spolubližních – ať už ,,čtou“ cokoliv. Neutíkejme do vysněných světů, ano máme po nich toužit, ale dobro a kladné hodnoty musíme hledat a podporovat kdekoliv se nacházíme. Jistě se dá i v chaosu tohoto světa vždy nalézt něco, co je hodno naší pozornosti a podpory.
Tak vzhůru do Roku Víry!

 

  • Kalendář příspěvků
    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930