O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

129. Druhý Zelený čtvrtek – Cesta za Pánem /19.12.15/

129. Druhý Zelený čtvrtek – Cesta za Pánem

zdenekfritz

Jak jistě křesťané vědí, je den před popravou Ježíše, Syna Božího, nazýván Zeleným čtvrtkem. Pokud se alespoň trochu odvážně zamyslíme nad odchodem Abdrushina/lépe v tomto smyslu Syna Člověka/, pak musíme dojít k trpkému poznání, že odchod Abdrushina byl také vraždou, i když měla jiné vnější formy, proto den před Jeho vynuceným odchodem můžeme také nazývat Zeleným čtvrtkem. Abdrushin sám nám říká, že morální vražda je z hlediska Božích zákonů stejně, ne-li více, zavrženíhodná, jako ta fyzická. Protože zemřel z důvodu našeho neplnění povinností, tedy přesněji, že učedníci o Něj neodebírali sílu Jeho záření, neseme za Jeho smrt odpovědnost. Proto i Jeho smrt chápu jako vraždu a den 6.12. je pro mne Druhým Velkým pátkem lidstva.
Dnes, v pomyslném ,,druhém Zeleném čtvrtku“, tedy v předvečer zabití Syna Člověka/Jeho utrápením/ Vás zvu k vážnému zamyšlení nad pojmy Odpovědnost, Karma a Budoucnost.
6.12. si připomínáme, že:
Není mezi námi Syn Člověka.
Pojďme nyní v tichosti přistoupit k loži odcházejícího Pána a prožijme Jeho poslední okamžiky v tomto slzavém údolí /vzpomínky p.Schlaurota /zkráceno/:
Odebral jsem se k PÁNOVU loži. Postel, ve které ležel, stála tak, že se k ní mohlo přistoupit ze tří stran. PÁN ležel na levé straně těla, obešel jsem postel, abych Ho mohl pozdravit. PÁN mi podal ruku, pevně se na mne podíval a řekl sotva slyšitelně: „Je dobře, že jste zde.“ Setrval jsem ještě několik vteřin pod Jeho laskavým pohledem a odstoupil jsem tiše od Jeho lůžka. Při tomto pozdravu byl PÁN ještě při plném vědomí a byl klidný. Byl však velmi pohublý, Jeho kůže povadlá, až žlutá, ale jeho oči zářily.
Dr. Hütter a já jsme zůstali sami v pokoji. Zde Dr. Hütter prohlásil: „Kdyby se nejednalo o PÁNA, byl bych pevně přesvědčen, že jsem u lože umírajícího …“.
Pánův zdravotní stav se zhoršil. Rychle jsme oba pospíchali po schodech, Dr. Hütter se odebral k PÁNOVI, aby mu zkusil puls, já jsem zůstal stát v pokoji u dveří. PÁN byl blízek mdlobě.
Dr. Hütter držel PÁNOVI ruku, aby stále kontroloval puls a vždy, když puls slábl nebo vynechával, dal paní Marii znamení hlavou, aby své léčení opakovala. Měl jsem dojem, jako by byl PÁN v bezvědomí. Ležel poměrně klidně, ale pokaždé, když paní Marie zvedla ruce, se trochu posadil a uhodil velmi vzrušeně, často oběma pažemi, ale většinou pravou paží tak, jako by se bránil mečem.
Dr. Hütter, který do té chvíle nepřetržitě sledoval PÁNŮV tep a snažil se střídavě s paní Marií – on injekcemi posilujícími srdce a ona zvedáním paží – pomoci PÁNOVI a udržeti Ho při životě. Byl viditelně zděšen a řekl mi, že se musí zhostit pro něj hrozného příkazu, jímž ho pověřila paní Maria. Příkaz zněl: „Pan Giesecke zjistil svým kyvadlem v PÁNOVĚ pokoji, že ty máš ihned opustit dům, neboť stojíš v cestě PÁNOVU uzdravení!“ Na to jsem sestoupil s Hütterem do haly a zatímco jsem se chystal obléci plášť, volala slečna Irmingard shora: „Pane Dr. Hüttere, pojďte rychle, rychle!“ Hütter vyběhl po schodech, berouc dva schody najednou. Právě v okamžiku, kdy jsem otvíral domovní dveře, abych podle příkazu opustil dům, volal Dr.Hütter shora: „Helmute, již nemusíš odcházet, PÁN zemřel mezitím co jsem byl dole.“ To bylo v sobotu 6. prosince 1941 v 17.20 h…

Syn Boží sestoupil z výšin, kam nemůžeme ani dohlédnout, přišel mezi nás, padlé, zkřivené a zlé, nezralé lidské duchy. Celé stvoření by před ním padlo v prach a děkovalo za tu milost, že se Jemu mohlo tak přiblížit. A my? Ze 144000 povolaných byli u Jeho úmrtního lože TŘI lidé. A z těchto tří jeden šermoval nad umírajícím svou virgulí, aby přišel s převratným zjištěním, že další z těchto tří posledních zabraňuje ,,uzdravení“ umírajícího…Tak to je popis stavu ,,lidstva“…
Tisíce lidí mělo klečet v prachu poblíž nějakého nádherného chrámu, kde by se Syn Člověka loučil s pozemskostí. Vděčně mělo lidstvo děkovat a velebit Boha a zatím…jen tři lidé …a ti se ještě pomocí virgule přeli o to, ,,kdo za to může“. To je naprosto zoufalé zjištění, že lidský duch zcela a naprosto selhal a nevyužil této POSLEDNÍ příležitosti ke své záchraně. Nejen, že jsme Jej celý Jeho život jen pomlouvali, haněli, udávali a jinak uráželi, ale ani Jeho smrt nás nedovedla k ničemu lepšímu. Nezmocní se Vás hanba, stud, zoufalství a tušení, že po tomto těžko můžeme čekat nějaké slitování a záchranu? Abdrushina smrt takovýmto způsobem, ani Jeho předčasný odchod, ještě před dokončením ZCELA ZÁSADNÍCH dějů – NEBYL NIKDY PLÁNOVÁN, ale nastal jen proto, že jsme ZCELA SELHALI.
Většina čtenářů, které jsem v životě potkal, vůbec nepřemýšlela o důsledcích Jeho předčasného odchodu. Ba co více, vůbec jim nevadil Jeho odchod, protože žijí v přesvědčení, že když je tu Poselství, tak je vše v pořádku a vlastně se ,,nic nestalo“.
Pojďme se tedy dnes, v tento smutný a možná, když budete mít k tomu odvahu, dojdete i k pojmenování ,,tragický“, den zamysleli nad tím, co jsme promarnili a co se již nemůže splnit:
Soud nebyl dokončen, protože po soudu měly být temnoty odděleny od světla, a proto se sem již nemohly inkarnovat temné duše – ovšem inkarnují se stále.
Očista nebyla dokončena, což je vidět na každém ději v lidském konání národů i jednotlivců.
Na zemi nevládne Vůle Boží, ale nástroje Lucifera – politici, oligarchové, noviny a další temná uskupení.
Na Vomperbergu nestojí pozemská obdoba Hradu grálu.
Nebyla uzavřena naše karma vyvolaná ukřižování Ježíše a bez jejího uzavření nemůže pokračovat žádné další budování.
Neproběhla Hodina zvěstování, kdy měl být po celé zemi oznámen Syn Člověka.
Zpětné působení, které se mělo zrychlit a ihned dopadat na viníky/Všudyp­řítomnost/ – se nezrychlilo, hříšníci hřeší, dokonce se zneužívá Boží jméno masově v reklamách, a přesto na nikoho zjevně nedopadne zpětný úder.
Nezačalo budování Tisícileté říše, protože před tím měl být dokončen soud, proběhnout očista a mělo být odděleno temno, aby nebránilo výstavbě.
Stoupenci a čtenáři Poselství se rozdělili na dvě hlavní skupiny a mnoho menších, které se vzájemně nerespektují, ale bojují spolu, mnohdy i nezákonně.
Náhradní Povolaný národ se rozpadl na dva státy.
Lidstvo dělá vše proto, aby začala třetí světová válka.
Miliony muslimů se pohybují Evropou a lidstvo není ani schopno se dohodnout, jestli je to fakt negativní, nebo pozitivní.
Čtenáři jsou zmateni a neví si s touto situací rady ani o trochu lépe, než ti, kdo Poselství nikdy nečetli – to je ukázka, že praktické využití Poselství je pro nás zcela nulové. Poselství je pro nás jen posvátnou relikvií, ale ne nástrojem pro lepší chápání, jinak bychom se orientovali i ve světě mnohem lépe, než kdokoliv. To se ale vůbec neděje.
Mnohé napovídá tomu, že nakonec zvítězí na zemi tmavá rasa, ač v Poselství je zaslíbeno, že budoucnost měla ve vedení patřit již jen bílé rase.
Mnohé napovídá též tomu, že nakonec zvítězí na zemi Islamismus a Křesťanství bude potlačeno. Tím bude vymazána stopa Syna Božího z čehož lze dovodit, že je tu reálně i nebezpečí potlačení a likvidace Poselství. To je logické, protože Islám neuznává jinou víru, než samotný Islám.
6.12.1941 nás opustila Vůle Boží. Opustila nás neplánovaně, donucena k tomu naším selháním. Opustila nás, přesto, že mnohé, co mělo proběhnout jedině s Ní samotnou, se nenaplnilo. Mnohé, co bez ní prostě již nemůže být, již skutečně nebude.
Zítra bude 6.12.2015, uběhlo tedy 74 let a svět se nezměnil k lepšímu. Spíše propadl ještě mnohem více konzumnímu materialismu, víra se stala povrchní a prázdnou formou, která nemá sílu ani přesvědčení, a proto lidi neoslovuje, neuchvacuje a neburcuje. Proto nastupuje éra Islámu, protože jeho stoupenci zůstali živí, i když je to živost bojovná, dobyvačná a strhující. Lidé cítí, že je v ní život, a proto se k tomuto náboženství přidávají bezvěrci, nebo vlažní křesťané. Islám dává spícím duším a přesyceným tělům naději čehosi ,,živého“ i když je to spojeno s násilím. Násilí přináší vášnivou živost, plameny odporu, nebo i nenávisti. Evropa, která měla být zdrojem moudrosti je jen násilným slepencem nesourodých států, které ovládají politici propadlí mechanizmům temna. Otupělí občané, zmanipulovaní jen k honbě za drobnými požitky a hromadění předmětů s krátkou životností, jsou jen tupým stádem ovládaným nástroji Lucifera…
Tak to je rekapitulace, a jen velmi stručná a dost střízlivá, když smutně stojíme nad prázdným lůžkem, na němž před 74 lety spočinulo tělo nejvyššího Vyslance, když je Jeho podstata opustila.
Dnes, kdy jsme se pomyslně shromáždili u tohoto lůžka naší hanby a selhání je třeba zpytovat svědomí a klást si zásadní otázky o budoucnosti naší, ale i o dalším směřování naší velké Cesty. Protože se zdá jisté, že ,,zázrak“, podle naší představy, se nestane…
Abychom se vůbec přiblížili pochopení záchranné mise Syna Člověka, musíme se v myšlenkách přiblížit poslání Parzivala na samotném vrcholu stvoření. Abdrushin byl Jeho částí, a proto můžeme hledat vzájemné souvislosti. Parzival vstoupil do stvoření a Jeho existence zde je NEZBYTNÁ, což si mnohdy dostatečně neuvědomujeme. Nestačil tedy výtrysk Boží milosti – svazky záření, z nichž se postupně zformovalo vše. Nestačilo tedy jen ,,Budiž Světlo“, ale aby Světlo mohlo trvat nadále, musel tu být trvale PŘÍTOMEN ,,zástupce Boží“, který v sobě nese živé jádro z Boha. To vše oživuje a udržuje. Je psáno, že kdyby Parzival odešel/vrátil se do Božského/, vše by uvadlo, rozpadlo se a zemřelo. Bez živé přítomnosti Boha není života, existence, bytí. V tomto smyslu musíme chápat i bytí části Parzivala v Pozdějším stvoření. I zde byla Jeho fyzická přítomnost/tedy ne pouhé záření/ nutná pro všechny potřebné děje. Teprve po dokončení zmíněných dějů by byla Země osvobozena od temné zátěže, od temných principů, povznesla by se do vyšší úrovně a teprve POTOM, by mohl Parzival odejít a mohl by Jej nahradit jen prastvořený, který by jen udržoval JIŽ PLNĚ FUNGUJÍCÍ ŘÁD TISÍCILETÉ ŘÍŠE. Bez na Zemi žijícího Parzivala/Abdrushi­na/ tyto děje nemohou proběhnout, protože ty děje měl vyvolat On sám v ,,mase a krvi“. Ta fyzická podoba je nezbytná, protože hmota je nyní příliš neprostupná a strnulá, tedy neovladatelná různým zářením. Je nutná závěrečná transformace vyšších energií na takové, které se mohou vázat na hmotu. Tato transformace měla proběhnout v samotných schránách Abdrushina, protože jen v Něm se spojuje vysoká Bezbytostné se samotnou hmotou. Podle mne jiné podobné spojení není možné, protože i duchovní se spojuje se hmotou jen tímto způsobem, samozřejmě u ještě vyššího a éteričtějšího to nemůže být jiné. Je to princip, zákonitost.
Takže jedinou možností, jak by chybějící děje mohly být ještě dokonány, by musela být opětovná inkarnace Parzivala na tuto Zemi. Očekávat něco takového/někteří čtenáři to očekávají/ by bylo velmi naivní. Jak by to probíhalo? Dvě Hnutí Grálu – to by byli první soudci ,,falešného proroka“, protože by neodpovídal jejich představám, dost možná by je i kritizoval, což by Mu jistě neodpustili. Nejinak by tomu bylo u jednotlivých čtenářů. A tak by nastala nejtragičtější situace – my bychom JEJ KRITIZOVALI A ODSUZOVALI VĚTAMI Z Poselství. To by byl největší výsměch Bohu, ale my bychom to tak nechápali a byli bychom si ,,jisti“ svým chápáním Poselství a tím i sami sebou. Nepřejme si tedy, aby se Abdrushin sem znovu inkarnoval – jen by to zvětšilo naši karmu. A jestli Jej máme rádi, pak bychom hlavně Jemu nepřáli utrpení, které by Jej zde od nás jistě čekalo.
O tomto tématu přemýšlím již dvacet let a došel jsem k přesvědčení, že i Boží zaslíbení se musí odehrávat v rámci Jeho zákonů. Do těchto zákonů patří i zákony hmoty, tedy jisté souvislosti, co se ve hmotě může a nemůže odehrát/Ježíš nemohl sám sestoupit z kříže, apod./. Když tedy došlo ke změnám vnějších okolností, dochází i ke změnám ve vnějších projevech Božích zaslíbení.
Jeho sliby se naplní, ale naplní se tak a naplní se tam, kde je to z hlediska hmoty možné. Tady to již možné není. Chybí zdroj hybné síly/jako by na vrcholu stvoření chyběl Parzival/, hmota je ještě více zhutnělá a proto neovladatelná jemnými silami záření. Nevyužili jsme onen mohutný výtrysk Božské síly, který měl smést temnoty a povznést Zemi vzhůru. Místo toho klesáme stále níže, mění se vývojový stav Země, nastávají klimatické změny, které nejsou všechny způsobeny jen naším destrukčním působením, ale jsou i součástí přechodu planety do stavu rozkladu hmoty. To bude trvat tisíciletí a přitom bude postupně docházet ke zhoršování životních podmínek. Jistě se tady bude dát ,,přežít“, ale stále hůře a s větším úsilím. Tedy, pokud Zemi ještě předtím nezničíme atomovými zbraněmi, nebo něčím ještě horším…
Celé stvoření usiluje k Bohu a tím i k Jeho zástupci ve stvoření Synovi Člověka. Nebylo by tedy přirozené, abychom i my začali celé své vnitřní usilování přesměrovávat též k Němu? Možná si říkáte, že to děláte, ale ono to souvisí s přijetím myšlenky, že jsme zde naši příležitost již promarnili a pokud nás ještě očekává, je jinde. Člověk si nejprve musí vnitřně připustit, že tady je konec jeho nadějí, to teprve v něm může vyvolat změnu směru jeho usilování. To neznamená se zde nesnažit o dobro, pomoc druhým a své vlastní zrání. To vše zůstává v platnosti do posledního dechu zde na Zemi. Ale to ,,připuštění konce zde“, otevírá otevření dveří ,,jinam“. Al není to jednoduché. Připustit tento stav vyžaduje vnitřní boj, poznání naší viny, která je větší, než jsme mysleli, přijetí vlastní odpovědnosti za tuto prohru lidstva-to vše člověka drtí a leží to na něm jako břemeno. Ale to vše nakonec vede k osvobození od pouta na hmotu a větší volnosti vzhůru. Ne jen v pocitech a slovech, ale celkovém vnitřním ,,pootočení jiným směrem“.
Nechcete tento den Druhého Velkého pátku lidstva využít k těmto úvahám? Dávám Vám k tomu dnes impulz. Nepřemlouvám, mějte své názory, nevěřte mi, popřete mé myšlenky a závěry, ale přemýšlejte o mých slovech. To Vám jistě neublíží, jen Vám to dá vlastní pohyb k vlastnímu snažení. A víc jsem nechtěl…
Setkání s Rámou.
Tak se jmenuje nějaká nepříliš obsáhlá kniha z oblasti scifi. Nezmiňuje ji bezdůvodně.
V této knize se přiblíží k Zemi nějaké velké těleso, je obrovské a vypadá uměle vytvořené. Po prvním úleku se zjistí, že naštěstí mine Zemi a že tedy od něj nebezpečí nehrozí. Lidé rychle vypraví raketoplán, aby prozkoumal toto neznámé těleso. Přistanou na něm, je obrovské, jako menší planeta. Proniknou dovnitř a zjistí, že je to vlastně nějaká obrovská vesmírná loď. Nazvou ji Rámou, což je indické božstvo. Je v ní nesmírně mnoho různých technických zařízení, ale lidé nerozumí ničemu z toho. Loď stále letí a tak musí výzkumníci pracovat rychle, loď totiž míří ke slunci. Neobjeví nikoho a nic, co by se dalo pochopit, jen žasnou nad úžasnou technickou úrovní, která zcela přesahuje cokoliv nám myslitelné a pochopitelné. Nakonec musí loď opustit, protože se již blíží ke Slunci. Je jim líto, že toto úžasné dílo bude ve Slunci jistě zničeno. Ale stane se nečekané. Loď vlétá do sluneční koróny a ohnivé výtrysky Slunce jí ustupují, aniž jí ublíží. Nakonec lidem zmizí v záplavě slunečního světle a odlétne kamsi do vesmíru. Zcela nepochopená, zanechává jen údiv, nevěřící krčení ramen, úctyplné vydechnutí, ale jinak…nic.
Tato situace mi připadá jako výstižná symbolika pro naše setkání se Synem Člověka. Chodili jsme kolem Něj, hovořili s Ním, snažili se Jej pochopit, nebo i plnit Jeho pokyny, ale vše marné-byl pro nás vždy nepochopitelný. Jen jsme se mu snažili dávat naše označení, podsouvali jsme Mu svoje myšlenky a tak nám připadal srozumitelnější, ale nikdy to tak nebylo. Jen kolem nás proletěl a zmizel v nepochopitelných dálavách. My tu stojíme, zjihlí, udivení, nadšení, smutní, spokojení se sebou, a přece…zcela a naprosto nechápající…
Využijme tedy tento den i k tomu, abychom vyslali svého ducha, jako raketoplán, k tomu zdánlivě známému a přece neznámému Rámovi a snažme se Jej poznat, ne jen zevně prozkoumat.
Hledejme Syna Člověka a nalezneme i Tisíciletou říši, dokončení svého vývoje, štěstí v naplnění a vše, co je hodno usilování ve smyslu Božího řádu. To Vám tento den rád přeji.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930