O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

126. Stará proroctví v nové době /17.11.15/

126. Stará proroctví v nové době

zdenekfritz

Jak se situace ve světě dramatizuje, klademe si, stále častěji otázky o budoucnosti našeho pobytu zde na zemi. I když prognóza nevypadá, podle světové situace, nijak nadějně, rádi bychom měli nějakou ,,světlou budoucnost“ před sebou. Ostatně asi jako každý věřící člověk. Čtenáři se tedy utíkají k pasážím z Poselství, které mluví o Tisícileté říši. Opakují si tyto věty a dodávají si jimi naději – čteme Poselství, věříme mu a snažíme se správně žít, takže…,,spravedlivý Bůh“, nás přece NEMŮŽE nechat zahynout, když my, lidé čteme Poselství. Kdyby nás Bůh nezachránil – pak by to bylo nespravedlivé. Přiznejme si, že takové myšlenky a postoje v mnohém čtenáři jsou.
Věřící jiných směrů se nemohou upnout k pasážím z Poselství, ale vlastně nemají tak docela jiný názor, naopak, řekl bych, že úplně stejný – ,,…když věřím v Ježíše, jako Syna, pak musím být zachráněný…“
A pak jsou jiní, kteří třeba ani nemají konkrétní víru ve Stvořitele, ale zkrátka ,,věří v něco“, třeba vesmír, mimozemšťany, energii…a kdo ví co. Ale ve všem se nakonec odzrcadluje stejná naděje, která je v jistém smyslu požadavkem na Boha. To ovšem zcela jistě nebude ,,dobré“, protože my nemáme ani nejmenšího práva, něco po Bohu požadovat.
Do všech těchto úvah nám zapadají různá proroctví a zvěstování. My čtenáři si je chceme nějak napasovat na věty z Poselství, aby nám vyšel výsledek, který očekáváme. K tomu jsem si uvědomil jednu věc a tu bych vám rád předložil k úvaze.
Stará proroctví vycházejí z nějakých přijatých ,,předobrazů“ budoucích dějů. Tyto předobrazy jsou formovány ve smyslu předpokladů, jako reakcí na naše jednání jako celku, tedy jako lidstva. Chováme se totiž dost ,,předvídatelně“. Do těchto kdysi dávno vytvořených předobrazů ale v soudu vstupuje svou formující silou Boží vůle, které je vše podrobeno a musí se pod ní nakonec sklonit. Řekněme ale, že snad i tyto reakce budoucího soudu byly do těchto starých předobrazů zahrnuty.
Je dobré si uvědomit, že původně měl přijít Imanuel ,,v oblacích“, ale potom bylo rozhodnuto, že to nebude stačit a on se vtělil na zemi. Už to je jistě velká změna, se kterou nemohlo být kdysi dávno ,,počítáno“, a proto nemohla být do dávných předobrazů /např. od Sibyly/ zahrnuta-přišlo to jako další, dříve neplánovaná, ale nyní nutná pomoc. Jenže jsou tu ještě další, a to podstatnější fakta. Sám Abdrushin říká, a to na vícerých místech, že situace zde na zemi je horší, než ,,bylo očekáváno“ A ještě dále – Abdrushin měl vyvolat soud včetně fyzických projevů zde na zemi, On sám měl zde na zemi řídit všechny děje spojené s Tisíciletou říší až po dokonanou výstavbu. Jestliže toto bylo ,,v plánu“, a přece se to nestalo, pak z mého pohledu, jsou do jisté míry anulována všechna stará proroctví, která vycházela ze zcela jiných předpokladů.
Tak významný děj, že jsme Božího Syna vyštvali z planety Zem, ještě před vybudováním Tisícileté říše – to mění VŠECHNO. Jen se můžeme dohadovat – ,,jak se to mění“, ale těžko můžeme pochybovat o tom ,,že se to mění“. I sám Abdrushin říkal – všechno bude jinak. Tyto velké a nečekané děje mění všechny staré předpoklady, proto bych naději, ani poučení ve starých spisech už nehledal, neboť nastala ,,nová doba“, nové situace“ a jiný druh prožívání, než ,,bylo kdysi v plánech“.
Po starých a nejasných zvěstováních a proroctvích tu máme jasná určení od Abdrushina. Věříme, že On je tvůrčí vůle Boží, Zákon sám. Formující prazáklad dějů. Když tedy vycházíme z tohoto předpokladu, je jasné, že vše, co proslovil, jako tvůrčí děj se musí naplnit. Jenže nám do toho opět přichází nejasnost. Jestliže řekl, že On sám v mase a krvi bude na zemi účasten očisty a On sám vybuduje Tisíciletou říši, pak si nevíme rady s faktem, že se to zcela jistě takto nestalo. Máme tu další výroky pronesené s určitostí, například v přednášce Nový rok 1935 říká, že ,,to nyní začne“. Ve všech zemích se naplní Jeho slova, bude to rok hrubohmotných splnění…a všichni to uvidí. Je zřejmé, že ani toto se nesplnilo, podobně jako tzv. Hodina zvěstování, kdy Jej měli současně po celém světě zvěstovat nesčetní jasnovidci. Možná bychom nalezli ještě jiné věci, které se nesplnily, ač je Boží vůle proslovila a tím i zformovala a vyslala do světa. Co si počít s tímto zřejmým rozporem? Zavřít před ním oči, potlačit nejistotu a vnutit si slepou víru? Začít pochybovat, jako ti povolaní tehdy, které nakonec jejich, i když možná ,,logické“ pochybnosti od Něj odloučily?
Myslím si, že důležité je, zkusit pochopit, jak to ve stvoření vlastně funguje, pak snad pochopíme i tuto nejasnost. Připadá mi to tak, že si všichni v sobě stále neseme různé názory z našich předešlých životů. To ovšem nikdy nebyly názory tak osvícené Boží vůlí, jako tomu může být dnes. Velice rozšířený křesťanský názor, že Bůh je všemohoucí, tedy může vše, co chce, si neseme nevědomě v sobě. Tento naivní názor nám zkresluje i čtení Poselství a ponecháváme si jej dodnes. I když jej takto přímo neformulujeme do slov, přesto ovlivňuje naše chápání tohoto pojmu čteného v Poselství. Nově nám totiž ke staré víře přibyl z Poselství fakt, že Boží vůle se pohybuje jen v Jeho zákonu, tedy v projevech Jeho vůle. Tato vůle se ale projevuje v různých úrovních stvoření různě, je vždy přizpůsobena druhu této úrovně, jejím podmínkám. Oproti našemu původnímu dětskému křesťanskému názoru, že Boží vůle je pojem dogmatický, tedy zcela neměnný, je to značný rozdíl. My musíme v různých úrovních znovu prožívat různé projevy Boží vůle, to je vlastně naše cesta vývoje. A jestliže to tak je, pak to znamená, že rozdíly v jednotlivých úrovních budou velké, protože jinak by to v Poselství nebylo takto konkrétně zmiňováno. Boží vůle, tedy Jeho zákony nejsou tedy nějaký dogmatický konzervovaný děj, ale je to děj živý, který se dokáže přizpůsobovat různým měnícím se okolnostem. Jejich prapodstata zůstává stejná, ale vnější forma může být výrazně odlišná, což nás mate. Jestliže přijmeme tento fakt z pohledu změn zákonů mezi úrovněmi ve stvoření, pak bychom měli i přijmout možnost, že se tyto projevy zákonů mohou měnit v jednotlivé úrovni v závislosti na změně okolností. Je jisté, že naším selháním, odmítnutím Poselství a tím i odmítnutím pomocné Ruky Boží, došlo zcela určitě k velké změně v našich světech. Pokud by povolaní neselhali, pak by došlo k prozáření hmoty, tím i k očistným procesům a ve zjemnělé hmotě by se mohly projevit různé zaslíbené účinky. Protože však hmota zůstala příliš hutná a zřejmě dokonce i ještě více zhutněla, nemohou se na ní účinky projevit. Je příliš velký rozdíl mezi jemností formujících sil a hutností hmoty. Tento předěl měl být překlenut lidskými duchy ve hmotě – povolanými. Museli tedy zde ve hrubohmotnosti být SOUČASNĚ správně působící povolaní a Boží Vůle v mase a krvi. Jen tato kombinace dovolí, aby vše zaslíbené zde mohlo proběhnout… Tento aspekt však jistě naplněn není. Někteří čtenáři se utěšují, že jsou zde dnes vtěleni někteří z těch 144000 povolaných, kteří nesplnili za Abdrushina, a proto se ještě vše splní tak, jak bylo zaslíbeno. Jako celé Stvoření nemůže být bez Parzivala/legenda – kdyby odešel, vše by uvadlo/, tak nemůže být provedena výstavba ani dokončeny procesy soudu ,,bez na zem vtěleného Abdrushina“. Podstatná část podmínky tím není splněna.
Máme tu ale ještě jeden další děj. Ve vzpomínkách učedníka p. Nedomanského jsou zmíněny děje, když byl Abdrushin v Karlových Varech. Jak k němu přicházeli bytostní země, vod a pramenů, skláněli se před ním a chtěli mu pomoci. Nemohli, protože roli lidských duchů nemohli oni převzít. Je tu zmínka, že bytostní se tu takto scházejí každý rok, děj se tedy opakuje, i když je již spíše jen symbolický, je přesto jistým opakováním děje tehdejšího. V tomto smyslu můžeme uvažovat o dějích, které byly zaslíbeny, že se mají projevit v nejhrubší hrubohmotnosti za působení Abdrushina ve hmotě, i ty se mohou v takovémto ,,opakování“ projevovat i nyní. Jsou o však děje jemné, které nemohou ovlivnit nějak zjevně a účinně nejhrubší hrubohmotnost. Spíše ovlivní jen různé astrální předobrazy. To sice pak ovlivní i hrubohmotu, ale již ne tak výrazně, jak to mělo být. Může se tak velký plánovaný děj projevit jen symbolicky, ve smyslu původního plánu, ale s dost odlišným vnějším projevem. Skutečný a věrný projev se může účinněji formovat jen tam, kde je hmota natolik propustná, že dovolí její snadné formování. Proto si myslím, že původní zaslíbení Abdrushinem proslovená se naplní v úrovních jemnější hmoty a tady u nás na zemi se projeví v nějakých symbolických dějích. I tyto mohou však být velkou pomocí. V tomto smyslu bychom např. mohli uvažovat o někdejším zaslíbení pro náš národ. Ono se již těžko bude naplňovat v té podobě, jak mělo s Abdrushinem v čele, ale nějak se projevit může. Třeba i tím, že nynější masová záplava imigrantů se dosud našim zemím /Česko Slovenko/ vyhýbá. To může být důsledek někdejšího zaslíbení. Ale – lidská vůle může vše zhatit, Bůh nám nikdy nebránil v sebezničení. Pošetilí politici jsou schopni tuto pomoc rozbít a ,,nastolit nám jiný osud“, než by bylo nutné. Není totiž jen stará karma, ale i karma, která se tvoří v každém okamžiku přítomnosti. Snažme se tedy v myšlenkách a postojích udržovat tento náš národ na jeho původní cestě, odstrkujme celou svou vůlí vše, co nás chce strhnout z této cesty a hlavně se nedejme zmámit řečmi různých nechápajících moralistů, kteří, aniž to ví, jsou nástroji destrukce. Náš národ musí zůstat čistý, nesmíchaný s jinými cizorodými prvky, jen tak se tu ještě v nějaké podobě může naplnit, možná již jen symbolicky, ale možná i nějak jinak to, co mu bylo předurčeno. Nesmíme si nechat vzít vztah k pojmům ,,národ“ a ,,vlast“, protože jsou to pojmy posvátné, spojené s vyššími pojmy.
Nečekejme však, že se vše bude odehrávat přesně tak, jak to ,,mělo být“, to se přece již takto nenaplňovalo ani za života Abdrushina a nyní bez Jeho síly to musí být ještě více ,,jiné“. Když se budeme příliš vázat na očekávání konkrétních dějů, jak byly kdysi řečeny, můžeme snadno dojít ke zklamání a pak už jen k nevíře. Nebuďme dogmatičtí, nečekejme, že Bůh je dogmatický, neočekávejme něco, co se již splnit nemůže, ale pozorně sledujme dění, abychom si povšimli splnění, která mohou mít jinou formu. Vše je v pohybu jen Bůh je jediným neměnným pojmem. Pokud se nebudeme i my neustále pohybovat a přehodnocovat své názory, aniž ale ztratíme ten velký pojem neměnného Boha, ovšem s vědomím neustále se proměňujících Jeho projevů, pak dojdeme k vlastnímu vnitřnímu rozporu. Viděl jsem kdysi takový film. Byl o nějakém člověku, který velmi přesvědčivě vykládal mládeži o všemohoucnosti Boží. Vystupoval jako skálopevně přesvědčený věřící. ,,Ani vlas z hlavy ti nespadne bez souhlasu Božího“ – to byl jeho názor. Pak ale nechtíc přejel autem člověka. A nastalo vnitřní trauma! Když je vše podle vůle Boží, pak i toto. Takže Bůh mi úmyslně ,,hodil člověka pod auto“. Proč, za co mne trestá, když mu věrně sloužím… Možná vám to připadá, že čtenářům se takový postoj přihodit nemůže…omyl! Znám osobně velmi podobný závěr, i když v jiné situaci, ale se stejným výsledkem u dlouholetého ,,přesvědčeného“ a poctivého čtenáře.
A naše názory, že ZDE NA ZEMI se vše MUSÍ splnit, když to Abdrushin proslovil…nejsou vlastně ničím jiným. Uvažujme o tom, nebuďme dogmatičtí, ale pružně měňme postoje a pohledy na věci, podle měnících se forem dějů, jinak si můžeme už jen dokola číst přednášku Strnulost, ale s tím, že ji stejně už nepochopíme.
Jeho tvůrčí Slovo se jistě naplní, ale bude to TAKOVÝM ZPŮSOBEM a TAM, kde to bude PROVEDITELNÉ ve smyslu zákonů hmoty, které vychází ze zákonů stvoření.-zf-

 

  • Kalendář příspěvků
    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930