O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

118. Nové překlady předválečného vydání Poselství Grálu a Poselství Doznívá /18.8.15/

118. Nové překlady předválečného vydání Poselství Grálu a Poselství Doznívá

zdenekfritz

Již jsem se v předchozích úvahách dotknul faktu, že existuje Poselství předválečné a Poselství vydané až po smrti Abdrushina, tedy poválečné. To, že existují tato dvě vydání, rozdělilo čtenáře na dvě znepřátelené skupiny. Protože jsem se nechtěl ve svých úvahách dotknout víry žádné skupiny, snažil jsem se být věcný, nehodnotil jsem a neodsuzoval druhé, vysloužil jsem si za to veřejné pranýřování a urážky od radikálů /svatých bojovníků Poselství/, kteří uznávají jen své přesvědčení a jinými názory pohrdají. Je tedy možné, že dnes opět píchnu do něčeho, co bude křičet a pomlouvat, ale je to vlastně skvělé… Každý jen trochu probuzený čtenář musí poznat, že pomluva nevede do Ráje a jestli jej přesto láká, vábí a hladí jeho ego, pak i to je vlastně dobře, protože si takto může sám pro sebe, ale i pro druhé, zviditelnit svou osobnost, což ho může dovést časem k prohlédnutí… Názory můžeme mít jiné, ale přesto by mezi námi nikdy neměla vládnout nenávist, pohrdání, pomluvy a podobné nástroje temných sil. Tak jsem to, alespoň já, pochopil při dlouholeté četbě Poselství.
Byla mi položena otázka, jak vnímám vznik nových překladů předválečných knih Poselství a Doznívání/Poselství doznívá/. Nové překlady byly provedeny různými překladateli v češtině a slovenštině. V obou případech byly vydány i nové knihy, které je možno zakoupit. O slovenské knize vím jen z doslechu, tak budu vycházet pouze z českého překladu.
Zdálo se, že odpověď bude snadná ve smyslu dobré/špatné, ale když chce člověk nestranně a z různých úhlů pohledů něco objektivně zhodnotit, není to nikdy tak snadné. Strávil jsem tím několik dnů, kdy jsem se probíral různými aspekty tohoto počinu. Střídaly se ve mně různé pocity a různé postoje. Zkusím se nyní na to podívat z různých hledisek, snad to někomu pomůže při jeho úvahách…

Začal bych takovým malým osobním zamyšlením a prožitými postřehy. Kdysi, před více, jak dvaceti lety, jsem dostal Poselství Grálu. Bylo to poválečné vydání tří dílů v jedné knize vydané Hnutím Grálu. Oslovilo mne a velmi výrazně změnilo celý můj život a vlastně i životy různých lidí kolem mne, kteří se mým prostřednictvím s ním též setkali. Tehdy jsem žádné čtenáře neznal, internet zažíval svá kojenecká léta a tak získat nějaké informace bylo skutečně obtížné. Zvolil jsem tehdy jednu z mála schůdných cest a oslovil vydavatele knihy a tak se seznámil s lidmi z Hnutí Grálu. Neznaje žádné zákulisí, žádné protikladné myšlenky a informace, prožíval jsem šťastnou dobu neinformovaného optimisty. O tom, že existuje nějaké jiné Poselství, které se ale nedoporučuje číst, protože to měl Abdrushin zakázat, jsem se dozvídal postupně a v náznacích, jak to bývá u témat označených jako tabu. Protože v HG se kolem předválečného vydání vytváří zvláštně tajemná síť různých náznaků, které v člověku vyvolávají posvátnou hrůzu ze strašlivého hříchu, je logické, že se málokdo odváží poodhrnout tento závoj. Oficiální postoje jsou mírnější, ale jednotliví čtenáři pak dotvoří, podle svého, naprosto konfrontační rovinu – ,,správného Poselství“ a ,,zakázaného Poselství“, jehož četba rouhače přímo zavede do nálevky rozkladu. Ano, doslova tento názor mají někteří ,,pravověrní“. Pokud v takovém prostředí žijete a stýkáte se přátelsky s takovými lidmi, není vůbec jednoduché v sobě překonat obavu z toho ,,neudělat něco špatného proti Bohu“. Je to poměrně těžký boj. Trvalo mi několik let, než jsem se probojoval k tomu, abych při čtení ,,zakázaného Poselství“ vnitřně necítil žádné obavy, nejistotu a výčitky svědomí. O něčem takovém však ani nemůže člověk příliš hovořit s ostatními čtenáři, protože jej hned začnou poučovat, ale taky odsuzovat. To člověka dovede k nejistotě, nebo rozporům a posléze i k určité odtažitosti a uzavřenosti před druhými. Není to jen má osobní zkušenost, ale mám i několik postřehů z řad mých známých, kteří si probojovávali své postoje také několik let. Jeden si dokonce po několikaletých bojích koupil obě předválečná vydání a po čase je vrátil, že nechce dělat nic proti Boží vůli. Po delší době si je pak opět koupil… A to není člověk spojený s Hnutím Grálu, ani ostatními čtenáři.
Tím vším chci ukázat, že může být obtížné si probojovat cestu od poválečného vydání k předválečnému. Když už však člověk tuto těžkou a strastiplnou cestu projde, má pocit úlevy a jistoty…Konečně jsem tedy našel Poselství od Boha sepsané přímo Božím Synem. Takové, jehož autentičnost není zpochybňována nikým ze čtenářů ani jejich skupinami.
Když už pracně získáte tuto jistotu, je pro vás otřesem, když se najednou začnou objevovat informace o tom, že ani tento pevný a pravý bod snad není úplně správný. Člověk je zavalen nesčetnými ,,důkazy“ o chybách a zásadních zkřiveninách, které jej prý mohou zmást. Tak je člověk postaven do role, že je nutné vzájemně srovnávat slova a věty jednotlivých překladů předválečného vydání. Jistota, kterou člověk měl, se náhle začíná rozpadat. Člověk nemůže popřít, že nový překlad může být správnější, také nemůže popřít, že ve stávajícím překladu jsou chyby. Ano jsou a pozorný čtenář si jich všimne sám bez upozornění, ale nebere je jako snížení či znevážení díla, jen jako součást procesu, na němž se podíleli i lidé. Nyní při novém překladu, který je předložen a zdůvodněn jako konfrontační, se situace mění. Ve mně samém pozvolna vzniká určitý rozpor. Rozumově vzato, je nový překlad správnější a tím i oprávněný. Ale uvnitř sebe sama cítím jisté zklamání a rozčarování. Napadá mne, docela logicky, otázka: …a co dále? Vždyť každý překladatel překládá nejen podle své znalosti jazyka, ale především podle své zralosti a svých životních náhledů. Každý překladatel, i když se snaží zůstat neutrální, nemůže z překladu vymazat druh své osobnosti. Je tedy možné, že se objeví další překladatel a zpochybní předešlého, který zpochybnil překlad předchozího? Všichni mohou mít pravdu, protože každý podává to nejlepší, co může, ale svoje meze nikdo nepřekoná, každý jsme přece svéráznou a jinou osobností. To vše je tedy správné, logické, ale co čtenáři? Ti, kteří by takto museli své nabyté přesvědčení stále měnit za jiné. Nepovede to nakonec k jistému ochladnutí, skryté nedůvěře v přicházející, k opatrnosti, nebo snad i nedůvěře v samotné Poselství? Nebo snad jen k prosté kritičnosti, ke které máme vždy tak blízko. Už mám jeden konkrétní případ, kdy čtenář nového překladu kritizuje a odsuzuje předchozího překladatele, tedy nevede to, alespoň v tomto případě, k míruplnému a radostnému přijetí nového, ale ke kritice starého. Jiní pak naopak nechtějí připustit jakékoliv změny ve stávajícím překladu, protože jej považují za posvěcený a odsouhlasený samotným Abdrushinem. Tím už vznikají další dvě skupiny čtenářů předválečného Poselství, kteří jsou ve vzájemné opozici. Přidáme-li k tomu ostrý rozpor mezi skupinami předválečného a poválečného vydání, pak je zřejmé, že čtenářský rozklad pokračuje a jistě nepřinese pojmu Poselství nic dobrého. Tříštění a rozklad nejsou prvky budování, ale rozpadu.
Celá problematika by se tedy dala chápat ve dvou rovinách. Jednak je tu snaha odstranit zřejmé chyby ve stávajícím překladu a to je děj bezesporu pozitivní, protože je určitý rozpor v tom, když si člověk váží nějakého díla, ale současně si do této vážené knihy vpisuje poznámky typu – …toto není pravda…
Druhou rovinou je vznik určitého boje mezi oběma překlady, což navozuje nejasný dojem boje mezi dvěma Poselstvími. V obou případech vznikly z překladů fyzické knihy, takže již nemluvíme o ,,překladu“, ale o Poselství. Máme tu tedy dvě Poselství, která v našich postojích ,,stojí proti sobě“ a chápeme je jako ,,dobré a špatné“. Neříkám, že to byl úmysl překladatelů, ale že je to spíše důsledek malosti čtenářů, kteří vždy vše berou nevěcně a příliš osobně.
Pokud bychom tedy dokázali brát nový překlad jen jako určité doplnění ke stávajícímu a zamezili vzniku pojmu ,,dvou Poselství“ ve svém nitru, pak by i tato druhá rovina nemusela být konfrontační. Ono už snaha ,,porovnávat obě Poselství/pře­klady/“, vede ke konfrontaci, kdy si čtenář vezme obě knihy a hledá v nich vzájemné rozpory. Pojem ,,hledat rozpory v Poselství“ nevyznívá nijak dobře a v náš prospěch, i když je myšlen jinak, než verbálně zní. Pojem ,,hledání rozporu“ vytváří nějakou formu a tu nelze nevnímat a nebýt jí ovlivněn.
Je tu však ještě jedna velmi důležitá rovina, kterou je nutné si uvědomovat. Podle vysvětlení vydavatele vychází každý z obou překladů/stávající a nový, včetně slovenského/ z jiného originálního textu, čímž je vlastně ani nemůžeme vzájemně ,,porovnávat“. Nemohu tuto ,,skutečnost“ různých originálních podkladů podávat jako fakt, protože nemám možnost si to ověřit, takže jen opakuji, co jsem si přečetl. Překlad pana Kováře má vycházet z jednotlivých přednášek, jak mu je autor postupně dával a jak postupně vycházely/vydaná kniha by tedy měla odpovídat sešitovým vydáním/. Nové překlady však mají vycházet z textů, které měl autor ještě revidovat a upravit, než je jako soubor připravil ke knižnímu vydání. Tyto texty tedy údajně nejsou identické s texty, které dostával pan Kovář a vydal je posléze jako dvě knihy/Nové Poselství Grálu a Poselství doznívá/.
Tímto způsobem došlo mezi oběma překlady nejen k opravám přeložených výrazů, ale i k vynechání celých vět, pasáží i celých přednášek. Z přednášky Budiž Světlo vypadla takto celá stránka popisující vysoké duchovní děje související s pojmem Syn Člověka a soudem. Můžeme se jen dohadovat, že sám Abdrushin tyto děje vypustil, protože by jim snad veřejnost nerozuměla? Nejsem zde v roli hodnotitele a ani nechci polemizovat ,,proč“, proto mohu jen konstatovat, že čtenář nového překladu se již tato vysvětlení nedozví. Pro mne osobně jsou to pasáže nesmírně důležité, bez nichž bych možná vůbec nedošel k vytušení vysokých dějů spojených s novou etapou vývoje stvoření. Pokročilý čtenář tedy bude muset sáhnout k překladu stávajícímu… Právě tak, jak se pokročilý čtenář dostane i k přednáškám pro učedníky a i z nich může načerpat mnohé pro sebe podstatné. Ovšem nepokročilý čtenář takové informace neumí zpracovat, nebo si výroky pro učedníky vztahuje beze zbytku ke své osobě, což v něm může podpořit jeho domýšlivost.
Nechci se dopracovat ke stavu, který někteří přijali, že si vezmou oba překlady a porovnávají slova a věty vzájemně. Proto nevím, co vše v novém překladu přibylo a co ubylo. Podíval jsem se jen na chyby, které jsem měl ze starého překladu vypsány a ty jsou v novém opraveny. Podíval jsem se na uvedené pasáže v př. Budiž Světlo a víc jsem nezkoumal. Také jsem zkontroloval, že několik přednášek přibylo a nějaká zase ubyla. Nejsem tu od toho, abych něco hodnotil, ani upřednostňoval. Jen sděluji, jak na mne osobně děje působí, není to tedy ani kritika a nemá to ani být ,,hodnocení“, jen mé postřehy…
Oba překlady tedy mají svou váhu a nepochybný význam. Novým překladem není starý překlad odsunut do nepoužitelné minulosti, ale pro mnohého zůstává stále stejně důležitý. Mohli bychom chápat oba překlady a obě knihy jako bratry, kteří mají každý trochu jinou povahu, ale otec je miluje stejně…
Určitě bychom neměli dopustit, aby vznikl stav, kdy nás vydání nové knihy Poselství ještě více rozdělí, nebo v nás vyvolá rozpory a rozepře.
Jestliže Abdrushin nějaké výroky pronesl a napsal, pak je jistě nemůžeme považovat za nějakou ,,nepodstatnou a pro mne nezajímavou minulost“. Je to živý děj a proto má stálou platnost. Proto jakýmkoliv novým překladem nemůže přestat existovat předcházející překlad, v němž byly přednášky nyní pro veřejnost již nepředložené. Zahodit předcházející knihu a nahradit ji novou, bych já osobně, považoval za zbrklost a chybu.
Současně však je potřeba vzít v potaz i to, že snad měly být v závěrečné revizi některé věci vynechány. Informace, které pro veřejné šíření nebyly potřebné. Já si z toho především vyvozuji pokyn pro sebe sama. Zvažovat, jaké přednášky šířím dále lidem, jejichž duchovní zralost neznám. Pokud Abdrushin prováděl určitou selekci a některé přednášky nedal ,,veřejnosti“, ale jen zralejším povolaným, pak bychom se touto metodou určité selekce měli řídit i my. I mezi čtenáři je nutné rozlišovat pokročilejší, které informace mohou posunout dále, ale i skupinu, kterou můžeme nazvat ,,čtenářská veřejnost“. To jsou čtenáři, kteří doposud nepokročili tak daleko a některé věci jsou pro ně tak málo pochopitelné, že jít do ještě větší hloubky je ještě více mate. Takovým by se neměly cíleně dávat přednášky a informace, které nebyly veřejně publikované, ale byly především určeny pro poučení povolaných. ZF

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930