O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

112. Zpětné působení, jako ukazatel stavu lidstva /18.7.15/

112: Zpětné působení, jako ukazatel stavu lidstva

zdenekfritz

Kdysi mi jeden známý položil následující otázku. Před velmi dlouhou dobou, v počátcích našeho působení zde na zemi, zde působil vysoký duch jménem Hjalfdar. Přesto, že byl ve vysokém spojení, komunikoval nejen s bytostnými, ale i duchovními pomocníky, nastala nedokonale zvládnutá situace, kdy špatně zasáhnul ptáka, který hned nezahynul, ale zraněný odletěl. Hjalfdarovi bylo bytostným řečeno, že pochybil a že za to bude stižen zpětným nárazem v podobě zranění… To se také velmi brzy stalo. Otázka zní, jak je možné, že my dnes tak strašně ničíme přírodu, proviňujeme se proti řádu i druhým lidem a přece se nezdá, že by zpětné působení nějak viditelně postihovalo i ty nejkřiklavější případy.
Jak je možné, že Hjalfdar, který žil dobře, byl ihned potrestán za pouhou nešikovnost a my nejsme pozorovatelně trestáni ani za těžké zločiny?

zdenekfritz

Když se rozhlédneme kolem sebe a pozorujeme chování lidí, a toho, co jim z něho vyplyne, jistě si povšimneme, že velmi mnozí žijí velmi bezcharakterně a podle, a přece se jim nic bolestného nestane, dokonce ani nejsou nemocní. Podívejme se na různé dopravní nehody. Velice často se stane, že viník, který je opilý, nebo jen sobecky riskuje, protože jsou mu druzí lhostejní – ten způsobí nehodu, při níž zahynou, nebo jsou těžce poškozeni lidé, kteří jsou mnohem hodnotnější, slušní a ohleduplní. A přece jemu se nestane nic. Vyvolává to zdání, že slušní jsou trestáni a zlí ponechání bez trestu.
V Poselství je na vícerých místech slíbeno, že zpětné účinky se budou zrychlovat a mnohdy budou okamžité. A přece se zdá, že se to neděje, ani nám není známo, že by se to takto zrychleně projevilo na těch, kteří Abdrushina trápili.
Je to tak v pořádku, máme jen čekat na to, že se to vše časem zrychlí, nebo snad došlo k nějaké změně? Už tato zaslíbení neplatí, nebo je to snad myšleno nějak jinak a my to jen špatně chápeme?
V přednášce Pohyb zákonem stvoření je poukázáno na to, že ve světlejších a vyšších úrovních se vše vrací mnohem rychleji. Čím vyšší a světlejší je úroveň, tím rychlejší je zpětné působení. A přidáme-li k tomu poznámky např. z přednášek Strnulost A tisíc let je…uvědomíme si, že i pro hrubohmotnost platí, že čím je hutnější, tím větší klade odpor zpětným účinkům. Můžeme logicky předpokládat, že v nižších světových částech, jako je Pergamos a Sardes budou zpětné účinky velmi pomalé, protože tyto oblasti jsou ještě hutnější, než náš Efezus. V příkladu Hjalfdara vidíme jednak jemnější a prostupnější tehdejší prostředí země, ale i světlejší podstatu Hjalfdara, který byl působení otevřen a proto se na něm mohlo rychle a účinně projevit. Abdrushinovy výroky byly pronášeny za předpokladu, že zde dojde /za jeho života/ k očistě a pozvednutí země. Tím by došlo i ke změně zhutnění a proto i ke zmenšení odporu pro zpětné účinky. Protože děje Abdrushinem připravené se nemohly pro jeho předčasný odchod dokončit, nedošlo ke zjemnění hmotnosti, a proto se nemůže ani zpětné působení zrychlit. Naopak, mnohé nasvědčuje, že lidstvo se stále více oddává konzumnímu způsobu života, což je totéž, jako větší příklon ke hmotě. To vše vede k úvaze, jestli zhutnění není dnes ještě větší, než bylo v době, kdy Abdrushin pronášel příslušné výroky. Musíme si též uvědomit, že On sám byl svým zakotvením do hmoty /pozemské tělo/ zprostředkovatelem očistných a děje vyvolávajících sil. Bez Něj zde není přechodový článek od vyšších sil /ty se nemohou spojovat přímo s hmotou/ do hutné hmoty. Jeho tělo spolu s Jeho podstatou tvořilo takovýto převaděč, který měl zprostředkovávat síly pro očistu hmoty a tím i její zjemnění a její větší propustnost.
Celé naše prostředí je zhutnělé, a proto vytváří brzdící a zpomalující překážku pro zpětné působení. Síla jistě působí, ale nemůže se probít tak jinorodou a hutnou hmotou, účinky proto dostihují viníka až po jeho odpoutání od hrubohmotnosti. Přesto je tu však ještě individuální prostor, jak člověk může nevědomky urychlovat či zpomalovat zpětné působení. Čím je člověk více rozumový a více přikloněn k různým pozemským vášním a sklonům, tím je hutnější a proto více brzdí zpětné dopady. On jim nemůže uniknout a tato zpomalující překážka pro něj není žádnou výhrou, protože, když na něj nic ,,nepadá“, tak se ani nesnaží o změnu, je spokojen se svým životem. Naproti tomu člověk, který se snaží třeba jen o poctivější, i když stále jen hmotný, život, má nějakou morálku, ten je otevřenější. Není v sobě tak pevně uzavřen, a proto se na něm zpětné účinky mohou snáze projevit. To mohou být i případy dopravních nehod, kdy jsou zdánlivě ,,potrestáni“ ti lepší a zlí nejsou ani zraněni.
Ze všeho řečeného se dá dojít k prosté zákonitosti, že čím je prostředí, ale i člověk hutnější, tím méně se na něm budou projevovat nějaké tresty za jeho nesprávné chování. Tento jev je platný pro každého jednotlivce, ale i pro lidstvo, jako celek.
Můžeme denně pozorovat, že většině zlých lidí se nic nestane a žijí si své bezcharakterní životy bez jakýchkoliv dopadů. I lidé, kteří denně ničí strašlivým způsobem přírodu a zvířata si žijí ve zdraví a spokojenosti celý svůj život. Z toho všeho můžeme zcela logicky poznat, že se zemí a lidstvem to nemůže jít vzhůru, ale jde to ke stále většímu zhutnění a strnutí.
Rychlost vracejícího zpětného působení je tedy vnější ukázkou vnitřního stavu lidí, lidstva a prostředí země. Pozorujte, přemýšlejte a dojdete k otázce, kam asi kráčíme a jaký bude další průběh. Jestliže ani záření vycházející z inkarnovaného a tím s hmotou spojeného Syna člověka nestačilo rozhýbat strnulost hmoty a nás, ale naopak zhutňování stále pokračuje, co přijde? Zvětšující se zhutnění přivozuje zvětšující se strnulost a tím i menší chápavost. Výtěžnost pozemského života je potom stále menší a menší… To samozřejmě prostupuje vším, i duchovními snahami, protože spoutání tělem je příliš velké, než aby duch nepodléhal stavu svých záhalů. Bude-li to pokračovat tímto způsobem, můžeme předpokládat, že další a další generace budou Poselství rozumět stále méně.
To vše by mělo být alarmující výzvou využít přítomnosti co nejlépe, protože budoucnost vůbec nemusí být tak slibná, jak si čtenáři představují. I slova Poselství musíme neustále porovnávat s měnící se skutečností dneška. Brát výroky dogmaticky, bez ohledu na změny kolem nás, může být již projevem postupující strnulosti.

 

  • Kalendář příspěvků
    Červen 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Dub    
     123
    45678910
    11121314151617
    18192021222324
    252627282930