O T Á Z K Y   P R O   Ž I V O T

Motto: Lidé mají sice Slovo, ne však pochopení. A to je přece to hlavní ve všech věcech. Když chybí pochopení, pak ani vědění nic nepomáhá! /Všudypřítomnost/

108 otázka: Vysoký duchovní cíl v praktickém pozemském životě /1.5.15/

108. otázka: Vysoký duchovní cíl v praktickém pozemském životě

zdenekfritz

Poselství před nás staví velké požadavky, které často stojí v ostrém protikladu před tím, co po nás žádá lidská společnost. Není jednoduché najít řešení, jak skloubit tyto vysoké požadavky s naším přízemním pozemským životem.

Jak naplňovat pojmy ,,vysoký cíl“ a ,,pravé lidství“ v tomto zmaterializovaném, a na zcela jiných hodnotách postaveném, lidském světě? ZF

zdenekfritz

Dříve jsem si myslel, že je nutno si zde najít nějakou činnost, která souvisí s duchovní činností, nebo s Poselstvím. Domnívám se, podle svého pozorování, že více čtenářů to pochopilo takto, a proto se snaží propagovat Poselství, organizovat přednášky, vydávat časopis…zkrátka dělat vše, co nějak souvisí s Poselstvím. Pak se jim to jeví, že naplňují vysoký duchovní cíl a žijí, jak to Bůh po nich žádá. Ovšem musíme si přiznat, že na mnohých místech v Poselství jsou takové poznámky, že člověk má produchovnit jakoukoliv svou činnost a že nezáleží na tom, jestli je směrována tam, či onam.

K tomu vzpomeňme zdánlivě nesouvisející příkaz k učedníkům, že jsou nutné jejich myšlenky, že jen skrze ně mohou působit pomocníci a pomoci. Na to však hned navazuje i pokyn, kde vysvětluje, že tím není míněno, aby na to pořád mysleli, ale že mají vnitřně pouze neustále zůstávat u dané věci, aniž by na ni stále mysleli.

A toto považuji za určitý návod i při tématu vysokého duchovního cíle v tomto neduchovním světě. Duch, pokud úplně nespí, usiluje vzhůru v touze. Poselství nám k tomu vysvětluje souvislosti, ale i nástrahy a nebezpečí cesty. Také směr a cíl. V hodinách, kdy se nemusíme věnovat pozemské činnosti /a tyto hodiny by si každý člověk měl vybojovat, nebo se o ně nenechat připravit/ čteme Poselství, přemýšlíme o něm, hledáme souvislosti a pochopení. V ostatních hodinách, kdy musíme používat své myšlení a tělo k pozemským úkolům, by v nás měla přetrvat ta touha a vnitřní úsilí, ale bez přemýšlení o nich. Tato touha pak vede člověka i tomu, že se stává lepším člověkem. To ovšem dělají i lidé, kteří nemají duchovní a vysoký cíl. Pak je jejich úsilí vede k lepšímu charakteru, což je jistě také dobré, ale nedovede je to nikam výše, protože neznají cestu a její zákonitosti. Zde je pak nutné ke snaze o zlepšení charakteru ještě přidat i poznání, které pak určuje cíl. Nestačí tedy ani to, co hlásají někteří čtenáři-aniž znají obsah Poselství, aniž pochopili smysl toho, co se po nich žádá, žijí v příjemných pocitech a pohrdají větším zahloubáním se do podstaty Poselství, což považují za ,,rozumářství“. Bez pochopení souvislostí a z toho vyplývajícího poznání, bychom došli jen tam, kam došli lidé, kteří se snažili poctivě žít podle slova Ježíše. Došli bychom jen do úrovně svého poznání a chápání, a to by v tomto případě nebylo jistě nikde vysoko.

Stále větším sžíváním se s obsahem Poselství by měl člověk postupně dojít ke stavu, kdy to vše bude v něm, jako samostatně působící děj, který sice není vyjádřen myšlenkami, není vázán na myšlení, probíhá nezávisle, ale může se do nějaké vytrysklé myšlenky zformovat. Myšlenky a myšlení tedy jdou po své cestě a duch žije současně na své duchovní cestě. Jeho tlak pak vyvolává, nebo by alespoň měl vyvolávat, řízení směru i v pozemském. Tím pak ovlivní i myšlenky, ale až jako následný děj, který ani nemusí vždy až do zformovaných myšlenek dojít. My se o to snažíme obráceně – vymyslíme nějakou činnost, která souvisí s Poselstvím, a pak přemýšlíme, jak ji pozemsky realizovat. Protože Poselství je jistě tím nejvyšším s čím jsme se setkali, jsme pak přesvědčeni, že je to ,,duchovní činnost“. Můžeme v těchto případech říci, že je to činnost povzbudivá, někdy třeba snad záslužná /pokud lidi někam nenutíme/, činnost s dobře promyšleným cílem, ale těžko ji lze paušálně nazývat jako činnost duchovní. Přesto to však nevylučuje, že se v jednotlivém případě nemůže duch člověka na této činnosti nějak podílet, ale zdaleka taky nemusí…

Člověk mající vysoký duchovní cíl může dělat různou pozemskou činnost /ale jistě ne každou, třeba podvodníka, prostitutku, apod., jistě ne…/, ta nemusí nijak souviset s duchovnem, nicméně nemůže být devastační a sobecká. Při jeho jakékoliv vnější činnosti zůstává vnitřní usilování k cíli, který si předsevzal -tedy vytvořil si k němu svou představu na základě Poselství. O tomto cíli v pracovních hodinách dnů těžko může přemýšlet, ale tento zůstává, jako myšlenkami nezformovaný tlak, v něm stále přítomen. Dříve jsem se snažil, ovšem neúspěšně, udržet v každodenním shonu tohoto pozemského a neduchovního života své myšlenky upřené k nějakému tématu z Poselství. Až zmíněná přednáška a také pasáž o tom, že myšlenkami nelze řídit myšlenky, mne dovedla k jinému pochopení. K vysokému cíli usiluje duch, ne tělo a rozum, ty jen mají poslouchat jeho pokynů, což se nám však dnes již nedaří. Duch usilující vzhůru o tom nepřemýšlí, protože myšlenky jsou vázané na rozum, on používá city a touhu. Jestliže tedy rozum řídí tělo k nějaké pozemské činnosti, může a má duch současně usilovat a mířit v cítění a touze k duchovnímu cíli. To jsou tedy cíle dva, mohou si nepřekážet, nebo mohou stát proti sobě /např. podvodník/. Pokud je duch dost silný, pak svým usilováním ke svému cíli ovlivňuje i rozum při jeho činnosti. Výsledkem pak je, že i pozemská činnost, řízená rozumem a myšlenkami, dosáhne např. pěknějšího, harmoničtějšího výsledku, apod. To pak je produchovnění činnosti, což neznamená, že tato činnost musí souviset s Poselstvím, nebo něčím jmenovitě ,,duchovním“, ani to, že při pozemské práci musíme myslet na něco z Poselství, nebo si opakovat nějaké citáty, apod.

Nicméně, než duch dojde k tomuto postoji, který již není vázán na myšlenky, musí nejdříve nalézt souznění s Poselstvím, což se děje také čtením Poselství a přemýšlením o jeho obsahu, pozorováním dějů kolem sebe i v sobě pod úhlem přečteného.

Vysoký duchovní cíl je cílem ducha a ten není zde na zemi, ale v duchovnu. Podstata činnosti zralého ducha je míruplné budování a budující ovlivňování svého okolí. Proto, i když usiluje vzhůru, ke svému cíli, na své cestě vše ovlivňuje svým směrováním. Tím vlastně vše s čím se krátkodobě spojí, táhne sebou nahoru po své cestě. Alespoň by to tak mělo být. ZF

 

  • Kalendář příspěvků
    Září 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Srp    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930