107. otázka: Dobrovolná návštěva míst, kde se cítíme špatně /21.3.15/

107. otázka: Dobrovolná návštěva míst, kde se cítíme špatně

zdenekfritz

Před pár dny jsem dostal tento dotaz:
Dobrý den, čtu občas Vaše příspěvky na tomto fóru. Není mi z toho ale dobře, tak jsem se rozhodla napsat. Působí to na mě všechno jako mrtvé, temné a těžké. S životem to mnoho společného nemá. Myslíte, že tím někomu pomáháte?

Každý má právo na svůj názor, jeho získání je výsledkem jeho uzrávání. Proto jistě nemám žádný problém s tím, že tazatelka má jiné názory, než já-považuji to za zcela ,,normální“. Otázkou však je, jestli má právo svůj kritický ,,názor“ sdělovat druhým, když se jí na to neptají. Pak to již není zdvořilá odpověď na otázku, ale cosi zcela jiného…
Zabývat se tím, jestli se někomu mé myšlenky líbí, nebo ne, mi přijde tak málo užitečné, jako bádat nad tím, proč se někomu líbí nějaký obraz, který mi připadá ošklivý. Ale zaujal mne fakt, který nebude tak ojedinělý, že lidé chodí dobrovolně, opakovaně a ze své vůle někam, kde je jim špatně a nad tím bych zde rád zamyslel. ZF

zdenekfritz

Tak jsem si vzpomenul na příměr, rozváděný v Poselství, o tom, že jsme, my vyvíjející se duchové, zde v různých světech jen na návštěvě a že se musíme řídit platným řádem domácnosti a jemu se podrobit. Tento veliký obraz se pak zrcadlí v mnohých malých lidských a pozemských událostech, protože je to základní princip. Chodí k vám nějací lidé na návštěvy? Asi ano, protože to patří k životu a k vzájemnému poznávání se. Jsme lidé různí, protože zde na zemi se setkáváme, i když jsme jinak druhově odděleni, podle různých prostředí /záhrobí/, kde jsou různé zvyky a různé životní postoje. Takže i lidé, kteří k nám přijdou na návštěvu, asi nebudou úplně stejní, jako my, ale přesto si můžeme vyměnit názory a můžeme se tak vzájemně obohatit. Každý zůstane sám sebou a v přátelství si sdělí své názory a postoje. Taková návštěva pak bude přínosem jak pro hosta, tak pro hostitele. Co když u vás ale zazvoní naprosto neznámý člověk, vejde do vašeho bytu a začne vám kritizovat nábytek, barvu vymalování, vaše oblečení, apod.? No asi vás nijak nepotěší, ale jestli jste dobrosrdečná povaha, mávnete rukou a najdete nějakou omluvu pro chování, které vám nepřipadá moc slušné. Jenže, co když k vám začne chodit pravidelně? Dáte si na dvéře svou prosbu, aby k vám nechodil nikdo, kdo chce vyvolávat rozpory, kritizovat, apod., vy přece o to nestojíte a takové lidi nezvete, tak proč by k vám měli chodit? Ale oni přijdou zase…a chodí pravidelně. Říkají, že se jim u vás nelíbí, říkají, jaké to tam máte ošklivé, a přesto zvoní zase u vašich dveří. Zákonitě Vás napadne: …ale proč sem chodí, když se jim tu nelíbí? To je přece úplně nelogické a nepřirozené. Chodit dobrovolně někam, kde je mi zle…nepochopitelné…

Tak i tento příměr, který je zcela ze života a se životem má velmi mnoho společného, souvisí s velkými ději, dokonce i s takovými ději, které jsou popsány v Poselství…oni přišli k nám, já jsem je nevolal, využívali našeho času…a pak se obrátili proti nám… Nechci tyto děje nijak spojovat, protože jsou o jiných věcech, ale základní princip je stejný-někdo něco v dobré vůli a nezištně nabídne druhým. Nikdo nikoho nenutí, ani nepřemlouvá, aby to přijal. Každý, kdo přijde a nezaujme ho to zde, nelíbí se mu názory druhých, může anonymně a tiše, nikým nepoznán a neregistrován, odejít, aniž se tím nějak odhalí. Tím by také nevyvolal žádné tříštění a negace, vyjma těch svých osobních antipatií. Někdo mu nezištně nabídne informace a jemu se nelíbí. To je přirozené a není na tom nic podivného, nebo špatného. Ale to, že se opět pravidelně vrací na nepříjemná místa, může mít několik důvodů.

Přesto, že je mu to, co tam čte nepříjemné, může to v jeho duchu vyvolat odezvu, snad i nějaký podnět, kterou on však potlačuje, protože takové informace on ,,nechce slyšet“, má jinou představu a tu si nechce nechat vzít. V tomto případě by bylo jistě užitečné, kdyby se na chvíli dokázal povznést nad své negativní emoce a věcně, pokud možno nezaujatě, se začetl do témat a odpovědí. Pokud by mu připadaly nesprávné, pak by bylo zbytečné, aby se sem ještě někdy vracel. Pokud by ale obsah otázek byl pro něj zajímavý a nějak přínosný-pak by bylo dobré zvážit, z čeho vlastně jeho nepříjemné pocity vznikají…

Jinou možností nevole může být, že člověk něco hledá a nikde to nenalézá a tak bloudí sem a tam, vrací se i na místa, kde už byl a zklamán odchází, protože nenalézá to, co ,,chce slyšet“. Toto zklamání ho vede k hledání viníků a ty nachází v těch, co jej zklamali… Viníky však hledá na nesprávných místech a svoje zklamání nemůže házet na jiné, kteří mu nic neslibovali, jen mu dovolili přijít. Vždyť přece to, že se mi něco nelíbí, něco mne rozčiluje, apod., je mé nezvládnutí situace, já neumím zpracovat přicházející dojmy, já se neumím ovládat, je to tedy můj problém a nemám hledat jinde, než v sobě, proč mne to tak zasahuje.

Ještě také existuje úchylka, která se nazývá masochismus, kdy se člověku líbí, když si sám působí bolest, ale nepředpokládám, že by se to týkalo tohoto případu.
Hlavně mezi lidmi usilujícími k nějakým vyšším cílům, je často zvykem ,,zachraňovat druhé dušičky“ tím, že se jim ukáží jejich chyby, aby ,,prohlédli“, což je velice noblesní a příjemné pojmenování obyčejné kritiky spolubližních.

A žel v neposlední řadě je nutno zmínit rozsáhlou skupinu lidí, kteří navštěvují, a to hlavně na internetu, místa, kde se jim něco ,,nelíbí“ jen proto, aby tam mohli něco kritizovat. V této kritice se pak ,,cítí“ příjemně, takže přes nepříjemné dochází touto podivnou cestou k vlastnímu uspokojení. Když si projdete různá, i technická fóra, zákonitě narazíte u každé otázky velmi záhy na nějakého člověka, který se tam jde hlavně pohádat a říci lidem, jak jsou malí a hloupí. Jestliže jsou takovéto praktiky obecně velmi rozšířené, pak jistě ve svých myšlenkových proudech zasahují i čtenáře a lidi, kteří usilují k něčemu lepšímu /i když se to pak u nich může projevovat v méně agresivních formách/. Nikdo z nás není zcela izolován od světa kolem a naše zvyky a životní postoje jsou spojnicemi, které naváží kontakt s ději zdánlivě jinými, ale v základním principu stejnými. Tak i naše ,,duchovní spory“ mohou mít spojení s myšlenkovými proudy někde na Ukrajině, které tam ženou lidi, sousedy a spolubližní proti sobě ve válce ,,o ideály“. Předpokládám, že toto fórum navštěvují lidé, kteří alespoň věří v moc myšlenkových a citových útvarů a proto si dovolím tento příklad rozvést i do této roviny. Tím, že člověk dobrovolně a opakovaně chodí na místa, kde se mu nelíbí, vytváří negativní myšlenkové a citové útvary. Kam je posílá? Samozřejmě k tomu, kdo vyvolává tuto jeho nelibost, v tomto případě ke mně a dalším návštěvníkům tohoto fóra, kterým se zde ,,líbí“. Tím nás tento návštěvník bombarduje granáty své nevole a střílí po nás šípy své kritiky, což lze jasnovidně vidět a vycítit. To pak jistě není nějaké ,,správné“ působení a v dopadech nic nepomůže, že si dotyčný kritik myslí, že je snad nástrojem světla a že byl povolán chodit ,,převychovávat“ spolubližní. Je-li to snad dokonce čtenář Poselství, pak je asi moc pozorně nečetl, protože je tam mnoho vysvětlení, že takovéto jednání je nesprávné. Nevytváří se tak žádné dobro, ale přispívá se k rozbrojům mezi čtenáři a to vráží klín do samotné základní myšlenky Poselství. Kdyby někdo po druhém střílel z pušky, každý by chápal, že to není správné, takto se to ale dá ukrýt za pojmy ,,boj o čistotu a Světlo“, pomoc druhému, aby prohlédl, apod. Energetické útvary, myšlenkové formy, jsou pro většinu lidí nepozorovatelné, ale ve svých účincích je to hodně podobné, jako používání pozemských zbraní. Ať si kritik myslí cokoliv – výsledek je destrukce, ubližování druhým a vytváření špatných věcí. Ani Stvořitel nám nebrání v našem osobním hledání životních postojů a Jeho zákony nám přináší zákonité zpětné působení. V něm pak můžeme poznat, zda jdeme správně, nebo ne. Připadá nám to snad nedostatečné a nedokonalé, že chceme vstupovat do vývoje druhých samostatných osobností a určovat, co mají říkat, jak mají myslet, co je pro ně správné, apod.? Nebereme si tak až příliš velké, nám nepříslušející, pravomoce, když chceme řídit názory druhých?

Pokud skutečně chce člověk vědomě druhému člověku ublížit a proto jej kritizuje, něco mu vyčítá, apod., pak je zbytečné o tom mluvit. On si jen splňuje své přání a holduje svému sklonu. Rozvádím to zde pro ty případy, kdy si člověk myslí, že koná cosi ušlechtilého a správného. Zde dávám takovým lidem možnost se podívat na svou činnost i z jiného úhlu. Jestli jim to ale nevadí a stále jim to připadá správné, tak ať v tom klidně pokračují i nadále. Já se s nimi ale již nechci spojovat ani v myšlenkách a tak ať si konají své dílo, ale bez mé reakce a spoluúčasti.

Ale ať od nynějška vždy vidí negativní útvary, které vytváří, vlákna která vedou od těchto útvarů zpět k nim. Nyní už nemohou říci, že ,,neví, co činí“. Třeba jim takový obraz pomůže si uvědomit, že toto není působení světla, není to vytváření něčeho dobrého a nepřispívá to k míru, který duch potřebuje pro svůj vývoj.

P.S.: Konkrétní odpověď na otázku, která asi jako otázka nebyla míněna. Kdybych si nemyslel, že má činnost je užitečná, jistě bych ji nedělal. Kdyby mi více čtenářů nepsalo, že jim tyto stránky nějak pomáhají, jistě bych sám sebe o tom nepřesvědčoval. Nedělám to pro uspokojení své ješitnosti, necítím se při tom nijak povznesen nad druhé a proto ani necítím potřebu někým pohrdat, ani jej nutit, aby měl stejné názory, jako já a nutit jej, aby se mu líbily tytéž věci, jako mně. Proto znovu zopakuji-komu se zde nelíbí, ať si najde něco jiného, kde bude spokojen. Já mu to upřímně přeji a radostně mu mávám na cestu za jeho štěstím, které mu přeji. Toto jsou mé stránky a každý sem vstupuje, jako do mého domu, na mé pozvání a s mým souhlasem, proto by sem měl přicházet jako vítaný host, který ctí pravidla domácnosti. Všichni snad chceme totéž, aby na této zemi byl mír a harmonie, tak nevytvářejme rozpory a nepřátelství. ZF

 

  • Kalendář příspěvků
    Prosinec 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Lis    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930
    31