102. otázka: Spoutání Lucifera /15.12.14/

102. otázka: Spoutání Lucifera

zdenekfritz

Nenapadlo Vás někdy zamyslet se nad následující otázkou? Lucifer je nejmocnějším duchem ve stvoření. Jeho božská podstata a síla mnohonásobně převyšuje tu naši. Jestliže zlo a temno ve stvoření je úzce spojeno s ním, čekal by člověk, že jeho spoutáním nastane nějaká zjevná pozitivní změna. Když tak pozorujete lidi kolem sebe, ve světě, ve zprávách a v historii od té památné události, zdá se vám, že je to ve světě a v člověku lepší? Je tu méně špatných věcí? ZF

zdenekfritz

Nechci znehodnocovat dnešní dobu, ani nechci být pesimistou, který vidí vše jen negativně. Jen bych se chtěl pokusit srovnat některé věci z doby Abdrushina s tou dnešní, abychom viděli, jestli spoutání Lucifera mělo nějaký zjevný pozitivní vliv na lidskou společnost. Jistě vniklo i něco pozitivního a přínosného, to nijak nezpochybňuji, ale soud znamená v prvé řadě zničení toho špatného. Teprve potom může následovat výstavba toho nového. Bylo tedy nějak viditelně odstraněno zlo, které brání nastolení nových, správných dějů a postojů?
Podívejme se na dění v lidstvu. Abdrushin mluví o tehdejším nemravném oblékání žen. Co se od té doby změnilo? Sukně se podle módy zkracují či prodlužují, ale i ty dlouhé se alespoň rozstřihnou až někam, co nevýše, aby to bylo ,,sexy“. Ale srovnávat délku sukní a šatů je asi problematické, i tehdy byly šaty krátké, jestli jsou dnes více, to nevím. Co však určitě přibylo, je spodní prádlo, ukazované ,,veřejně“, jmenovitě např. tzv. Tanga, která se stala z původně módního výstřelku, běžným denním oblečením spořádané ženy. Bederní kalhoty, které se při sehnutí sesunou až do poloviny hýždí, pak odhalí ,,to podstatné z dnešní ženy“. Plavky tohoto typu, pohyb žen bez horního dílu plavek na plovárnách a plážích, to asi dříve také nebylo běžné. Nebo chození bez spodního prádla, tzv. ,,na ostro“, samozřejmě v kombinaci s krátkou sukní, nebo šaty, aby oko diváka mohlo shlédnou ,,vše“. Nejhorší však na tom všem je to masové přijetí každého takového výstřelku a tlak na ženu, která by jej nenosila – ona by byla divná, nenormální. Protože ochranný stud je již téměř zcela potlačen, tak je snadné, sama sebe přesvědčit, že bez módního oblečení by byla žena méněcenná. Tyto módní prvky, které jdou ještě hlouběji a blíže k pohlavním orgánům a sexuálním partiím, jsou jen ukázkou, že je člověk již tak otupělý, že je nutné stále silnějších dráždidel, aby to s ním ,,udělalo to pravé“. Snad si někdo ani plně neuvědomuje sexuální rovinu svého konání a myslí si, že chce být jen moderní, aniž chápe, že sexuálně působí pak vždy.
Masívní obliba tetování je vlastně jen další snahou být zajímavým. Když nemohu ukázat hodnoty své osobnosti, pak je tu jen to tělo. Těla jsou však podobná, zvláště když jsou plastickými operacemi sjednocována do jedné formy. Zbývá tedy jen to tělo nějak jednoduše a bez vlastní námahy učinit zajímavým. Prvky exhibicionismu jsou zde také velmi zřejmé, i když se tak nepojmenovávají. Ve skrytu všeho, nepoznáno, je tu ovšem něco jiného. Nevědomá snaha svou duši nějak ,,zosobnit“, vyjádřit, popsat. Povrchní lidství vytváří nevýrazné duše bez osobnosti, všechny jsou si dost podobné a přece je v nich kdesi uvnitř skrytý stále živý tlak – snaha být jiný, nebýt tuctový. Místo snahy svou duši ,,uvědomit“, vtisknout jí jedinečný a osobní charakter, se sahá po tom jednodušším, co však zůstává jen na povrchu a prázdnou, tuctovou duši překrývá jen co nejpestřejší plášť. Muž se pochopitelně nechová lépe. Snaha vypadat mužně se projevuje vyholenou hlavou a tetováním, což má evokovat ,,tvrdého a opravdového chlapa“. Opak je pravdou, muž je stále více zženštilý, ať již přehnanou snahou o módní vzhled a doplňky, nebo jinými sklony vč. změkčilého postoje. Masívní úbytek spermií ukazuje, že muž svou reprodukční schopnost ztrácí spolu s mužstvím. Snaha to vyrovnat vnějším zdáním tvrdého chlapa je opět jen vnějším pláštěm zmatené duše.
A co děti, budoucnost národa? Není žádným tajemstvím, že bychom jen těžko hledali mladého člověka, který neokusil, nebo neužívá drogy. Kouřit ,,trávu“ se již nebere, jako užívání drog, právě tak, jako různé extáze a podobné taneční drogy se jako drogy nechápou. Drogy se z něčeho zvláštního a mimořádného, stávají běžným každodenním doplňkem života. Mladá generace se nad tím již nepozastavuje, přijala to jako nedílnou součást života. Tím neříkám, že všichni propadli narkomanii, ale že se změnil, a to podstatně, úhel pohledu na tyto věci. To je výrazem snahy uniknout z tohoto našeho podivného světa někam do ,,lepší reality“. Dávné kultury také používaly drogy, ale jen pro zvláštní příležitosti, kdy chtěli svou duši poněkud uvolnit ze sevření hmoty a tak jí dát nahlédnou do zásvětí. Nebyly součástí běžného života, ale čímsi vyšším, co člověku pomáhalo, ale nespoutávalo k závislosti a sklonu. Účel byl zcela jiný, můžeme, možná s jistou nadsázkou, říci, ,,duchovní“, ale ne požitkářský.
Informační a počítačová revoluce vede k tlaku na mládež, tlaku, kterému neumí odolat, protože nechtějí být za outsidery. Násilné připoutávání se ke strojům však potlačuje cítění. Internetové aplikace typu Facebooku vedou k podobnému jevu, který je popisován v Poselství při pojmu psychoanalýza. Zde je k ní řečeno, že vnikáním do osobních věcí člověka, pozbývá tento stud a ztrácí část své osobnosti. Neustálé ,,sdílení“ každého i nejnepatrnějšího a nejbanálnějšího zážitku s davy druhých lidí může vést k podobnému výsledku. Ona masovost vede jen k znásobení všeho. Co bylo dříve chybným postojem jednoho člověka ke druhému, stane se nyní kaskádou, která chybu v pár okamžicích rozšíří mezi stovky dalších lidí, kteří se v myšlenkách, slovech a postojích s touto chybou spojí. Zrovna včera jsem v televizi vyslechl hodnocení uživatelů Facebooku, kteří sdělovali, že tam ,,samozřejmě“ jsou pomluvy a nenávist, které se jedním kliknutím ,,sdílej“ okamžitě rozšíří na dalších 300 jiných lidí.
Člověk nemá skupinovou duši a má rozvíjet svou vlastní osobnost, to je cílem a smyslem jeho existence. Je to vnitřní činnost, neodehrává se veřejně, není a nemá být ,,sdílena“.
Přijetí konzumního způsobu života, jak je nám vnucován, nebo aspoň podbízen společností, vede k přesycenosti a otupělosti. Také potlačuje radost, protože kdo má vše, už se na nic netěší a z přicházejících věcí se neraduje, ani si jich neváží. Vždyť za chvíli bude mít zase jiné, určitě lepší věci, lidi a zábavy… Plánovaná výroba předmětů a zboží, které jsou cíleně vyráběny tak, aby se ihned po záruce rozpadly a člověk si musel koupit další, jen tento negativní jev posiluje a podporuje. Ty davy lidí kupujících tuny potravin, z nichž pak většinu ani nedokážou zkonzumovat a proto je vyhodí…to je pořád stejný prvek přesycenosti, apatie, tupého přizpůsobení této výkrmné metodě, která člověka degraduje do formy průmyslově chovaného vepře, určeného jen na porážku. A co společenské přijetí sexuálních úchylek jako ,,normálních“ postojů? A naopak vytvoření falešné a převrácené ,,tolerance“ k úchylkám, ale netolerance k těm, kterým tyto úchylky nepřipadají úplně v pořádku? Karnevalové pochody homosexuálů, vesele tančících po ulicích měst přitahují pozornost ostatních, z nichž málokterý by si dovolil označit tyto spoluobčany za ne zcela normální. To by byl ihned označen on sám za zvráceného moralistu. A co adopce dětí homosexuálním párům, adopce, která společensky uznává svazek stejného pohlaví za správný a mající veškerou podporu společnosti. Jak budou homosexuální páry vychovávat přijaté dítě? Tak, že homosexualita je nenormální, nebo že je to úplně v pořádku? Tyto svazky, a to, že jsou společensky uznány, tvoří přímé široké cesty do záhrobí, takže můžeme předpokládat, že několika procentní menšinou se časem stanou dvojice, v nich bude ,,jen“ žena a muž, jak to Stvořitel určil. Kdyby nic jiného, pak toto svědčí o naprosté ztrátě soudnosti, ale tím především nepřítomnosti ducha při posuzování světa.
Dalo by se určitě vyjmenovat ještě mnohé, ale není to nutné. Pro náš účel to postačí k tomu, aby bylo zřejmé, že spoutáním Lucifera se poměry v lidské společnosti, ani usilování jednotlivce nijak nezlepšilo. Co se tedy vlastně pro nás tímto aktem změnilo? Kde je to poznat? Jaký to má pro nás význam, když žijeme pořád stejně, jako před tím aktem? Kdysi mi jeden známý, také čtenář, popisoval, jak vnímá naši existenci zde na zemi: lidstvo si vytvořilo svým chtěním a svými vystupňovanými přáními jakýsi obal kolem země. Přes tento obal není vidět nikam dále a také se jen těžko k nám z dáli něco dostává. Svou neustálou činností tento obal stále více posilujeme, zhutňujeme a zvětšujeme jeho tloušťku, ale i nepropustnost. Nyní k tomu přibyla další činnost. Místo abychom se snažili dohlédnout nad tento obal, začínáme jej leštit a cídit. Proč? Abychom v něm viděli sami sebe, byli se sebou spokojeni a nic jiného již ani nechtěli – jen zřetelně vidět jasný obraz své jedinečnosti.
Co se tedy změnilo spoutáním Lucifera? V přednášce Jitro vzkříšení je popsáno, že žádné lidské duši by nebylo možné prorazit temnotu, která obklopuje zemi. Kdyby blesk Božské Pravdy neroztříštil tuto obalující temnotu, byl by lidský duch v pozdějším stvoření ztracen. Podobenství s obalem kolem zeměkoule tedy není nijak od věci. Tento obal jsme si vybudovali sami, svým chtěním, ale Lucifer nám díky naší otevřenosti k jeho svodům, k tomu dodával sílu. Protože on je nesilnějším duchem ve stvoření, těžko můžeme doufat, že bychom nad ním ,,vyhráli“, porazili ho… Ten jmenovaný temný obal kolem země musel prorazit někdo silnější, než jsme my, ale i než je Lucifer. Ovšem proražení cesty je jen jedním z kroků k záchraně. Bylo nutné ještě ochromit zdroj síly, která nám pomáhala v plnění naší sebezničující činnosti. Spoutáním Lucifera tedy došlo k odizolování hlavního posilujícího zdroje pro náš pád. Ale tím samozřejmě nepřestaly platit zákony stvoření. Neutrální síla stále proudí a my z ní můžeme vytvářet dobré, nebo špatné podle svého chtění. Co se tedy změnilo? V pochromovaném zrcadlovém obalu kolem země /a přilehlého širšího prostředí/ byl proražen otvor, kterým je možno jednak jít vzhůru, ale i přijímat posilu shora. Hlavní přívod zla byl uzavřen a my s našimi omezenějšími silami nemáme tu moc otvor znovu uzavřít, i když na tom intenzivně pracujeme… Spoutáním Lucifera a proražením otvoru, jakož i vytvořením cesty v poznání, nám byla dána naděje. Každý, kdo pochopí, může se snažit touto cestou naděje jít vzhůru a tím naplnit svůj vývoj. To je tedy dnes pozitivní důsledek spoutání Lucifera. Ovšem mělo to být jiné. Po jeho spoutání mělo zde na zemi dojít k oddělení temna od světla, mělo být dokončeno roztřídění, po němž by následovaly děje očisty země i jemnějších připojených úrovní. Nepoužitelné duše by byly donuceny odejít do nižších úrovní a cesty tam by byly zničeny, tím by nastalo oddělení míst určených pro rozklad od míst určených k obnově. Bytostní by z těchto oddělených, pro rozklad určených úrovní, byli vytaženi a bez jejich působení by rozklad postupně pokračoval po dobu tisíce let. Po očistě by Syn Člověka provedl výstavbu hrubohmotné říše zde na zemi, včetně nového společenského řádu a všech nutných organizačních věcí – nových pozemských zákonů, nových metod, vynálezů, techniky, umění, školství, zdravotnictví a všeho dalšího. Pro každý obor by byli povolaní lidští duchové, jimž by se dostávalo moudrosti z vyzařování Syna Člověka, vyzařování určené a přizpůsobené hmotě skrze jeho hmotnou schránu. O toto záření, ale i jeho pozemskou moudrost jsme se pošetile připravili a tak musíme nyní každý sám hledat ten jím proražený otvor pro cestu vzhůru. Když vidíme, jak se společnost lidí nemění směrem k morálce, citu a duchu, je jistě namístě si pospíšit. Nevíme totiž, a neměli bychom s tím raději ani počítat, jestli tento proražený otvor bude takto ponechán dlouho. Vždyť většina lidstva se jej snaží svými přáními a hlavně příklonem ke hmotě, konzumnímu životu a náboženstvím místo víry v Boha….zase uzavřít. Co my víme, třeba to jednou bude lidstvu dovoleno a pak zazní: ,,Nechtěli jste, buďtež nyní…“…čtenář si umí citát doplnit sám.
Spoutání Lucifera a další děje tedy pro nás vytvořily možnost k osobní záchraně, ale nebrání nám v sebezničujícím způsobu života. Tato ,,možnost“ se měla promítnout v mnohých věcech i do hmotného bytí, ale protože jsme tomu zabránili, zůstává jen v rovinách ducha a duše. Proto je jen stěží nacházíme v lidské společnosti a hrubohmotném životě. ZF

 

  • Kalendář příspěvků
    Prosinec 2018
    Po Út St Čt So Ne
    « Lis    
     12
    3456789
    10111213141516
    17181920212223
    24252627282930
    31